PP - 17. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Paul byl překvapený, když spolu se Zoranem vstoupilo do místnosti několik dalších mužů, které vůbec neznal. Měřil si je přimhouřenýma očima. V současné době nedůvěřoval nikomu kromě bratrů. Netrpělivě čekal, až mu budou představeni.

Na Zoranův pokyn se všichni posadili. Paul viděl, že Morian něco svému nejstaršímu synovi zašeptala a poté s Ariel, opustila místnost. Obě ženy přenechaly poradu o současné situaci raději mužům. Paul věděl, co měla Morian ve skutečnosti v úmyslu. Řekne ženám, co se dozvěděli. Chtěla si být jistá, že budou děti v bezpečí u svých matek a symbiontů, zatímco budou muži vymýšlet plán, jak polapit Raffvina.

„Paule“, začal Zoran. „Rád bych ti představil pár nejzkušenějších a nejnebezpečnějších bojovníků v celé známé galaxii“, s úsměvem se ušklíbl.

„A samozřejmě nejatraktivnějších“, dodal Ha’ven protáhle a protočil oči.

„Každý ví, že Kurizani vypadají všichni stejně“, zachechtal se Calo, za což si vysloužil vztyčený prostředník.

„Zatraceně! Strávili jste příliš mnoho času s těmi lidskými ženami, že?“, zareagoval Cree a unaveně si povzdechl.

„Tvá družka ti to ještě neukázala?“, zeptal se Kor Creeho překvapeně. „Ta maličká je asi moc zdvořilá. Ne, že by si to některý z vás nezasloužil“, dodal se zachichotáním.

Calo si odfrkl a Cree vrhl na vysokého valdierského stopaře zamračený pohled. „Polib si!“, zabručel Cree.

„Jo, jo“, rozesmál se Adalard. „Vsadím se, že ti dva už to od ní slyšeli mnohokrát. Od vašich bratranců vím, že to s ní máte těžké. Udržuje vás v pohybu, že ano?“, zeptal se s úsměvem.

Calo hodil po Adalardovi malý nůž, který měl v ruce. Ten ho šikovně chytil.

„Jsi nějak pomalejší, staříku“, chechtal se Adalard. „Myslím, že ta malá lidská žena tě unavila.“

„To stačí“, zavrčel Kreon a naklonil se dopředu. „Adalarde, jestli si nedáš pozor, tak budeš mít brzy na obličeji další jizvu. Soustřeďme se teď na důležité věci“, zavrčel s pohledem na Zorana, který na svého bratra zvedl obočí.

„Děti včera v noci nespaly moc dobře“, zamručel Kreon a opřel se zpátky dozadu.

Trelon soucitně přizvukoval. „Moje nespí nikdy celou noc“, zamumlal. „Včera v noci zase utekly. Mají něco za lubem.“

Ha’ven protočil oči. „Proto žádnou družku nechci. Dělají z mužů…“

„Muže“, vložil se do toho Paul a vstal. „Především, když jsou jejich děti v nebezpečí“, řekl a očima přejel muže, sedící kolem stolu. „V Raffvinově opuštěném táboře jsem našel ukrytou zprávu. Někdo ji tam nechal úmyslně. V táboře je někdo, kdo nám chtěl pomoct“, řekl a upřel zrak na Zorana.

„Co to bylo za zprávu a víš, od koho by mohla být?“, zeptal se Zoran a natáhl se po kousku látky, kterou mu Paul podával. Okamžitě se zamračil a vzhlédl do Paulových vážných očí.

„Je od jednoho z mých mužů“, prohlásil Vox, který právě vstoupil do místnosti.

Když vešel další bojovník, polovina mužů u stolu se zvedla. Místností se rozlehla salva nadávek, ale Ha’ven se začal smát. Krátce na to vstal i zbytek mužů a plácal obrovského muže po ramenou. Paul to celé sledoval s pobaveným výrazem ve tváři.

Jo, je to tady horší než s příslušníky SEAL a námořníky při tréninku boje o přežití, pomyslel si unaveně a dosedl zpátky na židli. Trochu si odkašlal, aby je ukáznil. „Pánové, máme tady situaci, o kterou se musíme postarat“, pronesl klidným hlasem. „Vox, že ano?“ Paul počkal, až se k němu muž s chladným pohledem obrátil. „Můžeš nám říct, jestli tomu muži, který pro tebe údajně pracuje, můžeme důvěřovat?“

„Kdo jsi?“, zeptal se Vox a nahlas začichal. Poté se udiveně zamračil. „Vypadáš jako člověk a jsi cítit jako člověk. Ale cítím na tobě ještě další pach.“

Po jeho prohlášení následoval chór potlačených výkřiků. Zoran si povzdechl a s kývnutím se zase posadil. „Je – byl – člověk. Je to pravý druh mé matky“, informoval Zoran skvrnitého muže, který si sedl naproti Paulovi.

