Typhoon - 5. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Mia

Protože jsem Gracii poslala domů už dříve, nebylo možné sehnat v tak krátké době jiné hlídání. Mii se nelíbilo přivést Jaspera na kliniku, kde byli pokousaní, ale co jiného jí zbývalo? Nemohla ho prostě nechat doma. Ne, nejlepší bylo vzít ho s sebou a požádat jednoho z méně zraněných mužů, aby s ním seděl v autě, zatímco ona si zraněného prohlédne.

Když dorazila na kliniku, našla už na trávníku změť motorek. Její oči upoutala jedna v barvě ohnivého motoru zaparkovaná vedle obrubníku. Tajfun už tam byl. Zastavila s autem na straně ulice naproti klinice a vystoupila. Venku na ni čekal vysoký štíhlý měnič. Přiklusal k ní, jakmile vyskočila z auta. Byl to Harry, jeden z měničů, které vycvičila pro první pomoc na místě. Byl to dobrý, spolehlivý měnič.

„Máme tu dvě kousnutí a několik tržných ran na hrudníku a břiše.“

Mia přikývla, když se na něj podívala. Nebyla na něm ani kapka krve. „Byl jsi zraněný?“ zeptala se pro jistotu.

Zavrtěl hlavou.

„Dobře.“ Hodila mu klíče. „Můj syn spí vzadu. V tašce na pleny je pro něj připravená láhev, kdyby se vzbudil. Neber ho na kliniku, rozumíš?“

Harrymu se rozšířily oči. „Cože?“

„Jestli to bude vypadat, že se někdo vztekne, jeď pryč. Prostě odjeď, rozumíš?“ Mia na něj zúžila oči a dala si ruce v bok. „Svěřuji ti bezpečnost svého dítěte. Nezklam mě.“

Harry se nervózně podíval na auto, ale spolkl všechny další protesty, které mohl mít, a statečně přikývl. Vklouzl do auta a Mia si vzala jediný okamžik na pochyby, než se otočila na patě. Na pochybnosti o sobě samé nebylo místo. Harryho znala dost dobře a nebylo to tak, že by Jaspera mohla vzít s sebou na kliniku, aby čelil jakémukoli násilí, které by se mohlo skrývat uvnitř.

Rozběhla se ke klinice a vtrhla dovnitř, kde byl cítit pach krve a potu. Byla to ještě větší krvavá spoušť než předchozího večera. Různí členové se pohybovali kolem a vzájemně si záplatovali drobná zranění. Přelétla je pohledem, než se Tajfun prodral dveřmi vedoucími do vyšetřoven.

„Pospěš si,“ vyštěkl na ni. „Kde máš svou upíří krev?“

Požití upíří krve byl jediný spolehlivý způsob, jak neutralizovat jed z upířího kousnutí. Zvedal se z toho žaludek, ale bylo to lepší než jiné možnosti. Rozběhla se do zadní části. Ani silně krvácející zranění nebyla tak důležitá jako upíří kousnutí. Kdyby se neléčilo příliš dlouho, pokousaný měnič by se proměnil ve vzteklého a zabíjel by ostatní. Pak by nezáleželo na tom, kdo byl zalátán - každý byl terčem.

Tajfun se držel v patách, když odemykala kancelář a přesunula se k lednici, kde se uchovávala upíří krev. Vytáhla pár půllitrů a podala je alfovi, který štítivě přikývl a spěchal pryč. Ona poté zamkla místnost, aby zajistila, že se ostatní nedostanou do skladu drog, který měla na místě. Když byla hotová, běžela mu na pomoc.

Tajfun už byl v místnosti se vzteklými, kde byli dva mladě vypadající měniči připoutáni ke kovovým stolům přišroubovaným k podlaze. Mlátili sebou, jak jim u rtů pěnila krev. Mia klouzala pohledem po jejich tvářích. Kdyby věděla, kdo jsou, mohla by riskovat emocionální reakci, a na emoce teď nebylo místo. Potřebovala se o ně postarat.

„Jděte pryč,“ zavrčel jeden z nich na Miu, když se k ní přiblížila s nosní rourkou.

