PP - 9. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Paul nechápal, co se to, k čertu, dělo. Ale momentálně mu to bylo úplně jedno. Dokázal myslet jen na ženu s jemnou kůží, kterou držel v náruči. Měl pocit, že mu hoří celé tělo. Zmocnila se ho primitivní potřeba si ji nárokovat, označit, vlastnit ji. Jeho pták, který by měl být po tak intenzivním orgasmu měkký, tak byl i nadále tvrdý jako kámen a bolestivě v něm pulzovalo. Když ho zasáhla další silná vlna, zasténal. Líbal ji na čelisti, jazykem jí olízl měkkou pokožku na krku a jemně se do ní zakousl. Poté ji sál, aby kousnutí zmírnil.

„Drž se mě pevně“, pronesl hlubokým chraplavým hlasem.

Když se najednou otočil, takže se Morian ocitla nahoře, zalapala po dechu. V této pozici byla poprvé. Jalo, jí vždy dominoval. Tak to bylo u valdierských bojovníků obvyklé. Představa, že by byla žena nahoře, pro ně znamenalo, že by jí předali nad sebou kontrolu. Když se velký muž pod ní pohnul, zachvěla se. Jeho penis do ní pronikl ještě hlouběji. Potěšením zaklonila hlavu. Ještě nikdy necítila takovou plnost a ženskou moc. „Paule“, zasténala hlasitě a rukama mu hnětla ramena.

„Zajezdi si na mě, Morian“, vyzval ji.

Morian padla hlava dopředu a zatímco se opírala o kolena, pomalu klesala na jeho vztyčený penis. Zlatýma očima hleděla do jeho tmavě hnědých. Když ji uchopil za prsa a palcem přejel po citlivých bradavkách, zasyčela. Pomalu se začala pohybovat nahoru a dolů a chytila pravidelný rytmus. Prsty mu zabořila do ramenou. Začala zrychlovat a z úst jí uniklo tiché zakňourání. Následoval silný orgasmus. Kňourání se proměnilo ve výkřik extáze a Paul pustil její prsa. Místo toho ji chytil za boky a vyrazil nahoru, aby jí vyšel vstříc. Rty jí sevřel pravou bradavku a začal ji sát. Morian se roztříštila na milion kousků a opakovaně vzlykala jeho jméno.

Když Morian vyvrcholila, Paul sebou škubl a pevně ji k sobě přitiskl. Její pulzující kanálek mu mačkal ptáka, takže také vyvrcholil. Když cítil, jak se do jejího nitra vylévá jeho horké sperma, hlasitě zasténal. Objal ji pažemi a pevně si ji přitáhl k hrudi. Políbil jí na místo na krku, kde cítil její rychlý puls. Všechno v něm toužilo ji kousnout a označit ji za svůj majetek. Přitáhl si ji blíž a zhluboka dýchal, dokud ten pocit trochu nezeslábl. Proti své vůli trochu své sevření uvolnil, takže se jí mohl podívat do tváře. „Ublížil jsem ti?“, zeptal se tiše. „Nechápu, co se to děje“, řekl a na chvíli zavřel oči, protože ucítil blížící se další vlnu touhy. Ještě nikdy necítil tak nekontrolovatelnou potřebu.

Morian zvedla chvějící se ruku a pohladila ho po spánku. Když v jeho očích zahlédla zlatavý třpyt probleskující skrz tmavě hnědou barvu, vytřeštila oči. Poté jí pohled zalétl k jeho krku, kde se mu na kůži objevila jasná značka v podobě zlatého draka s roztaženými křídly přesně na tom samém místě, kde ho kousla.

„To je ten dračí oheň“, odvětila s jemným úsměvem. „Když se najdou praví druhové, vdechnou naši draci do těla toho druhého chemikálii, které se říká dračí oheň. Tímto způsobem si druhové nárokují jeden druhého. Má dračice tě chce“, dodala s úšklebkem.

Zatímco se v Paulovi sbírala další vlna horka, zašklebil se. Dokud nebude vědět, co se vůbec děje, odmítal se tomu poddat. Bože, pokud by se to dělo pokaždé, když spolu budou spát, tak netušil, jak dlouho vydrží, než zemře potěšením.

„Nemyslím, že to bude fungovat“, řekl Paul a zmateně se zamračil. „Jsem člověk, ne Valdier. Nedokážu se proměnit v draka.“

Morian se kousla do rtu, skulila se z Paulovy hrudi. Když se její citlivá kůže otřela o jeho penis, který byl stále tvrdý, zasyčela. Věděla, že družky jejích synů se díky dračímu ohni nyní také dokázaly proměňovat v draka, ale nevěděla, jestli to bude stejné i u ní a Paula. Viděla počátek proměny, ale co když to nebude fungovat stejně? Cítila určitou nejistotu, protože v jejím světě ještě k takovému spojení, jako bylo to její s Paulem, nedošlo. Co věděla, tak se ještě nestalo, aby si žena nárokovala muže z jiné rasy. Ve skutečnosti byla smlouva mezi Valdiery a Sarafiny první případ, kdy byla Valdierka dána jiné rase. Jalo, uzavřel smlouvu s otcem Voxe, protože doufal, že Zoranova prvorozená dcery by se mohla spojit s prvorozeným synem Voxe. Dokonce mluvili o tom, že Vox d’Rojah, vůdce Sarafinů, by se mohl spojit s jednou z mála Valdierek, pocházející aspoň vzdáleně z královské rodiny. Ale pak si vzal za družku lidskou ženu. Teď netušila, co se stane dál.

