Cyclone - 10. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Polaris

Frieda se snažila zachovat si prázdný výraz, když Stewarta táhli z místnosti a on sténal hluboko v krku. Její vlk jí vrčel v žebrech a chtěl, aby vyskočila a bránila svého druha. Chtěl, aby světu dokázala, že slova, která právě pronesla, nebyla pravdivá. Bolelo ji to víc, než si myslela, když řekla, že není její druh. Vůbec neuvažovala o možnosti, že by Stewart byl její druh… nějaká její část, hluboko v srdci, to věděla snad odjakživa. Jen o tom nikdy předtím vědomě nepřemýšlela.

Ale on jím samozřejmě byl. Tvrdit, že není, odporovalo každému kousku její bytosti.

Rudolf je však nehodlal poslouchat, takže se musela, vrátit k plánu B. Tohle bude těžší, než si původně myslela. V životě musela pro Bratrstvo udělat spoustu věcí. Věci, na které nerada vzpomínala, ale nakonec byly nezbytné. Jen doufala, že se jí to skutečně podaří udělat věrohodně.

Král ji vytáhl na nohy za pouta kolem zápěstí a zadíval se jí do očí, v nichž se mu leskly jeho vlastní dětské modři. „Tak tedy. K čemu jsou tvoje ústa?“

Frieda se zatvářila netečně, aby skryla, jak jí při pohledu do jeho očí naskočila husí kůže. Většina upírů považovala za nechutné byť jen uvažovat o jakémkoli fyzickém kontaktu s měniči, který by nezahrnoval jejich zabití. Už při pohledu na Rudolfa bylo jasné, že on stejné výčitky nemá. No, s tím by se vypořádala, kdyby na to přišlo. V tuto chvíli se potřebovala ujistit, že jí věří, když mluví.

„Mnoho použití. Jedním z nich je mluvení,“ řekla Frieda ostře.

Odtáhla od něj ruce. V místnosti byla ještě hrstka strážných; nemohla zaútočit a zabít krále. Ještě ne. Nejdřív ho potřebovala uklidnit. Žaludek se jí sevřel, když pomyslela na to, že by za to nabídla své tělo, ale podle toho, jak se choval, by nejspíš nechal stráže jen hlídat.

Ne, k tomu nedojde. Nedopustí, aby k tomu došlo. Ano, udělala pro Bratrstvo spoustu věcí, ale pustit do sebe upíra? Kašlu na ten hluk.

„Nepřišla jsem si sem jen pro peníze,“ řekla a nespouštěla z krále oči. Přinutila se zachovat prázdnou tvář. Tohle bude těžké… ale alternativa byla ještě horší. „A nepřišla jsem sem, abych šla proti Bratrstvu. Přinejmenším ne jen proti Bratrstvu.“ Zvedla bradu. „Tajfun je bestie a já k němu nejsem loajální. Jistě, tenhle poslední útok nakonec dopadl tak, že jsem za něj nebyla potrestána, ale to neznamená, že nereagoval i v jiných situacích. Ale já jsem tady kvůli Guinevere.“

Královo obočí se zvedlo. Zdálo se, že ho to zaskočilo, a Frieda si dovolila se tomu usmát. Srdce jí bušilo do žeber a ruce jí studily, i když se snažila udržet v klidu. Po chvíli na ni Rudolf kývl a gestem ukázal na jednoho ze strážných. Přistoupil k němu a odemkl pouta, než se vzdálil. Frieda si třela zápěstí a úlevně si povzdechla. Mohla by se teď proměnit a zabít ho, ale to by jí nakonec moc nepomohlo. Ne, musela zůstat trpělivá.

„A co Guinevera?“ Rudolf se zeptal a posadil se na okraj stolu.

„Její… druh,“ vyplivla to slovo, jako by bylo jedovaté. „Nepatří jí. Twister byl léta mým nadřízeným. Byli jsme spolu kamarádi. A nešlo jen o sex,“ dodala, ruce se jí sevřely a snažila se v sobě vyvolat veškerou nenávist, kterou necítila – ale potřebovala ji projevit, aby to dokázala. „Miloval mě. Já milovala jeho. A pak ho očarovala a ukradla mi ho. Jen proto…“

Odvrátila tvář a předstírala, že váhá, zda pokračovat.

