Cyclone - 2. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Polaris (Frieda)

Stewart a Tajfun se spolu hádali celé hodiny, Stewart neustoupil ani o píď, až nakonec Tajfun vyprskl smíchy, nazval ho skutečným Cyklonem a souhlasil, že se pokusí udělat ho měničem. „Jestli se to povede, tak se podívám, jestli tě nechám vstoupit do Bratrstva. Nejsem si ale jistý, proč je pro tebe to tetování tak důležité. Máš spoustu jiných.“

Frieda sledovala své vlastní tetování, vlčí hlavu, která ji označovala jako členku Bratrstva. Měla ho už asi deset let. Od té doby, co se jako teenager přidala k Bratrstvu. Připadalo jí to jako celý život předtím, než se zapojila do všech těch bojů, smrti a zločinu. Ne že by se chtěla vrátit k té dívce, kterou bývala, vždycky vyděšená, vždycky nejistá. Přesto v ní byla jistá osamělost, stesk po bratrovi, který se o ni vždycky staral.

Povzdechla si, když se rozhlédla po místnosti. Dnes na takové myšlenky nebyl čas.

V Hurikánově venkovském domě se odehrával pokus o přeměnu Stewarta v měniče. Zdálo se to příhodné, vzhledem k tomu, že Hurikán byl Stewartův švagr a venku byl velký kus lesa, ideální na běhání. Nemluvě o tom, že Bratrstvo tento prostor často využívalo jako úkryt, když šlo do tuhého. Byl očarovaný proti útokům upírů a Hurikán byl dost bohatý na to, aby ho policisté neradi obtěžovali, pokud neměli něco velkého.

Byli tu Hurikán a Roxy, stejně jako Twister, Guinevere a Daniel. Stewart si s nimi tiše povídal a Frieda spustila ruce podél boků. Vzhledem k jejímu a Stewartovu vztahu bylo rozhodnuto, že nejrizikovější část rituálu – kousání – bude provádět ona. Twister to odmítl znovu zkusit a Stewart se rozhodl, že Roxy ani Hurikán tomu nebudou vystaveni. Chtěl však někoho, komu věří, někoho, komu na něm záleží, a tak se Frieda přihlásila sama.

Kdyby se však něco pokazilo…

Nepokazí, řekla si pevně. A pokud ano, což se nestane, pak je tu doktorka Mia.

Tajfunova družka stála vedle něj, ruce lehce sepjaté před sebou. Její výraz byl klidný a uhlazený, a když viděla, že se na ni dívá, kývla směrem k Friedě. Tajfun se dotkl paže své družky a pak se vydal doprostřed místnosti, kde už stály svíce a na podlaze byly křídou nakreslené runy.

„Friedo.“ Tajfun k ní gestem ukázal.

Potlačila povzdech. Frieda. Vždycky její jméno. Věděla, že gang je z velké části chlapský klub – koneckonců se jmenoval Bratrstvo divokých –, ale iritovalo ji, když se nepoužívala její zvolená přezdívka. Nebylo to ale tak, že by mohla říct alfovi celého gangu, ať si ji strčí někam. Přesto… vsadila by se, že Stín tenhle problém nemá, i když už je z Bratrstva napůl v důchodu.

Na druhou stranu, pomyslela si, když se připojila k Tajfunovi uprostřed rituálního kruhu, Stín je zatraceně děsivá. Holka je berserker spolu se vším ostatním, co má.

Tuhle naprostou ztrátu kontroly by Frieda nebrala jako výměnu za to, že se jmenuje Polaris. Sepjala ruce za zády a kývla na Stewarta, když také vstoupil do kruhu.

„Všichni víme, jaká rizika jsou s tím spojená.“ Tajfun přelétl pohledem z jednoho na druhého, pak přejel pohledem po ostatních v místnosti, zastavil se na Danielovi a pak se obrátil zpět ke Stewartovi.

Frieda musela přemýšlet, co to má znamenat. Jako jediný existující hybrid napůl upíra a napůl měniče byl Daniel zajímavý případ. Při pohledu na něj by si člověk myslel, že je Andyho o něco mladší bratr, ne jeho syn. Faktem však bylo, že Tajfun byl od začátku proti vztahu Andyho a Guinevery. Mohla se jen dohadovat, že to znamená, že si Daniela navíc hlídá. I ji to znervózňovalo, i když si to nechtěla připustit. Přesto byl Daniel hodný kluk… no… „kluk“ bylo trochu přehnané. V některých ohledech si nebyla jistá, jestli vůbec byl dítě.

