Cyclone - 5. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Cyklon

Stewartova hlava se syknutím bolesti otočila k Friedě. Ležela na zemi a měnila se z vlčí podoby zpět na lidskou. Popadl zbraň, o kterou se s upírem přetahovali, a švihl kolem sebe, aby střelil další dva, kteří se na ně řítili, do obličeje; padli k zemi, zatímco on klesl na kolena vedle Friedy.

„Proměň se, ty idiote!“ zavrčela na něj. „Jsou tu upíři…“

„Mám to pod kontrolou.“ Podíval se na dlouhou ránu na jejím boku, ze které vytékala krev. Nebylo to špatné, pokud by zůstala ležet a nehýbala se. To se v tomhle prostředí nestane, to věděl, ale v tuhle chvíli na to neměl čas myslet. Vystřelil z pistole na další dvojici upírů a pak ji hodil do obličeje dalšímu z nich. „Za tohle nás obviní, že?“

Friedě se po tváři mihla bolest. Nepotřeboval slyšet její odpověď. Bylo to jasné. Nejspíš proto upíři v tuhle chvíli vůbec zaútočili. Zabít policisty, zanechat důkazy, že v tom má prsty Bratrstvo divokých, a hotovo. Šlo by po nich ještě víc policajtů. Stewart to nehodlal dopustit, pokud tomu mohl pomoci.

Upíři se začínali odtrhávat od boje s Bratrstvem a tu a tam s sebou brali i policisty. Frieda něco řekla, ale Stewart ji ignoroval.

Tolik k plnění rozkazů. Vyskočil na nohy, dal upírovi, který se k němu blížil, kopanec kolem pasu a pak se vydal uličkou pryč. Frieda za ním vykřikla a k jejím hlasům se přidalo několik dalších. Na tomto konci nebyl žádný z měničů; ale také na tomto konci byli policisté, kteří ještě nebyli zabiti. A co víc, upíři nevěnovali pozornost boji, který se odehrával na druhém konci uličky.

Odrazil se od země a přivolal přitom svého vlka. Proměna byla hladká, jako když si navlékne druhou kůži. Z těla mu vyrazila srst, zuby se staly ostrými a špičatými. Z konečků prstů mu vyrazily drápy a oděv se mu roztrhl. Tvrdě narazil do zad upíra a poslal ho dopředu.

Z hrdla se mu vydral výkřik, když Stewart popadl paži dalšího upíra a silně škubl. V této podobě se cítil těžkopádně, nebyl zvyklý v ní bojovat; přešel zpět do své lidské podoby a způsobil, že upír, který se mu vrhl do boku, přestřelil a narazil obličejem do zdi. Chvíli se bavil, než udeřil dalšího upíra přímo do obličeje a pak se spustil, aby dalšímu podkopl nohy.

Vyskočil zpátky na nohy a už vysílal smršť úderů mířících na hrdla, ledviny a další slabá místa. Upíři se zdáli být zaskočeni, když ho našli takto bojovat, a pomalu se bránili jeho útoku. To mu umožnilo dostat se do blízkosti jednoho z živých policistů, který se na nepřátele oháněl nočním obuškem a odhodlaně se mračil.

Popadl policistu, odvrátil ho od dlouhého výpadu na jeho krk a odstrčil ho do bezpečí. Upíři zasyčeli, jeden z nich zavyl a vrhli se vpřed. Stewart udeřil pěstí do nejbližšího z nich, ale ten byl zablokován. Upír ho chytil za zápěstí a prudce zkroutil. Stewart se nechal stočit stejným směrem, aby si ruku nezlomil úplně. Se zavrčením vycenil zuby a využil upírovy hybnosti, aby se vrhl na druhého upíra.

Kolenem udeřil upíra mezi nohy, pak se rychle proměnil zpět do vlčí podoby, aby dalšímu sevřel zuby kolem krku. Svaly ho pálily námahou. Začínaly se třást a on cítil, jak zpomaluje. Dva upíři se na něj vrhli z obou stran a jemu se podařilo proklouznout skrz ně – přímo do náruče třetího. Tento upír mu ovinul ruce kolem krku a začal ho svírat.