„Protože co?“

Ztišila hlas do neochotného šepotu. „Protože s ním má dítě… a já jsem neplodná.“

Ticho. Frieda se neodvážila na krále podívat. Žaludek se jí zvedal. Pokud tomu nevěřil, pak jim toho moc nezbývalo. Říkal, že je potřebuje pro své experimenty… při té představě se jí zvedl žaludek ještě víc, ale to by jim alespoň zajistilo přežití, ne?

„Ah,“ vydechl Rudolf. Jeho hlas byl podivně jemný. Jeho prsty se dotkly její tváře a přiměly ji, aby se na něj znovu podívala. „No, chápu, proč to takovou samici, jako jsi ty, rozčílí natolik, aby sem přišla… ale co bys mi mohla nabídnout, co by jí ublížilo? Vím o té poloměničské ohavnosti. Jediný důvod, proč by měl mít možnost existovat, je naučit se, jak udělat upíry silnějšími.“

„Nemělo by být vůbec dovoleno, aby existovalo,“ zavrčela a vzpomněla si, co řeklo několik členů Bratrstva, než je usměrnila – silou. „Měla by být upálena na hranici a on… pokud by tím její uhranutí neskončilo, pak by bylo laskavějším osudem zabít ho spolu s ní.“

Král se usmál a zasmál se. „Ach, ano. Pravá zuřivost opovrhované ženy.“

Ignorovala sexistickou poznámku. Svého času už slyšela spoustu horších. Měla pocit, že mu jde spíš o její reakci než o cokoli jiného.

„To mi ale neříká, co mi můžeš nabídnout, abych to použil proti Guineveře a jejímu měničskému druhovi.“

Frieda se ohlédla na krále. Její vlk zavrčel a varoval ji, aby nemluvila, ale co měla na výběr? Chvíli drkotala zuby a pak se na krále zadívala a přála si, aby mu v tuhle chvíli mohla prostě prokousnout hrdlo. Nešlo jen o její vlastní život. Kdyby ho teď zabila, bylo jisté, že Stewart bude zabit také.

„Ten muž, kterého jsem ti přivedla, jak jsi tak chytře rozluštil, není jen tak nějaký náhodný měnič. Je to Twisterův bratr. Guineveřin švagr. Twister svou rodinu vroucně miluje a jsem si jistá, že pro Stewarta najdeš náležité využití.“

Rudolfovi se rozšířily oči. Čelist mu začala ochabovat, než se zase sevřela. Trhl hlavou ke dveřím a jeden ze strážných vyklouzl ven. „Jestli je pravda, co jsi řekla, pak se mi skutečně bude hodit. A jestli lžeš, budeš mi k užitku ty.“

Frieda protočila oči. „Je to pravda. Teď začneme mluvit o mé odměně. Argentina nepřipadá v úvahu… chci odejít do důchodu na Francouzské riviéře. Všichni vědí, že máš peníze. Chci z nich jen malý střípek.“

Král se na ni usmál. „Dobře. O tom si určitě můžeme promluvit. Ale nejdřív se přesuneme na pohodlnější místo.“

***

Frieda musela uznat, že královy osobní komnaty byly každým coulem tak honosné, jak očekávala. Zdálo se, že všechno je pozlacené zlatem. Samety, hedvábí, satény, to všechno tu bylo. Syté, hluboké purpury zvýrazněné rudou a jantarovou barvou. Skoro ji z toho bolela hlava a musela přemýšlet, jestli ty střetávající se barvy neznamenají, že je Rudolf barvoslepý.

Ne že by se na to ptala nahlas. Místo toho řekla pár pochvalných slov o místnosti, než se posadili a začali vyjednávat. Nakonec jí slíbili půl miliardy dolarů. Bylo to víc peněz, než o jakých kdy slyšela. Jediný člověk, kterého znala a který by mohl mít půl miliardy na rozdávání, byl Hurikán – a nebyla si úplně jistá, že by je dokázal tak snadno zahodit.

Do místnosti vklouzl strážný a po chvíli se přesunul ke králi. Zašeptal Rudolfovi do ucha něco, co znělo jako němčina, a Rudolfovi se na tváři rozlil široký úsměv.

