YFH - 18. kapitola

 Překlad: Lucianna

Dorazíme na naše místo určení v sedm hodin ráno. Všichni jsme vyčerpaní a mučíme mozky ve snaze vymyslet jak tohle dokážeme. Nevíme, jak dostaneme Chase zpátky bez toho, aby někdo z nás přišel k úhoně. Vypadá to, že máme velmi málo možností.

Vystoupím za auta u motelu, který jsme si zamluvili a zasténám, když si protáhnu nohy, zvednu paže do vzduchu a snažím se uvolnit tělo. Tatumovo auto přijede za nás a všichni vystoupí. Naše skupina se sejde mezi auty a trochu doufám, že oni měli víc štěstí než my s vymyšlením plánu, který by fungoval.

„Mám dobré a špatné zprávy,“ řekne okamžitě Tatum, vytáhne cigaretu a zapálí si. „Dobrá zpráva je, že Join kamarád dokázal vystopovat buňku a najít nám místo, takže máme představu, odkud volali. Špatná zpráva je, že je šance, že nás sledovali, nebo aspoň vědí, že cestujeme ve skupině, což znamená, že pokud se kdokoliv z nás ukáže, budou to vědět a rozkřikne se to. Každopádně…“

Pohlédne na Jo a já vím, že navrhne něco podobného, jako jsem navrhla já. Vím to okamžitě. Jediný problém s tím je, že nevím, jestli se mi líbí nápad, aby Jo šla sama. Je to nebezpečné.

„Jo se držela hodně stranou, nebyla pořád někde venku a určitě neznají její tvář. Mohla by se dostat dovnitř.“

„A udělat co?“ zamumlá Tanner. „Jedna holka proti spoustě zatracených chlapů?“

„Nech mě to dokončit, Tannere,“ zavrčí Tatum. „Může jít dovnitř a porozhlédnout se. Dát nám vstupní body, říct nám, kdo a kde tam je, a pak můžeme zaútočit. Aspoň budeme vědět s kým a čím se vypořádáváme.“

„To je nebezpečné,“ řeknu a pohlédnu na Jo. „Jsi si jistá, že to je něco, co chceš udělat?“

Přikývne. „Mluvili jsme o tom. Půjdu dovnitř.“

Vydechnu. Je to na hovno, protože je to jediný plán, který máme. Nelíbí se mi představa Jo, jak jde sama, kéž bych mohla jít s ní, ale taky vím, že nám ubíhá čas a pokud nedostaneme Chase brzy, zabijí ho.

„Proč jim skáčeme na jejich blamáž?“ zamumlá Ethan. „Proč riskujeme  svoje životy kvůli Chasovi, který se sám do téhle pozice dostal?“

Tatum věnuje Ethanovi pohled, který by zabíjel a zavrčí, „Je to můj bratr.“

„Já to vím, Tatume, ale taky vím, že jsme sem přišli pro spravedlnost a nějak se to zkurveně změnilo na záchrannou misi, kde mohou být zranění lidé, a kvůli čemu? On je důvodem, proč je Celia mrtvá. Já říkám, nechme ho tam.“

Otevřu pusu; ze všech lidí, o kterých bych si myslela, že by mohli tohle říct, to rozhodně nebyl Ethan. Chci říct, mám v hlavě stejnou myšlenku. Přemýšlela jsem o Chasovi a o tom, co udělal, přemýšlela jsem o věcech, které se staly Celii a pak jsem se naštvala, že se všichni chystáme riskovat všechno, abychom ho dostali zpátky.

Pak jsem přemýšlela o tom, že bych nemohla žít sama se sebou, kdybychom mu nepomohli.

Nemohla jsem spát celou noc.

Nejen proto, že dluží mě a všem ostatním vysvětlení, ale proto, že je to lidská bytost a já nejsem netvor. Ujistila jsem se, že ve všem, co se stalo, jsem zůstala věrná sama sobě. Nehodlám to měnit, i když v hloubi duše jsem na to myslela.