Zhluboka se nadechl, než upírova paže zcela odřízla vzduch. Proměnil se, zkroutil se a natáhl se k upírově tváři. Koutkem oka zahlédl, jak Frieda popadla policistu a odvedla ho do těsné skupiny dalších měničů. Pak se k nim vyřítila a z její nahé postavy, která se proměnila v obrovského vlka, vyrazila medově zlatá srst.

Jeho palce se upírovi zarazily do očí. Se slyšitelným prasknutím se zabořily dovnitř a upír se s vytím stáhl. Jeho paže povolily právě tak, aby se mohl vyprostit. Stewart upíra slabě odstrčil, když se prohýbal u cihlové zdi a lapal po dechu. Znovu se na něj vrhli další dva upíři.

Frieda se do nich pustila. Zavrčela. Stewart se snažil odstrčit od zdi, ale před očima se mu začaly tvořit tmavé skvrny. Odkašlal si a masíroval si pohmožděný krk. Když se pokusil znovu napřímit, zjistil, že ho kolena neudrží, a upadl.

Rukama si objímal hruď. Instinktivně se vymrštil, ale Blesk mu zasyčel do ucha: „Klid, teď!“

Stewart se nechal vytrhnout z boje. Ozvaly se výstřely, lidé ječeli bolestí. Cítil se podivně chladný, jako by se nacházel v zimě, a ne v jasném, teplém dni, jako byl tenhle. Blesk si ho zvedl na záda, odnesl k dodávce a hodil dovnitř. O chvíli později už tam byla i Frieda, skláněla se nad ním a rozjeli se.

„Cyklone!“ Udeřila ho do tváře. „Probuď se!“

Stewart zasténal. „Jsem vzhůru.“

Freidě se po tváři rozlila úleva. „Můžeš mi říct, kde to bolí?“

„Právě teď? Tam, kde jsi mi dala facku.“

„Ty jsi fakt zasranej výtržník, Stewie.“

Protřel si oči a znovu se na ni podíval. Oblékla si vestu a šortky. Přes tělo měl položenou deku, a když se Stewart vyhoupl na loket, zjistil, že se přestali hýbat. Nejprve byl zmatený, ale pak si uvědomil, co se stalo. Tváře mu jasně zrudly, když s dalším zasténáním padl na záda.

„Omdlel jsem, že jo?“ zeptal se Stewart.

„Jo, omdlel. To udělá s tělem půltucet proměn během pěti minut.“

Zavrtěl hlavou, ignoroval bušení, které právě zaznamenal, a znovu se vymrštil. Blesk seděl u zadní části dodávky spolu s policistou, kterého se mu podařilo zachránit. Stewart se při pohledu na něj usmál, šťastný, že alespoň jedna věc v téhle šlamastice dopadla tak, jak chtěl. Ten úsměv úplně zmizel, když si naplno prohlédl naprostý vztek ve Friedině tváři.

„Ztratili jsme někoho?“ zeptal se, vystřízlivěl z jejího výrazu.

Frieda si odfrkla a vykulila oči. „To je první otázka, na kterou se ptáš?“

„No jo!“ Čelo se mu svraštilo. Proč se na něj tak zlobila? Bylo to proto, že během boje neuposlechl její rozkazy? „Nemyslíš, že mě zajímá, jestli byl někdo zabit, nebo ne?“ zeptal se.

„Má pravdu,“ podotkl Blesk, ale při vzteku, který na něj Frieda vyslala, sklopil hlavu.

Frieda šťouchla Stewarta do hrudi. „My jsme nikoho neztratili. Zatím. Ale jsem takhle blízko tomu, abych ti sama prorvala hrdlo. Co sis myslel? Chovat se jako naprostý idiot! To sis myslel, že jsi hrdina, když jsi sám porazil všechny ty upíry? A proč? Abys zachránil policajta? Ze všech lidí zrovna Dusta - prašivýho Brada?“

„Dust prašivec??“ vysmíval se jí policista. „Myslel jsem, že budeš mít větší fantazii, Friedo.“

„Jmenuji se Polaris!“ Otočila se na něj, v hlase měla jasně slyšet chrapot a vrčení. Zuby se jí v ústech vyostřily v tesáky a policista ucukl. „Drž hubu, než se rozhodnu zavolat upíry a předat tě jim. Jsem si jistá, že by se jim tvoje sladká krev líbila.“

Jeho už tak bledá pleť ještě víc zbledla a on se nahrbil v ramenou. Podle toho, jak držel ruce, je měl spoutané za zády. Stewart ho chvíli studoval, než se otočil zpátky k Friedě. Už dříve ji viděl v rozčilení. Pravda, nikdy to nebyla tak intenzivní nálada, ale to neznamenalo, že by nevěděl, jak se s ní vypořádat.

