FU - 7. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

To byl hrozný nápad. Barista za pultem z břidlicového dřeva se na ni už díval skrz prsty. Její ošuntělé džíny ze sekáče očividně nezapadaly do pečlivě ošuntěle pěstěného interiéru módní kavárny. Usrkávala předražené latté, které si nemohla dovolit, aby jí vydrželo co nejdéle, a snažila se nemyslet na to, jak moc se tenhle obchod může pokazit.

Ale neměla na vybranou. Udělala by cokoli, aby Hope získala alespoň malou šanci na uzdravení.

Dohoda, kterou uzavřela s Hughem, to byl dobrý obchod. Získala jedinou věc, po které toužila víc než po čemkoli jiném – šanci pro Hope – a na oplátku se musela vzdát jen něčeho, co si stejně nemohla nechat.

Ale ano, můžeme, zasyčela její wyverna. Náš druh! Vrať se a požádej o něj, hned!

Ušklíbla se a v duchu si nasadila náhubek. Její neposlušná wyverna byla ještě rozrušenější než obvykle, zmatená a rozzuřená dohodou, kterou uzavřela s Hughem. To hloupé zvíře nedokázalo pochopit, o jak dobrou dohodu se jedná.

A teď se mohla jen modlit, aby se jí podařilo uzavřít další.

„Musím říct, Ivy Viverno.“ Gaze vklouzl do kabinky naproti ní, obočí zvednuté přes obroučky zrcadlových slunečních brýlí. „Tak takovou zprávu na Facebooku jsem dnes ráno nečekal.“

Měnič baziliška skutečně zapadal do hipsterské výzdoby. Oblečený v úzkých džínách, ikonické vestě a bílé košili s pečlivě vyhrnutými rukávy, aby co nejlépe ukázal svalnatá předloktí, vypadal spíš jako lifestylový blogger než jako šéf zločinecké organizace. Udělal lehké gesto na baristu, který se uculil a začal připravovat to, co byla zjevně jeho pravidelná objednávka.

Pohledem se vrátil k Ivy a dlouhou chvíli ji beze slova studoval. I když měl oči skryté, jeho zkoumavý pohled jí přesto zvedal chloupky na zátylku. Nezapomněla na mučivé pálení, když ji přišpendlil svým pohledem bez brýlí.

„Jsem zvědavý, proč ses se mnou chtěla setkat.“ Gaze přijal od baristy espresso a znovu zamával. „Myslel jsem, že už budeš mít rozum a opustíš město.“

„Jo, no.“ Opřela se a snažila se kopírovat Gazeův uvolněný, sebejistý postoj. „Mám nějakou práci, kterou si musím vyřídit.“

Gaze mírně naklonil hlavu. „Obchod týkající se Hugha Argenta?“

Její šálek s kávou zarachotil na podšálku, jak sebou škubla. „Sleduješ mě?“

„Ale no tak, Ivy. Jsi přece chytřejší.“ Gaze zvedl vlastní kávu a nenuceně se napil. „Samozřejmě že tě nechávám sledovat. Snad sis nemyslela, že po včerejší noci můžeš jen tak odejít?“

„Ne.“ Měla v ústech suchý jazyk. „Proto chci uzavřít dohodu.“

„Jasně si vzpomínám, že jsi mou velmi velkorysou nabídku odmítla. V žádném případě.“

„Já… věci se mají jinak. Moje sestra začíná s nějakou novou léčbou, což znamená, že se musíme v Brightonu zdržet o něco déle.“ Složila ruce na stole, aby skryla, jak se jí třesou. „A to znamená, že nechci s tebou bojovat. Vím, že svou sestru před tebou neochráním, ne na tvé domácí půdě. Takže. Co bude potřeba udělat, abych se tě zbavila?“

Odpověď už znala. Bude po ní chtít jed. Smrtící jed, silnou kyselinu, návykové halucinogeny… měnička wyverna dokázala pro muže, jako byl Gaze, vyrobit všelijaké užitečné věci.

Opět se dostala do područí nebezpečného, amorálního zločince. Jenže tentokrát do toho šla s otevřenýma očima. Věděla přesně, co dělá.

Pro záchranu Hope by obětovala i svou duši.

Gaze o ní dlouhou, mučivou minutu přemýšlel. Nebylo možné poznat, co se děje za zrcadlovými slunečními brýlemi.

Když však promluvil, jeho slova byla tím posledním, co očekávala. „Povězte mi víc o té léčbě.“

Byla tak vyvedená z míry, že se zmohla jen na to, aby na něj hloupě zamrkala. „Cože?“

„Hope mi řekla, že má onemocnění motorického neuronu.“ Gaze se opřel lokty o stůl a jeho postoj byl podivně zaujatý. „To je nevyléčitelné, pokud je mi známo.“

„Jo, ehm… právě jsme se dozvěděli o té nové věci. Je to tak trochu experimentální. Nikdy se to nezkoušelo.“

Gaze naklonil hlavu dopředu, sluneční brýle mu sklouzly po nose právě tak daleko, aby odhalily jeho zářící, krvavě rudé oči. Než stačila odvrátit zrak, znovu ji upoutal ten spalující pohled.

