Cyclone - 4. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Polaris

Stewartovi se rozzářily oči, když zaujal místo u zbytku posádky. Několik z nich hvízdlo a několik ho poplácalo po zádech a blahopřálo mu. Uši mu zrůžověly, ale na tváři se mu rozlil obrovský úsměv.

Frieda si nemohla pomoct a úsměv mu oplatila. Bylo jasné, že dnešek bude něčím výjimečný. Jedna její část si přála, aby to byla trochu jednodušší mise na jejich první výlet s novým členem, ale nemělo smysl mu to usnadňovat. Možná to nebyla snadná mise, ale byla přímočará a byla by dobrou zkouškou jeho schopností. Zvládne to; všichni to zvládnou.

Usmál se na ni a mrkl. Mírně se odvrátila a bojovala s ruměncem, který jí stoupal do tváří – už jen to mrknutí jí připomnělo, jak s ním běžela lesem. Jejich těla se k sobě tiskla. Jeho tvrdost na jejím stehně. Ach, jak moc si přála, aby dokázala jednoduše odsunout pochybnosti stranou a užít si endorfiny první proměny s ním.

Ale zůstávalo faktem, že nebyl při smyslech, ne úplně. Bylo by špatné, kdyby toho využila. Bez ohledu na to, jestli by nakonec měli výčitky, nebo ne, raději by pro jejich poprvé neměla žádné pochybnosti.

Pokud vůbec nějaké poprvé budou mít. Frieda si nebyla jistá, jestli k tomu dojde. Ta chvíle byla tak intenzivní a ona toužila po dalším podobném okamžiku… ale jestli něco věděla, tak to, že sex věci mění. Nemohla si jen tak vyrazit s kamarády a pak pokračovat, jako by se nic nestalo. Povaha jejího vztahu se Stewartem se už změnila. Co kdyby se přidáním sexuální dynamiky změnil natolik, že by jim to spolu přestalo klapat?

Právě teď mohla začít kontrolovat škody. Mohla by je vrátit tam, kde byli předtím, a nemusela by se bát, že se věci změní. Za poslední rok se toho v jejím životě změnilo už hodně… Andy opustil posádku, její vedení padlo na ni, z ničeho nic se objevilo napůl upíří dítě. Sakra, dokonce i Tajfun si pořídil družku a pomalu, ale jistě se přesouval od Bratrstva.

To všechno už bylo tolik změn… opravdu by snesla další? I když to slibovalo být stejně zábavné a vzrušující jako Stewart? Pořád to byla změna a ona si stále nebyla jistá, jak to všechno ovlivní.

Možná pro ni Bratrstvo nebylo tím nejlepším místem, jakkoli se s tím těžce vyrovnávala. Ale to bylo něco jiného. Změna plánů, změna skupinové dynamiky, lidé přicházející a odcházející, to všechno by zvládla. Jen s osobními věcmi, s emocemi, měla potíže. Byla by naprosto spokojená, kdyby zůstala stabilní a stálá po zbytek života, děkuji pěkně.

Zatímco čekala, až přijdou opozdilci, přešla místnost a postavila se naproti Stewartovi. Ať už byl kamarád, nebo ne, ať už se změnil, nebo ne, byl teď součástí její posádky a ona s ním musela jednat stejně, jako by jednala s každým jiným novým členem. Dala si ruce v bok a vážně se na něj zadívala. Jeho nafoukaný úsměv se rozrostl a ona cítila, jak jí do tváří začíná stoupat horko. Proč na něj nikdy nedokázala být tak přísná, jak by chtěla?

„Poslouchej, Cyklone,“ řekla a zachovala rovný hlas. „Tohle je tvoje první mise a je to pro tebe vzrušující období. Jen si pamatuj, že je to zkušební základ. Ještě nejsi plnohodnotným členem Bratrstva divokých. Pokud usoudím, že na to nestačíš, znamená to, že odsud vypadneš. Rozumíš?“

Stewartův úsměv poněkud zvážněl, i když zdaleka ne tak, jak by ve skutečnosti měl. Jeho úsměv zůstal na místě, když přikývl. „Toho jsem si dobře vědom, Polaris.“

I když nějak chtěla, aby ji lidé oslovovali její přezdívkou, z jeho úst to vždycky znělo škádlivě a ona se zamračila.

