FU - 25. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Ivy se přinutila počkat, dokud neodejdou kousek po ulici, daleko od zvědavých uší. Hugh už neměl sluch měniče, ale smysly jeho přátel byly stejně ostré jako dřív. Nechtěla, aby někdo z nich tenhle rozhovor zaslechl. Mohli by to říct Hughovi… a on by pak udělal všechno, co by bylo v jeho silách, aby ji přesvědčil, že do toho nemá jít.

Ale ona musela. Byla to jejich jediná zbývající možnost.

S pevnými nervy se otočila k Ashovi.

„Musíš spálit mou wyvernu,“ řekla.

Fénix se na ni podíval svýma temnýma, nestárnoucíma očima. Jeho tvář nikdy nebyla zrovna výrazná, ale teď se změnila v prázdnou a zapovězenou jako pevnost. Její wyverna se zachvěla při pocitu, že se nad nimi vznáší mnohem větší moc.

„Už jsi mě o to žádala,“ řekl. „A má odpověď je stále stejná. Ne.“

„Teď je to jinak.“ Stálo ji všechny síly, vydržela stát bez zachvění na nohách. „Musíš. Kvůli Hughovi. Musím mít možnost se ho dotknout.“

„Soucítím s tvými potížemi,“ řekl Ash. Navzdory jeho bezvýrazné tváři si byla podivně jistá, že to tak opravdu je. „Moc dobře chápu, jaké to je být tak blízko, a přesto tak daleko od svého druha. Ale zničení tvé wyverny by mu nepomohlo.“

„Ty tomu nerozumíš. On mě potřebuje…“

„Přesně tak,“ přerušil ji Ash. „Potřebuje tebe. Ne nějakou vyhořelou slupku, která jen vypadá jako ty. Ivy, naše zvířata jsou propojena s našimi dušemi. Kdybych spálil tvé zvíře, už bys nebyla jeho družkou.“

„Ale Hugh přišel o svého jednorožce, a přesto je stále mým druhem.“

„Ano.“ Ashovo obočí se trochu stáhlo a jeho tón se změnil v zamyšlení. „To mě překvapuje. Když já spálím měničovo zvíře, je to totální zkáza, jako když spálíš strom na prach. Hugh… je spíš jako strom, který rozštípl blesk. Kmen je sice roztříštěný a dutý, ale kořeny jsou stále silné. Listy znovu vyrostou.“

Zatajil se jí dech. „Chceš říct, že jeho jednorožec tam pořád je?“

Ash zavrtěl hlavou a zabil tak její drobné semínko naděje. „Ne, nemám žádný poznatek týkající se jeho zvířete. Ale Hugh tam pořád je. Je to pořád stejný člověk. Kdybych ti vzal wyvernu, nebyla bys bohužel stejná osoba jako teď. Možná bys byla spokojená, protože bys nevěděla, že jsi někdy byla jiná, ale on by to věděl. Bylo by to to nejhorší, co by mu kdokoli z nás mohl udělat.“

„Nebuď si tak jistý,“ řekla bezútěšně. „Potkala jsem Hughova otce. I on přišel o svého jednorožce. Řekl mi, že bývalí jednorožci potřebují sex, aby zůstali při smyslech. Ale Hugh se mě nemůže dotknout. A jestli bude muset získat to, co potřebuje, jinde, tak se zblázním. Nesnesu pomyšlení na to, že by byl s někým jiným.“

Fénixův kontrolovaný výraz konečně pukl a odhalil náznak opravdové, lidské lítosti. „Je dost špatné, když člověk nemůže být se svým druhem. Kdyby s ním byl někdo jiný… no. Jsem nevýslovně vděčný, že taková situace pro mě nikdy nenastala. Ale v každém případě se nemusíš bát, že by ti byl nevěrný. Ty jsi jeho pravá družka, stejně jako on je tvůj.“

„Pak se z toho zblázní. Hughův otec se snažil zdržet sexuálních styků a prý ho to málem zabilo. Je nucen dělat věci, které vůbec nechce, jen aby se udržel při zdravém rozumu.“

Ashovi se sevřela ústa. „Hugh má jednu z nejsilnějších vůlí, s jakou jsem se kdy setkal. Nenechá se do ničeho nutit. Dokonce ani z pudu sebezáchovy.“

„Přesně tak! Mám takový strach, že se tím zničí. Prosím tě, Ashi. Musíš si vzít mou wyvernu. Bez ohledu na to, co mi to udělá. Copak nevidíš, že je pro něho lepší mít aspoň nějakou verzi svého druha než vůbec nic?“

Ash se zhluboka nadechl nosem a zase pomalu vydechl. „Ne, to opravdu není. Já tvou wyvernu nespálím.“

„Přinutím tě to udělat,“ řekla a myslela to z celého srdce. „Vím, že někdy trestáš zločince tím, že jim sebereš zvířata. Já, já ti vypálím dům.“

„Já žádný dům nemám,“ zamumlal Ash. „A prosím, zdrž se vypalování mé hasičské stanice. Bylo by nesmírně trapné, kdyby se ti to náhodou podařilo.“

Ash si protřel čelo, najednou vypadal staře a unaveně. Obvykle vyzařoval takovou auru klidu, že působil věčně jako hora, ale ona si poprvé všimla stříbrných pramínků v jeho hnědých vlasech a zvětralých vrásek kolem očí. Přemýšlela, kolik je Fénixovi vlastně let.

„Jsi velmi odhodlaná mladá žena,“ řekl a znovu spustil ruku. „Vlastně stejně odhodlaná jako Hugh. Pokud ti nepomůžu, nepochybuji, že vymyslíš nějaké ještě horší řešení.“

Ivy se rozbušilo srdce o žebra. „Takže to uděláš?“

„Nebudu pálit tvou wyvernu. To nemohu udělat ani Hughovi, ani tobě. Ale je tu ještě jeden způsob, jak bych vás oba mohl z téhle pasti vysvobodit. Přísahal jsem, že už to nikdy neudělám, ale… nevidím jiné východisko.“ Na okamžik se mu sevřela čelist. „I když to udělám jen tehdy, když s tím bude souhlasit i Hugh. Jestli to udělám, musí to být kompletně, ne jen jednomu z vás. Tu chybu už nebudu nikdy opakovat.“

„Já ho přesvědčím,“ řekla, i když netušila jak. „Jestli je to jediná možnost, abychom byli spolu, budu ho muset přesvědčit.“

„To není způsob, jak byste mohli být spolu.“ Fénixovy bezelstné oči byly pro jednou podivně lidské, ohnivou sílu v nich zastínila jakási stará, hluboká bolest. „Je to způsob, abyste mohli být od sebe. Ivy, pokud si to oba přejete… mohu spálit spojení mezi vámi, vaši lásku, vaše vzájemné vzpomínky. Už byste nebyli jeden druhému pravým druhem.“