PP - 8. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Paul už byl v atriu skoro hodinu, když Morian vstoupila dovnitř. Věděl, že se mu poslední týdny vyhýbala. Viděl ji a mluvil s ní jen párkrát, a to při večeři, nebo když přišla navštívit Trishu s Bálintem. Ale pokaždé se jí podařilo uniknout dřív, než ji přistihl někde samotnou. To se brzy změní, pomyslel si s pevným odhodláním, zatímco ji sledoval a vyčkával. Když byl před nějakou dobou s Mandrou v tréninkové místnosti, dozvěděl se, jak by se mu mohlo podařit zastihnout ji samotnou. Mandra dostal od lékařů povolení vrátit se ke svým běžným denním povinnostem. Ukázal Paulovi, jak Valdierové používali své laserové meče v bojích, kdy se nemohli proměnit do své dračí podoby. Během tréninku se rozhovor stočil na Raffvina a později i na Morian.

„Dola je velmi osamělá od té doby, co byl otec zabit“, řekl Mandra a otřel si pot z čela. Opřel se o stěnu a Paul ho pozorně sledoval. „Všichni jsme se báli, že ho bude následovat, i když nebyl jejím pravým druhem.“

Paul nechal klesnout svou ruku s lahví vody a zamračil se na Mandru. „Jak to myslíš – následovat ho? Zemřít?“, zeptal se drsně.

Mandra přikývl. „Kdyby byla Dola pravou družkou mého otce, tak by zemřela. Žena dokáže truchlit a překonat smrt svého druha, ale dračice ne. Když je druh draka zabit, žal jeho dračího druha je neutišitelný. Bez draka vedou ostatní dvě části jen poloviční život. Krátce nato následuje draka i naše dvounohá podoba a symbiont nedokáže bez esence draka a dvounohé podoby přežít. Musí se vrátit zpátky do Hnízda nebo také zemřít“, vysvětlil.

„Co myslíš tím, pravý druh?“, zeptal se Paul se zájmem.

Mandrův pohled zněžněl. „Když jsem Ariel uviděl poprvé, věděl jsem, že je to má pravá družka. Můj drak si ji chtěl nárokovat a můj symbiont se od ní nedokázal odtrhnout.“ Při vzpomínce na jejich první setkání se musel smát. „Ona mé pocity neopětovala“, dodal a zamrkal na Paula. „Vlastně jsem jí chtěl svým drakem nahnat strach a tak ji přimět k poslušnosti. Ale místo toho dobyla mé srdce a poté mi hlavou zlomila nos. Požadovala, abych se okamžitě proměnil zpátky.“

Paul se zachechtal a zakroutil hlavou. „Ariel dřív pořád, a to myslím opravdu pořád, nosila domů nějaká zvířata. Mohl bych ti vyprávět příběhy, ze kterých bys měl noční můry“, prozradil. „Její matka na zvířata moc nebyla, ale její otec jí rozuměl. Postavil jí stodolu, kde se mohla o všechna ta zvířata starat.“

Když si Mandra vzpomněl na některé kreatury, které Ariel neustále nosila domů, otřásl se. Na jeho sídle v horách teď žil nějaký zatracený paktor z dolů Antroxů. Ta zatracená věc byla ještě stále ve vývinu a Ariel považovala za svou matku! Když přijeli, tak za ní všude chodil. Doufal, že ho nikdy nenapadne, že by ji sežral, protože jestli Ariel zkřiví třeba jen vlásek na hlavě, tak si tu potvoru upeče.

Paulův tichý hlas vytrhl Mandru ze vzpomínek. „Přesně tak se cítím s tvou matkou“, pronesl Paul klidným hlasem. „Poprvé, když jsem uslyšel její hlas, bylo to jakoby…“ Zarazil se a pohlédl na Mandru. „Tak jsem se necítil od té doby, co mi zemřela má první žena. A ani to se nedalo srovnávat. Bylo to tak nějak silnější. Miloval jsem Evelyn celou svou duší, nechápej mě špatně. Hned, jak jsem ji uviděl, tak jsem věděl, že bude má a doufal jsem, že jednoho dne najdu ženu, ke které budu cítit něco podobného. Ale když jsem uslyšel Morianin hlas poprvé“, Paulův hlas se vytratil. Krátce pohlédl na žíněnku a poté na Mandru upřel pohled plný ledového odhodlání. „Patří mě“, prohlásil prostě a bez příkras. Pokud by Paul počítal s nějakou negativní reakcí, byl by zklamaný. Vysoký Valdierský bojovník zaklonil hlavu a rozesmál se. Poté se na Paula ušklíbl. Došel až k němu a položil mu ruce na ramena.