„Proč se na mě zlobíš?“ Nejlepší je být přímý.

„Proč?“ Frieda vyhodila ruce do vzduchu. „Riskuješ život kvůli zasranýmu policajtovi a máš tu drzost se mě ptát, proč jsem naštvaná? Řekla jsem ti, abys ustoupil! Dala jsem ti přímý rozkaz a ty jsi mě schválně ignoroval! Na tetování můžeš zapomenout, Cyklone, protože po tomhle se postarám, abys nikdy…“

„Uklidni se.“

Friedina tvář jasně zrudla, oči se jí zúžily na štěrbiny a zdálo se, že každou chvíli vybuchne vzteky.

„Neriskoval jsem život jen proto, abych zachránil jednoho policistu. Udělal jsem to, protože upíři zabíjeli všechny policajty a dělali to proto, aby obvinili Bratrstvo. Chtěli, aby nám policajti dýchali na záda, a nutili nás tak bojovat na dvou frontách. Zachránil jsem tam Dust-prašivce, abychom měli svědka na naší straně. Aby nás neoznačili za vrahy policajtů.“

Friedě se rozšířily nozdry. Otevřela ústa a zase je zavřela. Ramena jí poklesla dopředu, jak jí z tváře pomalu vyprchával vztek.

Stewart koutkem oka zahlédl, jak se Bleskovi rozšířily oči. Dokonce i policista vypadal poněkud šokovaně, když se Frieda posadila a schovala tvář do dlaní. Na její bledé pleti vyniklo tmavé tetování. Stewart si sevřel přikrývku kolem středu, když pomalu natáhl ruku a přejel prsty po drakovi těsně nad jejím loktem. Při jeho doteku se zachvěla, pak zvedla hlavu a zadívala se na něj. Z jejího pohledu se však vytratil jed. Místo toho vypadala jen unaveně.

„Chápu, na co jsi myslel. Nebylo to nejlepší myšlení, ale měl jsi na mysli Bratrstvo a posádku.“ Zavrtěla hlavou a prohrábla si vlasy. „Ale bylo to prázdné gesto, Cyklone. Poručíka nemůžeme využít k tomu, abychom se vyhnuli vině v tomhle případě.“

Stewart se zamračil. „A proč ne?“

„Protože,“ vyhrkla a její hlas opět nabral ostří, „viděl upíry. Viděl nás, jak se měníme. Ví toho příliš mnoho.“

Stewartovi zaplavil žíly led. Věděl, že někdy dělají těžké věci, ale nebylo to tak, že by zabili civilistu za to, že byl svědkem víc, než měl… že? Až na to, že on je policista. On se jako civilista nepočítá. Možná není upír ani měnič, ale záleží na tom?

„Takže… jak to tedy dopadne?“

„Zůstává nám věznění poručíka. Tajfun je na cestě, pokusí se tenhle zmatek vyřešit. Víš, můžeme si říkat, že za ten masakr nejsme zodpovědní, jak chceme, nikdo nám neuvěří, pokud nepustíme tady Dustera.“

„Což nemůžeme udělat.“

Frieda se zamračila a přikývla. „Tak, myslíš, že můžeš jít po svých?“

Stewart si vyzkoušel svaly. „Jo. Cítím se… docela dobře, vzhledem k tomu, že jsem omdlel.“

Na Friediných rtech se mihl přízrak úsměvu. „Dobře. Teď pomoz Bleskovi dostat poručíka do cely a ty budeš hlídat. Odtáhl jsi ho od upírů, máš ho na starost, dokud se sem nedostane Tajfun.“

Stewart přikývl. Bojoval s nutkáním zasalutovat – právě teď bylo jasné, že bruslí po tenkém ledě, a i když by to za normálních okolností mohlo Friedu rozesmát, měl pocit, že jeho humor by v tuto chvíli nikdo neocenil. Doufal jen, že až se víc uklidní, vezme Frieda svá slova zpět… jeho chování jistě nebylo tak špatné, aby ho z Bratrstva úplně vyloučili… že?

