Infini - 47. kapitola

Překlad: Liv

Kor.: 16terez

Baylee Wright

Břicho mě bolí s každým dalším sedem - lehem. Jedna.

Dva.

Tři.

Čtyři.

Zvedla jsem se, abych se podívala do Lukových intenzivních, charismatických a šedých očí. Jeho růžové rty se zvedly nahoru, ruce má na mých kotnících a něžně se mě dotýká. Cítím se v bezpečí.

Zmizel, když jsem se položila na moudrou žíněnku.

„Pět,“ počítal nahlas.

Znovu jsem se zvedla, on se naklonil dopředu a jemně mě políbil na rty.

Usmála jsem se a znovu klesla zpátky.

„Šest.“

Zatnula jsem břicho, abych se znovu zvedla a moje oči se vyděšeně rozšířily. Snažila jsem se křičet, ale nic ze mě nevyšlo.

Luku nahradil Geoffrey, teď přede mnou klečí a moje kotníky svírá tak pevně, že se prsty zabodávají do mých kostí.

Přísně na mě zírá, kozí bradku má přerostlou a vlasy má upocené a zvlněné. Než jsem se mohla položit zpátky, Geoffrey se naklonil dopředu a narazil svým čelem do mého –

S trhnutím jsem se probudila a dech se mi zasekl v krku. Moje tílko a flísové pyžamové šortky se lepí na moji zpocenou pokožku.

„Baylee. Baylee,“ zopakoval Luka moje jméno, dlaně má na mých tvářích a naklání se nade mnou. Pevně jsem zavřela oči. Jsem na Lukově posteli.

Nejsem v tělocvičně.

Geoffrey tady není.

Všechno jsem si to zopakovala a cítila, jak mi z koutku oka stekla slza.

„Bay, můžeš se na mě podívat?“

Zhluboka jsem se nadechla, divoce mi bušilo srdce a otevřela jsem oči. Lukova starost mě přikryla a já se snažila se na něj upnout. Doslova i obrazně. Sevřela jsem jeho zápěstí, zatímco mě držel za obličej.

„Luko…“ Nemůžu ze sebe setřást ten šok. Myslím, že jsem vyděsila samu sebe.

Rychle si mě přitáhl na svůj klín, kde jsem se posadila a on kolem mě obalil silné ruce. Přitiskla jsem čelo k jeho ramenu, paže vklouzly pod jeho a přitiskla jsem se k němu.

Bože, Geoffrey mi způsobuje noční můry a nepamatuju si, že bych někdy měla tak živý sen.

„Jsi v pořádku,“ zašeptal mi Luka do ucha. „Už je dobře.“

Je to takový snílek. Protože já si vůbec nejsem jistá, jestli je dobře. Luka má pod očima ty nejtemnější kruhy a stejně jako já trpí nedostatkem spánku. Několik posledních týdnů nebo měsíců je to obrovský boj.

Podíval se mi do očí. „Na co myslíš?“ Jeho hlas je tichý, protože Dimitri je na spodní palandě pod námi.

„Že jsme uvízli v tekutém písku a bojím se…“ pokrčila jsem rameny, neschopná dokončit větu.

Luka mi z tváře uhladil zpocený pramen vlasů. „Nebude náš choreograf napořád. Tohle někdy skončí.“ Zvedl koutky úst. „A pak se v klidu podíváme, jak Cubs drtí Mets.“

Začala jsem se usmívat. Jak to dokáže? „Ale musíš uznat, že Mets ukázali zápal do hry a bojují.“

„No jasně,“ řekl klidně. „Nikdy to nevzdali.“

Tahle tři slova nad námi chvíli visí a sledujeme se navzájem. Nechci, aby Geoffrey ublížil Lukovi, ale náš choreograf se po něm před a po vystoupení vozí tak, jako po nikom jiném. Ani po mně.

Je nechutně fascinovaný Lukovou citovou zdrženlivostí a snaží se ho nachytat v různých hereckých cvičení. Snaží se ho zlomit.

Všechna cvičení zatím končí stejně: Luka se rozesměje a Geoffrey ho vyhodí z tělocvičny. Ale tahle hra se hraje tak často, že brzy bude výsledek jiný.

