FU - 19. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Probral se s bolestí. Červenou bolestí. Pronikala do všech jeho částí. Jeho krev nahradila tekutá agónie. Chtěl vykřiknout, ale necítil ani ústa. Jen bolest.

„Nejdřív se vrátí cit,“ řekl lehký, pobavený hlas. „Pak sluch. Ahoj, Hughu Argente. Nebo bych měl říct Hughu Silvere?“

Ten hlas byl kotvou v moři bolesti. Držel se ho a nechal se jím vtáhnout zpět do svého těla.

Pomalu si začal uvědomovat další pocity. Tiché vrčení motoru auta. Chlad kovu kolem jeho zápěstí. Mělký, trhavý zvuk vlastního dechu v hrdle.

„Obávám se, že tohle bude ještě nějakou dobu spíše jednostranný rozhovor,“ pokračoval hlas. „Ačkoli tvůj zrak by se měl vrátit právě teď…“

V hlavě měl oči jako kameny. S velkým úsilím zamrkal a černočervená mlha před jeho zrakem prořídla.

‚Slepec‘ z večírku si vyměnil tmavé brýle za zrcadlové. Smokingové sako mu viselo rozepnuté, kravatu měl ležérně povolenou. Seděl naproti němu s nohou přehozenou přes druhé koleno, a v ruce držel sklenku whisky. Vypadal, jako by se vracel domů po obzvlášť extravagantní rozlučkové noci.

„Nabídl bych ti něco z minibaru, ale jen by ses tím udusil.“ Muž se napil vlastního nápoje. „Nebo bys mi ho vyplivl do obličeje. Samozřejmě že víš, kdo jsem.“

Karmínová agónie pomalu odeznívala, ale stále nedokázal pohnout ničím, jen očima. Otáčel jimi a snažil se vnímat víc okolí. Tlumené modré osvětlení. Široká kožená sedadla. Kouřová skleněná zástěna za Gazeem, která je oddělovala od řidiče. Byl v… limuzíně?

No, aspoň mě unesli stylově.

Důležitější bylo, že neviděl Ivy. Ani neměl pocit, že by jí někdo ublížil. I když nebyli úplně spárovaní, byl si jistý, že by vycítil, kdyby se jí něco stalo.

Přerývaně vydechl, úleva ho zaplavila navzdory jeho vlastní situaci. Ivy byla v pořádku. Měl nejasný pocit vzdáleného strachu a vzteku, ale Gazeovi se ji zjevně nepodařilo chytit.

„Něco divného?“ Zeptal se Gaze.

Jeho úsměv se rozšířil. „Ty,“ podařilo se mu zaskřehotat.

Jedno Gazeovo obočí se zvedlo nad zrcadlovými slunečními brýlemi. „Aha? Prosím, pouč mě proč.“

„Tohle sis ještě nepromyslel.“ Jazyk měl stále ztuhlý a těžký, takže mu slova houstla. „Myslíš si, že jsi ukořistil nějakou velkou cenu. Ale nemáš nic.“

„Ale no tak, jednorožče. Předstírání tě teď nezachrání. Vím přesně, co jsi zač.“

„Aha?“ I když ho bolelo pohnout obličejem, Hugh posměšně okopíroval Gazeovo zvednuté obočí. „No, doufám, že jsi chtěl zdravotníka. Protože to je to, co máš. To je všechno, co máš. Dokud se neproměním, tak mám vyhráno.“

„Uvědomuješ si, že bych tě mohl jednoduše zabít?“ poznamenal Gaze, jako by komentoval počasí.

„Pak bys měl mrtvého zdravotníka.“ Stejně jako většina měničů se i jednorožci po smrti vraceli do lidské podoby. „Hodně štěstí při hledání kupce.“

Gaze významně poklepal na obroučku slunečních brýlí. „Existují způsoby, jak tě povzbudit, aby ses změnil.“

Hugh ze sebe vydal krátký, bolestný záchvěv smíchu. „Jen do toho, bazilišku. Odrovnej se sám. Opravdu o mně nic nevíš, jestli si myslíš, že na mne zabere mučení.“

Gaze se naklonil dopředu a stále se usmíval. Stiskl tlačítko na centrální konzole.

„Aha,“ řekl Gaze, když za ním tiše kleslo kouřové sklo na ochranu soukromí, „neměl jsem v plánu tě mučit.“

Hope sedící na předním sedadle spolujezdce byla svázaná a s roubíkem v ústech, a setkala se s jeho zpanikařenýma očima.