„Já chápu, co říkáš,“ rozhodnu se do toho vstoupit, než se Tatum vrhne na Ethana. „Mám stejný pocit. Celou cestu sem, jsem přemýšlela o tom, proč pomáháme tomu muži, když způsobil tolik problémů? Ale pak jsem si vzpomněla kdo jsem. Víš, kdo jsem, Ethane? Nejsem člověk, který někoho jiného opustí. Chase by mohl být tím člověkem a možná si nezaslouží naši pomoc, ale nejsem takový člověk. Ani ty nejsi.“

Ethan na mě zírá, pak vydechne a zamumlá, „Jdu se projít.“

Zmizí od skupiny. Tatum za ním zlostně kouká, jak odchází. Garrette stojí se zkříženými pažemi a Tanner mě pozoruje, jako by mě viděl naprosto v jiném světle. Jeho pohled je měkký a přívětivý, jeho řeč těla, je přívětivá, místo aby byla defenzivní.

„Kdy to tedy udělám?“ zeptá se Jo a zkříží paže. „Dochází nám čas.“

Má pravdu, dochází.

„Osprchujeme se, převlékneme a pak projdeme znovu plán,“ řekne Tatum a kývne na ni. „Usadíme se a pak to projdeme, abychom byli všichni v obraze.“

Přikývnu a pak následuji Jo do pokoje, který sdílíme. Jakmile jsem uvnitř, otočím se k ní a řeknu, „Jsi si tím jistá, Jo?“

„Ani ne,“ přizná se, „ale je to jediný plán, který máme. Máš pravdu, nemůžeme ho tam nechat. Někdo musí něco udělat a ten někdo jsem já.“

„Můžeš být zraněná.“

„Mohu,“ souhlasí, „ale Tatum mě ujistil, že bude čekat, a pokud nevyjdu ven v přesně daném čase, půjde dovnitř bez ohledu na cokoliv. Věřím mu. Musím věřit, že se o mě všichni postaráte.“

„Půjdu tam pro tebe klidně se zbraní v ruce, Jo,“ řeknu jí.

Usměje se a obejme mě, a pak se osprchujeme a převlékneme. Jakmile jsme hotové, všichni se sejdeme v Tatumově pokoji a posadíme se, aby s námi prošel plán.

„Všechno, co potřebujeme vědět je, kdo tam je, jaké zbraně se jim tam povalují, kolik vchodů a východů tam je a jestli tam je Chase. Jakmile zjistíš, co potřebuješ, vypadneš ven a my půjdeme dovnitř. Já zorganizuju zbraně, budeme rychlí.“

„Počkej, zbraně?“ řeknu a vykulím oči. „Vy se chystáte…“

„Co uděláme, nech na nás,“ zabručí Tanner. „Ti muži jsou důvodem, že je Celia mrtvá. Budou trpět.“

Věnuji mu zraněný pohled a pak ho odvrátím. Vezme někomu jinému život, aby se cítil líp? Jak to bude fungovat v dlouhodobém horizontu? Až po něm půjdou poldové, nebo víc lidí z té skupiny bude hledat pomstu. Udělá z toho mnohem větší věc, než je nutné.

„Jsi naštvaná,“ řekne Tanner a otázka je zjevně mířená na mě.

Podívám se na něj. „Myslím, že děláš chybu. Myslím, že ublížit někomu jinému, aby ses cítil líp, otevře spoustu nových problémů. Chceme se odtud dostat čistí, ne ještě špinavější, než už jsme.“

„Tak co potom navrhuješ, abychom udělali?“ odsekne Tanner a zkříží paže.

