Infini - 50. kapitola

Překlad: Liv

Kor.: 16terez

ZIMA

Luka Kotova

Aerial Ethereal pořádá na konci roku party, která je mojí nejoblíbenější firemní akcí. Promo bazénovou party překoná tak o milión.

Velký taneční sál Masquarade je vyzdoben girlandami, sněhovými vločkami, blikajícími světýlky, asi deseti různými jedlemi a řadou vlajek, který představují země, ze kterých pochází umělci AE. A všichni přinesli jídlo, někdo vařené nebo koupené. Bufetový stůl je přeplněný domácími recepty, který se předávají z generace na generaci.

A navíc je k tomu hudba.

Sváteční hudba; a aby bylo jasno, já mám rád cokoli, co má rytmus.

Tancuju s Bay, kýváme hlavou do rytmu, bláznivě do sebe narážíme rameny a oba držíme jednorázový papírový talíře se svátečním potiskem. Jsme v rohu, ve vlastním světě u popcornovýho věnce a já chytil její volnou ruku a zatočil ji.

Okamžitě roztáhla rty v úsměvu a já ji napodobil. Minulý rok jsem Baylee neměl. Tak jsem chvíli tancoval sám.

Tohle je tisíckrát lepší, ale tenhle konkrétní rok je spojený ještě s něčím. Úsměv jí rychle pohasl, pravděpodobně si vzpomněla na to, co jsem udělal.

Od tý doby, co jsme dostali pracovní e-mail, je celé obsazení Infini jako na jehlách. Perrot po téhle party oznámí osud Infini. Řekne nám, zda se nám smlouva o rok prodlouží, nebo jestli je konec.

Pokud dojde k nejhoršímu, vím, že to bude znamenat jen konec jedný kapitoly v našich životech, ale mám strach, že Bay to bude brát jako konec celý knihy.

Náš tanec se zpomalil, když se změnila písnička a pak přistoupila teta Bay. Přiletěla z New Yorku na víkend a Baylee včera konečně poznala svého novorozenýho příbuznýho. Neměl jsem příležitost si s její tetou promluvit. Ne od tý doby, co je ve městě a rozhodně ne ani předtím.

I když můj druhý vztah s Baylee podpořila, chci udělat lepší dojem.

Baylee se tváří pobaveně.

„Co je?”

„Nejsi náhodou nervózní?”

Přikývl jsem a utřel jsem si rty ubrouskem.

„Bude milá,” zašeptala Bay, když se Lucy přiblížila.

Její teta se u nás zastavila a v ruce má šálek s vaječným koňakem. „Krásné šaty,” pochválila jednoduché červené svetrové šaty. „Nenašla jsi nic z CC?”

„Značka Calloway Couture vypadá nejlíp na Posh Spices,” řekla Baylee.

Lucy na sobě má bílé pletené šaty s vysokým límcem. „CC vypadá dobře na každé ženě, každé dívce.” Vzala si polský desert z talíře Bay. „Jako neteř marketingové manažerky značky by sis to měla nějak zapsat.”

„Zapamatuju si to,” řekla Baylee vážně. „Už si nic psát nebudu.”

Její seznam je hotový, ale náš vztah nekončí. Pořád trvá. Položil jsem paži kolem jejích ramen a Bay se o mě opřela.

Lucy si olízla prsty od cukru. „Jak ses měl, Luko?” Je to normální fráze, ale u ní to má hlubší význam. Ví, co se před pár měsíci stalo.

Zakýval jsem hlavou. „Líp. Mnohem líp.”

Geoffrey Lasage dostal padáka.

Ten den v hledišti – zatímco začal odhalovat moji, Katinu a Timonu minulost před celým obsazením Infini – Dimitri zavolal Nikolaiovi a žádal o pomoc.

Nik byl na druhé straně hotelu, moc daleko, aby se k nám dostal včas, tak řekl Dimitrimu, „natoč to.”

Aniž by to Geoffrey věděl, natočil ho Dimitri, jak mě obtěžuje. Nik poslal nahrávku Společnosti. A Geoffrey byl do dvou hodin propuštěn.

Od tý doby z obsazení spadlo velký napětí, ze mě i z Bay. Bay řekla, že to je, jako kdyby Mets vyhráli světovou sérii a já řekl, „nebo jako kdyby Knicks vyhráli finále NBA.”

„Nebo jako kdyby Infini přežilo,” dodala vážněji a já ji objal, políbil a doufal, že to bude reálné.

(Uvidíme.)

„To ráda slyším,” řekla Lucy. „Něco nového?”

Usmál jsem se. „Je to docela nuda.”

„To není pravda,” řekla Bay.

Nemůžu si pomoct a musím se usmát, protože to řekla, jako by to bylo napsané ve hvězdách. „Ty jsi nejzajímavější část mého života, Bay.”