„Mám v úmyslu být tím nejlepším nováčkem, jakého jsi kdy vycvičila.“ Stewart na ni mrkl a šibalsky dodal: „Udělám cokoli, co budeš chtít, abych získal tvůj souhlas s mým absolvováním.“

Proč, ach proč? Její nitro se sevřelo a něco v ní se při jeho tónu zachvělo. Chtěla mu úsměv oplatit a škádlení opětovat, ale teď na to nebyl čas – na žádné z těchto neprofesionálních pocitů. A tak její hlas zněl ostřeji, než zamýšlela, když odpovídala. „Nenechám se svést k tomu, abych ti podala příznivou zprávu, Cyklone.“

Jeho úsměv ochabl. „To by mě ani ve snu nenapadlo.“

Zasáhla ji malá výčitka, nešťastná z toho, jak se najednou tvářil velmi vážně. Zřejmě to byl den, kdy jí nikdy nic nebylo dost dobré. Přesto strnule přikývla a vrátila se do přední části místnosti. Zbytek opozdilců už dorazil a zaujal svá místa, a ona zapnula projektor, na kterém se zobrazovala mapa podniku, který se chystali vyloupit.

„Dobře, poslouchejte,“ vyzvala je a přejela pohledem shromážděnou skupinu. Prohlížela si každého člena posádky a ujišťovala se, že dávají pozor. Nikdo nevypadal tak horlivě a rozzářeně jako Stewart. Prakticky hučel vzrušením a nedokázal se přinutit sedět v klidu.

Ví, co parta dělá, a má spoustu zkušeností i v jiných záležitostech. Už dříve se zabýval záležitostmi gangu. Rozdíl je v tom, že teď je u toho od začátku, místo aby byl zaslepený, když se něco nepovede.

„Chci čistou misi,“ pokračovala, „všichni se budou držet plánu a žádné improvizace. Půjdeme dovnitř kanalizací tady a tady. Blesk má na starosti druhou skupinu. On a jeho tým odvedou pozornost, zatímco já a moje skupina provrtáme podlahu Thomasova klenotnictví. Dostaneme se dovnitř, dostaneme se ven a odejdeme čistí. Při jakémkoli náznaku policistů se sbalíme a necháme to na jindy. Lepší žádné šperky, než aby někoho zatkli.“

Odpověděl jí kývnutím. Blesk, svalnatý měnič, se s jiskrou v oku naklonil dopředu. O tuhle šanci prosil celé měsíce a ona mu nakonec vyhověla. Koneckonců uměl dobře odvádět pozornost. Na nejedné misi způsobil scénu, která nebyla zamýšlená. Nejlepší bude, když svůj talent využije.

Frieda se znovu podívala na Stewarta. Bude s ní v jejím týmu, kde na něj bude moci dohlížet. „Teď už všichni známe pravidla. Na této misi se nepodílejí žádní upíři, takže se neměníme. Jasné?“

Odpovědělo jí přikývnutí. Stewart vypadal trochu vyvedený z míry, jako by se ho dotklo, že cítí potřebu mu to podruhé připomínat – řekla mu to, když mu o misi vyprávěla poprvé. Nebyl to však jen on, kdo potřeboval připomenout. V poslední době měli problémy s „pozorováním“, s měniči, kteří nebyli dost opatrní a nechali se špehovat lidmi. I když ne všechny z nich bylo možné připsat členům Bratrstva, Frieda věděla, že je Tajfun tvrdě potírá.

„Správně. Všichni víme, co musíme udělat, takže vyrazíme.“

Frieda vykročila ke dveřím, když se za ní rozlehl hovor. Vzrušení z mise jí začalo kolovat v krvi, i když s ním bojovala. Přílišné vzrušení by znamenalo dělat hloupé chyby. Všichni se vydali ke svým dopravním prostředkům; rozptylovací tým pojede na motorkách, zatímco vrtací tým použije bílou nákladní dodávku s tónovanými skly, na jejímž boku je vylepený název instalatérské firmy.

