PP - 6. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Paul, který celou dobu držel malé miminko v náruči, zvedl hlavu, když uslyšel tichý hlas ženy na druhé straně videohovoru. Když uviděl její zčervenalé tváře, přimhouřil oči. Překvapila ho jeho náhlá touha a zamračil se. Žena na obrazovce zrudla ještě víc. Paul byl klasickou krásou té ženy uchvácen. Zlaté oči na něj hleděly drze, skoro vyzývavě. Tvář měla orámovanou dlouhými, hustými vlasy, padající jí v lesklých vlnách až na záda. Přitiskl k sobě miminko pevněji. Zatoužil zabořit jí prsty do těch hustých vlasů. Když znovu promluvila, upoutaly ho její rty. Rozhodně chtěl vědět, jak by chutnala. Když se jejich oči setkaly, musel jí jeho žhavý pohled prozradit, že nebyl imunní vůči tomu, co viděl, protože zmlkla a její oči se vylekaně vykulily.

„Dola?“, zeptal se Kelan, když na jeho otázku nereagovala. „Slyšela jsi mě? Říkal jsem, že Trisha je v pořádku. Je jen unavená. Léčitelé mi řekli, že to není nic neobvyklého. Bio je u ní a léčí její tělo. Dítě jsme pojmenovali, Bálint.“

„Och“, odvětila Morian lehce a snažila se odvrátit pohled od Paula. „Řekni jí, že se nemůžu dočkat, až ji znovu uvidím.“ Když se Kelan naklonil Paulovi přes rameno a láskyplně hleděl na svého syna, usmála se. „Je překrásný, Kelane“, řekla tiše, když hleděla do malé tvářičky svého nejnovějšího vnoučete. Teď už zbývala jen Carmen.

„Je to zázrak“, zašeptal Paul a shlížel na drobka ve své náruči. „Když mi lékaři řekli, že Trisha nebude moct mít nikdy děti, zlomilo mi to kvůli ní srdce“, řekl a s úsměvem pohlédl na Morian. „Tvůj syn mi dal neuvěřitelný dar. Vrátil mi mou malou holčičku a navíc jsem dostal překrásného vnuka.“

Když se jejich pohledy setkaly, Morian opět zrudla. To, co viděla v jeho očích, zcela jasně identifikovala jako touhu. Co bylo dál řečeno, nevnímala. Když se začal Bálint vrtět a natahovat, Kelan hovor ukončil. Opatrně a s omluvou, že se musí vrátit zpátky k Trishe, ho sebral Paulovi z náruče.

„Těším se, až se s tebou seznámím“, pronesl Paul hlubokým hlasem, když se loučili.

Morian se chytila za hrdlo a snažila se spolknout knedlík, který se jí tam utvořil. „Ano“, zamumlala těsně předtím, než bylo spojení přerušeno.

„Morian, je všechno v pořádku?“, zeptala se Ariel s obavou v hlase. „Jsi trochu rudá.“

Morian zvedla hlavu a přinutila se k úsměvu. „Ano… Ano, je mi dobře. Myslím, že odvezu maličké zpátky do svých pokojů a zjistím, jestli si nechtějí schrupnout.“

Mandra s úsměvem sledoval svého malého synovce, jak se kroutí a snaží se uniknout malým holčičkám, které na něj hleděly jako na svou novou nejoblíbenější hračku. Když se na něj děvčátka znovu vrhla, Zohar tiše zakňoural. Dokonce ani malá stvoření, která symbiont vytvořil, aby holčičky zaměstnala, nepomáhala. Děvčata se plně soustředila na svého trochu většího bratrance.

„Myslím, že Zohar bude spánek potřebovat, až s ním budou dvojčata hotová“, pronesl Mandra, když zvedl ječící Amber a polechtal ji na bříšku. Když vykvikla, snažila se z kočárku okamžitě vylézt i Jade. Zavrčela na Mandra a všichni tři dospělí se rozesmáli.

