PP - 5. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Během všech těch příprav na zpáteční cestu na Valdier, uběhly následující dva týdny jako blesk. Peter poslal Paulovi podepsaný dopis, ve kterém stálo, že životní pojistku stornoval, stejně jako písemný slib, že už na Trishu nikdy ani nepomyslí. Paul si byl jistý, že tentokrát Peter svůj slib dodrží.

Mason s Chadem se stavovali každý den, aby probrali, jak to bude pokračovat v Paulově nepřítomnosti a jak budou postupovat v případě dotazů, udržování ranče a jeho majetku. Mason se bude i nadále starat o správu ranče. Ve velkém domě budou přijímat návštěvníky. Ann Marie se postará o to, aby byl stále dobře udržovaný. Chad se bude starat o právní náležitosti a finance.

Jaquin a Gunner, dva Kelanovy bojovníci z V’ageru zůstanou na Zemi, aby se poohlédli po svých družkách a vybavili oblast dalšími bezpečnostními technologiemi. Kor s Paltem své pravé družky už našli a minulou noc se vrátili i s nimi.

Ale jak Kelanovi neochotně přiznali, nebyly ženy moc kooperativní. Kor se včera večer vrátil s ženou přehozenou přes rameno. Krátce po něm se vrátil Palto se ženou, která mu neustále nadávala, škrábala ho a kousala. Kelan se postaral o to, aby ani jednu z nich Paul nebo Trisha neviděli. To poslední, co potřeboval, bylo podezření, že vpadli na jejich planetu, aby jim kradli ženy. I když to první nebyla pravda, to druhé bylo aspoň podle Paulova přítele Chada právnická šedá zóna.

Kelan, Trisha a Paul si včera pozdě večer poté, co opustili oběžnou dráhu Země, promluvili s Kreonem a Carmen. Byl rád, že vidí svého bratra tak šťastného. Probrali útok na Mandru a to, jak jejich strýc proměnil pozitivní energii svého symbionta na negativní. Kreon řekl, že Mandra byl při útoku na skrytou základnu jejich strýce těžce zraněn, ale že se zase uzdraví. Spolu se svým symbiontem se však museli vrátit zpátky na Valdier. Kromě toho chtěl, aby si Trelon s Carou prohlédli ten rudý drahokam, který získala Ariel.

Když Paul vstoupil na můstek V’ageru, Kelan se otočil. „Už brzy budeme moci zrychlit. Tak se dostaneme domů dřív. Cara našla způsob, jak se dají symbionti využít podle různých frekvencí a tak zvýšit rychlost. Chci se dostat domů co nejdřív. Ale nevím, jestli Trisha vydrží tak dlouho, aby porodila našeho syna na Valdieru. Může to být každým dnem“, vysvětlil s obavou v očích. „Kor s sebou z vaší planety přivedl ženskou lékařku, která se vyzná v porodech. Bude pracovat s našimi lékaři. Nechci riskovat“, pokračoval Kelan.

Paul zvedl obočí a čekal. Když se Kelan pod jeho pronikavým pohledem ošil, ušklíbl se. Slyšel v jeho hlase zaváhání a všiml si, jak jeho nový zeť uhnul pohledem, když mu vysvětloval tu věc s ženskou lékařkou. Po pár minutách mlčení si Paul zhluboka povzdechl.

„Nech mě hádat“, pronesl Paul suše. „Nejdřív jsi ji vzal s sebou a až pak ses jí zeptal, jestli chce jít.“

„Ne já – Kor“, odpověděl Kelan a pokrčil rameny. „Chtěl jsem pro Trishu jen to nejlepší“, zamumlal omluvně. „Kromě toho je ta žena Korova družka, jak se zjistilo“, zabručel tiše.

Paul si znovu povzdechl. „Má rodinu?“, zeptal se s obavou v očích.

Kelan zavrtěl hlavou. „Co víme, tak ne“, pronesl s úlevou. „Kor si myslí, že svou rodinu už roky neviděla a že si nejsou moc blízcí.“

„Slíbil jsi mi, že ty ženy nevezmete s sebou bez jejich souhlasu“, připomněl Paul Kelanovi klidným hlasem. „Tví muži musí myslet i na tu ženu a na to, že má možná rodinu, kterou miluje a bude se jí po nich stýskat.“

Kelan se narovnal v ramenou a otočil se na Paula. Ale soucitný a chápavý pohled v Paulových očích změnil jeho vlastní výraz obličeje na lítost. Bylo pro něj těžké se na Trishina otce zlobit. Připomínal Kelanovi jeho vlastního otce. Byl stejně inteligentní, chápavý a trpělivý. Kelan věděl, že on a jeho bratři by se dostali do problémů, kdyby chtěli tohoto muže přelstít nebo podvést.