Jakmile se rozjeli, začala si Frieda natahovat převlek; kombinézu s jasně oranžovou vestou a pracovní helmou. Nikdo by si pracovní čety nevšiml, ne když Blesk a jeho kluci dělali rozruch.

„Nemusela jsi mi připomínat, že proměna nepřipadá v úvahu,“ pošeptal jí Stewart, když projížděli po špatně vydlážděné silnici, ,,znám pravidla. Kromě toho se nepotřebuju proměnit, abych si pořádně zabojoval.“

Frieda protočila oči. „Myslíš, že to nevím? Nebuď nafoukaný, Stewie. Kvůli nafoukanosti se lidé zabíjejí.“

Stejně jako jejího bratra. Ten idiot. Příběh o jeho smrti slyšela snad desetkrát a zoufale se snažila přijít na to, že to nebyla jeho vina. Ale samozřejmě to byla jeho vina. Ať se na to dívala z jakékoli strany, vždycky se to vrátilo k tomu, že to byla jeho vlastní zatracená vina, že se nechal zabít, a to bolelo stejně jako vědomí, že se už nikdy nevrátí.

V žádném případě nehodlala dopustit, aby se to stalo se Stewartem. Byl chytřejší, než kdy byl její bratr, to mu přiznávala, ale zároveň byl u svého vlka nováčkem. Mohlo být těžké ho ovládat. To poslední, co chtěla, bylo, aby mise proběhla hladce, jen aby se nakonec proměnil před civilními svědky a nakonec se nechal roztrhat Tajfunem.

Nebyl však čas se tím zabývat. Brzy dorazili ke kanalizačnímu otvoru dvacet metrů od Thomasova klenotnictví. Když vystoupili z dodávky a začali rozestavovat pylonové kužely a Frieda se chopila značky Stop/Zpomal, aby přesměrovala dopravu, začaly jí nervy drásat. Pohledem přejížděla po ulici nahoru a dolů. Sluneční světlo se odráželo od oken a ona byla ráda, že je slunečný den – aby lidé dvakrát nepřemýšleli o velkých slunečních brýlích, které nosila, aby zakryla svou identitu.

Ale něco bylo špatně. Chřípí se jí rozšířilo a do nosu se jí ovinula známá vůně. Zatraceně! Poklepala Stewartovi na rameno a trhla bradou směrem k dodávce.

„Všichni se sbalte,“ nařídila a sáhla po vysílačce připnuté k opasku.

Stewartovi se rozšířily oči. Začal sbírat kužely, ostatní udělali totéž a pracovali rychle. Čelo mu zkrápěl zmatek, přestože se s ní nehádal. Díky bohu. Teď nebyl čas na vysvětlování a ona nehodlala ztrácet čas tím, že by ho uváděla na pravou míru.

„Blesku, ukonči misi,“ řekla do vysílačky a ujistila se, že si zakryla rty pro případ, že by ji sledovali. „Jdou po nás policajti.“

„Policajti,“ zopakoval Stewart, ale při Friedině prudkém pohledu mu sklapla čelist.

„Blesku,“ zasyčela znovu do vysílačky. „Rozumíš?“ Srdce se jí sevřelo, když se ozvaly dva záblesky statické elektřiny. Jejich nouzový signál. „Kurva! Okamžitě se vraťte do dodávky!“

I když naskočili dovnitř, objevila se známá tvář poručíka Brada Dustera. Jeho výraz byl zkroucený, když jel svým obyčejným autem přímo k nim. Frieda si pod nosem zavrčela, když naskočila zpátky do dodávky a zabouchla dveře. Ten ošklivý hajzl ji pronásledoval už příliš dlouho! A teď se náhodou ocitl na dohled od práce?

„Na podlahu,“ zařvala a jejich řidič dupl na plyn. Řítili se po silnici, zatímco za nimi začaly kvílet sirény.

Svištěli uličkou k místu, kde měli čekat Blesk a ostatní, nebo kde alespoň čekat měli. Místo toho k ní dolehl zvuk střelby. Frieda vykoukla z tónovaného okna a zjistila, že Blesk a ostatní jsou přitisknutí v různých dveřích nebo za motorkami, na druhém konci uličky stojí hradba policistů a rychle po nich střílí.