„Dobře!“, prohlásil. „Potřebuje muže, jako jsi ty. Asi tak za hodinu bude ve svém atriu. Slyšel jsem, jak to říkala Ariel, než jsem vyrazil na cestu sem. Jen tu jen jedna věc, kterou bys měl vědět, Paule“, řekl Mandra, zatímco zamířili ke dveřím tréninkové místnosti.

Paul pohlédl většímu muži do očí. Musel uznat, že Mandra byl obr, dokonce i na Valdiera. Vůbec ho nepřekvapilo, že se Ariel do toho vysokého muže zamilovala. Vždy měla slabost pro obrovská stvoření.

„A to je jaká?“, zeptal se Paul, když zabočoval na chodbu, vedoucí k jeho pokojům, aby si stihl dát sprchu.

Mandra se zašklebil a blýskl na něj prodlouženými tesáky, aby dodal svým slovům váhu. „Jestli jí ublížíš, roztrhám tě na kusy.“

Paul upřel na Mandru vážný pohled. „Budu ji chránit svým vlastním životem“, přísahal tiše a ujistil se, že bojovník chápe, jak vážně to myslel.

„Dobře. Doufám, že k tomu nikdy nedojde, protože jsem si všiml, jak se na tebe dívá“, odvětil Mandra a přikývl. „Jsi její pravý druh, ať už se ti to líbí nebo ne“, prohlásil, poté se otočil a zmizel opačným směrem.

Paul za ním chvíli hleděl, poté se také otočil a pomalu vyrazil k sobě domů. Když dospěl k rozhodnutí, zaplavil ho pocit radosti. Už se před ním nebude moci schovávat, nebo se mu vyhýbat. Nastal čas, aby Morian ukázal, že patří jemu a on se s ničím menším nespokojí.

***

Teď stál Paul v setmělém atriu a čekal na Morian. Když nakonec dorazila, zadrhl se mu dech, stejně jako tenkrát, když ji uviděl poprvé. Její krása a způsob, jakým se pohybovala, byl dech beroucí. Mohl by ji pozorovat celý den a nikdy by se toho pohledu nenabažil. Počkal, až se k němu obrátila zády a upřela pohled na vodní plochu uprostřed. Poté k ní zezadu tiše přistoupil, ovinul kolem ní své paže a přitiskl si ji ke svému tvrdému tělu.

„Vyhýbala ses mi“, zamumlal Paul drsně. „To se mi nelíbí“, dodal a vtiskl jí polibek na krk. „To se mi vůbec nelíbí“, vydechl jí na hedvábnou pokožku.

Morian nečekané objetí vylekalo a zalapala po dechu. Poslední necelé dva týdny udělala všechno, aby se Paulovi a jeho explozivním dotekům vyhnula. Omamující polibek na chodbě zničil všechnu její snahu ochránit své srdce. Jeho doteky ji tak nažhavily, že si byla jistá, že musela zářit zevnitř.

„Paule“, zašeptala a chtěla protestovat, ale nedostala ze sebe víc než jen jeho jméno.

Paul ji k sobě pomalu otočil. Ale stále ji držel pevně v náruči, aby mu nemohla znovu uniknout. Když stála tváří tvář k němu, sevřel ji ještě silněji. Chtěl, aby jí bylo jasné, že žádné NE nebude akceptovat. „Chci tě“, prohlásil tiše, zatímco jí hleděl do očí, aby viděl, jak na jeho nárok zareaguje. „Chci s tebou spát. Chci tě držet ve své náruči. Má touha mě dohání k šílenství“, dodal vážně. „Tak jsem se necítil od… od Evelyn.“

Morian naklonila hlavu na stranu, aby mu viděla do očí. „Evelyn… Trisha mi řekla, že byla… tvou pravou družkou“, odvětila váhavě. Snažila se zatlačit bolest hluboko do svého nitra, protože vědomí, že další muž, kterého milovala, nebude k ní nikdy cítit to samé, co ona, jí vehnalo slzy do očí. Raději odvrátila tvář a sklopila víčka, aby před ním slzy skryla. Jen díky své disciplíně, kterou si během let tvrdě vypracovala, dokázala před ním svou bolest skrýt. Zrovna se chtěla od něj odtáhnout, když ucítila, jak ji jemně pohladil po tváři.

„Byla má spřízněná duše, už když jsem byl malý kluk“, řekl a rychle pokračoval: „Ale ty…“, zamumlal a otočil jí hlavu zpátky, aby se na něj dívala. „To, co cítím k tobě, je tak nějak víc. Má touha k tobě mě doslova pohlcuje“, dodal a poté ji dlouze a vášnivě políbil.

