Cyclone - 3. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Cyklon (Stewart)

V jeho vlčí podobě vše zářilo jasněji.

Proudila jím bezmezná energie, jako by se právě probudil a vypil litr energetického nápoje. Jenže to nebyl ten příšerný, nervózní druh energie, který pocházel z přílišného množství kofeinu. Byla to hladká, přirozená energie, jakou si představoval, že by získal, kdyby byl rostlinou na plném slunci. Poskakoval mezi stromy a ocasem vrtěl dokola. Byl to zvláštní pocit. Vrtění ocasem. Bylo to stejně přirozené jako úsměv, ale se svaly, které nikdy předtím neměl. Skoro měl pocit, jako by mu zadek vibroval.

Nad hlavou mu svítil měsíc v úplňku a zbarvoval les do odstínů šedé. Frieda vedle něj držela krok, její šedohnědá srst byla v noci téměř stříbrná. Podívala se na něj, jazyk vyplazený z tlamy, a když přidala na rychlosti, mrkla na něj.

Jakkoli cítil energii, začínaly ho trochu bolet svaly plné námahy, kterou dosud nebyl schopen vynaložit. Bylo jiné běžet po čtyřech než po dvou nohách, jiné cítit, jak se mu tlapy boří do země, než jak jeho nohy plácají o zem. Bylo to jiné… a naprosto vzrušující. Zajíkl se radostí, když se za ní hnal, a nevšímal si pálení ve svalech.

Nakonec už ale nestačil. Zastavil se, pak klesl na břicho, svalil se na zem a užíval si směsici vůní, kterou tam našel. Frieda mu zmizela z dohledu, ale během několika minut se znovu objevila. Její ocas se stále pohyboval v pomalých kruzích, dopotácela se k němu a seskočila na zem. Boky se jí zvedly a jazyk volně vysel z tlamy. Když se setkala s jeho pohledem, znovu zamrkala.

Pokusil se mrknutí opětovat, ale protože mu obličejové svaly připadaly neznámé, dokázal jen zamhouřit.

Frieda se překulila na záda a vydala ze sebe štěkot, který zněl jako smích. Stewart ji chvíli pozoroval. Stejně jako v lidské podobě byla elegantní a dobře stavěná. Pod srstí se jí shlukovaly svaly a oči jí ve tmě zářily. Její vlčí podoba byla menší než mnoho jiných vlků, které Stewart viděl, ale o nic méně silná. Byla silná, a co jí chybělo na velikosti, to bohatě vynahrazovala rychlostí.

Odrazil se zpět na nohy a znovu se rozběhl v naději, že ji tentokrát překoná. Frieda se vedle něj brzy usadila do pohodlného klusu, a když Stewart poznal, že je poražen, zpomalil, dokud nedosáhl rychlosti, kterou mohl udržet. Pokračovali lesem a Stewart si vše užíval. Pohled na stromy, vítr na tváři, vůně, které ani nedokázal identifikovat.

Jedna vůně však byla vedle něj stálá, tu si pomalu uvědomoval, tu jedinou sladkou vůni, která mu neustále škubala nosem. Zastavil se na místě a otočil se k Friedě, zatlačil obličej do kožešiny u jejího ramene, aby se zhluboka nadechl. Jeho podezření se potvrdilo, když mu její vůně zaplavila nozdry.

Frieda ho lehce, dráždivě štípla do boku. Tělem se mu začal šířit tlak a ret se mu ohrnul, když si vzpomněl na pohled na její nahé tělo. Právě teď byla nahá… i když pohled na její vlčí podobu mu nic neříkal, stejně jako její srst. Stále si dokázal jasně představit, jak vypadá v lidské podobě.

Elegantní, s kompaktním, svalnatým tělem. Prsa, která měla správnou velikost, náznak křivek od žeber až po boky. Zadek tak pevný, že by se od něj dal odrazit čtvrťák. Nedíval se však, jestli se depiluje, nebo ne… a teď zjistil, že hoří zvědavostí. Otočil se k ní a rty se mu stáhly, když ji začal olizovat na ramenou a krku; několikrát viděl Josefa a Roxy, jak to dělají, když se vracejí z běhání, a vždycky mu to připadalo zvláštní. Teď mu to však připadalo naprosto přirozené.

