TP - 37. kapitola

Překlad: Marky

Kor.: Evička

Camila

SEDLA JSEM SI PŘED televizi s talířem horkého jídla na klíně. Večer předtím jsem šla k mámě a vzala si s sebou zbytky jídla, abych nemusela vařit. Po něčem, co mi připadalo jako věčnost listování kanály, jsem na jednom přistála. Zmrzly mi prsty na ovladači, když se na obrazovce objevila Warrenova tvář. To byl důvod, proč jsem nesledovala sportovní kanály (kromě skutečnosti, že jsem se nestarala o sledování sportovních zpráv). Warrenův obchod nebo „půjčka“, jak o tom neustále mluvili, se neustále objevovala všude. Fotbal se neustále objevoval všude, nebo jsem si toho teď možná jen víc všímala. Nedokázala jsem se přimět přepnout kanál.

Reportérka: „Vaší jedinou konstantou vždy zůstávalo, že fotbal je Vaší životní láskou číslo jedna. Že byste to nikdy za nic a nikoho nevyměnil. Pořád to ještě platí?“

Jakmile jsem uslyšela otázku, ztěžka jsem se nadechla. Odložila jsem vidličku a nůž na talíř. Slíbila jsem si, že se na něj nebudu dívat, poslouchat ho, mluvit s ním, že s ním nebudu mít absolutně nic společného, ​​až odejde. Když jsem ho minulý týden v parku zahlédla, uvědomila jsem si, že to není normální situace, kdy bych šla dál a předstírala, že jsem se vším v pohodě. S ničím jsem nebyla v pohodě.

Přesto jsem tu seděla a byla si jistá, že stejně jako bezpočet jiných žen, se zatajeným dechem čekáme na jeho odpověď na tuto otázku. Jakmile se objevil na obrazovce, úplně mě opustil dech. Bože. Chyběl mi. Nenáviděla jsem ho. Nemohl ho vystát. Ale vidět ho na obrazovce, způsob, jak se posadil do křesla s kotníkem zkříženým přes koleno, vypadajíc naprosto uvolněně, když ho provrtávali otázkami… způsob, jakým se pohybovala jeho tesaná čelist, když věnoval reportérovi ten pokřivený úsměv, který naznačoval legii rozkoše, při níž by každá rozumná žena zuřivě zrudla, ty paže, svázané do svalů a vyryté uměním, kterých jsem se dotýkala, držela se jich během tolika bezesných nocí…

„Samozřejmě, že to stále platí. Co myslíte?“ zeptal se, naklonil hlavu a zelené oči zajiskřily ve flirtování. Zasténala jsem. To je takový kretén.

Reportérka: „Takže ty fámy o ženě, kterou jste zanechal v USA během dovolené…“

„Myslím, že oba víme, kolik fám se o mně šíří.“ Odtrhl od ní pohled a podíval se přímo do kamery. Přímo na mě. „Pokud by existovala takto zvláštní žena, nikdy bych ji tam nezanechal.“

Reportérka: „Chápu, že ta tajemná žena za Vámi nedávno přijela. Existuje mnoho spekulací, že právě ona může být důvodem, proč jste nepotvrdil své rozhodnutí, zda chcete jít do Barcelony, nebo zůstat v Manchesteru?“

Warren zavrtěl hlavou. „To je úplná hloupost.“

Reportérka: „Správně. Na závěr, byl byste ochoten postavit svou kariéru na druhé místo, kvůli té správné ženě? I když by to znamenalo přestěhovat se do jiné… země a vzdát se toho všeho?“

Dlouhou chvíli zůstal zticha a nakonec se znovu podíval do kamery, jeho tvář vystřízlivěla, všechny stopy humoru zmizely. „Vzdal bych se všeho, abych stihl chvíle se správnou ženou.“

Byla jsem příliš ohromena, abych se pohnula.