„Myslím, že Trelon bude mít s těma dvěma plné ruce práce“, konstatovala Ariel a vzala si do náruče Jade. „Doprovodím tě a pomůžu ti je uložit. Myslím, že Zohar potřebuje odpočinek.“

Morian znovu upřela svůj pohled na svého nejstaršího vnuka, a když uviděla, že už napůl spí, teď když byl v bezpečí, zachichotala se. Její symbiont vytvořil tenkou vrstvu, sloužící jako deka a ovinul ji kolem jeho malého tělíčka. Zohar si tiše povzdechl, strčil si paleček do pusinky a lehce si ho cucal, zatímco se mu zavřely oči.

„Dej mi ten malý teror-balíček“, řekla Morian a natáhla ruce k Amber, která Mandrovi oslintala skoro všechny vlasy. „Opravdu bych ti byla za pomoc vděčná, Ariel. Trochu si odpočiň, Mandro. Pak ti pošlu družku zpátky.“

Mandra vstal, jednu ruku ovinul Ariel kolem pasu a přitáhl si ji i s Jade do náruče. Zašeptal něco Ariel do ucha, načež zrudla a usmála se na něj. Poté oba pohladili rudé vlasy své dcerky. Morian je chvíli sledovala, ale pak jí to došlo a musela se usmát. Jak to vypadalo, brzy bude královský palác ještě plnější.

***

Paul stál ve své kajutě na palubě V’ageru a kochal se pohledem do vesmíru. Poslední dobou se toho stalo tolik. Ještě stále to nemohl vstřebat. Ani na okamžik svého rozhodnutí opustit všechno, co kdy znal, nelitoval. Už před lety přišel na to, že život byl na lítost příliš krátký. Jeho myšlenky opět zaputovaly k té tmavovlasé krásce, kterou viděl před chvílí. Skutečnost, že to byla Kelanova matka, jeho zájem nijak neovlivňovala. Byla to opravdu krásná žena a něco na ní ho přímo magicky přitahovalo. Tak intenzivní pocity k nikomu necítil od – Evelyn.

Přemýšlel, jak je možné, že už jen slyšet její hlas a vidět ji na obrazovce, mělo na něj větší vliv než všechny ženy, které kdy poznal od té doby, co jeho manželka zemřela. Koneckonců nebyl žádný svatý.

Byl zdravý muž s ještě zdravějším apetitem. Ale žádná žena v něm nevyvolala víc než jen přechodný zájem. Hm, nejdelší vztah, na který si vzpomínal, trval asi tři měsíce. Skončil přesně v tu chvíli, kdy mu ta žena začala ukazovat v časopisech svatební šaty. Přejel si rukama tvář. Možná už nebyl nejmladší, ale ještě stále měl ty samé naděje a ta samá přání. Na rtech se mu objevil vypočítavý úšklebek. Bude muset být opatrný. To poslední, co by chtěl, bylo začít si aféru s matkou svého zetě a způsobit si problémy na planetě, kde by mu mohli chlapi upéct koule, kdyby se na něj naštvali.

Ne, pomyslel si, zatímco v myšlenkách probíral různé scénáře, aby zvážil, jak nejlépe pokračovat. Budu s tím muset počkat, dokud se neseznámíme. Jakmile budu vědět, jestli jsou mé pocity opravdové nebo ne, budu vědět, co dělat. Bože, možná je to prostě už příliš dlouho a jen toužím po troše společnosti. Ale pokud jsou opravdové, pomyslel si s křivým úsměvem, pokud jsou opravdové, kašlu na to, co někdo říká. Čekal jsem na tuto chvíli skoro čtyřicet let. Jestli naplní tu prázdnotu ve mně, je má.