„No, Polaris, ukázalo se, že jsi mi říkala pravdu. Moji muži mě právě informovali, že ten měnič, kterého jsi přivedla, je ve skutečnosti Stewart Franks. Švagr královny Guinevery. To je pro mě docela dobrodiní. Netvářím se, jako by to stačilo k tomu, aby mi vydala svého míšence, ale od Guinevery jsem chtěl ještě spoustu dalších věcí, které vždycky odmítala.“

Frieda naklonila hlavu. Neptala se, co to vlastně chce, ani to vědět nechtěla. „Jak brzy mohu dostat své peníze?“

Srdce jí opět začalo bušit o něco silněji. Docházel jí čas. Jak měla krále dostat o samotě na tak dlouho, aby ho mohla zabít? A jak by potom mohla dostat Stewarta ven živého? Snažila se paniku potlačit. Koneckonců měli ještě jeden záložní plán. Záleželo však na tom, zda Rudolf bude o svém zajetí hned informovat Guineveru…

„Už brzy.“ Rudolf nedbale mávl rukou. „Právě teď bychom se ale my dva měli trochu lépe poznat… Musím přece jenom zjistit, jak moc je Guinevera ochotná dát mi to, co chci.“

„Takže Stewarta brzy vykoupíš?“

„Zpráva už byla odeslána.“

Frieda se zamračila – kdy na to měl čas? Přesto se neptala. Znovu ji začínaly studit ruce a s píchnutím v zátylku si uvědomila, že všichni ostatní upíři už někdy vyklouzli ven. V hrudi se jí začal tajit dech, i když se snažila přinutit k rovnoměrnému dýchání.

„Naše obchodní dohoda je uzavřena. Jaký důvod bychom mohli mít k tomu, abychom se teď poznali?“ Modlila se, aby se jí příliš netřásl hlas. Potřebovala ještě trochu času. Pokud se odsud měli dostat živí, museli mít Guinevere a Twister čas jednat… „Máš Stewarta. Budeš moci Guinevere vydírat, aby s ním udělal, co budeš chtít. Nic víc pro…“

„Ale je.“

Frieda se přitiskla do křesla, na kterém seděla, zatímco Rudolf naléval dvě sklenice vína. Její vlk na ni zavrčel, aby s ním prostě skoncovala. Ještě ne. Ale co když svou šanci promarnila? V ústech jí vyschlo, v mysli se jí střídala hrůza z toho, co by se stalo, kdyby svou příležitost propásla, s hrůzou z toho, co zjevně očekával.

„Je toho víc, čím si nejsem úplně jistý,“ pokračoval král. Zvedl pohled k jejímu, oči mu doutnaly, když jí nabízel jednu sklenici. „Jde ti jen o pomstu a peníze? A jak do toho všeho zapadá Tajfun? Koneckonců jsi dost mlžila o tom, proč ho nenávidíš…“

„Já ne…“

„Vezmi si to.“ Rudolf zavrčel a vtiskl jí sklenici do ruky. „Není důvod, aby to pro tebe bylo nepříjemné, Polaris. Jsi krásná žena a já tě mám rád. Chci se o tobě dozvědět víc.“

Frieda si chladnou rukou vzala sklenici. Ani nepředstírala, že pije, místo toho na Rudolfa zúžila oči. Nemohlo být jasnější, co teď chce. Znamenalo to, že má víc času na to, kvůli čemu sem přišla? Nebo to znamenalo, že bude očekávat její útok? Že na ni hodlá použít fyzickou sílu? A byl připraven ji zneškodnit, kdyby se o něco pokusila?

„K Bratrstvu jsem se přidala jen proto, abych uctila památku svého mrtvého bratra,“ řekla a k její úlevě to neznělo ani z poloviny tak vyděšeně, jak se cítila. „To už není dost dobrý důvod. Zvlášť ne s Tajfunem.“

„A čím si zasloužil tvé opovržení? Taky jsi ho nechala, aby tě ošukal?“

Frieda zasyčela mezi zuby. Ruka se jí sevřela. „Sex není jediná motivace, kterou ženy mají, víš? Musela jsem pracovat dvakrát tak tvrdě a být ve své kariéře dvakrát tak úspěšná jako muži, pod kterými jsem sloužila, a on se pořád chová, jako by každá moje malá chyba byla důkazem, že bych v Bratrstvu vůbec neměla být. Nemluvě o tom, jak nechává muže šikanovat všechny ženy, jako jsem já, které se snaží vybojovat si místo.“

Rudolf se zasmál. „A ty říkáš, že to nemá nic společného se sexem?“

Oplatila mu to zamračeným pohledem.