Tajfun už roztrhl jeden z pytlíků a vháněl jeho obsah měniči do krku, přičemž mu dvěma prsty zasunutými mezi ostré zuby držel otevřenou dlouhou tlamu. Mia zvolila trochu jiný přístup, druhému píchla injekci s drogami, aby ho uspala, a zavedla mu hadičku nosem do žaludku, než mu podala krev. Měniči sebou pomalu přestávali mlátit.

„Vezmi si tohle,“ nařídila Mia Tajfunovi a strčila mu do rukou sáček, který držela. „Protože jsi devadesát procent tohohle vyplýtval, budu muset přinést další.“

Trochu se na ní zamračil, ale nehádal se. Krev pokrývající tvář druhého měniče a Tajfunovy paže byla dostatečným důkazem plýtvání. Mia se rozběhla zpátky pro další krev v sáčcích. Vrátila se, aby druhému měniči zavedla nosní rourku a pak mu krev napumpovala přímo do žaludku. Oba chlapci brzy vypadali mnohem lépe.

Utřela si ruce a otočila se ke dveřím, zatímco Tajfun držel oba sáčky nahoře, aby krev tekla dál. „Jdu zkontrolovat všechny ostatní,“ zavolala přes rameno. „Pošlu někoho na pomoc.“

Spěchala zpět do hlavní místnosti, kde panoval zmatek. Mia vyskočila na přední stůl a zavrávorala, jak jí prsa bez podprsenky poskočily nahoru a dolů. Sevřela si dlaně kolem úst a vykřikla, aby je utišila.

„Ty.“ Ukázala na Brandona, měniče orla, kterého poměrně dobře znala. „To jsou všichni?“

„Ne, dva muži dostali střevní poranění a už jsem je nechal odvést do pokojů jedna a dva. Snažíme se zjistit, kdo je nejhůř zraněný.“

Další případ, kdy by se jí zdravotní sestra hodila!

Ukázala na elektrokardiografický monitor srdce. „Víš, jak se s tím přístrojem zachází?“

Brandon zavrtěl hlavou.

„Dobře. Starý školní způsob: zkontrolovat lidem puls. Pod šedesát tepů mají nejvyšší prioritu. Pokud z nich stříká krev, podvaž jim končetinu, jak nejlépe umíš, a přesuň je do jiné místnosti. Kdo nedokáže říct ani své jméno, datum narození nebo jméno své matky, přijď pro mě. Pokud někdo omdlí, přijď pro mě. A zavolej 911. Tohle je příliš mnoho lidí na to, abych je mohla dát dohromady sama.“

V místnosti se objevilo několik šokovaných pohledů, ale Mia s tím neztrácela čas. Místo toho seskočila dolů a rozběhla se ke dvěma místnostem, kde byla vnitřní zranění. První z nich nebyla příliš zlá. Z těla mu vytekla spousta krve, ale v samotných střevech nebyla žádná zranění.

Druhá však… vypadalo to, jako by se mu upír ve střevech vyřádil mlýnkem na maso.

Popadla operační náčiní, napojila ho na léky, aby ho uspala, a začala pracovat na jeho stabilizaci. Měla pocit, že vyčištění, sešití a vrácení věcí tam, kam patří, trvalo hodiny. Její tygr se pohyboval a na jazyku ochutnával krev. Její pacient to nepřežije - někde vzadu v mysli to tušila. Vykrvácí a ona neměla krev 0 negativní, na kterou byl testován.

Při pohledu na bledou tvář jí páteř ovinul záchvěv strachu. Byl to Andy. Ruce jí ochably na nejmenší okamžik, než se dveře do pokoje rozrazily. Mia vyskočila a otočila se na podpatku. Ve dveřích stála žena v těsných šatech a dokonale nalíčená, oči vytřeštěné a vyděšené.

Roxy. Andyho sestra… a jeho krevní skupina. Už dřív darovala krev.

Mia neztrácela čas vysvětlováním. Nebylo možné, aby si vyhrnula rukávy. „Svlékni se z těch šatů a posaď se na židli vedle něj.“

Roxy se naštěstí nehádala. Strhla ze sebe šaty, i když se ve dveřích za ní objevil její druh Josef. Mia mu řekla, co má vzít ze skladů za ní, a nechala ho připravit Roxy na darování krve, než obešla stůl a začala s transfuzí.