Spokojený se svým rozhodnutím Paul vyrazil, aby se znovu podíval na Trishu a svého vnuka. Poté se bude věnovat geografii, demografii a kulturním zvyklostem na Valdieru. Byl rád dobře informovaný a musel se toho ještě hodně naučit, než za pár týdnů dorazí. Nebude ignorovat skutečnost, že se jednalo o jinou planetu, kde se muži proměňovali v draky a měli pokročilé zbraně, ale nechtěl se tím nechat ani zastrašit. Když bude vědět, co ho čeká, dokáže překonat každou překážku. Jestli je ten Raffvin pořád na svobodě, bude dávat pozor. Jak zjistil ze svých rozhovorů s Kelanem, představoval ten muž pro jeho rodinu nebezpečí a to nechtěl podcenit.

***

Následující týdny uplynuly jako voda. Paul část dne trávil s Trishou a Bálintem a poté trénoval s Kelanem nebo jinými bojovníky. Spřátelil se s Paltem a Korem, stejně jako dalšími dvěma muži z Kurizanu. Jaron byl léčitel a Terac jeho nejlepší přítel, byl vyškolený pilot. Oba muži mluvili o Trishiných bojových schopnostech, jejím talentu a vědomostech o přežití v divočině s velkým respektem. Paul byl na svou malou holčičku hrdý. Kromě toho byl vděčný, že ji mohl všechno tohle naučit, protože jí to pomohlo přežít. Zatímco jí Bálint spinkal v náruči, skoro celé odpoledne si s Trishou povídali. Když musela přiznat, že setkání s Kelanovým světem jí nahnalo strach, začervenala se. Poté mu vyprávěla, jak sejmula jednoho ze strážců a utekla do lesa. Teprve po pěti dnech a dlouhém rozhovoru se svou dračicí došla k názoru, že nebyla součástí nějakého podivného vládního experimentu. Vyprávěla mu, jak bojovníky lovila a pak mu se smíchem pověděla historku, jak jí Kelan pomohl zavolat její dračici, která ho potom vyválela v blátě, protože byl příliš arogantní. Paul viděl, jak jí tvář září štěstím, když vypráví o svém druhovi. Velký symbiont, kterého pojmenovala Bio, ležel po celou dobu vedle ní a ani na okamžik z ní a jejího miminka nespustil oči. Paul si byl jistý, že je Kelan pro ni ten pravý, i když by ho jako partnera pro svou dceru nikdy nevybral.

Příští den si sbalil věci. Před pár hodinami přiletěli na oběžnou dráhu Valdieru a přípravy na přistání a nakládání nových zásob byly v plném proudu. Musel uznat, že se nemohl dočkat, až konečně přistanou. Během posledních týdnů mluvil s Morian ještě dvakrát a pokaždé chtěl víc a víc. Byl překvapený, že žár a touha se jí dotýkat, byla pokaždé silnější, když zaslechl její chraplavý hlas, její zčervenalé tváře nebo nesmělý pohled. Pomalu se ptal sám sebe, jestli vnitřně neexploduje, pokud se jí nebude moci dotknout, aby zjistil, jestli je její kůže stejně tak hedvábná, jak vypadala. A ta představa, až ji políbí…

Když zapípaly dveře do jeho kajuty a vytrhly ho z jeho snění s otevřenýma očima, vzhlédl. Pobaveně nad sebou zakroutil hlavou. Počítač mu ukázal, že na chodbě stojí Terac. Přikázal mu, aby ho pustil dovnitř. Údivem zvedl obočí, protože na chodbě stál i Jaron a vedle něj drobná žena. „Hej, Teraku, právě jsem tu skončil“, pronesl a hodil si přes rameno námořnický vak. „Kdopak je ta dívka?“

Terac s úsměvem koukl dozadu přes rameno. „Naše družka“, odvětil a pozorně si Paula prohlížel. „Její jméno je Kei.“

Kein pohled se upřel na Paula. „A umí mluvit sama za sebe“, zabručela.

Terac se zašklebil a potlačil frustrované zavrčení, když k němu Kei vzhlédla.

„Ahoj, Paule“, povzdechl si Jaron. „Potřebuješ s něčím pomoct, nebo můžeme vyrazit do transportní místnosti?“

„Jsem hotový“, odvětil Paul a potlačil úsměv, když Kei přistoupila blíž k Jaronovi, zatímco vycházel z kajuty. „Ahoj, Kei, jmenuji se Paul Grove“, představil se a podal jí ruku.