***

Čekal na stráži několik hodin, než poručík usnul. Jako by na tu chvíli čekala, objevila se Frieda krátce poté. Gestem mu naznačila, aby se k ní přes chodbu připojil. Stewart se zhluboka nadechl, když poslechl. V čelisti a ramenou měla stále napětí. Už dorazil Tajfun? Chystali se poručíka zabít za to, že byl svědkem?

„Než něco řekneš,“ začal, „musím ti něco říct.“

Frieda si založila ruce a studovala ho s prázdnou tváří, než přikývla.

Dobře. Na chvíli se vzpamatoval a prohrábl si rukou krátké vlasy. Když našel uzel vzadu na krku, ostré píchnutí mu připomnělo, jak si tam zamotala prsty, a chuť jejích rtů na jeho. S mrzutým zavrčením na sebe kvůli víru touhy, který ho přiměl ztvrdnout, se sesunul ke zdi a založil si ruce.

„Máme zachraňovat životy. Vím, že Bratrstvo není jen o ochraně lidí před upíry. Vím, že se taky hodně věnujeme zločinu. Loupeže, přepadení, drogy… dokonce i vraždy. To všechno jsem věděl, když jsem se rozhodl přihlásit. Ale jde o to… že naším hlavním cílem má být záchrana životů. Zastavit upíry, aby se přiživovali na nevinných lidech. Možná kdyby svět věděl o měničích a upírech, měli bychom jiný vztah se zákonem. Možná ne! Ale my musíme být víc než jen zločin, jinak… K čemu bychom jinak vlastně byli dobří?“

Frieda neodpověděla.

Zatajil dech a napjatě čekal. Přesto stále nepromluvila. Byla naprosto nehybná, pohled měla mírně odtažitý, ruce složené na prsou. Její výraz byl naprosto prázdný. Obvykle dokázal alespoň částečně odhadnout, co se jí honí hlavou, ale ne teď. Vůbec se nepodobala jeho nejlepší kamarádce.

Znamenalo tohle být součástí Bratrstva divokých? Tolik se bál, že se mezi ně v lese vloudí jejich skotačení. Měl se raději obávat svých největších snů?

Nakonec se její pohled vrátil k němu. Stále bez výrazu.

„No tak, Friedo.“ Jeho hlas sklouzl do prosebného tónu. Páni. Kde se to v něm vzalo? Přitvrdil hlas. „Prostě na mě mluv, sakra. Jestli jsi pořád naštvaná, tak fajn. Buď naštvaná. Ale neuzavírej se takhle do sebe! My dva si máme o věcech umět promluvit. Jestli to teď chceš změnit…“

„Přemýšlím.“

Její tón byl podrážděný a Stewart si s úlevou oddechl. „Tak přemýšlej trochu hlasitěji. Já se tady zblázním. Nechci, aby to skončilo jako poslední hurá akce Friedy a Stewieho. Na to jsi pro mě příliš důležitá… Jestli mě potřebuješ v jiném týmu nebo…“

„Sklapni.“ Frieda se mírně usmála a zavrtěla hlavou. „Mluvíš moc nahlas, abych mohla přemýšlet. Když takhle mluvíš, zníš jako Twister.“

Stewart se hrdě usmál. Nebyl nikdo, komu by se raději podobal, než jeho staršímu bratru.

Frieda si povzdechla. „Nechci tě v jiném týmu. A za ten tvůj kousek tě nevyhodím. Ohledně Tajfunova ti nemůžu nic slíbit, ale můžu ti slíbit, že za tebe budu bojovat. Co se týče toho, co jsi říkal… ano. Máme zachraňovat životy. Někdy jsou ale životy, které zachraňujeme, naše. Vždycky musíme mít na prvním místě sebe.“

Přikývl a pochopil, co tím myslela.

„Ale no tak. Duster je tam dostatečně zabezpečený. Tajfun už je skoro tady. Nemůžeme ho nechat čekat.“

Stewart se zachmuřil, ale přikývl. Ne. Nebylo by dobré nechat Tajfuna čekat.