„Ještě jednou si s nimi promluvím. Je to těžké“, přiznal Kelan s lítostí. „Jakmile náš drak a náš symbiont ženu akceptují, je pro muže nemožné ji neakceptovat. Sen každého bojovníka je najít svou pravou družku. Časem si naše tři části ženu získají. Ve vašem světě je to těžké, protože hrozí, že by mohli být při dvoření ženám chyceni“, dodal Kelan s šibalským úsměvem.

Paul se také usmál. „Dobrý pokus“, odvětil suše. „Přesto se muži musí nejdřív zeptat. Teprve až žena řekne „ano“, je to pro mě v pořádku.“

Kelan přimhouřil oči a v duchu si prošel různé rozhovory, které vedl s Korem a Paltem. Vzpomněl si, že oba muži řekli, že ženy nejméně jednou „ano“ řekly. Možná ne k tomu, že by měly jít s nimi, ale řekly to, což znamenalo, že Paulovu podmínku splnily.

„Promluvím si s nimi, ale jsem si jistý, že ona a ostatní ženy to slovo „ano“ vyslovily“, prohlásil Kelan se spokojeným úsměvem.

Paul se na Kelana zamračil. „Co myslíš těmi „ostatními ženami“?“, zeptal se.

Kelan se zašklebil a zachichotal se. „Řekněme, že to byla pro mnoho bojovníků úspěšná cesta.“

Paul zamumlal něco o tom, že si připadá jako na školním výletě se skupinou nedospělých chlapců, kteří právě sbírali první zkušenosti s děvčaty. Zakroutil hlavou a rozhodl se, že si s informačním tabletem, který mu dal Palto, najde nějaké klidné místo. Právě chtěl Kelanovi říct, že se uvidí později na večeři, když se ozvala ošetřovna, že má Trisha první kontrakce.

Kelan vyskočil a z tváře mu zmizela všechna barva. Poté vycenil zuby. „Rychle, pojďme přivítat na tomto světě mého syna“, zašeptal dojatě.

***

Morian sledovala dvojčata, jak se batolí po zemi a snaží se dostat k Zoharovi, který jí seděl na klíně a okusoval svou hračku. Když se Amber rozzářila a nadšeně co nejrychleji zamířila jeho směrem, následovaná Jade, musela se kousnout do rtu, aby se nerozesmála. Obě holčičky zdědily po matce rudé vlasy, jen bez těch fialkových pramínků, které měla Cara tak ráda. Jade najednou pšíkla a s frustrovaným zavrčením přistála na bříšku. Poté se rozplakala. Ještě než fňukla podruhé, vběhl dovnitř Trelon a rychle se rozhlížel.

„Co se děje?“, zeptal se. „Kdo se zranil?“

Morian nedokázala potlačit smích, když uviděla jeho panický výraz a rozcuchané vlasy. „Co se ti stalo s vlasy?“, zeptala se a ani se nesnažila skrýt své pobavení.

Trelon na ni pohlédl krví podlitýma očima. „Cara vzala včera holky do naší postele, protože nespaly, ale chtěly si hrát. Nevěděla, že jsem jim předtím dal ovoce a jejich ruce byly celé ulepené.“ Když se snažil prohrábnout si vlasy, zašklebil se, protože byly příliš zcuchané a skoro mu stály na hlavě. „Nepodařilo se mi osprchovat se, protože Cara na chvíli odešla. Myslel jsem, že jí malá pauza udělá dobře. Děvčata jsou poslední dobou hodně aktivní“, dodal unaveně.

Morian pohlédla do unavené tváře svého syna. „Poslední dobou jsi špatně spal, Trelone?“, zeptala se s obavou v hlase. „Cara se ptala, jestli bych mohla na chvíli pohlídat děvčata, aby sis mohl trochu odpočinout. Dělá si o tebe starosti. Myslela jsem, že by si možná rády pohrály se Zoharem. A podařilo se mi přemluvit Zorana, aby mi ho na chvíli přenechal.“

Trelon se posadil na okraj židle, odkud viděl na děvčata. Odložil meč na zem, ale musel ho okamžitě zase zvednout, protože Amber se zachichotala a batolila se k němu. Když uviděl, jak se jí zkřivila tvářička a začala fňukat, škubl sebou. Rychle ji zvedl a posadil si ji na klín.