„Zvolej policajty, Tannere. Nech je, ať se s tím vypořádají.“

„Policajti udělají úplné hovno.“

„Vlastně,“ řekne Garrett a stoupne si. Moc toho nenamluví, ale když ho něco vzruší, stačí to, aby jeho hlas ožil. „Mám nápad. Znám lidi, neřeknu jak, co obchodují s drogami a zbraněmi. Necháme Jo nastražit tyhle zbraně a drogy, pak zavoláme poldy a všichni půjdou ke dnu. Můžeš si být jistý, že už jsou na jejich radaru, a tohle by stačilo, aby je zavřeli.“

„Ještě lepší, když tam stále budu,“ řekne Jo a přikývne. „Ano, to je perfektní. Pokud mají Chase a mě a pak přijdou poldové. Bude to únos k těm dalším obviněním.“

„To je riskantní.“ Tatum si tře bradu s přimhouřenýma očima. „Ale je to lepší, než ten nápad, co jsme měli. Jak se chceš dostat k tolika drogám a zbraním, a jak je tam kurva dosteneme?“

Garrett vytáhne svůj telefon. „Nech mě udělat pár hovorů.“

„Stále to nepokrývá to, jak ty sračky dostaneme tam,“ podotkne Tatum znovu.

„Můžu si nějaké schovat na těle a mohu nést batoh,“ pokrčí rameny Jo. „Jsem si jistá, že jich můžeme dostat na mě dovnitř dost a umístit je tam.“

„Tohle je zkurveně šílené,“ štěkne Tanner a postaví se. „Žádný zkurvený obchodník s drogami nám nedá tolik drog, abychom je na někoho nandali, ani nebudou riskovat svou reputaci, když jsou zainteresováni policajti. Všichni ztrácíme zkurvený čas.“

„Vím, kde mají drogy,“ řekne Garrett. „Nikdo neřekl nic o požádání.“

Zvednu obočí. „Chceš abychom ukradli drogy a zbraně?“

Garrett se ušklíbne ďábelským úsměvem. „Ach, jo, ukradneme je, správně. A dostaneme jich ke dnu dost.“

„Kurva,“ vydechne Tanner a projede si rukou vlasy. „Tohle je zkurveně šílené a hloupé, nikdy to nebude kurva fungovat.“

Pak se otočí a opustí místnost.

Podívám se na Tatuma, který ho sleduje odcházet, a pak se jeho pohled střetne s mým. „Srovná se. Chce svou pomstu, já to chápu, ale nestojí to za to, aby kvůli tomu riskoval život. Teď to nevidí, ale jednoho dne pochopí, že tohle děláme pro něj.“

„Já vím. Máš pravdu,“ souhlasím.

Jen si nemyslím, že to ví on, právě teď.

*****

„Jsi si jistý, že tohle je to správné místo?“ vydechne Tanner, když pohlédne přes Garretta.

„Jop. Víš, že jsem prodával drogy, tohle je chlap, se kterým jsem obchodoval, ale dost jsme se pohádali. Znám všechny jeho operace, protože bývaly moje. Tady skladuje drogy, znám ochranu, znám každou zkurvenou cestu dovnitř i ven.“

Pohlédnu na Garretta s vykulenýma očima. „Ty jsi byl drogový dealer?“

„Minulost, už nejsem tím, kým jsem býval.“

Do prdele.

Neměla jsem tušení.

Chci říct, rozhodně má kolem sebe takový ten tichý a smrtící pocit, ale nikdy bych ho netipovala na někoho, kdo obchoduje s drogami. Uvažuji, jestli je Tanner v pohodě s vědomím, že jeho přítel byl v tak velkých sračkách? Chci říct, zjevně ho to neobtěžuje, protože jsme tady.

„Teď,“ pokračuje Garrett, „jen jeden vchod do areálu a jsou tam tři přepravní kontejnery, ve kterých má své zboží. Má na místě ochranu 24/7 pomocí kamer a třech mužů. Kamerám se můžeme vyhnout, vím kde jsou a budeme dost zakrytí, abychom nebyli k poznání. Těm mužům se nevyhneme. I na to mám plán.“

Cítím se trochu nervozně ohledně toho, jak tohle skončí. Právě teď sedíme v husté buši poté, co nás Garrett nasměroval na místo, kde se nacházejí drogy. Všichni se modlíme, aby kdokoliv, s kým obchodoval, je tady stále skrývá, protože jinak jsme prdeli zpátky u plánu A. Všichni jsme oblečení v černém oblečení – naše tváře budou zakryté, protože Garrett nechce riskovat, aby kdokoliv zjistil, kdo jsme.