Morian cítila, jak se v ní rozhořela nejen její vlastní vášeň, ale i vášeň její dračice. Ani jedna z nich se už nedokázala držet zpátky. Jeho slova v ní rezonovala a tenké zdi, které postavila kolem svého srdce, prorazila naděje a touha. Když ucítila jeho reakci, tiše vzlykla. Zabořil jí prsty do vlasů a rozcuchal je. Zaklonila potěšením hlavu.

Je horší než Zohar, pomyslela si letmo, a pak už nedokázala myslet na nic, než že si ho nárokuje.

„Paule“, zašeptala chraplavě, zatímco se od něj odtáhla dost na to, aby mu mohla nabídnout krk k dalším polibkům. „Chci tě“, zasténala.

„Pojď ke mně“, zamumlal jí do kůže.

Morian se uvolnila z jeho objetí a usmála se na něj. „Mám lepší nápad“, odvětila se svůdným úsměvem. Otočila se a vrhla na svého symbionta krátký pohled. Poté na něj kývla a poslala mu příkaz, aby uzavřel atrium. Chtěla si být jistá, že je nějakou dobu nikdo nevyruší. Symbiont zapečetí dveře do atria, takže nikdo nebude moci vejít. Vykroutila se z Paulových paží a natáhla k němu ruku. Když mu potemněly oči, zachvěla se intenzivní touhou.

„Patříš mě, Morian“, zašeptal Paul k jejím propleteným prstům. Majetnicky ji uchopil za ruku a zvedl ji ke rtům. „Musíš pochopit, že si tě nárokuji a nebudu mezi námi akceptovat žádný odstup. Už se přede mnou nebudeš moci ukrývat. Budeš patřit mě. Od teď budeš vždy po mém boku.“

Morian se kousla do rtu a přikývla. „Vznáším na tebe nárok, Paule Grove. Jsi můj pravý druh – teď a navždy“, vyslovila přísahu tiše. „Pojď se mnou“, řekla a zatahala ho za ruku.

Paul tiše zavrčel a zvedl ji do náruče. „Kam?“, zeptal se chraptivým hlasem.

Morian ho jednou rukou objala kolem krku a rty mu přitiskla na krk, zatímco druhou rukou ukázala ke schodišti, vedoucí k jejímu soukromému útočišti. Když ji nesl po schodech nahoru, cítila, jak se jí prodlužují zuby, i když se s tím snažila bojovat. Věděla, že muži své ženy nárokují pomocí dračího ohně, ale s Jalo tuto zkušenost nikdy nesdílela, protože ani její dračice ani jeho drak k sobě necítili stejnou vášeň, jako jejich dvounohé protějšky. Jejich draci se pouze tolerovali, ale spolu se nikdy nepářili. Ale nyní se její dračice hlásila o své právo. Byla pevně rozhodnutá nárokovat si svého druha. Morian bojovala s nutkáním ho kousnout, protože mu nechtěla ublížit, ale její dračice čekala na tuto chvíli příliš dlouho. Jakmile došli nahoru, převzala kontrolu a zabořila své zuby do nezranitelnějšího místa na jeho krku.

„Zatraceně!“, zasténal Paul, když najednou ucítil bodavou bolest. Morian mu zatnula zuby hluboko do prohlubně krku. „Morian…“, zasténal, když se bolest okamžitě proměnila ve žhavé vlny lávy, tekoucí mu místo krve, a to přímo do penisu. Když Morian začala do jeho krve vhánět dračí oheň, Paul zavrávoral a musel se opřít o rám dveří. První vlna byla tak silná, že ztratil rovnováhu. Nevěděl, co se s ním dělo, ale ať to bylo cokoliv, jeho tělo málem explodovalo touhou. Musel sebrat veškeré své sebeovládání a soustředit se na pohovku u stěny, aby nevyvrcholil teď a tady. Přímo do kalhot. Jedním si byl jistý, bude ji šukat tvrdě a rychle. Protože se tak dlouho držel zpátky, jeho sebeovládání bylo na dně. Sotva se mu podařilo dostat k dlouhé pohovce a jemně ji položit na měkké polstrování. „Morian“, procedil skrz zatnuté zuby. „Bože, musím tě mít!“

Morian z něj pomalu vytáhla zuby, když z ní vytryskla první vlna dračího ohně. Opatrně mu olízla dvě kulaté dírky na krku a užívala si na svých rtech a na jazyku chuť jeho krve. Její dračice spokojeně vrněla v jejím nitru, protože cítila, jak jejím druhem proudí dračí oheň.