„Stewarte,“ řekl Tajfun pomalu a na čele se mu udělala vráska, „přemýšlel jsi o tom, co bys chtěl, kdyby to nevyšlo?“

„Jestli myslíš, jestli umřu,“ řekl Stewart pomalu, „tak už mám sepsanou závěť a poslední rozloučení nahrané na kazetě a tak.“

Tajfun se na něj zamračil. „Myslel jsem spíš to, jestli to nevyjde a ty budeš příliš blízko smrti, než abys zůstal člověkem. Přemýšlel jsi o tom, že by tě Guinevere proměnila v upíra?“

Friedě se rozšířily oči. Snažila se potlačit dech, ale moc jí to nepomohlo. Téměř stejně šokující bylo, že nikdo jiný nebyl tímto dotazem překvapen. Stewart ani nemrkl, když přikývl.

„Přemýšlel jsem o tom. S Guineverou jsme se bavili o tom, co to znamená být upírem a jaké jsou první ročníky. Rozhodl jsem se, že pokud k tomu dojde, nebudu se touto možností zabývat.“

Proč by se měl rozhodnout být upírem? I kdyby smrt byla jedinou další možností? Frieda zachovala hladký výraz, aby se z její tváře nedaly vyčíst myšlenky. S Guinevere nestrávila mnoho času, ale jedna z věcí, které jí opakovaně říkala, byla, jak moc jí chybí být člověkem.

Byl čas na rituál. Stewart si svlékl košili, tetování na hrudi a ramenou se mu při tom zavlnila, a pak před ní poklekl. Frieda ztěžka polkla, neodvažovala se nechat si teď toto rozhodnutí rozmyslet. Přitiskla mu jeden prst na čelo; nebyla to součást rituálu, jen dotek, který měl oba uklidnit.

Pak se proměnila. A aniž by si dovolila přemýšlet o následcích, sevřela mu čelisti kolem krku. Její zuby mu prorazily krční tepnu, zatímco svíce se rozblikaly a runy jako by se rozzářily. Stewart vydal polo zadrhnutý výkřik bolesti. Stáhla se, přešla do své lidské podoby a popadla na podlaze hadičku s krevní transfuzí. Zatímco odříkávala slova, která se naučila nazpaměť, rychle se připojila k hadičce, nechala skrz ni protékat krev a druhý konec strčila Stewartovi do paže; Mia stála hned vedle, ale Frieda se na ni nepodívala. Bylo jí jedno, jestli to neudělá přesně tak, jak jí tygřice řekla; tohle jí bude stačit.

Do vzduchu se napumpovala krev, když si Stewart přitiskl ruku na krk. Oči se mu stočily do týla, když Frieda dokončila zpěv. Vzduchem se rozlétly vlny síly; ne tak docela elektřina, ale ani ne tak docela magie. Když se zhroutil na podlahu a jeho krev zbarvila dřevěnou podlahu do ruda, Frieda se vrhla vpřed a chytila ho. Srdce jí znovu a znovu bušilo do žeber, když ho opatrně spouštěla na podlahu.

Nemusela hledat jeho puls, aby věděla, že je něco špatně. Slyšela jeho srdce, jehož tlukot byl nepravidelný. Ruce se jí začaly třást, když se nad ním sklonila, jednu ruku položenou na jeho hrudi.

„Nech mě,“ naléhala Mia, která najednou stála vedle ní.

Dovolila doktorce, aby ji odstrčila stranou, ačkoli měla chuť zavrčet, shrbená nad ním, zabránit komukoli, aby se k němu přiblížil. Za kruhem se k sobě tiskly Twister a Roxy, zatímco jejich druhové je pozorovali s napjatými rameny. Daniel měl zaťaté ruce, jak mírně poskakoval na místě. Tajfun ho sledoval tvrdýma očima, které nedokázaly zcela zakrýt jeho obavy.

„Drž ho,“ vykřikla Mia, když se Stewart začal zmítat v křečích.