„Nevím, jestli by ses mohl proměnit v draka jako tvé dcery a ostatní ženy“, přiznala Morian. „Ještě nikdy se žádná Valdierka nespojila s mužem jiné rasy.“ Znovu se ho dotkla na tváři. „Vidím, že proměna započala“, dodala. „V tvých očích je nádech zlata a má značka na tvém krku…“ Zatímco prsty přejížděla po dračí značce na jeho krku, zhluboka se nadechla. „Je překrásná.“

Když se dotkla značky na jeho krku, v Paulovi vzplanul další oheň. Tiše zasténal a zabořil ruce do jejích vlasů, aby si ji přitáhl blíž k sobě. Oči mu hladově plály, a pomalu se nadzvedl, dokud nebyl blízko jejím naběhlým rtům. „Jestli je ten oheň, co ve mě hoří, známkou toho, že se ten dračí oheň ještě stále snaží mě proměnit, tak si myslím, že bychom měli zjistit, co se stane“, zavrněl a strhl ji pod sebe, takže seděl tentokrát on na ní. „Jedno je ale jisté…“, řekl a ďábelsky se na ni usmál.

„Co?“, zeptala se Morian zadýchaně.

„Až tu skončíme, budeš úplně zničená“, odvětil Paul a přitiskl své rty na její.

Och, ano, uslyšela Morian sténat svou dračici. Můj druh je žhavý.

No to můžeš klidně říct nahlas, souhlasila Morian, když se v ní probudil oheň znovu.

***

Příští ráno stál Paul vedle postele a pozoroval Morian, jak se obrací ve spánku. Natáhla po něm ruku a hledala ho vedle sebe. Posadil se na okraj postele a uchopil ji za ruku. Instinktivně propletla prsty s jeho a z úst jí uniklo tiché povzdechnutí. Znovu se uvolnila a ponořila do hlubokého spánku. Jemně se usmál. Bylo neuvěřitelné, že po tom sexuálním maratonu v atriu vůbec ještě fungoval. Už byla hluboká noc, když byl konečně dostatečně při vědomí, aby si byl schopen obléknout kalhoty. Morian byla tak vyčerpaná, že se ani nepohnula, když ji opatrně zabalil do tenké přikrývky, přehozené před opěradlo pohovky. Odnesl ji tichými chodbami až do své ložnice, kde si udělali pohodlí. Když tam dorazili, neodolal a ještě jednou se s ní miloval. Tentokrát pomalu, něžně. Poté oba spokojeně usnuli. Nevěděl, jestli proměna proběhla úspěšně. Necítil se jinak. Morian mu klidným hlasem vysvětlila, jak jí Abby nesměle vyprávěla, že se jí při proměně vytvořily na rukách a na hrudi šupiny. Věděl, že byla Morian zklamaná, že u něj žádné šupiny vidět nebyly.

Jediný rozdíl, který byl vidět, mimo jeho výdrž, kterou by se každý muž rád pochlubil, byla dračí značka na jeho krku a zlatý nádech, který zahlédla v jeho očích. Opatrně zvedl její štíhlé prsty ke svým rtům. Uvědomil si, že ta prázdnota, kterou pociťoval ve svém nitru po smrti Evelyn, už tam není. Láskyplně hleděl na zrudlé tváře krásné ženy, ležící mu v posteli. Udělal by všechno, co bylo v jeho silách, aby ji ochránil. Poté mu pohled ztvrdl, opatrně položil její ruku na postel a zakryl ji. Musel na setkání se Zoranem, Kelanem, Mandrou a Trelonem. Kreon se ještě nevrátil, ale byl spolu s Carmen na zpáteční cestě. Musel o Raffvinovi zjistit všechno, co šlo. Nechtěl jen vysedávat a čekat na to, až ten mizera na jeho rodinu zase zaútočí. Bylo načase tu věc jednou provždy skončit. Chtěl se o tom mizerovi dozvědět všechno, včetně jeho jídelních zvyků a kdy chodil na toaletu.

„Paule“, zašeptala Morian ospale.

„Šššš“, odpověděl, sklonil se k ní a políbil ji na plné rty. „Šššš. Brzy se vrátím.“

Morian s námahou otevřela oči. „Kam jdeš?“, zeptala se napůl ze spánku.

Paul jí věnoval uklidňující úsměv a odhrnul jí z tváře zbloudilý pramen vlasů. „Trochu se pobavím s tvými chlapci. Slíbil jsem Trishe, že jim ukážu pár triků, které by mohly být užitečné. Odpoledne budu zpátky. Odpočiň si“, zašeptal jí do ucha. „Budeš potřebovat sílu, až se vrátím.“

Morian vykulila oči a pak se tiše zachichotala. „Raději by sis měl dát pozor, aby ses moc neunavil“, mrkla na něj šibalsky.

„Pokud ano, tak můžeš být zase nahoře“, odvětil s úšklebkem. „Bože, pravděpodobně jsem stejně vyčerpaný jako ty.“

Morian zrudla, ale v očích se jí zablýsklo potěšením. „To by se mi určitě líbilo“, přiznala.

Když Paul uviděl, jak jí v očích plane touha, zasténal. „Ženo, ty budeš má smrt, ale budu si užívat každičkou sekundu.“ Vášnivě ji políbil a pak se přinutil vstát. „Odpočívej“, přikázal jí a vyrazil z pokoje.

Pokud by nebyla jeho prioritou její bezpečnost, nikdy by neměl tu sílu nechat ji ležet nahou v posteli a odejít. Zavrtěl hlavou a zaklel. Choval se jako teenager, co má první holku. A zaklel ještě víc, protože si musel upravit kalhoty v rozkroku. Jeho ptáku se to pouto rozhodně líbilo.

Ano, ta žena bude má smrt, povzdechl si rezignovaně. Ale aspoň zemřu jako šťastný muž.