„Jakmile začne blednout, tak ji takhle zavři.“ Předvedla to tak, že cvakla ventilem na transfuzní hadičce. „Rozumíš?“

Josef přikývl a přikrčil se s rukama v pohotovosti, zatímco Roxy zavřela oči. Krev přečerpala z jejího těla do bratrova a Mia se vrátila ke své práci. Do pacientových ran se vlila další krev a ona se snažila vše uzavřít. V jednu chvíli se na chodbě ozval hluk záchranářů, ale Tajfunův hluboký, dunivý hlas jim zabránil, aby ji vyrušili.

Když Mia skončila a dovolila si znovu pohlédnout na hodiny, bylo už skoro pět hodin ráno. Pohupovala se na nohou, když vyšla ven, aby si promluvila s Roxy a Josefem, které oba poslala pryč, jakmile Roxy už nemohla nic dát. Stáli a zírali na Tajfuna. Roxy stékaly po tváři slzy.

Mia prošla mezi nimi a nevšímala si napětí ve vzduchu. „Josefe, odveď Roxy domů jejímu dítěti. Andy nebude mít prospěch z toho, že se zhroutí.“

„Já nikam nepůjdu,“ odsekla Roxy.

Nemělo smysl se o tom dohadovat. „Dobře. Vezmi si pokoj a vyspi se. Všichni ostatní byli převezeni do nemocnice?“

Tajfun se na ni zamračil. „Ano, ale tohle mi budeš sakra těžko vysvětlovat.“

„Vysvětli si to, jak chceš, je mi to úplně jedno.“ Mia se na něj zadívala. „Kdybych nenechala zavolat lidi, měli bychom mrtvé. Sakra, Andy pořád není z nejhoršího venku. Jeden člověk na tohle všechno nestačí. Teď musím jít zkontrolovat svého syna.“

Vyrazila z kliniky, vyčerpání se jí prodíralo tělem.

Harry seděl na zadním sedadle, v ruce držel prázdnou láhev a vypadal naprosto vyčerpaně. Když ji uviděl, ve tváři se mu zračila úleva. Mia mu poděkovala a přivedla Jaspera na kliniku. Když začala zívat, Roxy se mlčky chopila autosedačky a chytila Miu za paži.

„Běž se osprchovat a odpočiň si. Josef a já se postaráme o dítě.“

Byla příliš unavená, než aby se hádala. Přikývla. Zkontrolovala oba pokousané, aby zjistila, že klidně odpočívají, a zamířila do sprchy. Když se svlékla a vstoupila do teplé vody, přemýšlela o tom, že se schoulí do malého prostoru na dně sprchy a promočená si zdřímne. Zrovna když se k tomu rozhodla, ozval se zvuk otevíraných dveří.

Přes závěs kolem sprchy uviděla zavalitou postavu, která mohla patřit jedině Tajfunovi. „Přidám se k tobě,“ zavrčel.

Mia přemýšlela, že ho pošle pryč už jen z principu. O takových věcech přece nemohl rozhodovat jen tak sám! Zůstane-li však sama, bála se, že by mohla spadnout, a tak se trochu nahrbila a zvědavě poodhrnula závěs.

Tajfun se svlékl. Kolem očí mu kroužily tmavé modřiny. Obdivovala jeho tělo a cítila se vzdálená a nepřipoutaná ke svému.

Když vstoupil dovnitř a jeho tělo se otřelo o její, dobře si uvědomovala pocit jeho kůže na své.

Tajfun ji přitiskl ke zdi, jeho pohled byl hluboký, temný a nárokující. Rukama jí sevřel boky a přitáhl si ji dopředu, čímž jí - beze slov - přesně řekl, co se chystá udělat s jejím tělem.

V jejím nitru se zavrtělo horko. Po kůži jí přeběhlo mravenčení. Její rty se lehce roztáhly.

Tajfun se naklonil dopředu a zůstal pár centimetrů od jejích rtů. „Posral to.“

„Cože?“ To bylo to poslední, co Mia čekala, že uslyší. Její ruce se stočily kolem Tajfunovo silných bicepsů a jen napůl slyšela, co říká.