„Hej, Voxi“, poškleboval se Palto. „Kolik kundiček jsi zabil v poslední době?“

Paul cítil, že všichni v místnosti každou chvíli vybuchnou smíchy. Koukl na Zorana, protočil oči a usmál se. Když se ho skupinka začala vyptávat na to, jaký je život s družkou, pobavilo ho to. Jen jeden bojovník, který seděl trochu stranou, se na debatě nepodílel. Zatímco sledoval své přátele, jeho oči vypadaly smutně.

„Paule?“, zavolal na něj Zoran.

Paul odvrátil pohled od bojovníka a pohlédl na ostatní muže, kteří byli najednou velmi vážní. Přestali se popichovat a byli připraveni soustředit se na to podstatné. Podle jejich výrazů na tvářích, byli více než připraveni na nadcházející bitvu. Všichni muži měli jizvy. Někteří vnější jako Adalard, jiní vnitřní, tak jako ten bojovník, sedící stranou.

Paul si odkašlal. „Pánové, ženy a děti jsou v nebezpečí. Raffvin musí být zastaven. Abychom toho bastarda zabili jednou pro vždy, navrhuji, abychom…“

Během následujících hodin Paul vysvětlil, s přihlédnutím návrhů ostatních, svůj plán. Jeho přesvědčení, že ta hrozba brzy skončí, vzrostlo ještě víc, když bojovníci kolem něj předkládali návrhy, definovali, kde by mohli zaujmout postavení a jak nejlépe by se mohli postarat o to, aby byly ženy a děti v bezpečí.

***

Morianino srdce přetékalo láskou, když se ženy, které byly pro ni jako dcery, shromáždily kolem ní. Rozesmály ji, když se jí ptaly, jestli jančila, když jim vyprávěla, jak zjistila, že její pravý druh přece jen není mrtvý.

„Takže, Raffvin je stále naživu“, pronesla Carmen tiše. „Jaký je plán?“

Morian pohlédla na dceru, o kterou si dělala největší starosti. Dnes ráno vypadala unaveně, ale to se dalo čekat, když teprve nedávno porodila. Právě kojila svou nejstarší dceru, Lenz. Holčičky byly sice dvojčata, ale byly jako den a noc. Morian sledovala tmavovlasé miminko, které si Ariel tiskla k hrudi. Miminko otočilo hlavičku a upřela na Morian oči, které působily mnohem starší, než by měly být. Morian se zasekl dech a zmateně pohled odvrátila.

„Morian“, zašeptala Abby. „Je všechno v pořádku? Nechceš si na chvíli lehnout?“

Morian se na Abby usmála. Byla Valdierům opravdovou královnou. Její jemná, laskavá povaha, soucit a síla bylo přesně to, co její lid potřeboval. Zavrtěla hlavou a podívala se na Fénix, která teď spojeně spinkala. Malá je ještě překvapí, to Morian cítila.

„Potřebujeme plán“, řekla svým mladým dcerám. „Raffvin chce využít Zohara, aby Zorana přinutil dovést ho ke Hnízdu“, vysvětlila.

„Řekla bych, že může klidně zkusit zmocnit se našich dětí“, zavrčela tiše Cara. „Já mu ukážu, co to znamená, když mu někdo nakope prdel.“

„Myslím, že bychom ho měli pronásledovat a využít moment překvapení“, navrhla Carmen. „Nějaký nápad, kde by se mohl schovávat?“

„Co říká Zoran a ostatní?“, zeptala se Abby, která nalévala všem čaj a jeden podávala Morian. Poté si posadila Zohara na klín.

Morian pohlédla Abby do bledého obličeje a věděla, že bylo dobře, že ženy informovala, co se dělo. I přes očividný strach tam byl i výraz odhodlání postarat se o to, že se jejich dětem nic nestane. Morian se napila čaje a přemýšlela, co by mohly podniknout.

„Co, když mu dáme, co chce?“, navrhla Trisha a přemístila Bálinta k druhému prsu.

