PP - EPILOG

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Paul postavil Morian opatrně uprostřed místnosti a udělal krok dozadu. V očích mu plálo zlato jeho draka. On i jeho drak chtěli své družky. Poslední tři měsíce byli naprosto egoističtí, ale Paul měl pocit, že musí dohnat všechny ty roky prázdnoty. Natáhl ruku a pohladil Morian po jemné pokožce na tváři.

„Jsi tak krásná“, zamumlal tiše a očima sledoval své prsty, kterými obkresloval tvar jejích lehce pootevřených rtů. „Tak neuvěřitelně krásná“, řekl.

Morian vystrčila jazýček a dotkla se prstů, které ji hladily po rtech. Zaplavil ji pocit ženské moci, protože prudce zasyčel. Otevřela ústa trochu víc a pozvala ho dál. Když jí palcem přejel po dolním rtu, hravě po něm chňapla. Paulovi ztmavly oči tak, že zlaté paprsky doslova zářily.

Naklonila hlavu na stranu, pustila jeho palec a usmála se na něj. „Nikdy bych si nemyslela, že tě někdy najdu“, přiznala hlasem plným touhy. Rukama mu přejela po hrudi a začala mu rozepínat košili. Občas se zastavila a prsty mu zajela pod jemnou látku a pohladila teplou kůži pod ní. Užívala si pocit těch drsných chloupků. Tak se soustředila, co cítí, že si jeho chvění všimla, až kdy došla k poslednímu knoflíku a bříšky prstů se dotkla jeho pevného břicha.

Paul ji chytil za ruce a přitáhl si je k ústům. „Jestli budeš takhle pokračovat, bude po všem dřív, než je mi milé“, ušklíbl se potměšile. „Jsem na řadě.“ Přitáhl si ji k sobě a políbil ji na jednu ze značek, které na ní za poslední tři měsíce zanechal. Paul se zhluboka nadechl její jemné vůně a rty jí přejel přes pulzující žílu. Myslím, že tu potřebuji tvou pomoc, kamaráde. Myslím, že další značka, nebo dvě nebo tři by nebyly špatné. Co myslíš?, zeptal se Paul svého draka.

ANO!, zařval jeho drak potěšeně. Může trochu pomoct i Crash?

Paul zkřivil ústa do ďábelského úsměvu. Proč ne, odvětil, přičemž doufal, že při pomyšlení na zábavu, kterou budou mít, nevyvrcholí do kalhot. Ach, tak ať! Ano!, zasyčel, když mu ztvrdil bolestivě penis.

Crashi!, zavolal jeho drak. Potřebujeme posilu.

Paul zasténal, protáhly se mu zuby a začal se v něm hromadit dračí oheň. Objal Morianino štíhlé tělo a než ji kousl a vdechl do ní dračí oheň, který v něm hořel, přitiskl si ji zády k sobě. Tělo jí zaplavily vlny intenzivní touhy. Morian zasyčela, poté zasténala a šmátrání jejích prstů ho vzrušovalo ještě víc. Jednou rukou ji chytil za přední část halenky a sténání přehlušilo trhání látky. Rukou uchopil jeden odhalený prs a začal si hrát s bradavkou. Když jí do krve vdechl poslední zbytek ohně, neochotně se trochu odtáhl. Poté, co jazykem olízl ránu, rychle se zahojila a na kůži se jí objevila nová značka. Rukou ji pohladil po nahých zádech. Přitom si prolíbával cestu od klíční kosti až k jejímu pravému ňadru.

„Delikatesa“, sténal, zatímco pokrýval polibky její horku kůži. „Perfektní.“

„Paule“, zasyčela Morian a prohnula se, aby mu nabídla své naběhlé bradavky. „Och, ano!“, vykřikla, když ji zaplavila tekutá láva jejího vzrušení.

„Prostě se tě nemůžu nabažit“, zavrčel a klesl na kolena, aby jí mohl stáhnout sukni a hedvábné kalhotky. „Přesně takhle tě mám rád“, řekl, když uviděl, jak je mokrá. Prsty jí prohrábl sametové chloupky, pokrývající její Venušin pahorek a zatahal za ně dostatečně silně, aby jí dal najevo, kdo má nad jejím tělem kontrolu. Podle jejího těžkého dechu usoudil, že ji to vzrušilo ještě víc. Podíval se na zlaté náramky obepínající její útlá zápěstí. Pohledem zalétl ke kovovým trubkám nad nimi a už před ním ležela natažená.