„Od včerejšího incidentu jsi byla jen na dvou místech,“ řekl Gaze tiše, zatímco jejím ochromeným tělem vibrovala bzučivá bolest. „Tvůj domov a domov Hugha Argenta. Tvoje sestra je tam s ním i teď. Řekni mi pravdu, Ivy. Tvé sestře nebyla zázračně nabídnuta nějaká nová experimentální léčba. Léčí ji Hugh. A chci, abys mi řekla všechno – všechno, co o něm víš.“

Posunul si sluneční brýle, aby si znovu zakryl oči, a uvolnil ji. Musela se na okamžik zhluboka nadechnout, každý nerv v jejím těle se stále chvěl, jako by strčila prsty do elektrické zásuvky.

„Jdi k čertu,“ zaskřehotala.

Hugh byl kretén, ale pořád to byl její kretén. Netušila, proč se o něj Gaze tak zajímá, ale rozhodně nehodlala svého druha předhodit baziliškovi.

Gaze zvedl ruce a ona si nemohla pomoct, aby sebou necukla – ale on jen zacvičil prsty a klidně si ji prohlížel přes stíny. „Vypadáš zajímavě loajální vůči zdravotníkovi, vzhledem k tomu, že jste se, pokud vím, do včerejška nikdy nesetkali. A nikdy jsem neslyšel, že by Hugh Argent někoho pustil do svého domu – a věř mi, že se ani mým nejlepším profesionálům nepodařilo zajistit si pozvání, ať už se ho pokoušeli svést jakkoli. Tak proč ty a tvoje sestra?“

„Asi má slabost pro těžké případy,“ řekla, zatímco její wyverna zavrčela při představě, že se na Hugha vrhají další ženy. „Tomu se říká soucit, kreténe. Najdi si to někdy ve slovníku.“

Gaze se pod nosem ušklíbl. „Ach bože, Ivy. Zdá se, že Hugha znám podstatně lépe než ty. Podle toho, co jsem slyšel, by nikdy neudělal nic jen ze soucitu. Na to, že je lékař, je pozoruhodně zapšklý.“

„Možná proto mě má rád,“ řekla a snažila se ignorovat tu část svého já, která si přála, aby to byla pravda. „Máme něco společného. Proč tě to vlastně zajímá?“

„O tom záchranáři se povídá mnohé. Pověsti, které mě zajímají. A jestli opravdu dokáže uzdravit tvou sestru – a ano, Ivy, vím moc dobře, že opravdu nemá onemocnění motorického neuronu –, pak mě to opravdu velmi zajímá. Takový zájem, že jsem připraven ti nabídnout dohodu.“

„Jakou dohodu?“ Zeptala se podezřívavým tónem.

Gaze se opřel na svém místě. „Zjistit, jaký druh měniče je Hugh Argent. Na oplátku tě nechám na pokoji. Tebe i tvou sestru.“

„To je všechno?“ Přimhouřila na něj oči a měla podezření na nějaký trik. „Chceš jen znát jeho zvíře? Proč ho prostě nenecháš sledovat svými gorilami a nepočkáš, až se promění?“

„Protože to nikdy nedělá. Věř mi, že jsem strávil dost času a úsilí, abych rozluštil záhadu, kterou je Hugh Argent. Pokud to dokážeš, budu ti vděčný. Což je něco, co nutně potřebuješ.“

Kousala se do rtu a každý instinkt jí křičel, že je to příliš dobré, než aby to byla pravda. Byla plně připravená dát Gazeovi, cokoli bude chtít… a ukázalo se, že to, co chce, je taková maličkost, taková bezvýznamná věc. Musel v tom být nějaký háček.

„Snažíš se zjistit, jestli je něco bezbranného?“ zeptala se a oči se jí zúžily. „Protože jestli uvažuješ o tom, že ho uneseš a donutíš ho, aby pro tebe pracoval, dovol, abych ti připomněla, že už má šéfa. Můžu ti říct, že velitel hasičů Ash nemá rád, když si někdo zahrává s jeho lidmi.“

Gazeovi se sevřela ústa. „Ach, jsem si plně vědom toho, že záchranář je pod ochranou Fénixe. Tato nepříjemná skutečnost je to jediné, co mi brání v poněkud přímějším vyšetřování, řekněme. Byl jsem nucen zvolit rafinovanější přístupy. Ale ty, jak se zdá, bys mohla být klíčem, který konečně odemkne jeho tajemství.“

„Mýlíš se,“ řekla a nedokázala v hlase udržet hořkost. „I kdybych chtěla, nemůžu pro tebe zjistit ani ťuk. On mě nenávidí. Řekl mi do očí, že už mě nikdy nechce vidět.“

Gazeovi se zvedlo obočí. „Tomu se mi nechce věřit. Vzhledem k tomu, že nejenže ti pomáhá s tvou sestrou, ale podle všeho je na cestě právě sem, když spolu mluvíme.“

Zadívala se na něj. „Cože?“ řekla nechápavě.