„Když ti tak záleží na ostatních ženách v Bratrstvu, proč pro to neděláš víc, abys jim pomohla, místo abys utíkala na Francouzskou riviéru?“ Rudolf se napil vína a zahleděl se na ni. „Mohl bych ti pomoct dostat se na Tajfunovo místo.“

„Tajfun pro mě opravdu nemá takovou cenu.“

Rudolf se usmál. Nenuceně přešel místnost a zahleděl se na svůj odraz v zrcadle, přičemž si vedle tesáků něco neviditelného vybíral. Byla to snad zastřená výhrůžka? Frieda odložila sklenici a postavila se na nohy. Tohle se nedělo. I když se třásla a žaludek se jí svíral, nehodlala si dovolit začít myslet na to, že by se to mohlo stát.

„Prostě mi dej moje peníze a já ti zmizím z očí.“

„Ale vždyť ses mi ještě ani nedostala do vlasů.“ Rudolf se otočil a zašklebil se na ni. Prodlužovaly se mu tesáky? Podíval se na její víno, pak zvedl své a vypil ho. „Řekla jsi mi pravdu, Friedo, a já držím slovo, když ho dám. Slíbil jsem ti peníze. Ale kdy jsem ti slíbil, že opustíš mé království? Přemýšlel jsem… bylo by prospěšné mít kolem sebe měniče. Myslím trvale. S těmi, které přivezu a rozříznu, toho můžu udělat jen tolik, kolik potřebuji.“

Hruď se jí začala zvedat, jak se jí sevřel žaludek. Měla Guinevera ještě dost času na to, aby se zmobilizovala? Věděla, že v podzemí jsou mohutné tunely spojující různá království, ale bylo dost času, aby se sem už dostala? Upíři se pohybovali rychle – ale tak rychle?

„Nemyslím si, že by tě těšilo, kdybych byla poblíž.“ Měla tak sucho v krku, že jí hlas vycházel nakřáplý. „Můžu tě ujistit, že ti za tyhle potíže nestojím. Jsi král, určitě jsou jiní, se kterými bys raději trávil čas, než s měničkou.“

„To, že jsi měnič, je součástí přitažlivosti. A teď. Sundáš si šaty, nebo je z tebe mám strhnout? Řeknu to ještě jednou.“ Ušklíbl se na ni. „Tohle pro tebe nemusí být nepříjemné.“

Vyrazil na ni tak rychle, že se sotva stačila ohnat. Vzápětí ji přitiskl ke zdi a zápěstí jí přitiskl k hlavě. V té vteřině všechno ztuhlo, tlak jeho prstů na jejích zápěstích byl tak silný, že věděla, že jí zanechá modřiny. Zírala do jeho rozzářených očí a plíce se jí při pohledu na něj nedokázaly pořádně roztáhnout.

„To jsi nečekala, že ne?“ houkl na ni. „Čekala jsi, že budu jako normální upíři?“

„Experimentoval jsi sám na sobě,“ uvědomila si a hlas jí zněl dutě.

„Přesně tak. Vy měniči nám toho můžete dát tolik. Původně jsme byli jeden druh, víš. Evoluce nás oddělila, stejně jako nás oddělila od lidí. Ale vaše specifické dary mohou upíry posunout na další stupeň naší evoluce.“

Byl rychlejší než ostatní upíři. Silnější. Nemusela se ptát, co přesně dokázal, aby to věděla. Žádný upír by neměl být schopen takhle držet měniče. Krev jí pumpovala v uších a ona se vrhla dopředu a přitáhla svého vlka. Její zuby se otřely o Rudolfovo hrdlo – a pak ji srazil obličejem na podlahu.

Tesáky se jí zabodly do zadní části krku. Cítila, jak se jí do krve dostává jed. Její vlk vyl a mlátil sebou, ale už to začalo působit.

„Brzy mě budeš prosit,“ zasyčel jí Rudolf do ucha. „Doufám, že příště budeš rozumnější.“

Pustil ji a Frieda se natáhla, aby si přitiskla ruku na tryskající ránu. Tělem se jí šířil jed, ohnivý a spalující. Vykřikla bolestí – a další zvuk, který poznala, bylo tříštění skla.