Frieda se mu opřela do zubů a tlak jejího těla na jeho ho donutil o krok ustoupit. Otočila se a skočila po něm, její přední nohy se změnily v paže, když se mu ovinuly kolem krku.

Ztuhl, když padla dozadu a strhla ho s sebou. Jako by se instinktivně vrátil do své lidské podoby. Tělo mu pokrýval tenký pot a v chladném nočním vzduchu se chvěl. Friedino tělo přitisknuté k jeho bylo teplé a měkké. Jeho tvrdost se přitiskla na její stehno, zatímco on přitiskl svá ústa na její. Její ruce se mu zabořily do vlasů a prsty se mu zkroutily do chomáčů na krku. Vrazil jí jazyk do úst a zamiloval si chuť, kterou tam našel.

S vrčením nechal své ruce přejíždět po celém jejím těle. Měla hladkou kůži, tu a tam znetvořenou tenkou jizvou. Její ňadra byla na jeho rukou tak hebká, břicho tvrdé. Když rukou vklouzl mezi jejich těla, aby vyhledal její klitoris, zašklebil se na její rty a odtáhl se.

„Myslel jsem, že jsi depilovaná,“ zahučel potěšeně.

Frieda vytřeštila oči, když ji hladil po klitorisu, ale než stačil udělat víc, chytila ho za zápěstí, zastavila ho a zavrtěla hlavou.

Stewart ztuhl. Krev mu zpívala potřebou a on se škubal na jejím stehně, chtěl být hluboko v ní. Díval se na ni s povytaženým obočím a beze slov se ptal. Před pár minutami se zdálo, že se jí to líbí… co se změnilo?

„Tohle je tvoje první proměna,“ řekla pomalu. Uvědomovala si, jak se její ňadra tisknou k jeho hrudi? „To znamená, že máš euforii. Nejsi při smyslech.“

„Ne,“ namítl Stewart, „jsem při smyslech. Konečně. Příliš dlouho jsem se před tebou držel zpátky. Ale já jsem teď taky vlk. Nejsem slabý člověk.“

Friedě se na okamžik rozšířily oči, ale přesto pevně zavrtěla hlavou. „Ne, Stewie. Takhle ne. Až se to stane, chci se ujistit, že jsme oba při smyslech. Jasné?“

Vydal ze sebe zasténání, když sklonil hlavu k jejímu rameni. Ne, nechápal. Chtěl ji. Už podle toho, jak byla kluzká, cítil, že ho chce taky. Ale jednu věc o Friedě věděl – jakmile se jednou rozhodla, už to nešlo změnit. Takže pokud se rozhodla, že by to teď neměli dělat… no… nemohl udělat nic, aby její názor změnil.

S neochotným zavrčením se odtáhl. Frieda se na něj soucitně usmála, než se proměnila zpátky ve vlka a okamžitě vyrazila. Tentokrát ho přeměna stála trochu víc úsilí než předtím – svaly ho už bolely – ale brzy už běžel za ní.

Teprve když se vynořili z lesa a zjistili, že se jeho rodina stále zdržuje v domě, došlo mu, co mu Frieda řekla.

Až. Ne jestli. Řekla až. Naklonil hlavu, aby se na ni podíval koutkem oka. Klusala dál, nevšímala si ho ani naděje, kterou mu dala. Na tváři se mu objevil vlčí úsměv a ocas se mu znovu začal vrtět. Až.

***

Danielovy první narozeniny se slavily necelý týden poté, co se Stewart úspěšně stal měničem. V Guineveřině království se konala spousta okázalostí a Stewart byl rád, že Andy, Daniel a Guinevera nebyli toho večera příliš unavení, aby uspořádali soukromou rodinnou večeři v Josefově městském sídle.