„Ne,“ zasténala Frieda a vrhla se na Stewarta. Přitiskla mu končetiny k podlaze a dávala zvláštní pozor, aby se hadička, kterou mu dávala krev, neodpojila. Oči se jí začaly plnit slzami, i když se snažila ten hrozný, prázdný pocit v hrudi zahnat. Ještě nebyl mrtvý! „Co mám dělat?“

„Jen ho drž.“

Frieda poslechla doktorku a zesílila stisk Stewarta. Jeho tváře byly bledé, proud krve se začínal zmírňovat. Mia na něm pracovala a jednu ruku mu stále pevně tiskla na krk. Srdce se mu zadrhlo – Frieda málem vykřikla. Srdce se zastavilo, příliš dlouho se nehýbalo a pak se znovu rozbušilo.

Úleva ji zaplavila tak silně, že se třásla, když ho stále držela, přestože jeho záchvaty ustaly. Tlukot jeho srdce byl teď silný a stálý. Mia stáhla ruku, zkontrolovala mu krk a úsměv jí zkřivil rty. Otřela si z rukou krev, odtáhla Stewartovi ret a zkontrolovala jeho barvu, pak mu nadzvedla víčko a posvítila mu do oka.

„Dávej pozor,“ zamumlal a slabě se přitáhl k Friedě. Pustila ho a on se ohnal po Miině ruce. „Co to děláš, snažíš se mě oslepit nebo co?“

Z místnosti se ozvaly výkřiky štěstí. Mia zkontrolovala jeho životní funkce, zatímco se Stewartova rodina shlukla. Mia odpojila transfuzní hadičku a pak kývla na Friedu. Ta se vzdálila a postavila se za kruh s rukama obtočenýma kolem pasu. Byl naživu… to bylo dobře. Teď už jen zbývalo zjistit, jestli rituál fungoval… jestli byl měnič, nebo ho uzdravila jen její krev.

„Bože!“ Stewart zakroutil hlavou a šokovaně zíral na Guinevere. „Smrdíš!“

„Hej.“ Twister ho plácl přes ruku, i když se začal smát.

Frieda se ušklíbla. To, že Stewart cítil tu příšernou vůni zkaženého ovoce, bylo dobrým znamením… Ale přesto zatajila dech.

Dokud Stewart nezaklonil hlavu a nevydal tak hluboké, syté zavytí, že její vlk okamžitě zareagoval. Při tom zvuku jí tělo zalilo horko. Dech se jí zatajil v hrudi, když mu po těle vyrazila sněhobílá srst. Oči se jí rozšířily, když se mu oblečení odtrhlo od těla. Jeho svalnaté tělo změnilo tvar a během několika vteřin stál v obývacím pokoji bílý vlk, téměř stejně velký jako Tajfunova vlčí podoba.

Nemohla si pomoct. Vyskočila dopředu a přidala do vytí, když se proměnila do své vlčí podoby. Hurikán spěchal ke dveřím a otevřel je; společně se oba vrhli na velký udržovaný trávník. Stewart skákal, kutálel se a tančil v kruzích. Frieda mávala ocasem, jak se za ním hnala. Vrhla se mu na záda, štípla ho do ramene a on se rychle otočil. Velkým kotoulem si ji přehodil přes rameno a pak ji přitiskl k travnatému dvorku.

Roxy a Twister se k němu vrhli, také ve své vlčí podobě. Oběhli je a všichni tři sourozenci společně pobíhali kolem, svorně vyli a juchali štěstím. Frieda se s funěním převalila na břicho a sledovala, jak se jí dál vrtí ocas. Ještě nikdy neviděla Stewarta tak šťastného. Její srdce bylo tak plné tepla, že to nedokázala unést.

Tohle byl první krok. Dostal, co chtěl, ale to neznamenalo, že automaticky dostane i to ostatní, co chtěl. Těchto prvních pár týdnů bude rozhodujících pro to, aby si upevnil kontrolu nad svým vlkem. Byly to mocné šelmy a skvělí spojenci, ale měli tendenci reagovat na všechno bezprostředně. Neuměli moc přemýšlet dopředu, předvídat okolnosti.

Po nějaké době se sourozenci uklidnili. Třeli se o sebe hlavami a olizovali si tváře, než odklusali zpátky na verandu, kde na ně čekal Tajfun s ostatními. Na tváři se mu objevil spokojený úsměv. Guinevera vypadala, že se jí ulevilo, zatímco Daniel měl ruce obtočené kolem hrudi a vypadal, že se snaží být šťastný za svého strýce.