Kei na moment zaváhala a poté mu pozdrav opětovala. Ale okamžitě se zase stáhla a stoupla si mezi dva muže, kteří se vedle ní tyčili jako dvě věže. Paul sledoval ženu, jak nesměle vkládá svou malou ruku do Jaronovy velké dlaně.

„Myslela jsem, že jste unesli jen ženy“, pronesla Kei udiveně a těkala pohledem mezi Jaronem a Teracem.

Paul znovu pohlédl na Teraca, který se ochranitelsky postavil před Kei, zatímco Jaron si ji přitáhl k široké hrudi. „Co, k čertu?“, vybafl a pohlédl Teracovi do očí. „Ty jsi ji unesl? Držíš ji tu proti její vůli?“

Terac zatnul zuby a pohlédl zpátky k Paulovi. „To je věc mezi námi“, řekl. „Je to naše družka.“

Paul složil námořnický vak na zem. „Ale teď je to i má věc“, odvětil a zamračil se. Podíval se Kei do krásných tmavě hnědých očí. „Drží tě tu proti tvé vůli?“

Když Kei ucítila, jak se tvrdé tělo za jejími zády napnulo a čekalo na odpověď, pohled jejích očí zněžněl. Tiše si povzdechla a zavrtěla hlavou, přičemž se jí lesklé černé vlasy rozlétly do všech stran. Než upřela pohled zpátky Paulovi do jeho přísných očí, kousla se do rtu.

„Ne“, zašeptala. „Nedrží mě tu proti mé vůli. Jen je tu pár věcí, které si musíme vyjasnit“, odvětila. Její exotické oči vzhlédly k Teracovi, který je měl zavřené. „Někdy je těžké neztratit nervy“, přiznala. „Když mám strach, řeknu někdy věci, které nemyslím vážně“, dodala, než sklonila hlavu, takže jí vlasy zakryly tvář.

Paul uviděl, jak se Teracovy rysy trochu uvolnily, když shlédl na malou Američanku s asijskými rysy. „O tom si promluvíme, jakmile dorazíme. Lord Kelan nám nabídl ubytování a práci na V’ageru.“ Terac se obrátil na Paula a pokračoval. „Nic se jí nestane, to přísahám na svůj život“, dodal a pohlédl Paulovi do očí, aby mu dal najevo, že bude bojovat až na krev, než aby dopustil, aby mu někdo Kei sebral.

Paul si prohlížel tři postavy, mlčky stojící před ním, a poté přikývl. „Dobře. Protože bych vám velmi nerad nakopal prdel“, dodal, než se sklonil a natáhl se po svém vaku. „Zmizme z této létající lodi. Chci konečně vidět, na co jsem to, do pekla, přistoupil“, zašklebil se.

Terac s Jaronem mlčky přikývli. Oba muži vyrazili jako první, drobnou ženu vedli mezi sebou. Když Paul uviděl, jak malá žena vložila nesměle svou malou ruku do té Teracovy, potlačil úsměv. To bude velmi zajímavá zkušenost. Poté, co toho o Valdierech, Kurizanech a Sarafinech hodně přečetl, získal dojem, že tyto rasy nebyly na nezávislé a otevřené ženy zvyklé. Myšlenky mu opět zalétly k Morian. Nedokázal si představit, že by ráda podřizovala. Ten oheň v jejích očích, který se snažila skrývat, ukazoval, že v ní hoří vášeň. Když ucítil, jak už snad po sté tvrdne jen při pomyšlení, jak má Morian přišpendlenou k posteli pod sebou, zanadával.

Zatraceně, pomyslel si, zatímco bojoval s nutkáním upravit si rozkrok, který mu byl najednou dost těsný. Doufám, že ve skutečnosti není tak sexy jako na obrazovce. Protože, jestli ano, tak pokud to tak půjde dál, dlouho to nevydržím a to se pak do toho vloží její synové.