„A cituji,“ Gaze naklonil hlavu na stranu, jako by s někým telepaticky komunikoval, „‚obličejem jako chčijící bouře‘, jak tvrdí ten poněkud surový muž, který ho sleduje. Na někoho, kdo o tebe podle tvého tvrzení nejeví zájem, Ivy, se ten zdravotník zdá být pozoruhodně ochranitelský.“

Ještě to zpracovávala, když Gaze odstrčil espresso a vstal. Židle zaškrábaly, když se zvedli i další čtyři lidé – od zavalitého skinheada až po dospívající dívku v černé motorkářské kůži. Napjala se a chystala se stáhnout si rukavice, ale oni se jen postavili za svého šéfa jako bodyguardi kolem celebrity.

„Ještě nenastal ten správný čas, abychom si s Hughem Argentem zkřížili cestu,“ řekl měnič baziliška a upravil si sluneční brýle. „Takže musím odejít. S napětím očekávám tvou zprávu. A Ivy?“

Tentokrát byla připravená. Trhla očima a upřela je na Gazeovy lesklé boty, aby se vyhnula jeho pohledu… ale nedokázala zablokovat jeho hlas.

„Jestli mi neprozradíš tajemství Hugha Argenta, tak si dojdu pro tvou sestru.“ Veškerá Gazeova předstíraná přátelskost se vytratila a jeho tón klesl na chladný, jedovatý šepot. „Nezáleží na tom, jak daleko utečeš, jak dobře se schováš, najdu tě. A pak vás oba proměním v živé sochy. Nehybné, nedýchající, neumírající… ale trpící. Uvězněné v agónii. Navždy.“

Pohled se narovnal. „Je mi potěšením s tebou jednat,“ řekl zcela normálním hlasem. „Brzy očekávám výsledky, Ivy. Velmi brzy.“

Seděla jako přimražená, nehybná, jako by už svou hrozbu splnil, zatímco Gaze mával na své lidi, aby ho následovali ven. Její wyverna křičela, aby ji vypustila, a netoužila po ničem jiném než zničit Gaze, všechny jeho nohsledy i celou budovu. Pevně sevřela okraj stolu, jed se jí vpíjel do rukavic, jak se snažila ovládnout své rozzuřené zvíře.

Vysoká dívka v černé kůži zaváhala, když míjela její místo. Poznala v ní přes mlhu wyvernského vzteku matně jednu z teenagerek, s nimiž si Hope povídala na Gazeově večírku.

Dívka přelétla očima z Ivy na vzdalující se postavy ostatních členů gangu a zase zpátky. „Je Hope v pořádku?“ zamumlala.

Málem jí plivla kyselinu přímo do obličeje. Ztěžka polkla a ovládla se. „Vypadni.“

Dívka sebou trhla, ale neustoupila. „Neodpovídá mi na vzkazy. Jen potřebuju… jen chci vědět, jestli je v pořádku. Prosím?“

„Jezebeth!“ vyrazil ze dveří potetovaný skinhead. „Spěchej!“

Dívka vyskočila. „Tak, ehm, jo!“ řekla hlasitě a vycenila zuby v chrapláku, který se divoce neslučoval s jejíma prosebnýma očima. „Udělej, co ti šéf říká, nebo budeš litovat!“

Pod nosem si počítala, aby se soustředila a zároveň se ujistila, že Gazeova parta už odjela. Když došla k pěti stům, sama vyklouzla z kavárenského boxu. Vyhrnula si rukavice a zamířila ke dveřím – a málem narazila do svalnatého hrudníku Hugha Argenta.

„Co tady děláš?“ zavrčel.

Jeho ledově modré oči se zúžily hněvem a planuly v pohledné tváři. Krátké, špičaté bílé vlasy se mu ježily jako srst rozzuřeného vlka. Vypadal ještě naštvaněji než poté, co ji zachránil z výtahové šachty.

„Co tady děláš?“ Zarazila se a sama se rozzlobila.