Jakmile večeře skončila, Roxy a Josef uložili své děti do postele, zatímco Guinevera a Andy uklízeli. Stewart Daniela solidně poplácal po zádech a gestem ukázal ven. Vyšli na verandu a Daniel se svalil do jednoho z křesel, která tam byla připravena. Celý večer byl zticha a tady venku Stewart viděl, jak se mu ve tváři zračí vyčerpání a pod očima modřiny.

„Chceš si o něčem promluvit?“

Daniel pokrčil rameny. „Včera jsem byl na vyšetření. Z lékařského hlediska… už jsem dospělý. Plnohodnotný dospělý v pouhém roce života.“

Stewartův výraz potemněl a jeho stisk na synovcově rameni zesílil. To bylo samozřejmě něco, co je všechny trápilo. Stewart se snažil nedělat si s tím starosti – koneckonců, čeho by se tím nakonec dosáhlo? Ale vždycky to tam bylo. Daniel během jednoho roku vyrostl z miminka v dospělého člověka. Co to znamenalo pro zbytek jeho života?

„Skončily už alespoň ty růstové bolesti?“

Daniel přikývl. „Jo, asi proto, že jsem díkybohu přestal růst.“

Chvíli mlčky stáli a hleděli na Josefův oplocený pozemek. Daniel byl vždycky starší, než vypadal, dokonce i když byl malý kluk – těch pár měsíců, co byl malý kluk. Dokonce i jako nemluvně, když se nad tím Stewart zamyslel.

„Je mi líto, že jsi nemohl prožít opravdové dětství,“ řekl pomalu. „A mrzí mě, že jsem nemohl být ten cool strejda a kupovat ti věci, o kterých rodiče říkali, že je nesmíš mít. Asi se budu muset spokojit s tím, že budu cool strejda s Roxyinými dětmi.“

„Strýčku Stewie, nemusíš se omlouvat. Není to tak, že bys to mohl nějak změnit. Je to jen biologie.“ Daniel vstal a protáhl se. „Celý tenhle den byl pro mě zdrcující. Tolik práce, tolik toho, co mi lidé chtějí říct. Ale jestli tě to utěší, v posledních dnech jsem hodně přemýšlel o svém životě. A můžu s jistotou říct, že ty jsi vlastně ten super strejda.“

Stewart se zasmál. „Vážně? A proč?“

„Protože jsi to byl ty, kdo mě čas od času povzbuzoval k lehkomyslnosti. Abych dělal lumpárny, i když jsem v nich neviděl smysl. Abych skákal po posteli, i když jsem to měl zakázané. Abych si nasadil spodní prádlo na hlavu a běhal po chodbách a křičel, že si pro mě jdou obrovští mimozemšťané. Dal jsi mi možnost být skutečným dítětem. Přinejmenším jsi mi dal příležitost chovat se jako dítě. Takže jsi super strejda.“

Stewart ho poplácal po zádech a pak si povzdechl. Věděl, že toho mohl udělat jen málo, ale těch pár věcí, o kterých se Daniel zmínil? To nestačilo. I kdyby nevyrostl šíleně rychle, byl synem upíří královny. Už to samo o sobě znamenalo, že musel být hodně slušný. Nemluvě o tom, že po něm šla spousta lidí… aby ho použili proti Guinevere, aby ho použili proti Bratrstvu, nebo jen proto, že si mysleli, že by vůbec neměl existovat.

To bylo hodně, s čím musel vyrůstat.

„Přemýšlel jsi už o tom, co uděláš?“ Stewart naléhal a otočil se, aby se setkal se synovcovo pohledem. „Vím, že jsi chvíli mluvil o tom, že se přidáš k Bratrstvu. Je to vůbec ještě na tvém seznamu?“

„Ještě jsem se neproměnil. S tátou pracujeme na technikách, jak se pokusit přemluvit mého vlka, aby šel dopředu. Ale nemůžu se přidat, když se nemůžu proměnit.“

Stewart zavrčel. „Copak to nevím?“

„Jsem si jistý, že problém je v tom, že žiju s upíry,“ pokračoval Daniel. Čelo se mu svraštilo. „Nebo je to možná nevědomý boj mezi oběma mými polovinami. Chci říct, že dost snadno dostanu tesáky a chuť na krev. Možná to prostě jen nebude moje součást.“

„Hele, kluku, vždyť se o to snažíš teprve rok. Já bojuju o to, abych se stal měničem, mnohem déle. Byl bych vážně naštvaný, kdybys mohl jen tak lusknout prsty a zbavit se svých problémů, když mně trvalo tak dlouho, než jsem překonal ty svoje.“ Hravě strčil Daniela do ramene a ten se s úsměvem a smíchem uvolnil.