„Jéé,” řekla Lucy.

„To není pravda,” zopakovala Baylee a otočila se na Lucy. „S Timem udělali salto vzad z automatu v kasinu a celou hodinu je honila ochranka.”

(Jo, to se stalo dneska ráno.) Z mého úkrytu jsem potom volal Baylee. To byla moje nejoblíbenější chvíle, ale ta myšlenka zmizela.

Lucy mě pozoruje a já přemýšlím, jestli si nemyslí, že jsem pro její neteř až moc velký rebel. A pak řekla, „něco jsem si zrovna uvědomila.”

„Co?” zeptal jsem se.

Dívá se z jednoho na druhého. „Baylee se nejvíc usmívá, když jsi poblíž ty.”

Baylee se ani nesnažila skrýt svůj další úsměv.

Zazubil jsem se na ni a ona pokrčila rameny, jako by to byl fakt.

Pokrčil jsem taky rameny.

Lucy zazvonil telefon, a když ho zvedla, slyšel jsem slova jako výbušný průjem a pleny. Potom odešla, aby pomohla svému manželovi.

„Máš štěstí, že se tě neptala na děti,” řekla Bay vážně.

„Proč by to bylo špatné?” zakousl jsem se do pizzelle, což je italská sušenka ve tvaru vafle.

„Nevím. O takhle vzdálené budoucnosti jsme nikdy nemluvili.” Pomalu pokrčila rameny. „Asi jsme nikdy nepředpokládali, že budoucnost bude… ale nic nenavrhuju ani nepředpokládám.”

Je nervózní.

Bay.

„Pojď sem,” zašeptal jsem svý krásný přítelkyni a přitáhl si ji k sobě. A znovu, její ruce jsou kolem mýho pasu a já ji držím kolem ramen.

Kývl jsem hlavou. „Později. Až nám bude třicet, dokážu si představit, že jsem v cirkusu a každé ráno tancujeme s našimi dětmi v kuchyni.”

Do očí jí vhrkly slzy.

Zmínil jsem Trivia Pursuit po večeři a ona mi dala dlaň na hrudník. V očích mě pálí, protože tohle je jedna z nejlepších otcovských vzpomínek, které mám. A ani to nebylo s mým tátou.

„Budu schválně prohrávat, pokaždé,” řekl jsem. „I když, pokud budou po tobě, budou naše děti opravdu inteligentní. Z Kotovy strany…” zamračil jsem. „Dopředu se omlouvám.”

Uplakaně se rozesmála. „Ty jsi chytrý, Luko.” Pak si otřela koutky očí; žádné slzy jí nesklouzly, ale cítím, jak v ní bobtnají emoce. Na chvilku se zadívala do dálky a přemýšlela.

„Copak?”

„Je divné mluvit o budoucnosti, když se za deset minut může zrušit Infini a vyhodí mě z cirkusu.”

„Realista Baylee na scéně,” škádlil jsem.

(Nepochybujte o mé lásce k jejímu realistickému já.) Miluju každou část Bay.

Podívala se na mě. „Je to pravda.”

„Částečně. Ale spíš vůbec.” Usmál jsem se.

„Luka Snílek na scéně,” řekla a usmívala se – oba nás ale vyrušil Nikolai, který dlouhým krokem mířil k nám.

Vypadá podrážděně.

„Ano?” zeptal jsem se ho.

„Erik říká, že znáš nosiče Katyi.”

Podíval jsem se na Kat přes celý tanečný sál. Čte si s Thorou paranormální knížku a obě sedí na sametové stoličce.

Podíval jsem se na Nika. „Toho, co ji pustil?”

„Přesně toho.” Jeho pohled potemněl. (Jo, taky ho moc nemusím.)

„Jednou jsem s ním prohodil pár slov.”

Řekl jsem mu, aby se snažil soustředit.

Katya asi před měsícem požádala o přeložení do jiné show, protože tomu nosiči nevěří. Vzhledem k tomu, že už je v AE databázi umělců, najde ji personální show, která má místo. Pak bude muset na konkurz.

Problém je, že je nezletilá a Nik je její zákonný zástupce, takže má jen dvě možnosti.

1)      Naši rodiče budou souhlasit s tím, že se o ni postarají a ona pojede na turné s Noctis. (Modlím se, aby se to nestalo.)

2)      Bude převedena do Infini, které je… v současné chvíli nestabilní.

Do Amour se přidat nemůže; je to moc riskantní, žádní nezletilí tam nejsou. Je proto pravděpodobnější, že zůstane ve Viva.

Nikolai pevně svíral telefon. „Jsou otevřené konkurzy do Somnio. Mohl by ses ho pokusit přesvědčit, aby šel na konkurz.”