Stále je to riskantní, samozřejmě, ale musíme něco riskovat, vzhledem k tomu, co se chystáme udělat, ne?

Garrett sáhne do kapsy a vytáhne nějaké divné věci, vypadající jako šipky a podá jednu Tannerovi a Tatumovi. „Šipky. Sejme každého tak rychle, že si ani nevšimne země, na kterou spadne. Musíte se pořádně trefit, jinak je s námi konec.“

„Budete na ty muže střílet šipky?“ zeptá se Jo s vykulenýma očima. „Kde jsi tyhle vůbec sehnal.“

Garrett se na ni podívá. „Netrap se tím. Jsou efektivní a fungují. Každý si vezmeme jednoho muže. Jakmile budou z cesty, půjdeme dovnitř. Areál je zamčený, což je chvíle, kdy nastoupí Ethan. Přeřízne zámek, jakmile mu dáme signál a vstoupíme do areálu. Klíče budou mít ti muži u sebe, nebo budou v kanceláři. Nebudeme mít víc než deset minut na to, najít klíče a dostat zboží, než budou upozorněni, že je někdo v areálu. Spolupráce a efektivita. Holky zůstanou tady, budou sledovat a dají nám vědět, kdyby se cokoliv přiblížilo. Je to všem jasné?“

Všichni přikývnou a Garrett otevře batoh, pak vytáhne tři zbraně a nabije je šipkami, než je podá mužům. Během pár minut je vede přímo tam, kam potřebují jít a řekne jim, že dá signál, až bude čas střílet. Ethan bude čekat na druhé straně s velkými štípacími kleštěmi, které mu Garrett přinesl.

Jo a já zůstaneme a budeme hlídat.

Tohle je šílené.

Vzrušující, přesto šílené.

„Pokud bude jen náznak problémů, vy dámy musíte zavolat, bez váhání,“ řekne Garrett mě a Jo. Obě přikývneme. „Jdeme na to.“

Muži se připravují; Ethan zmizí v křoví, Jo a já se dostaneme na pozici, abychom viděly velký otevřený prostor. Je to tu pěkně schované, obklopené a chráněné. Mohu vidět tři velké, červené kontejnery uprostřed areálu, malou buňku jako kancelář a obrovské ploty s ostnatého drátu. Zatím, jsem viděla  obcházet jen dva muže, další musí být v kanceláři.

„Cokoliv bude špatně, cokoliv, utečete, Callie. Slyšíš mě?“ řekne Tanner, dřepne si přede mě a natáhne se, aby mi vzal bradu do prstů.

„Slyším tě,“ řekne. „Prosím buď opatrný.“

Přikývne a nakloní se, vtiskne mi polibek na rty, až mě celé tělo zabrní. Zapomenu, že jsou všichni tady a bez pochyby uvažují, co se to mezi námi k čertu děje, a prostě přijmu ten neuvěřitelný pocit, který se mi přelije přes tělo. Tanner  se odtáhne a postaví, a já mu věnuji slabý úsměv, když se otočí a řekne ostatním, „Jdeme na to.“

Zmizí a já se posunu dál dopředu na břiše a nakouknu dolů.

„To bylo pěkně žhavé,“ řekne Jo a já otočím hlavu, abych se na ni podívala, zčervenalá.

„Jo,“ zašeptám. „Bylo to hezké.“

„Takže vy dva jste... něco?“

Pokrčím rameny. „Nevím, co jsme. Řekl, že ke mně něco cítí, že lituje toho, co se stalo a omlouvá se, ale nemůžu si pomoct od svých pochybností. Je to jako by se vloudily dovnitř a snažily se zničit to, co k němu cítím.“

„Kvůli tomu, co udělal?“ zeptá se Jo.