Amber se zachichotala a s nadšeným kviknutím se natáhla po meči, ležícím na opěradle židle. Trelon se snažil oddálit paži tak, aby na něj nedosáhla, ale Amber se nechtěla své ceny vzdát a zatnula prstíky do jeho slepených vlasů, takže musel meč zase odložit, aby ji vypletl prsty z vlasů.

„Musím ji chránit“, zamumlal, zatímco sebral meč a položil ho na druhou stranu. Jade se na své židli okamžitě vytáhla do výšky a natáhla po něm ručičky. „Musím dávat pozor na bojovníky…“ Když se Amber pokusila přelézt mu přes rameno, zatímco Jade se batolila kolem něj, aby se dostaly k meči, ležícím na stole, zmlkl. „Ach… drahoušku, nemůžeš mít tatínkův meč. Ne, Jade, nekousej mě do boty. Amber, pusinko, to je moje ucho, do kterého koušeš“, zamračil se Trelon, zatím se snažil od ucha odtrhnout malou slintající pusinku a současně dostat druhou ze své boty.

Morian se nad svým vyčerpaným synem nakonec slitovala a přesně v té chvíli vstoupila do pokoje široce se usmívající Cara. „Morian! Děkuji, že jsi přišla. Trelone, proč ti Jade žužlá botu? Amber, nech tatínkův meč na pokoji, drahoušku. Musíš nejdřív trošku povyrůst, než jeden dostaneš. Morian, byla jsem dole v dílně a vyrobila jsem pro holky chůvičku s kamerou, abychom je lépe ohlídali“, prohlásila Cara a položila přístroje, které přinesla s sebou, na pohovku. Předtím ale odtrhla Jade od Trelonovy boty, kde na ni vrčela a tahala za ni.

Trelon s úžasem pohlédl na Caru. „Říkala jsi, že chceš jít na trh a možná si chvíli zalétat“, zavrčel a škubl sebou, protože poté, co Cara Amber vytáhla meč z její malé pěsti, silně se zakousla. A znovu sebou škubl, když mu začala ječet do ucha.

„Ach, to už jsem udělala před pár hodinami, zatímco děvčata spala“, ušklíbla se Cara. „Musíme se nějak postarat o to, aby děvčata spala ve svém pokoji, a dokud nepřijdeme na to, jak se jim daří vylézt ze svých postýlek, myslela jsem si, že by se nám hodil nějaký kamerový systém s alarmem pohybu“, vysvětlovala, zatímco zvedla Jade a pofoukala jí bříško, což z její dcery vyloudilo šťastný smích. „Ano, mamča vás dobře naučila, jak unikat, co?“, uchechtla se, když se k ní Jade naklonila a vlepila jí na tvář mokrou pusinku.

Trelon ovinul ruku kolem Amber a rozzlobeně vyskočil na nohy. „V žádném případě je nespustíme z očí!“, zavrčel. „Budu je chránit vlastním životem! Nikdo se k nim nepřiblíží!“

Morian vstala a položila Zorana na zem, zatímco Jade s Amber udiveně těkaly pohledem mezi svými rodiči. „Trelone, dej mi Amber. Caro, dej mi Jade“, vyzvala je.

Trelon pevně svíral Amber, která při slovech své babičky radostně vykvikla. Jade visela Caře v náruči hlavou dolů a snažila se vyprostit z jejího sevření. Zohar se vesele chichotal a mlátil hračkou o zem.

„Co máš v úmyslu?“, zeptal se Trelon, zatímco svíral kroutící se tělíčko, co to šlo.

„Vezmu děti k sobě a vy…“ Morian na ně ukázala prstem. „Vy si trochu odpočiňte. Caro, očekávám od tebe, že se postaráš, aby byl můj syn unavený tak, že už nedokáže udržet oči otevřené.“

Cara pohlédla na Trelona se zdviženým obočím, protože si všimla jeho rozcuchaných vlasů a tmavých kruhů pod očima. „Proč? Už teď vypadá, jakoby se měl každou chvíli zhroutit“, prohlásila. „Jak se mám postarat o to, aby byl ještě unavenější?“

Morian na ni taky zvedla obočí a zašklebila se. „Tak, že mu vyšukáš mozek z hlavy, jak jinak. Vůbec bych se nezlobila, kdybych se musela honit za dalšími vnoučaty, pokud chcete ještě nějaký důvod.“

Cařin smích přehlušil Trelonovo pobouřené zasyčení. Ještě než mohl protestovat, zvedla Cara smějící se Amber a opatrně ji položila do dětského kočárku, který vytvořil Morianin symbiont. Morian položila Jade vedle její sestry a ze země zvedla žvatlajícího Zohara, který se spokojeně uvelebil mezi nimi.