Její dračice věděla, co svým nárokem začala a teď už nebylo cesty zpět. Představa, že bude konečně uspokojena svým pravým druhem, v ní znovu probudil dračí oheň. Žár v jejím nitru ještě zesílil, když Paul o krok poodstoupil a hleděl na ni dolů, zatímco prsty šmátral po knoflících své košile. Její oči sledovaly pomalé pohyby jeho rukou, a když si přetáhl košili přes hlavu, zezlátly. Pohled na jeho napnuté svaly způsobily, že jí tvrdly bradavky. Dokonce i jemná látka jí způsobovala bolest. Když očima přelétla po jeho hladkých ramenou a tmavých chloupcích, pokrývající jeho hruď, vykulila oči. Pohledem sledovala tmavou linii chloupků, zužující se a mizící za okrajem kalhot. Uniklo jí zavrnění.

„Paule“, zašeptala a dotkla se prsty jeho plochého břicha. „Jsi tak krásný.“

***

Když Paul ucítil, jak se Morian opatrně dotýká kůže na jeho břichu, zavřel potěšením oči. Prsty se držel za pásek kalhot. Cítil v sobě nezvyklé horko, vyvolávající v něm primitivní touhu, která ho určitým způsobem děsila. Zatímco dál zkoumala jeho tělo, zaklonil hlavu a zatnul zuby. Její doteky byly stále sebevědomější a delší. Skoro nedýchal, aby ji nevyplašil. Dýchal nosem a snažil se soustředit na to, aby nad sebou neztratil kontrolu. Ale když ucítil její prsty na svých a Morian mu začala rozepínat pásek, vytřeštil oči.

„Morian“, zasyčel varovně.

Zatímco mu nejdřív rozepnula knoflík od džín a poté zip, hleděla mu do očí. „Chci tě vidět“, vydechla. „Nech mě to udělat… prosím.“

Paulovi si při té nevinné prosbě stáhlo hrdlo. Zvládl jen přikývnout a sevřít ruce v pěst, aby je nezabořil do jejích vlasů. S napůl zavřenýma očima sledoval, jak mu stahuje džíny přes boky. Zhluboka se nadechl, protože je stáhla spolu s boxerkami. Když při pohledu na jeho penis zalapala po dechu, zaplavila ho mužská hrdost a musel se ušklíbnout. Byl velký muž – úplně všude. A ani nebyl stydlivý, co se týkalo sexu. Když už ho nic neomezovalo, vyskočil jeho penis do pozoru. Rychle kalhoty a boty odkopl stranou. Varovně jí sevřel zápěstí. „Ne!“, zavrčel tiše, když ho chtěla uchopit do rukou. „Jinak nevydržím ani chvilku“, přiznal lítostivě, když se ho chtěla dotknout. „Máš toho na sobě nějak moc“, zamumlal a vytáhl ji na nohy.

„Ne, nemám“, řekla a otevřela brož na rameni. Hedvábné šaty se rozevřely a sklouzly na podlahu. Nic pod nimi neměla. Tím se s ním rozloučila i ta trošku sebekontroly, kterou Paul ještě měl. Plameny, které žhnuly v jeho nitru, explodovaly a Paul ji přitiskl ke svému tělu, protože touha zvítězila nad rozumem. Pocit její měkké kůže na jeho mozolnatých dlaních mu připomněl, aby byl opatrný, i když by se do ní nejraději zabořil tak hluboko, jak to jen šlo. Zasloužila si něco lepšího, opakoval si neustále dokola a doufal, že mu ta mantra zabrání, aby se zachoval jako úplný barbar. „Zatraceně!“, zasténal, když mu o prsa otřely její tvrdé bradavky. „Odpusť, ale poprvé asi moc dlouho nevydržím“, vyrazil ze sebe chraptivě. „Odpusť mi, Morian.“

„Nepřestávej“, zašeptala Morian zoufale a rukama mu přejížděla přes hrubé chloupky na hrudi a hladká ramena. Toužila po něm tak moc, že skoro cítila fyzickou bolest. Chytila ho za ramena a zanechala na jeho pokožce půlměsíčky jako otisk svých nehtů. „Nepřestávej, Paule, prosím“, žadonila, zatímco oheň v jejím nitru opět vzplál a její dračice zařvala potěšením.

Paul ji znovu položil na pohovku. Rychle jí rukou sáhl mezi roztažená stehna a našel její kanálek. Když mu prsty vklouzly do její mokré pochvy, zasténal. Byl pro něj připravená. V hlavě se mu ozval její křik a jeho ozvěnu cítil i v srdci, když z ní prsty vytáhl a nahradil je svým ptákem. Jeho výkřik se smísil s jejím, když ho pobídla svými boky. Stačil jeden pohyb a jeho špička vklouzla do jejího kanálku. Oba se na moment zarazili a pohlédli si tak hluboko do očí, jakoby byli krátce před explozivním objevem.