„Twister. Posral to. Pořádně. Řeknu mu, že nemá předpoklady k tomu, aby se stal alfou, a on okamžitě shromáždí svou bandu a vydá se za klanem ukrytým ve městě. Jeho sestra a Hurikán z toho samozřejmě obviní mě. Tohle neměl dělat.“ Tajfun přitiskl své čelo na její a zavřel oči. Sprcha mu tekla po hlavě, přitiskla mu tmavé vlasy na lebku a kapala jemu i jí na obličej. „A co je ještě horší: budu ho muset vyhnat.“

Mia zalapala po dechu. „To snad nemyslíš vážně.“

Tajfunovy ruce jí pevněji sevřely boky. „Být alfou znamená, že musím dělat těžká rozhodnutí. Tohle byla jeho chyba. Jeho hloupost. Prosím.“ To slovo znělo na jeho rtech tak cize, že umlčelo Miiny protesty. „Nejsi moje družka. Nechci žádnou družku. Ale právě teď chci být v tobě. Chci tě šukat, dokud nepoznám, kde začínáš ty a kde končím já.“

Znovu otevřel ústa, v jeho očích se zračila touha a vzácná zranitelnost. Miiny ruce se mu sevřely kolem krku. Její pohled se zabodl do jeho. Přikývla, aniž by řekla jediné slovo. Dlouhá operace, strach ze ztráty pacienta a přítele a mnoho dalšího se v ní nahromadilo a ona chtěla ten klid také. Nikdy předtím takhle Tajfuna neviděla a měla pocit, že už nikdy neuvidí.

Z jeho rtů unikl tichý, rozechvělý vzdech. Jeho pevný stisk na jejích bocích povolil a on začal pohybovat rukama nahoru a dolů po jejím těle a přejížděl po její vlhké kůži. Prsty si pohrával s jejím měkkým břichem, schovával se pod těžkými prsy, zkoušel pevnost jejího zadečku. Mia držela ruce na jeho bicepsech a myslela na to, že kdyby se pohnula příliš rychle, uletěl by jako pták a ona by se ho už nikdy nedotkla.

Jeho rty se váhavě přitiskly na její, i když v jejím nitru vířilo stále větší horko. Mia pomalu zvedla ruce, aby mu je obtočila kolem krku, pak mu zaryla prsty do vlasů a přitáhla si ho blíž. Jazykem pronikl do jejích úst a bylo to, jako by se jí zmocnil úplně jiný člověk.

Mia zalapala po dechu, když ji Tajfun přitlačil k zadní stěně sprchy. Jedna z jeho rukou se přesunula k jejímu stehnu a zvedla ji přes bok, zatímco se jeho rty stáčely zpět ke krku. Jeho obrovské tělo se přitisklo k jejímu. Jeho délka se třela o klitoris, jak se do ní zarýval. Cítila, jak se zvětšuje a přitvrzuje, a dalším polibkem potlačila vzdech.

Natáhl se vedle nich a otočil vodu na chladnější teplotu. Mia se nejprve zachvěla, ale když ji nadzvedl a dál jí drtil klitoris, pochopila proč. Po kůži jí přeběhl žár. Na okrajích zasyčelo a zarylo se jí hluboko do těla. Vykřikla a vzápětí si plácla rukou přes ústa, jak jí tváře jasně zrudly.

Tajfun se na ni usmál a upravil si ji tak, aby do ní mohl zasunout prst. Po páteři jí přeběhl záchvěv. Přitiskla se k němu pevněji a vydala další přidušený výkřik.

„Nedrž to. Udělej trochu hluku,“ řekl jí.

Mia zavrtěla hlavou a zadívala se na něj, což bylo těžké, když jí jeho velký prst klouzal dovnitř a ven a palec líně kroužil kolem klitorisu. „Uslyší to,“ zasyčela.

„Roxy a Hurikán jsou v bezvědomí,“ odpověděl Tajfun a povytáhl obočí. „A stejně tak všichni ostatní na téhle klinice. Zamkl jsem vchodové dveře. Kdyby se dítě probudilo, má lidi, kteří se o něj postarají. Nemusíš se bát, když uděláš trochu hluku.“

No, když už to řekl tímhle tónem, nehodlala udělat jediný hluk. To si taky zaslouží! Odhodlaně stiskla rty a zavrtěla hlavou.

Tajfun se odmlčel, čímž ji napjal, a pak se od ní odtáhl.

„Co to děláš?“ vykřikla.