Chápavě jsem přikývl. Pokud odejde z vlastní vůle, dostane Kat nového partnera. „Uvidím, co se bude dát udělat.” Sotva jsem ho slyšel poděkovat. Obrátil jsem pozornost na Bay, která zírá na koberec a je hluboce ponořená v myšlenkách. Zapomněla na sušenku, kterou má v ruce.

Pokud se zruší Infini, je možné, že by mě mohli přesunout zpátky do Viva a vrátil bych se ke své práci jako Katyin nosič. Nevím, kde by skončila Bay.

**

Jsem před tanečním sálem Masquarade. Sedím v tichém salónku a hrbím se dopředu na okraji koženého křesla. Než zapomenu, musím si zapsat všechno, co jsem snědl do malého sešitu.

„Čau, chlape.”

Vzhlédl jsem na Brendena a kývl na pozdrav. Ale pokud v přítomnosti není Bay, nemluvíme spolu. Už od té doby, co jsme tehdy dělali sendviče.

Brenden ukázal na vedlejší kožené křeslo. „Můžu?”

„Jasně.” Někde na patře musí být klavírista, protože se u nás ozývá hudba.

Podíval se nejdřív na sešit v mé ruce a pak na papírový talíř, který má v ruce. „Nevím, jestli tohle můžeš, ale Bay chtěla, abych ti to dal. Má dlouhý rozhovor s tetou o PoPhilly.” Natáhl ke mně ruku s talířem. „Mám ti říct, že to není pirožek – a kvalita masa je solidní A.”

Roztáhl jsem rty v úsměvu. „Je to z restaurace v New Yorku?” Bay se snažila přesvědčit Lucy, aby zmrazila celou krabici a vzala je do letadla.

„Jo.”

Úsměv mi zmizel, když jsem si vzpomněl na jeho první větu. „Proč bych to nemohl?”

„Promiň,” omluvil se okamžitě, ohleduplný k mým pocitům.

A já myslím na Bay. Jak důležitý je Brenden v jejím životě a i přesto, že se nechci sbližovat s hodně lidma, myslím, že s ním bych se měl snažit.

„Klidně se zeptej,” řekl jsem. „Je to v pohodě.”

Posunul se dopředu křesla jako já. Jsme blízko sebe, ale i tak ztišil hlas. „Musíš měnit jídelníček? Pokud pracuješ na tom, abys to mohl ovládat, musíš jíst zdravěji?”

Proto si není jistý, jestli to můžu sníst. „Ne, u každého je to jinak, ale u mě je problém kontrola a načasování… jako jestli se přejídám nebo jestli jím před tréninkem.”

Zírám na svůj sešit. Nejsem schopenej o tom mluvit v detailech, ale svůj problém dobře znám.

Přesvědčil jsem sám sebe, že mám všechno pod kontrolou tím, že dělám něco, co by Společnost nepodporovala – jíst před tréninkem – ale pak to ze sebe musím dostat. A tím pádem jsem vězněm jiné příšery.

Miluju sladkosti, hamburgery, všechny nezdravé jídla a z jídelních lístků si objednávám náhodně. V mých nejzdravějších měsících jím to stejné – akorát v lepší čas a zdravějších porcích.

Když jsem ve stresu, věřím tomu, že díky zvracení mi bude líp a budu mít všechno pod kontrolou. To se stalo letos.

Brenden pomalu kývl. „A ty sešity pomáhají?”

„Jo, občas. Nejsou vždycky tam, kde je potřebuju.”

Nezvracel jsem už 3 týdny, což je dobrý. Opravdu dobrý a řekl bych, že moje nutkání krást se posunulo na stupnici dolů, na 4,5. (Za mě slušný.)

Uplynula dlouhá chvilka ticha. Trapná pauza, kdy na sebe koukáme, a po chvíli mi došlo, že se na mě dívá jinak.

Vrtá mi to hlavou – proč se ke mně chová takhle. Zamračil jsem se a odložil talíř s jídlem.

„Co je?” zeptal se.

„Nelituj mě,” řekl jsem. „Pořád jsem ten člověk, kterého jsi neměl rád. Nezměnil jsem se. Pořád jsem stejný člověk.”

Zavrtěl hlavou. „Myslel jsem si, že jsi závislý na adrenalinu, a právě proto kradeš.” Slyšel o mém traumatu z dětství v hledišti od Geoffreyho. Měl pár měsíců na to, aby názor na mě přehodnotil.

Pořád jsem Luka Kotova.

Kleptoman.

Bulimik.

A jsem víc, než to. Jsem bratr pěti sourozenců. Čtvrtá generace cirkusových umělců a vysoce rizikový akrobat. Jsem z Ruska a z Ameriky, hrdý Kotova. Snílek a rebel.