Spodní palanda zaskřípala, když se na ní neklidně převalilo tělo.

Opřela jsem se o Lukovo tělo. „Probudili jsme spícího obra.“

„Řekni to trochu hlasitěji, přes to šukání nasucho vás neslyším,“ řekl Dimitri a rozsvítil světlo u komody.

Luka i já jsme si promnuli oči.

„To jsme nedělali,“ řekla jsem stručně.

Dimitri se opřel o komodu. „Mně to znělo jako péro otírající se o kundu.“

Luka si třel unavené koutky očí. „Drž hubu.“

Zívla jsem. „Opravdu nedáš člověku možnost zapomenout na lidskou anatomii.“

„Jsem učitel,“ souhlasil Dimitri.

„Ne,“ řekli jsme s Lukou ve stejnou chvíli.

Střelil pohledem z jednoho na druhého a čekal, až jeden z nás vysvětlí pravdu, ale oba jsme zaváhali.

Dimitri je natolik znepokojen, že řekl, „můžu zajít pro Brendena. Jsem si jistý, že rád uslyší o tom, jak Luka svůj čůrák strká do jeho sestry-“

„Běž to hajzlu,“ řekl Luka klidně.

„Dobře,“ řekla jsem, a když se otočil ke dveřím, rychle jsem dodala, „ne, počkej. Myslím tím: dobře, řeknu ti to.“ Otočila jsem se na Lukově klíně a opřela se o něj zády. Držel mě kolem pasu. „Měla jsem noční můru.“

Dimitri udělal chrochtavý zvuk, který zní trochu jako hmmm.

„Co je?“ zeptala jsem se.

„Jen přemýšlím, jestli to má něco společného s Geoffreyem.“

Žaludek mi klesl. „Jak to víš?“

Luka se zamračil. „Měla jsi noční můru o Geoffreyem.“ Není to otázka. Jeho starost mě hřeje zevnitř a Luka si znovu promnul tvář, jako by si přál, aby naše trápení konečně skončilo.

Dimitri to vysvětlil, „mám opakující se noční můru, kde Geoffrey řve na všechny holky z Infini. Moji bratři a bratranci se mě snažili držet, ale nakonec se mi podařilo mu dát pěstí. A vyhodili mě.“ Na vteřinu se zamyslel. „Říkal jsem si, že možná nejsem jediný, komu Geoffrey v noci proniká do snů. U tebe je to stejné. Je to zkurvysyn.“

Luka se zeptal, „co se stalo se sviní?“

„Když mi začal penetrovat sny, stal se zkurvysynem,“ Dimitri skoro zavrčel. Masíruje si klouby na rukou a pozoruje mě.

Luka natáhl nohu, pravděpodobně ho bolel sval. „Geoffrey se musí uklidnit.“

Všichni se mírně usmíváme, když nostalgicky vzpomínáme na sexuální hračky a vzkaz, který někdo dal do jeho kanceláře.

„Řekl jsem vám,“ začal Dimitri, „že jsem zjistil, kdo mu tam ty věci dal?“

Zvedla jsem zvědavě oči, ale zabzučel mi telefon. Hledala jsem ho pod přikrývkami, když se Luka zeptal, „kdo?“

„Sergei.“

Ztuhla jsem. „Sergei?“

„Ne,“ zamítnul to Luka. „Někdo si z tebe dělal prdel.“

„To bych poznal,“ řekl Dimitri. „Zapomínáte, že jsem se Sergeiem vyrostl. Byly časy, kdy jsem ho znal líp, než znám tebe, Luko.“

Našla jsem telefon. „Sergei dodržuje pravidla.“

„Je to slušňák,“ dodal Luka.

„Stejně jako já. Jako Nikolai,“ souhlasil Dimitri, „ale Sergei stejně tak neodmítne sázku. Erik se s ním vsadil, a bylo to.“

Luka vypadá ohromeně.