Frieda ho pozorovala a svraštila čelo. Andy a Stewart ji vždycky informovali o tom, co se děje v jejich rodině, a ona se zúčastnila nejedné rodinné večeře. Věděla, proč se Daniel tak tváří… Cítil v sobě svou šelmu, ale zůstávala skrytá v takových hloubkách, že si nebyl jistý, co to je, a zatím se nedokázal proměnit.

Mysleli si, že je to možná tím, že žije v upířím království a je neustále obklopen upíry. Frieda si nemohla pomoct, ale napadlo ji, že je možná méně měnič než upír… a že nakonec zvítězí jeho upíří stránka. Nemohla si pomoct, ale při té myšlence se zachvěla. Zvlášť poté, co Stewart právě řekl, že by byl raději mrtvý, než aby byl upírem.

Zavrtěla hlavou, přistoupila k němu a snažila se ty myšlenky vytěsnit z hlavy, když se připojila k ostatním, aby si vyslechla, co chce Tajfun říct.

Alfa rozpřáhl ruce doširoka a úsměv na jeho tváři se rozrostl do úplného šklebu. „Vítej, Cyklone, v Divokém bratrstvu.“

Cyklon? Friedě se rozšířily nozdry. Čím to, že Stewart dostal hned přezdívku, a přesto jí všichni odmítali říkat tou její? Stáhla ret přes zuby a projelo jí vrčení nesouvislého znechucení. Možná by měla začít všem říkat Frieda – možná by jí pak skutečně říkali Polaris, jak chtěla!

Ocas se jí podrážděně zkřivil, protože jejímu podráždění nikdo nevěnoval pozornost.

„Budeš zařazen do Friediny posádky,“ pokračoval Tajfun a Friedino rozčilení se jen prohloubilo. „Ale pochop, že je to jen na zkoušku. Než budeš oficiálně přijat do Bratrstva divokých, musíš prokázat, že jsi cenným přínosem. Teprve pak ti bude udělena hodnost, označení a tetování. Rozumíš?“

Stewart vyštěkl a zatančil na místě. Roxy i Twister se se smíchem proměnili zpět do své lidské podoby. Tajfun protočil oči a vydal ze sebe hluboké zavrčení, které Stewarta zmrazilo na místě. I tak se ale Tajfun usmíval, když promluvil.

„Když se na něco ptám, nemám rád, když na mě někdo na oplátku štěká,“ řekl.

Stewartův ocas se zavlnil v nízkých rozpačitých švihnutích, dokud se neproměnil zpět do své lidské podoby. Jeho svalnaté tělo bylo z námahy pokryté potem. Mírně sklonil hlavu k Tajfunovi. „Děkuji ti za tuto příležitost. Udělám všechno pro to, abych dokázal, že jsem cenným členem Bratrstva, a abych toto označení získal co nejdříve. Než se naděješ, stanu se alfou svého vlastního oddílu.“

Frieda i Twister se při tomto odvážném prohlášení ušklíbli, ale ve skutečnosti si to dokázala představit. Stewart se už léta zapojoval do Bratrstva a nenechal svou lidskost, aby mu stála v cestě a pomáhal, jak jen mohl. Lidé ho měli rádi už teď a působil na ně silným dojmem. Jediné, co ho dříve brzdilo, byla skutečnost, že se neuměl proměnit.

To už nebyl problém.

Tajfun protočil oči. „Já rozhoduji o tom, kdo se stane alfou,“ řekl a vrčení v jeho hlase se prohloubilo. „A nevím, jestli se mi tvůj přístup líbí. Někdo by to mohl snadno chápat jako zpochybňování mé autority.“

„Víš, že tak jsem to nemyslel,“ začal Stewart znepokojeně.

Frieda se začala smát. Zatleskala rukama a zavrtěla hlavou, pak přiklusala a postavila se vedle Stewarta. Strčila ho loktem do žeber, zatímco se na Tajfuna usmívala. „S ničím si nedělej starosti. Než se naděješ, tak to štěně srovnám.“

„To uděláš.“

Tajfun se otočil k Mie, očividně hotový. Frieda znovu šťouchla Stewarta do žeber a trhla hlavou směrem k linii stromů. „Chceš si jít zaběhat?“

Otočil se k ní a jí neuniklo, jak jeho pohled přejížděl po jejím těle, ani jak viditelně ztvrdl. Možná právě proto neodpověděl – jen se proměnil zpátky do své vlčí podoby a vyrazil, přičemž přes rameno zaštěkl a zamířil k lesu.

Usmála se a následovala ho.