„Paule“, vydechla chvějícím se hlasem. V očích měla hladovou touhu, smíchanou se žhavými plameny ohně jeho draka. „Prosím, dopřej mi uvolnění, které potřebuji.“

„Ano, miláčku“, slíbil a rozevřel její vlhké, naběhlé pysky. Jazykem obkroužil její uzlíček a užíval si, jak sebou mrská a snaží se sevřít stehna. „Hmmmm, tak sladká.“ Když ji dál dráždil jazykem, Morian vykřikla. Každým švihnutím jazyka vsunul svůj tlustý prst hlouběji do jejího nitra. Zpracovával ji tak dlouho, až se rozvzlykala.

Rukama tahala za tenká lana, kterými ji Crash svázal. Zatímco ji Paul stimuloval, pozoroval její tvář. Potřeba dovést ji k vyvrcholení, v něm narůstala. Chtěl si vychutnat její orgasmus na svém jazyku. Okusoval jí klitoris a přitom jí roztahoval pochvu třemi prsty. Kombinace jeho úst, prstů a upřeného pohledu jí poskytovala takovou rozkoš, že ztratila kontrolu. Nakonec podlehla. Přehodila mu nohu přes rameno, zaklonila hlavu, a když vyvrcholila, vykřikla.

Paul všechnu tu rozkoš polykal jako hladový na poušti a přitom nespustil její tvář z očí. Měla zavřené oči a ústa lehce pootevřená. Tváře nabraly růžový odstín. Pohledem přeběhl po jejích plných prsou. Poté se pomalu odtáhl a zvedl se, takže stál před ní. Hlava jí padla na stranu na její natažené paže. „Miluji tě“, zašeptala a sledovala svou lesklou esenci na jeho rtech.

Rukama jí přejel po bocích a po břiše, až skončil u prsou. Palci jí masíroval bradavky a smyslně se usmíval.

„Ukaž mi, jak moc“, vyzval ji. Pustil její ňadra a o krok ustoupil, aby si mohl rozepnout zapínání svých kalhot. Odkopl boty stranou a stáhl si džíny. Když osvobodil svého naběhlého ptáka, zasyčel. Byl tak vzrušený, že byl jen krůček od exploze.

Morian přimhouřila oči, takže jí neviděl do očí, když pohledem přejížděla po jeho svalnatém těle. Když upřela zrak na jeho tvrdý penis, olízla si rty. Jeho tělo zareagovalo na její svůdné gesto a místností se ozvalo hluboké zasténání.

Morian se dotkla zlata, které drželo její zápěstí. Myslím, že si zaslouží trochu pomsty. Co myslíš?

Její dračice souhlasně zavrněla a zlatá pouta se uvolnila. Prsty mu přejela po ramenou a táhla ho k posteli, která během její nepřítomnosti nahradila divan, který tam dřív měla. Otočila ho tak, že stál k posteli zády. Nehty mu přeběhla po hrudi a přitom ho poškrábala po bradavkách. Dech se mu zúžil, když putovala stále níž a níž. Chytil ji za boky a umístil ji před sebe, takže se mohl otírat svou tvrdou délkou o její břicho.

„Moc dlouho nevydržím, když budeš takhle pokračovat“, zabručel hlasem plným touhy. „Chci tě. Teď hned“, zavrčel.

„Já vím“, zašeptala a hladila ho dál. „Ale, jak říkají děvčata, pomsta je tak sladká.“

„Co…“, začal, než ucítil na pažích zlatá vlákna. A než stačil pokračovat, mávla Morian rukou směrem k čelu postele. Vlákna se protáhla, ovinula kolem konstrukce čela a Paul padl na záda. Po dalším mávnutí ruky měl svázané i nohy, takže skončil přivázaný na posteli za ruce i za nohy.

„Teď jsem na řadě já“, prohlásila Morian s šibalským úsměvem. „Myslím, že můj dračí oheň se postará, abys vydržel hodně dlouho.“

Paul vzhlédl ke stropu a bojoval s pouty, protože věděl, co se stane, když budou oba chrlit dračí oheň. Málem ten její domeček v horách podpálili. Když ucítil, jak na něj padly její dlouhé vlasy, uvolněné z uzlu, roztřásl se. Hedvábné prameny mu stékaly po stehnech, jakoby to byla voda. Morian se předklonila a zasypala mu vnitřní stranu stehna polibky. Chvěl se, protože věděl, co bude následovat. Rukama sevřel zlatá lanka kolem svých zápěstí, až mu zbělaly klouby. Zvedl hlavu a přinutil se udržet oči otevřené, aby se na ni mohl dívat. To čekání bylo nejhorší. Celé jeho tělo vibrovalo, jak se připravovalo na nekontrolovatelnou vášeň, kterou za chvíli pocítí.

Morian na něj upřela pohled svých zlatých očí. Dvakrát mu olízla místo na jeho stehně a poté se jí protáhly špičáky.

„Prosím!“, zasyčel, když si jazykem přejela po zubech. „Prosím, Morian“, žadonil.