„Zbláznila ses?“, zeptala se Cara a zvedla Amber, když se snažila vylézt po Abbyině noze nahoru za Zoharem, který se na ni seshora šklebil jako měsíček. „Jade, Tiger se nejí, drahoušku“, napomenula Jade, ležící na zádech se svým zlatým symbiontem v pusince.

Morian chvíli hleděla na Trishu a poté pomalu přikývla. „Proč vlastně ne?“, zamumlala. „Trisho, Carmen, vy máte s takovými situacemi nejvíc zkušeností. Co si o tom myslíte?“

Trisha se zašklebila. „Pravděpodobně to samé, co můj otec. Raffvin je šílený, ale to neznamená, že by byl hloupý. Takže bychom měli udělat něco, s čím nepočítá. Odlákáme ho odsud a odvedeme ho přesně tam, kam chce. A až tam bude, chytíme ho“, vysvětlila.

Carmen souhlasně přikývla. „To by mohlo fungovat. Takovým způsobem ho udržíme od větších davů, které by mohl použít proti nám, tak jak to udělal včera, když unesl Morian“, řekla a pohlédla na Morian. „Šlo by to nějak?“

Morian se podívala na svého symbionta, který se povaloval poblíž okna. Vstal a vyrazil k ní. Jemně mu položila ruku na hlavu, zavřela oči a otevřela svou mysl. Odpověď dostala okamžitě. Když jí Královna Hnízda uložila poslední pokyn, překvapením otevřela oči.

„Odpověď zní ano“, odvětila Morian a podívala se na ženy, čekající na její vysvětlení. „Ale máme ho tam dovést jen já s Paulem. Nechci ohrozit ani vás ani děti.“

Carmen pokrčila rameny. „No, myslím, že se teda postaráme o jeho nohsledy a zmlátíme je na kaši“, pronesla s ďábelským úšklebkem. „Stejně se musím zbavit těch těhotenských špíčků.“

Ariel pohledem sjela štíhlé tělo své sestry a protočila oči. „Když myslíš!“, zabručela.

***

Morian později večer nevěnovala zírajícím pohledům a hlubokému vrčení žádnou pozornost. Trisha měla pravdu, Paul přednesl mužům skoro identický plán. Vůbec nebyli nadšení tím použít svou dolu jako návnadu, ale nakonec se domluvili na tom, že to bylo lepší, než vzít některé z dětí.

Morian se vyplíží z paláce a bude dělat, jakoby se chtěla s Raffvinem dohodnout. Kdyby jí slíbil, že nechá její rodinu naživu, dovedla by ho ke Hnízdu. Paul bude s ní po celou dobu ve své dračí podobě. U vchodu k Hnízdu na ni bude čekat její symbiont. Ani jednomu z mužů se nelíbila myšlenka, že by měli Morian takto ohrozit, ale poté, co jim celý den ukazovala své schopnosti sebeobrany, byl Paul přesvědčený, že se dokáže ubránit. Byl překvapený její technikou, kterou se naučila už v mládí, a když byla sama, v tréninku pokračovala. Přiznala, že jako dítě pozorovala mladší bojovníky při tréninku a i teď sledovala Zorana a ostatní syny, jak cvičí.

„Přišlo mi skvělé, že jsem se dokázala pohybovat stejně jako oni“, přiznala, když se posadili k dlouhému stolu. „Vždycky jsem chtěla být bojovnicí, vzpomínáš?“

„Ty jsi bojovnice, miláčku“, řekl Paul a třel si modrý flek na paži. „Dnes ráno jsi mě dostala víc než jednou.“

Morian se zachichotala a lehce zčervenala. Paul jí nic nedaroval. Testoval hranice jejích možností. Řekl jí, že ať žena nebo muž, měla by být schopná nejen bránit svůj život, ale i vědět, jak svého protivníka porazit.

„Musíš zjistit jeho slabiny“, poučil ji Paul poté, co ji podesáté srazil na zem. „Vždy jdeš pravou nohou dopředu. Změň to. Neříkej svému protivníkovi, kterou stranu máš slabší. Snaž se, ať je máš obě stejně silné“, opakovaně zavrčel.

Morian se znovu vyštrachala na nohy a v rychlém sledu zaútočila jednou a pak druhou rukou. Otočila se na patě a vedla úder z druhé strany. Pokaždé jí poradil, jak své rány vylepšit nebo jak se jim naopak vyhnout. Bolely ji všechny svaly a tělo měla pokryté modřinami, ale její symbiont ji vždy rychle vyléčil, a mohla pokračovat dál.