„Dobrou noc, Trelone“, prohlásila Morian a mávla na ně, zatímco vyjela s kočárkem z pokojů svého syna. „Mějte se!“

Trelon šokovaně sledoval, jak jeho matka mizí ve dveřích s oběma jeho holčičkami. Byl příliš unavený a vyčerpaný, než aby protestoval. Otočil se ke Caře, která si kritickýma očima prohlížela vrásky únavy kolem jeho úst a očí.

„Řekla ti právě má matka, abys mi vyšukala mozek z hlavy?“, zeptal se šokovaně.

Cara znovu vybuchla smíchy. „Myslím, že ano“, zamumlala a odtáhla ho do ložnice. „Myslím, že nejdřív by ses měl osprchovat. Voníš jako ovocný salát.“

Trelon upřel na Caru tmavě zlaté oči a olízl si rty. „Chceš zjistit, jestli i tak chutnám?“, zavrčel a zvedl ji do náruče tak rychle, že pobaveně vykvikla.

***

Morian tiše nadávala a s lehce zčervenalými tvářemi zamířila s kočárkem ke svým pokojům. Nemohla uvěřit, co právě Caře a Trelonovi řekla. Rukama si ovívala tvář. Její symbiont se tiše vznášel vedle ní. V kočárku se děti spolu pošťuchovaly a chichotaly se.

Co to jen se mnou je?“, ptala se Morian v duchu sama sebe. Je to, jakoby se ze mě stala zase teenagerka. Něco takového se nesmí stát. Už poprvé jsem se dostala do mnoha problémů a vím, jaké bolesti hlavy dokážu způsobit. Rozhodně si to nechci zopakovat.

Druh se blíží, vrněla její dračice. Cítím to. Můj pravý druh je na cestě.

Už zase? Ne!, křikla Morian šokovaně. Myslela jsem, že jsem ti to vysvětlila dostatečně!

Nedbám. Blíží se, vrněla dál její dračice.

Morian jí neodpověděla. Pro tentokrát to nechala být, protože jí běžela naproti Ariel. „Morian! Trisha porodila. Kelan ti chce dítě ukázat“, volala rozrušeně. „Pojď! Mandra s ním právě hovoří. Miminko vypadá úžasně.“

Morian ucítila, jak se její symbiont rozrušením zachvěl. Tři drobci, hrající si v něm, to museli také cítit, protože začali povykovat ještě hlasitěji a vrtěli se. Chudák Zohar to od děvčat pořádně schytal. Jedna mu ležela na bříšku a ta druhá mu chytala prstíky u nohou a snažila se do nich zakousnout. Když uviděla, že je to Jade, rozesmála se. Ta malá pořád něco žužlala. Morian trochu zrychlila a pospíchala za Ariel.

„Kdy se konečně vrátí domů?“, zeptala se Morian nervózně, když vstoupila do svých pokojů a přistoupila k monitoru v obývacím pokoji. „Mandro, ty už můžeš vstát z postele?“, zeptala se s obavou v hlase, když u něj spatřila sedět svého druhého nejstaršího syna.

„Jsem v pořádku“, zavrčel. „Ariel dává pozor, abych dostatečně odpočíval.“

Ariel na něj pohlédla, a zčervenaly jí tváře. „Nestěžoval sis“, zamumlala tiše. „Posuň se, aby si mohla s Kelanem a Paulem promluvit tvá matka a podívala se na miminko.“

„Paul? Trishin otec?“, zeptala se Morian vyděšeně a sáhla si na své dlouhé, rozcuchané vlasy. Když držela Zohara v náruči, jako první jí uvolnil vlasy z copu. „Já…“ Dál se nedostala, protože ji Ariel zatlačila do židle, ze které Mandra právě vstal.

„Kelane“, vydechla Morian nervózně. „Jak se daří Trishe?“

„Je v pořádku. Paule, přines mého syna“, řekl Kelan s hrdým úsměvem. „Je velmi silný. Stejně jako jeho matka“, chlubil se.

Když Morian uviděla, jak se k monitoru blíží pohledný muž, vykulila oči. Začaly se jí třást ruce, a když se jí zasekl dech, pokoušely se o ni mdloby. Její dračice se postavila a začala vrnět. Cítila, jak se jí ta zatracená věc otírá o kůži a chce se k muži přitulit.

Zatraceně!, pomyslela si s úžasem. Je to můj pravý druh.