„Hope mi o Gazeovi řekla víc, až když jsi odešla pryč.“ Sevřel zlostně čelist. „Neměl jsem tě nechat jít ven samotnou.“

„Co prosím?“ Zadívala se na něj. „Nejsem tvůj zatracený majetek. A proč tě to vůbec zajímá?“

Potichu a frustrovaně zavrčel. „Protože… protože… ale na to kašlu. No tak.“

Natáhl se po její paži a ona se reflexivně vyškubla z dosahu, než si vzpomněla, že je vůči jejímu jedu imunní. Kroužili kolem sebe jako dvojice bojujících koček a zírali na sebe. Krátce se přetahovali, když se oba pokoušeli otevřít dveře tomu druhému, což nakonec Hugh vyhrál. Musela se spokojit s tím, že prošla kolem s ledovou důstojností, s rovnými zády a snažila se ignorovat jeho lahodnou mužnou vůni.

„Jak jsi mě vlastně našel?“ zeptala se, když se vydali ulicí. Pak zasténala. „Ne, počkej, hloupá otázka. Ten pony boy.“

Moc dobře věděla, že se s Chasem přátelí. Měnič z rodu pegasů měl dráždivou schopnost zaměřit se na lidi i na několik mil daleko. Už se s Chaseovými zvláštními schopnostmi setkala dříve.

K jejímu překvapení zavrtěl hlavou. „Nejsem tak hloupý, abych se o tobě zmínil Chaseovi. Ne, můžeš to svést na svou sestru. Ukázalo se, že zná všechna tvá internetová hesla. Našla zprávy, které sis vyměňovala s Gazeem.“

„Pošlu odkazy na její fanouškovské články celé škole,“ zamumlala naštvaně. „Celý svět se tak dozví o její tajné vášni pro Stmívání o upírech.“

Hugh zvedl obočí.

„Neptej se,“ poradila mu.

„Mám podezření, že v tomto případě je nevědomost blahem.“ Jeho napjatá ramena se trochu uvolnila, přestože se stále tvářil, jako by ho celý svět osobně urážel. „Každopádně jakmile si tvá sestra uvědomila, jakou idiocii plánuješ, požádala mě o pomoc, abych ti v tom zabránil. Obávám se, že příliš pozdě.“

„Ještě že jsi nepřijel rychleji, jinak bys všechno zničil.“ Zadívala se na ten otravně dokonalý profil. „A to jsi měl hlídat Hope! Má zdravý rozum jako kostka mýdla, a ty jsi ji nechal samotnou?“

„Vlastně ne, protože na rozdíl od některých lidí si dělám plány, které zahrnují i nepředvídané události. Než jsem tě šel hledat, vzal jsem ji ke Griffovi. Nechtěl jsem ji nechat bez dozoru, ne když se ti očividně podařilo urazit všechny kriminálníky v Brightonu.“

Nelíbilo se jí, že Griffovi ještě víc dluží, ale aspoň věděla, že dokáže její sestru ochránit. Dokonce i její wyverna musela uznat, že měnič gryfa je mocný ochránce.

„Každopádně.“ Hugh na ni zazářil. „Pořád máš všechny končetiny, což je víc, než jsem čekal, ale vsadím se, že jsi z toho setkání neutekla, aniž by ses něčeho vzdala. Co od tebe chtěl?“

Nedokázala se mu podívat do očí. Podívala se na své boty a strčila si ruce hluboko do kapes.

„Řekla jsem, že se o Gaze postarám, a taky jsem to udělala,“ řekla. „To je všechno, co potřebuješ vědět.“

Navzdory jejím slovům se jí zkroutily vnitřnosti. Hugh toho potřeboval vědět víc. Věděl vůbec, že se Gaze zaměřil na něj?

„Už jsi někdy předtím narazil na Gaze?“ zeptala se a snažila se zachovat nenucený tón.

„Nikdy jsem o něm neslyšel. Ale podle toho, co mi řekla Hope, mu nevěřím ani nos mezi očima. Bez ohledu na to, jakou dohodu si myslíš, že jsi uzavřela, jsi pořád v nebezpečí. Takže obě zůstanete se mnou, dokud to neskončí.“

Překvapeně znovu trhla hlavou. „Cože?“

Prodloužil krok a ujal se vedení. „Doufám, že máš ráda kočky.“

Otupěle zírala na jeho široká záda. „Ale ty mě nesnášíš.“

„Jsem záchranář a hasič,“ řekl, aniž by se otočil. „Mou prací je zachraňovat lidi, i když jsou to zatracení idioti. A teď se mnou drž krok.“

Bylo jasné, že rozhovor skončil. Mohla se mu jen vléct za patami a snažila se držet krok s jeho delšíma nohama. Uvnitř se jí zmítaly emoce. Zmatek, naděje, hněv, radost… a pod tím vším strašná, do morku kostí drásající vina.

Uzavřela s Gazeem dohodu, že zjistí jeho tajemství.

Kdyby šlo o ochranu sestry, nebo jejího druha… koho by si vybrala?