Paul se podíval přes stůl. Musel uznat, že se mezi přítomnými bojovníky cítí velmi dobře. Většina z nich měla vedle sebe své malé družky. Prohlížel si lidské ženy, které s nimi přiletěly na Valdier. Měl pocit, že mnoho mužů jeho pravidlo „Jen, když řeknou ano“, nebrali moc vážně, když pár z nových tváří mělo zarputilý výraz. Zamračil se na muže, kteří dělali všechno proto, aby byly jejich ženy šťastné. O tři ženy si dělal obzvlášť velké obavy. Jedno malé, tmavovlasé děvče, sedělo mezi dvojčaty, se kterými se seznámil teprve nedávno. Co mu dělalo starosti, byla zlatá pouta na jejích zápěstích. Na zápěstích obou bratrů se nacházela identická pouta. Jediné, co ho drželo zpátky, byla skutečnost, že se žena očividně dokázala prosadit. Pokaždé, když jeden z bratrů chtěl použít ruku, kterou byl s ní svázaný, aby se něčeho napil nebo něco snědl, zatahala za ni, takže to, co drželi v ruce, se rozlilo nebo vypadlo. Následně pokrčila rameny, jakoby si toho vůbec nevšimla.

Pohled mu padl na ostatní dvě ženy. Seděly vedle sebe. Jedna měla dlouhé blonďaté vlasy, sahající jí až k pasu, zatímco ta druhá měla kratší blonďaté vlasy po lopatky. Žena, sedící vedle bojovníka jménem Jaguin, zírala napnutě na svůj talíř. Když se snažil položit jí na něj jídlo, zavrtěla hlavou. Ta druhá měla úplně strnulý výraz. Byla bledá, skoro průsvitná. Měla krásné modré oči, ale její pohled byl naprosto prázdný. Ignorovala všechno, co se kolem ní dělo.

„Co je s těmi dvěma ženami?“, zeptal se Paul Morian tichým hlasem.

Morian pohlédla na ženy, na které se jí ptal. Když si prohlédla obě ženy, které byly zachráněny ze spárů muže, zodpovědného za smrt Carmenina muže a jejího nenarozeného dítěte, bylo vidět, že má obavy. Ten muž se na nich mstil za to, že nemohl Carmen najít. Obě si prožily hrozné tělesné a psychické utrpení, než byly zachráněny. Morian věděla, že žena, sedící vedle Jaguina, byla jeho pravá družka. Nikdy ji nenechal dlouho samotnou. Lámalo jí to srdce, když viděla mladého bojovníka, jak by pro tu ženu udělal cokoliv, jen kdyby ho nechala.

Morian vysvětlila Paulovi situaci, protože věděla, že ho to, co se stalo, hluboce zasáhne. „Nikdo o té druhé ženě nic neví. Od té doby, co se probrala, s nikým nepromluvila. Jí, spí, ale nikoho k sobě kromě Sáry nepustí. Dokonce ani Abby se nepodařilo prolomit její mlčení“, pokračovala Morian a znovu pohlédla na malou ženu. „Proboha“, zašeptala. Paul se znovu koukl přes stůl a uviděl, jak si vedle ženy sedá Ha’ven. S napjatým výrazem naplnil nejdřív její a poté svůj talíř. Přidržel jí u rtů kousek masa, ale žena odvrátila odmítavě hlavu.

Paul sledoval, jak to Ha’ven zkouší s různými jinými kousky, aby ženu přiměl něco sníst, až jí nabídl kousek ovoce. Sklonil se k ní a něco jí zašeptal do ucha. Poprvé uviděl v jejích očích náznak života, ale ten zase rychle zhasl. Odsunula židli od stolu a vstala. Žena sedící vedle ní, chtěla také vstát, ale menší žena jí položila ruku na rameno a než opustila místnost, zavrtěla hlavou. O chvíli později se omluvil i Ha’ven a vyšel ven.

Paul si všiml, že žena, údajně Jaguinova pravá družka, byla její reakcí překvapená. Chvíli hleděla za odcházející ženou a poté se s lehkým úsměvem obrátila zpátky ke svému talíři. Jaguinova ruka zmizela pod stolem a blondýnka sebou škubla. Poté se uvolnila a volnou rukou se natáhla po kousku chleba a pomalu ho žvýkala.