Tajfun polekaně nadskočil a pak se zasmál. „Myslel jsem, že chceš, abych přestal.“

„Kdy jsem to řekla?“

Pokrčil rameny. „Asi když jsi zavrtěla hlavou, tak jsem to pochopil jako ne.“

Mia zamručela. Protože se jí už nedotýkal, začala se o něj třít tělem a slastně vzdychla, když se jeho tvrdost spojila s jejím klitorisem v tom správném úhlu. „Říkala jsem ne, abych dělala hodně hluku.“

Tajfun zasténal. Na okamžik přivřel oči a pak ji znovu přitiskl ke zdi. Jeho ústa se přiblížila k jejím, narazila na sebe v sérii chroptění a sténání, když se do ní šíleně opřel, jako by už byl uvnitř. Z tření jí tělem vystřelily blesky rozkoše tak silně, že si nemohla pomoct a znovu vykřikla, zatímco se k němu tiskla, aby ho podepřela.

„Když nebudeš dělat hluk,“ zavrčel, „tak já budu!“

Své slovo dodržel. Mia mu drápala záda, když o krok ustoupil a jedním rychlým přírazem do ní vnikl, přičemž se ozvaly výbuchy rozkoše podbarvené nepatrnou bolestí. Nějakým způsobem ta bolest dělala celou věc mnohem příjemnější. Pokračoval v přirážení, rty se mu ohrnuly před zuby a jeho vrčení bylo stále hlasitější.

Hleděla mu do lesklých očí, zatímco jí bušil do těla a mezi nimi stříkala studená voda. Její nitro se napínalo a pulzovalo. Její výkřiky přicházely téměř stejně rychle jako jeho.

Sklonil čelo k jejímu, vtiskl jí dlouhý polibek na rty a vytasil se s vytím.

Miina záda se prohnula. Hlavou narazila do sprchy, aby se vzápětí vysunula dopředu a vrazila zpátky. Tentokrát ji Tajfun chytil do jedné ruky a přitáhl si ji blíž k sobě. Celé její tělo se svíjelo, a přesto ji nějak dál držel, jako by nic nevážila.

Přitlačil ještě silněji a zuby se jí zakousl do ramene. „Křič kvůli mně, miláčku. Křič mé jméno.“

Mia ho s radostí poslechla. Všechny svaly v jejím nitru se sevřely a to málo, co měla v rukou, se vytratilo z reality. Křičela jeho jméno, znovu a znovu, když ji nejprve zalila jedna vlna a pak další a další. Ruce jí ochably, páteř se prohnula a Tajfun zavrčel. Znovu ji přitiskl ke stěně a jeho přírazy byly stále mírnější, až ji pomalu spustil zpátky dolů. Sotva se udržela na nohou, jak lapala po dechu a odhrnovala si mokré vlasy z očí.

Odtáhl se a ona zakňučela ztrátou. Její oči se rozšířily, když viděla, že je stále tvrdý. „Nedokončil jsi to.“

„Nemáme kondom.“ Zachrčel, když se vzal do jedné ruky. „Nechci, abys otěhotněla.“

„Ale…“ Už jednou jsi to udělal, pomyslela si.

Mia spolkla svůj protest, když Tajfun zavrčel a jednou rukou se napumpoval. Její mysl vířila, tak moc opojená rozkoší a šokem ze vzpomínky, že jí nevadilo, že ji nutí dělat jen o málo víc než stát a dívat se, zatímco on se dodělává, vrčí a napíná se, jak z něj tryská sperma a mizí v odtoku.

Když skončil, ještě jednou ji něžně políbil. Zvedl kousek mýdla, který ležel ve stojanu. „Děkuji ti,“ zašeptal, „že ses postarala o mé muže a o mě. Dovol mi, abych se teď postaral o tebe.“ Mrkl na ni, otočil ji a umyl jí záda. „Jako to dělá pravý cukroušek.“

Mia otevřela ústa a zase je zavřela. Mlčela, když ji myl, neschopná přimět mozek, aby se na něčem usadil. Musela mu to přece říct, ne? Ale on dítě nechtěl, to bylo jasné. Stále pulzovala mezi nohama, ale zavřela oči a snažila se nevnímat jeho ruku na svém těle, když ji čistil.

Měla tam venku tři skoro mrtvé měniče. Musela se z toho dostat ven dřív, než to bude ona, kdo bude ležet na stole. Nebo ještě hůř, jednoho dne by to mohl být Jasper.