„Je čas na trochu zábavy, kluci.“ Frieda se zakousla do další kletby. Zasranej Duster! Pořádně by mu vyčistila hodiny, kdyby se některému z jejích chlapců při tomhle jeho kousku něco stalo! „Otočte dodávku, zablokujte je. Cyklone, Floyde a Sněhová bouře, vy se proměňte a vypadněte odsud. Nehádejte se! Nebudou střílet na vlky a Tajfun musí vědět, co se děje. Vy ostatní si vyberte parťáka s motorkou a naskočte. Vypadněte odsud, jakmile…“

Než stačila domluvit, z policistů na konci uličky se ozvaly krvelačné výkřiky. Hlavou jí blesklo, že se mezi ně sesunulo půl tuctu bledých, vyzáblých mužů a začalo policisty trhat na kusy. Srdce se jí zadrhlo v hrudi.

„Upíři!“

I když vykřikla, poručík Duster a pořádná hromada uniformovaných policistů zastavili za nimi na druhé straně uličky. Srdce jí kleslo do žaludku, kde ho kyselina během chvilky rozpustila. V pasti. Ruce se jí sevřely. Na jedné straně policisté a upíři, na druhé straně policisté. Nezáleželo na tom, co se odteď… stane. Lidé budou umírat a Bratrstvo za to ponese vinu.

„Změna plánů,“ zavrčela a udeřila do sedadla řidiče. „Prorazit je.“

Policisté blokující protější konec uličky se pod náporem upírů rychle propadali. Duster a jeho muži začali střílet a Frieda už neztrácela čas. Když se dodávka prodrala skrz bojující upíry a policisty, vyskočila zezadu a vrhla se na záda jednoho z upírů.

Věř jim, že ji donutí bojovat po boku policistů! Okamžitě se proměnila a protrhla upírovi kost a suché maso na krku. Zakvílel, když mu přetrhla míchu; když padl, vrhla se na dalšího. Z druhého konce uličky se ozývalo vytí a výkřiky; ušetřila si zlomek vteřiny, aby viděla, jak mezi Dustera a jeho muže padají další upíři.

Zavrčela, když se na ni jeden upír vrhl a na jeho tesácích se hromadil zelený jed. Vyhnula se kousnutí, převalila se přes zem a podrazila mu nohy. Uchopila policistu a jeho tesáky se zaťaly k sobě, směrem k policistovu krku. Frieda se znovu přetočila a drápala přitom upíra do boku. Něco těžkého na ni dopadlo; přiskočila k upírovi, ale bylo pozdě; jeho tesáky se zaryly hluboko do policistova krku.

Frieda odhodila tělo, které na ni spadlo, a chytila upírovu hlavu do čelistí. Prudce sebou trhla a zlomila mu vaz, než udělala totéž policistovi, který měl vytřeštěné oči, jak se marně snažil zastavit proud krve; stejně byl mrtvý, a s upířím jedem v těle? Byla by to bolestivá smrt.

Výkřik za jejími zády ji znovu přiměl otočit se. Stewart stál a bojoval s upírem. Oblečení měl potrhané, tvář staženou soustředěním, jak si vyměňovali rány. Neproměnil se. Její srdce o sobě dalo náhle znovu vědět tím, že jí skočilo do krku.

Upír udeřil Stewarta do břicha, až se prohnul. Frieda se vrhla dopředu a vrhla se k upírovi, když zvedl ruku, aby ho udeřil loktem do zátylku. Její čelisti se sevřely kolem upírova zápěstí a vytrhly ho z rovnováhy. I když to udělala, v upírově druhé ruce se zableskla čepel.

Podél boku jí vytryskla bolest, jak se jí čepel zaryla do boku. Současně se od stěn kolem ní odrazily kulky. Do obličeje jí vlétly úlomky cihel. Tvrdě se otočila, přehodila si upíra přes rameno a klopýtla. Krev jí zamatlala srst na boku, zatímco Stewart udeřil upíra do obličeje a poručík Duster za nimi vykřikl.