„Dobře, dobře. Už to chápu. Nemůžu to vzdát jen proto, že se to ještě nestalo. Ale když už jsme u té proměny. Teď, když už to umíš, jak chceš dokázat, že jsi důstojným členem Bratrstva? Nechtěl bych být poblíž, kdybys naštval Tajfuna.“

Stewart se koketně usmál. „Tajfun není tak hrozný, jak rád předstírá. Koneckonců je s ním doktorka Mia a ta by nikdy nebyla s někým, kdo je opravdová ropucha.“

Daniel protočil oči. „Děti už šly spát. Přede mnou můžeš říct parchant, víš? Nejsem žádný zasraný nemluvně.“

Jedna jeho část byla šokovaná, když slyšela svého ročního synovce říkat taková slova. Nejspíš to tak ale bylo nejlepší. Daniel by to možná neřekl, ale Stewart věděl, že ho to trochu dusí, když žije s rodiči. Chtěli ho chránit před vším, a to se týkalo i dospělosti a všech problémů, které s ní souvisely. To, že posouval hranice, bylo to jediné zdravé, co mohl dělat…

„Fajn. Nikdy by nebyla s nějakým zasraným parchantem,“ řekl Stewart a zaculil se na synovce. „A co se týče toho, jak dokážu, že jsem hoden být členem Bratrstva? To je docela jednoduché, víš. Zaprvé budu plnit rozkazy a pracovat podle svých nejlepších schopností. Chovat se jako součást týmu a…“

Zachrčení za nimi přimělo oba otočit se. Andy vyklouzl na verandu a v očích mu pobaveně zasvítilo, když chytil Stewarta kolem krku a hrubě ho osahával. „Jo, jasně. Rád bych viděl, jak plníš rozkazy, hromotluku!“

„Hej!“ Stewart praštil bratra do žeber. „Nech toho!“

K jeho překvapení ho Andy okamžitě pustil. Jeho tvář velmi zbledla, když se potácel zpátky a lapal po dechu. Stewart sebou trhl a natáhl se, aby mu pomohl sednout, zatímco Daniel ho chytil za paži, výraz uštěpačný.

„Budeme si muset zvyknout na tu tvou novou sílu,“ odtušil Andy a lehce Stewarta udeřil.

Stewart si odřel prsty na podlaze. „Jo. Promiň, nechtěl jsem…“

„To je v pořádku.“ Andy se zhluboka nadechl a mávl rukou. „Teď. Prokázat, že jsi členem Bratrstva. Je to o rovnováze mezi plněním rozkazů a iniciativou. Frieda je dobrá holka. Pokud se budeš řídit jejím vedením, budeš v pohodě. Nebude tě vést špatně.“

Stewart přikývl. V myšlenkách se vrátil k té noci, kdy se jejich těla tiskla k sobě, všude kolem nich svítil měsíc a ve vzduchu byla cítit vůně jejího vzrušení. Pochopil, proč je zastavila… až druhý den si uvědomil, jak moc ho ta první proměna ovlivnila. Bylo to skoro jako být sjetý, jenže z toho nebyly žádné abstinenční příznaky. Pochopil, proč se rozhodla stáhnout, aby je zastavila a nepokračovala dál.

Ale bohové, přál si, aby to neudělala… Připadalo mu, že ho teď pronásleduje, a nejhorší bylo, že s ním nepromluvila. Nemohl si pomoct, ale napadlo ho, jestli tomu třeba neučinila přítrž, protože o to nestála… nechtěla jeho… a on teď nějak zničil jejich přátelství svým chtíčem.

„Jo,“ zamumlal a odvrátil pohled. „Budu ji následovat. Koneckonců ví, co dělá.“