„Podívej,” pokusil jsem se vysvětlit, „to nemění nic na tom, že kradu. Pořád jsem špatný.”

„Ale něco to mění.”

Ne. Takhle to nechci. A tady je důvod. „Když jsem byl dítě,” řekl jsem pomalu a slova se mi derou na jazyk, „můj terapeut mi řekl, že musím být zodpovědný za své činy. Pokud mě přistihnou při krádeži, nemůžu za to vinit svoje problémy. Musím tomu čelit. Mohl jsem se otočit, vrátit tu kradenou věc – mohl jsem na chvíli zastavit, zamyslet se a snažit se být lepší.” Podíval jsem se mu do očí. „Nechci, aby ti připadalo, že je v pohodě to, že kradu. To se ti snažím říct. Protože nikdy předtím to v pohodě nebylo.”

Už mě chápe, v jeho očích vidím pochopení.

Uvažuju, jestli mu Bay řekla, že jsem si našel terapeuta ve Vegas.

Chodím jednou týdně. Je to dražší, než by se mi líbilo, ale už jsem zapomněl, jak moc to pomáhá. Nemůžu dát finanční hodnotu svému zdraví. Tak to říká Baylee.

Brenden se opřel do křesla. „Co to pro nás znamená?”

Na chodbě slyšíme kroky a mírně jsme se otočili. Dimitri je na cestě sem. Musel si odskočit na záchod.

Brenden a já se na sebe zase podíváme. Ta trapnost tam pořád je. Nemyslím si, že to někdy přejde. Možná tak to mezi námi má být. Trapné.

Skoro jsem se zasmál. „Líbilo se mi, jak jsme to měli předtím. V New Yorku, než nás s Bay chytli.” Nebyli jsme přátele, ale byli jsme dost v pohodě na to, abychom spolu hráli deskové hry. Aby se mnou sdílel rodinné chvíle – byl jsem součástí jeho života.

To je všechno, co bych chtěl.

Konečně se usmál. „Já taky.”

Myslím, že se k tomu dokážeme vrátit.

„Princezno!” zavolal Dimitri přes salónek. Otočili jsme hlavu doprava. Je tam Camila se svým přítelem Craigem.

Je to zrzek. To je všechno, co o něm můžu říct. Dimitri vypadá jako dítě v cukrárně, zubí se od ucha k uchu a Camila vypadá jako jelen, který se dívá do světel blížícího se auta.

Brenden řekl, „ten si nedá chvilku pokoj.”

Souhlasně jsem kývl, když jsme se postavili. Vzal jsem si pečivo plněné hovězím a strčil sešit do kapsy. U vchodu do tanečního sálu natáhl Dimitri dlaň ke Craigovi.

„Dimitri,” řekl, „jsem kamarád Camily.”

Craig mu neochotně potřásl rukou. „Nikdy předtím tě nezmínila.”

„Pravděpodobně proto, že pro mě má přezdívku.” Dimitri neřekl, že je ta přezdívka malé péro – a není to ze zjevného důvodu. Není v rozpacích. Jen nechce zavařit Camile, když zmíní svoje péro.

To je ten důvod, proč Dimitri není špatný. Ke Craigovi přišel, jako by se tím měl dozvědět víc o Camile. Není v tom nic víc.

Camila si všimla, že se blížím. „Čau, cool bratře.”

Kývl jsem na ni a dojedl poslední sousto, které je plné hovězího masa. Umím si představit, že byla Bay v nebi, když ochutnala.

Craig vypadá podrážděně. „Pojď, Camilo. Nechci tady být celou noc.”

Camila si tiše povzdechla a usmála se na Dimitriho. „Uvidíme se v sobotu.”

„Tak zatím, princezno.”

Vážně jsou kamarádi. Jsou kamarádi od léta.

Brenden se na mě podíval, když jsme šli dál. „Chtěl jsem se tě zeptat. Zjistil jsi, proč tě dali do Infini s Bay?”

„Nemám tušení.”

„Maličký Kotova,” řekl Dimitri, když jsme dorazili ke dveřím. Craig a Camila už zmizeli vevnitř.

„Co?”

Naklonil hlavu na stranu a já si uvědomil, že slyšel Brendena.

„Ty víš, proč jsem v Infini?” překvapeně jsem se otočil. On to věděl celou tu zkurvenou dobu.

„Chtěl jsi, aby ti někdy Sergei řekl něco o sobě? Ne to, jestli je spíš horňák nebo dolňák nebo jestli si to radši dělá v posteli nebo ve sprše.” Jen Dimitri musí upřesnit, kdy nemluví o sexu. „Jeho koníčky. Co ho zajímá.”

„Já…” (Ne, nechtěl.)

Dimitri mě poklepal po rameni. „Tak tím bych začal.”