„Patříš jen mě“, zavrčel Paul najednou, než se zabořil hluboko do její mokré vagíny. „Navždy!“

Morian překvapením a úžasem vykulila oči, když jeho tvrdá délka zajela do jejího nitra. Každý nerv byl v souladu s ním, takže měla pocit, jakoby se dotkl přímo její duše. Její dračice triumfálně zařvala a proudil z ní další dračí oheň. Ta kombinace byla pro ni příliš. Kroutila se pod ním a křičela ze svého prvního vyvrcholení. Její tělo se snažilo udržet ho v sobě, skoro jakoby mělo strach, že by se mohla probudit a všechno to byl jen pouhý sen, kdyby se z ní vytáhl. Cítila, jak se stáhl, objala ho pažemi kolem krku a znovu ho přitáhla k sobě, až se její rty dotkly jeho zraněného krku. „A ty patříš mě“, zavrčela a znovu do něj zabořila zuby a foukla do něj dračí oheň, který se v ní za posledních sto let nashromáždil. Tu trochu, co do něj vpustila předtím, nebylo nic v porovnání s tím, co do něj proudilo teď. Nepřemýšlela – neměla strach z toho, co by se mohlo stát. Hluboko ve svém nitru věděla, že je dost silný, aby se vyrovnal se vším, s čím by mohl být konfrontován. Cítila, jak se mu tělo napnulo, když se mu krev změnila na horkou lávu. Penis mu opět ztvrdl a roztáhl její už i tak citlivý kanál, zatímco do něj dál vdechovala dračí oheň. Objal ji ještě silněji a začal přirážet rychleji a rychleji. Když z ní vytryskl poslední zbytek dračího ohně, zaklonila hlavu, aby na něj pohlédla.

Paul zkřivil tvář, skoro jakoby cítil bolest, když mu vlny ohně proudily tělem. Ještě nikdy neměl svůj penis tak tvrdý a plný. Planoucíma očima hleděl do zlatých očí Morian a znovu přirazil. Cítil, jak se penisem dotkl její dělohy. Se svou první ženou se miloval jemně a něžně. Naproti tomu Morian se zmocnil s neuvěřitelnou touhou muže po své ženě. Musel si ji nárokovat, připoutat ji k sobě, aby ho už nikdy neopustila. Vzal si ji s žízní muže, který nedostal nic k pití poté, co překonal poušť. „Ano“, zasténal, když se mu stáhly koule. „Ano!“, vykřikl, když cítil, jak ho zmáčkla a jeho orgasmus spustil její další vyvrcholení. Její vagína mu svírala penis a držela ho pevně, zatímco do ní stříkal své semeno a nárokoval si ji jako svou.

Malou místností se ozval její výkřik. Paul sklonil hlavu a políbil Morian na zpocené rameno. Před pádem ho chránily jen jeho chvějící se paže. Boky pomalu přirážel k jejímu tělu. Poté se z ní uvolnil a podíval se na ni s obavou v očích. Nebyl zrovna jemný.

„Je všechno v pořádku?“, zeptal se chraplavým hlasem.

Morian se na něj usmála a její pohled zněžněl, až jí oči zezlátly. „Ano“, zašeptala, ale pak jí uniklo tiché zasténání. „Cítíš to?“, zalapala po dechu.

Když Paulovo tělo zareagovalo na její otázku, přimhouřil oči. Nervová zakončení polechtaly další plameny, načež mu penis znovu ztvrdl a začalo mu bušit srdce. Zasáhla ho další vlna a na čele se mu objevily kapky potu. Zatnul zuby a bojoval s nutkání si ji znovu vzít.

„Co se to tu, k čertu, děje?“, zeptal se prudce, když se znovu otřásl.

„Dračí oheň“, zalapala po dechu Morian a ovinula kolem něj nohy. „Další kolo.“

Paul zaklel, protože se jeho tělo opět rozžhavilo. „Co je to ten dračí oheň?“, vyrazil ze sebe.

Morianiny oči se naplnily slzami, protože se začala bát, že by ho to mohlo odstrašit. „Nárokovala jsem si tě, Paule. Jsi můj život. Nárokuji si tě jako svého pravého druha. Budu tě chránit celým svým životem. Miluji tě, ty můj silný bojovníku“, vyrazila ze sebe a přitiskla své rty na jeho ústa a tím polibkem vyjádřila všechny své naděje, obavy a touhy.