Dimitri zhasnul světla a vrátil se do své postele. „Pravděpodobně jsi moc mladý na to, aby sis pamatoval všechny Sergeiovy sázky. Nikolai ho jednou donutil, aby vběhl nahý do Waffle House v Atlantě.“

Postel zaskřípala, když si lehnul a celá konstrukce se pohnula. Sevřela jsem Lukovo stehno pro případ, že by se postel zhroutila.

Tenhle debilní scénář jsem si představovala tucetkrát a vždycky jsem litovala Dimitriho. Na druhou stranu nám řekl, že pokud pod naší palandou umře, bude nás do konce našich životů strašit.

A to je vážně děsivá hrozba.

Luka zavolal dolů, „kolik vám bylo, když se to stalo?“

„Patnáct a sedmnáct,“ řekl Dimitri pod námi. Luka měl v té době devět, a zatímco si v duchu prochází historii, já klikla na upozornění e-mailu.

Datum: 25. srpna

Předmět: Nové změny

Od: Geoffrey Lasage, Choreograf

Pro: Baylee Wright

 

Bayle Wright:

Od zítřka začneš pro své otevírací číslo trénovat s mačetami. Sranda skončila. (Stále budeš trénovat s ohněm pro žonglérské číslo a s míčky pro trampolínové číslo.)

 Za jeden týden čekám na jevišti hotové a precizní vystoupení s mačetami.

Nezklam tuhle show.

 

Geoffrey Lasage

Infini Choreofraf

geoffreylesage@mailme.com

 

Nemám reakci. Nevím co říct.

Otočila jsem obrazovku na Luku a sledovala, jak jemná modrá záře osvětlila jeho rozhněvané oči.

Je to vzácný pohled, jeho hněv. Sleduju jeho rysy. Je mu jednadvacet, ale vypadá starší, nejspíše z toho stresu.

Předobjednala jsem soundtrack Hamiltonu na vinylu. Dala jsem mu to k narozeninám, které byly 21. srpna. Byl tím muzikálem posedlý, a protože měli soundtrack brzy vydat, měl radost, že jsem si vzpomněla.

Ale přála bych si, abych mohla udělat víc. Hamilton se právě přestěhoval na Broadway a vím, že by rád šel.

Není to ani cena, která mě zastavila. Ale nemáme čas. Jeho narozeniny jsme oslavili ve Veroně. V tom klubu, ne v tom městě. A i tak jsme museli odejít dřív.

Geoffrey přiměl kostyméry, aby na našich kostýmech pro „noční můru“ udělali miniaturní změny. Zrovna na ten večer nám naplánoval zkoušení kostýmů.

Luka zavrtěl hlavou. „Perrot ho přinutí to změnit.“

„Perrot se Geoffreymu nepostaví. I Nikolai o něm řekl, že je bezpáteřní.“ Nemůžu být ani překvapená. Nemůžu být ani naštvaná. Mám pocit, že si všechnu energii schovávám na ten apokalyptický scénář, kde Geoffrey zaútočí na Luku.

Luka se dívá do dálky a přemýšlí.

„Víš, co je divné? Před měsícem,“ zašeptala jsem, „mi připadaly mačety jako ta nejnebezpečnější a nejhorší věc, která by se mohla stát.“ Pokrčila jsem rameny. „Teď už mi to tak nepřijde.“

Luka na mě zíral s otevřenou pusou. Nikdo se neptá, jestli něco myslím vážně, protože to tak vždycky je. „No tak, Bay.“

„Co?“ zamračila jsem se.

„Je to špatné.“

„Jsou tupé a pro trénink si můžu dát na hrany gumu.“

Rozšířil nozdry. „A co se stane, až ti jedna spadne na hlavu a čepel zasáhne lebku? Budeš potřebovat dvacet stehů a možná začneš koktat.“

To se stalo jednomu z mých instruktorů, když mi bylo jedenáct. Neměla jsem mu o tom říkat. „Budeš mě pořád milovat, když budu koktat?“

„Bay,“ řekl bez úsměvu.

„To bych ti doporučovala,“ řekla jsem. I tak vím, jaká je odpověď.

Luka mě znovu objal a na čelo mi vlepil dlouhý polibek. Jako by léčil ránu, která ještě nevznikla.