Varlata měl tak tvrdá a plná, že to až bolelo. Penis mu pulsoval a ze špičky mu kapala tekutina. Zvedl nohy, co mu dovolovala pouta, ale uvolnění nepřišlo.

„Zatraceně, prosím“, vrčel a chvěl se touhou.

„Miluji tě, Paule Grove“, zašeptala Morian, než se sklonila a zabořila mu zuby do stehna. Vychrlila do něj všechnu svou lásku, která v ní hořela.

„Proboha!“, zasyčel Paul, zatímco sledoval a cítil, jak do něj proudí dračí oheň. Škubl sebou, protože se mu penis nalil ještě víc a poté… explodoval. „Ó, Bohové!“, sténal, když z něj vystříklo horké semeno a pokrylo její ramena, krk a břicho.

Bylo by mu to trapné, kdyby mu varlata znovu nenaplnila další vlna žáru. Svíjel se rozkoší a nedokázal jasně myslet. Jeho pocity ho doslova dusily. Musel být v ní. Musel se do ní zabořit tak hluboko, že nebude vědět, kde končí on a kde začíná ona. Když se od něj odtáhla, aby mu olízla novou dračí značku na stehně, hlasitě zasténal. Políbila ho na jeho penis a pokračovala nahoru. Na její pokyn se zlatá vlákna uvolnila. Paul ji chytil za boky a posadil si ji s roztaženýma nohama na klín. Když ji napíchl na svou tvrdou délku, oba zasténali současně. Znovu ji zvedl a vytáhl se z ní, takže si špička jeho penisu hrála u vchodu do jejího mokrého kanálku a poté se do ní znovu zabořil. Znovu a znovu ji nechával na sobě rajtovat, až si myslel, že se zblázní rozkoší. Otočil ji, takže se tyčil nad ní a nechal se vést vlnami žáru, které ho zaplavovaly a vyvolávaly v něm primitivní touhu si ji nárokovat, vlastnit ji a pokrýt svou esencí. Znovu a znovu do ní pronikal, zatímco mu zatínala prsty do ramenou a paží a nohy mu ovinula kolem boků.

„Ano!“, vykřikla chraplavě, když se její tělo stáhlo kolem jeho penisu a Morian vyvrcholila. Když zabručel a vystříkl do ní své horké semeno, vykřikla znovu.

Paul zasténal, a když se snažil udržet se nad ní, aby ji nerozmáčkl, chvěly se mu všechny svaly. „Zatraceně!“, zasyčel, zavřel oči a zatnul zuby, protože znovu vyvrcholil. Padl na stranu a po několika dlouhých minutách si ji přitáhl ke svému tělu. Hlavu jí přitiskl ke své hrudi. Ten intenzivní orgasmus s ním otřásl do hloubi duše. Bylo jedno, jak často spolu vyvrcholili, pokaždé to bylo lepší a lepší.

Zhluboka se nadechl a pak pomalu vydechl. „Wow!“, prohlásil, zatímco zíral prázdným pohledem do stropu. „To bylo… wow“, zopakoval.

Morian se na něj zašklebila. „To byl jen začátek. Dej nám pár minut. Dračí oheň teprve začal“, zachichotala se a nahou nohou mu přejela po stehně.

Paul zavrtěl hlavou a usmíval se jak měsíček na hnoji. „Myslím, že jsem umřel a jsem v nebi“, zachechtal se.

Morian se otočila a upřela na něj vážný pohled. „Tohle je pro tebe nebe?“, zeptala se a kousla se do rtu. „Mluvila jsem o tom místě s Abby. Myslíš, že se ti bude stýskat po tvém světě?“, zeptala se a cítila, jak se v ní šíří pocit strachu.

Paul jí trochu třesoucí se rukou odhrnul z tváře tmavé vlasy. „Ty jsi můj svět“, řekl a pohlédl jí hluboko do očí. „Řekla jsi, že by ses jednou ráda podívala ke hvězdám. Rád bych tě vzal sebou do mého světa a ukázal ti svůj ranč, ale kdybych ho už nikdy neviděl, nelitoval bych. Našel jsem všechno, co jsem myslel, že už nikdy mít nebudu. Mám tebe a skvělou rodinu“, prohlásil s něžným úsměvem.

Morian se usmála také, ale když se v ní začala sbírat další vlna horka, vytřeštila oči. Paulův výraz byl doslova ďábelský, když ji ucítil také. Dračí oheň šel do dalšího kola – nebo to bylo třetí – ztratil přehled. Přitáhl si Morian k sobě a políbil ji. Poté oba vzpláli.