Podívám se zpátky na areál. „Jo, kvůli tomu. Cítím se skoro provinile, že s ním jen mluvím, tím spíš že k něm něco cítím. Je to jako by se mé tělo samo trestalo za své vlastní emoce, jestli to dává smysl?“

„Jo, rozumím pocitu viny, věř mi,“ zamumlá, „nemáš ovšem důvod se tak cítit, zlato. Můžeš cítit něco k Tannerovi, aniž by ses za to trestala. S tím, co se stalo, je konec. Udělal chybu, o tom není pochyb, ale byl pomýlený a mýlil se. Přiznal to. Pokud ho máš ráda, pokud ti na něm záleží, pak by ses neměla držet zpátky. Život je příliš krátký.“

Přimhouřím oči, stále sledujíc areál, protože se bojím spustit z něj oči, a řeknu, „Mluvíš teď z vlastní zkušenosti?“

Na chvíli zmlkne.

„Všechno v pořádku?“ zeptám se jí.

„Jo,“ zašeptá, „je to v pohodě. Někdy si prostě přeju, abych byla někým jiným, někdy si přeju, abych měla na výběr a mohla se rozhodnout podle toho, co chci, místo aby mi bylo něco vnuceno. Není to hezký pocit, měla bys být šťastná, že můžeš dělat rozhodnutí sama za sebe.“

Sevřu rty a i když tomu rozumím, jsem jejími slovy zmatená. Chová se, jako by neměla na výběr, ale má. Všichni mají. Nemusí zůstávat s Patrickem, i když opustit ho, by bylo těžké.

„Máš na výběr, Jo,“ řeknu a opatrně volím slova. „Prostě sis to zatím nevybrala.“

„Co ty víš?“ odsekne a šokuje mě tím. „Myslíš si, že díky tomu, čím sis prošla, je moje situace jednoduchá? Není jednoduchá, ani zdaleka ne. Nemůžu jen tak změnit svou cestu, prostě obnovit svůj život. Tomu bys nerozuměla.“

„Jo,“ řeknu, ale nedokončím větu, protože vidím pohyb u brány. Tatum na nás mávne a já mu trochu mávnu na oplátku.

Jdou dovnitř.

Stále nevidím třetího muže, ale Garrett trval na tom, že jsou tu vždy tři hlídači. Cítím se kvůli tomu trochu nejistě a soustředím všechnu svou pozornost na to, co se děje právě teď. Soustředím se na Tannera, sleduji jak se skrčí v křoví a míří zbraní skrz plot na muže, právě si zapalujícího cigaretu. Srdce mi vleze až do krku a necítím se dobře, uvažujíc co se k čertu chystá stát. Jsem vyděšená. Nemám ráda neznámé.

„Sleduj Tannera a Ethana,“ řekne Jo, stále tvrdým hlasem, což mě zabolí u srdce, protože s nikdy nehádáme, nikdy nemáme neshody. „Já budu koukat na Tatuma a Garretta.“

„Dobře,“ řeknu tiše, soustředíc se nyní na Ethana.

Je v křoví asi pět yardů od brány, skrčený a čeká aby se dostal do areálu, jakmile budou ti muži z cesty. Tanner mávne, hádám že na Tatuma a Garretta, a pak soustředí svou pozornost na zbraň ve svých rukou.

Všechno potom, se stane docela rychle, zvuk zbraně se ozve mezi stromy a během pár vteřin, muž kouřící cigaretu, se chytne za krk, padne na kolena a zoufale se snaží vytáhnout něco ven. Tanner ho zasáhl efektivně, přímo do krku. Ani ne po minutě muž padne dopředu na ruce a tělo se mu kymácí, jak droga, která mu proudí systémem, přebírá vládu.

„Tanner zasáhl jednoho chlapa, je z cesty,“ řeknu Jo.

„Tatum taky. Zatím nikde není třetí muž. Nikdo nevyšel z kanceláře. Garrett stále sleduje; nevím, co říká, ale pohybují se.“

Možná tady dneska třetí muž není? To by to bylo opravdu, opravdu snadné.

Soustředím se na Ethana a vidím, jak spěchá k přední bráně, stáhne si tmavou masku přes obličej, aby nebyl poznatelný. Použije šípací kleště, aby přestřihl zámek a pak je v areálu. O chvíli později, tři muži projdou také do areálu, všichni zakrytí. Vím který je Tanner jen proto, že jsem z něj nespustila oči. Pohybují se teď rychle, spěchají k lodním kontejnerům. Nedokážu říct, co říkají, ale Garrettovy ruce lítají kolem, ukazujíc ke kanceláři.

Tanner se pohne směrem k ní a ostatní spolu dál rychle mluví.

Tanner zmizí v kanceláři a vypadá to jako hodina, než vyjde zpátky ven, ačkoliv to byla záležitost jen pár minut.

„Je mi špatně,“ řeknu Jo, žaludek se mi obrací a celé tělo mám v nejvyšší pohotovosti, plné očekávání, jak to sleduji.

„Mě taky.“

Tanner vyjde z kanceláře a tehdy zachytím pohyb na straně malé kancelářské budovy. Někdo další je v areálu. Mám pocit, jako by mi mělo srdce vyšplhat do krku, když vidím muže, jak se pomalu plíží podél strany budovy, velkou zbraň v rukou. Nakoukne za roh na Tannera a zvedne zbraň.

Chystá se ho zastřelit.

Další muži jsou příliš zaneprázdnění, aby si toho všimli; ani nejsou dost blízko.

„On zastřelí Tannera,“ řeknu Jo. „Ach, bože. Zavolám.“

„Ne,“ řekne Jo a chytne mě za paži. „Jestli zavoláš, budeme všichni v nebezpečí.“

Vytrhnu jí ruku ze sevření a zoufale sleduji muže, jak zvedne zbraň a dívá se zaměřovačem. Ne. Nemůžu nechat zranit Tannera. Nemůžu. Risknu to.

Postavím se, i když na mě Jo ječí, abych to nedělala. Zvednu paže do vzduchu a jak nejhlasitěji mohu, zakřičím, „Tannere! Za tebou!“

Tanner sebou cukne a pomalu otočí hlavu mým směrem. Všichni ostatní muži se zastaví a také se otočí. Muž se zbraní se rychle pohne, celé jeho tělo se natočí mým směrem, zbraň zvednutou a stále kouká skrz zaměřovač. Jsem daleko, ale zjevně ne dost daleko. Jo zakřičí, vrhne se nahoru, chytne mě kolem pasu a v tu samou chvíli se ozve střelba.

Všechno potom se stane ve zpomaleném pohybu.

Jednu chvíli stojím a v příští mě něco tvrdého zasáhne do ramene. Nejdřív je to jako rána pěstí, takže celé mé tělo je postrčeno dozadu až tak, že se nemůžu udržet na nohou. Dopadnu na zem s Jo pode mnou a vypadá to, že pár vteřin necítím nic.

Pak přijde bolest.

Jako rozžhavený pohrabáč, který znovu a znovu vráží do mého těla.

Otevřu pusu a můj křik se rozlehne buší. Krev promáčí mé tričko a v dálce je slyšet další střelba. Jo volá, její hlas je zoufalý, ale já se nemůžu zastavit a převaluji se a křičím tak, že neslyším, co říká.

Nikdy v životě jsem necítila takovou bolest.

Je to tak intenzivní, že nemůžu dýchat. Cítím, jak celé tělo reaguje na bolest, a pomalu se stává méně a méně pod kontrolou. Nemůžu pohnout pažemi, necítím nohy, nemůžu zastavit zvuk, vyrážený z mého krku. Žaludek se mi točí, srdce buší a každý centimetr mého těla je jako v ohni.

Pak se mi začne špatně dýchat. Každý další nádech je o něco těžší a než se naději, všechny vycházejí jako krátké těžké lapání po dechu. Bez ohledu na to, jak moc se snažím, nemůžu dostat vzduch do plic. Výsledkem je, že se mé tělo cítí divně, jako by pomalu začalo ochabovat. Join křik je přehlušen bílým hlukem a moje hlava je lehká, dokonce vzdušná.

Takové je umírání?

Tohle je to, co cítila Celia?

Je to docela příjemné.

Dokonce pohodlné.

Líbí se mi to.

Jo.

Je to hezké.