***

O několik hodin později stál Paul na balkoně před jejich bytem. Nesměl zapomenout vzít s sebou do atria extra povlečení. Neustále ničil Morian oblečení a pak ji musel balit do povlečení. Asi před hodinou ji odnesl zpátky do bytu, kde se společně vykoupali. I když byl tělesně maximálně uspokojený, byla tu ještě jedna věc, kterou musel udělat, než se mohl poddat svému vyčerpání. Opatrně se uvolnil z Morianina objetí a vklouzl do svých tréninkových kalhot. Tiše se vyplížil z pokoje a vzhlédl ke hvězdám, zářící na jasném nočním nebi. Zhluboka se nadechl a cítil, jak ta smutná prázdnota, kterou cítil po Evelyně smrti, úplně zmizela. Pohledem bloudil od jedné hvězdy k druhé, až našel jednu. Dokonalou.

„Ahoj, drahoušku“, zašeptal s pohledem upřeným na hvězdu. „Chci, abys věděla, že tě budu vždycky milovat. Darovala jsi mi nádhernou dceru a pomohla mi ji chránit. Teď je z ní krásná mladá žena“, řekl a shlédl na své ruce, kterými svíral tlustou, kamennou balustrádu. Se smutným úsměvem znovu pohlédl na zářící hvězdu. „Vím, že budeš Trishu vždycky chránit. Darovala nám úchvatného vnoučka. Líbilo by se ti držet ho v náruči. Jednou z něho bude silný bojovník, stejně jako je jeho maminka a jako jsi byla ty.“ Na minutu se odmlčel a poté drsným hlasem pokračoval. „Chtěl jsem ti říct na shledanou a… poděkovat ti, že jsi tu pro mě všechny ty roky byla. Nevěřím, že bych to zvládl, kdybych nevěděl, že na nás dáváš seshora pozor. Poznal jsem neuvěřitelnou ženu. Nikdy nezaujme tvé místo, ale naplňuje mé srdce a mou duši a mám pocit, že prasknu láskou. Je mou budoucností a já udělám všechno, co můžu, aby byla šťastná.“ Když na boku ucítil štíhlou ruku, odmlčel se. Otočil se a pohlédl do uslzených očí své pravé družky. Políbil ji na čelo. „Rád bych ti někoho představil“, zamumlal lehce rozpačitě. Ukázal na hvězdu, kterou vybral. „To je Evelyn. Chtěl jsem jen… Chtěl jsem jen…“ Nedokázal pokračovat, protože se mu stáhlo hrdlo dojetím.

Morian pohledem sledovala jeho prst a usmála se. „Haló, Evelyn. Děkuji, že ses tak dobře starala o Paula a o Trishu“, odvětila jemně. „Chci, abys věděla, že to teď převezmu já a budu dávat na ně pozor, jestli je to tak pro tebe v pořádku“, pronesla váhavě, nejistá, jak bude Paul na její návrh reagovat.

Paul se zachvěl, jak se snažil bojovat proti slzám, které jako jeden a dvacetiletý mladík nedokázal prolít. Přikývl. „To by… to by bylo skvělé“, zašeptal. Otočil se spolu s Morian a s ní v náruči vzhlíželi mlčky ke hvězdám.

„Na shledanou, Evelyn“, zašeptal Paul.

„Jalo, dávej na ni pozor“, zašeptala Morian. „Zasloužila si to.“

Společně sledovali, jak se hvězda krátce rozzářila. Před jejich očima se přímo vedle ní objevila druhá hvězda. Nočním vzduchem se neslo hluboké, spokojené povzdechnutí, jak Bohové vyslyšeli jejich tiché přání a splnili ho. Očividně měli i hvězdy své pravé druhy.

Poznámka autorky:

Doufám, že se vám Paulovo pronásledování líbilo. Příběhem Paula a Morian končí boj mezi Dračími lordy a jejich strýcem, ale zdaleka to není konec valdierských draků, jejich bojovníků nebo jejich symbiontů. Před bojovníky je teď nová bitva: Musí pomoci ženám, které přivezli ze Země, aby je pochopily a akceptovaly. Některé ženy zažily velké utrpení a je pro ně těžké začít někomu důvěřovat. Například Melina, kráska, která roky žila převlečená za chlapce, jen aby přežila.

 

Příběh pokračuje, s Dračími dvojčaty: Dračí lodi Valdieru – kniha sedmá

 

Dračí dvojčata jsou u Valdierů obzvlášť obávaná.

Cree a Calo získali Kreonovu důvěru, ale nyní se jejich smyslů zmocňuje obávané šílenství postihující dračí dvojčata, a to zrovna ve chvíli, kdy všichni Dračí lordi našli své pravé družky.

Čas jim utíká a oni vědí, že už se nemohou dál tvářit, jakoby byli Carmenini osobní strážci.

Ne, když je jejich draci tlačí k tomu udělat něco, co by přineslo katastrofální následky, smrt a nesmiřitelný boj…