Typhoon - 12. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Tajfun

„Nikdy jsem si nemyslel, že to někdy udělám.“ Tajfun stál vedle své nedávno opravené motorky a pohrával si s okraji kožené bundy, aby zakryly více jeho tetování. Krátce pohlédl na svého otce a pak zase sklopil zrak.

„Taky jsem si nemyslel, že bys to udělal.“ Otec pomalu vydechl a stejně pomalu se natáhl přes prostor mezi nimi, aby mu položil ruku na rameno. „Vím, že ti moje slova nic neříkají, ale jsem na tebe hrdý, Robby. Jsem pyšný na muže, kterým ses stal. Tvoje matka by na tebe byla taky pyšná.“

Tajfun zavrtěl hlavou. Nebyla by pyšná; bolelo by ji, že je tak odříznutý od všeho, co ho v životě potkalo, kromě násilí a Bratrstva. Od této chvíle však bude žít život, na který by byla pyšná. Chránit lidi, ale zároveň do svého života vpustit i jemnost a lásku. Dovolit si odpuštění.

Zhluboka se nadechl, když vzhlédl. Po silnici byla vidět Guineveřina četa, sbírka hummerů a džípů. Tajfun neměl moc času říct, co potřeboval. „Není to tvoje vina.“

Otcovo čelo se svraštilo.

„Co se stalo s mámou. Jak ses vymkl z kontroly. Není to tvoje vina.“ Přiměl svůj pohled, aby se setkal s otcovým. „Není to tvoje vina. Byly to jen… okolnosti.“

Otcovo sevření zesílilo. Tajfun viděl, že se chce hádat, že je to jeho vina, ale Tajfun zavrtěl hlavou. Potřebovali si promluvit mnohem víc, než bylo v tuhle chvíli možné. Právě teď chtěl jen chvíli, kdy možná on a jeho otec přece jen nebyli tak úplně odlišní. Stísněnost v jeho hrudi jen trochu povolila a z ramen mu spadla tíha, o které nevěděl, že ji nese.

„Mám tě rád, tati,“ zašeptal, když vedle nich zastavila Guineveřina auta.

„Taky tě mám rád,“ zašeptal mu otec zpátky.

Odstoupili od sebe. Guinevera opustila svůj vůz a vedle zavalitých postav říznutých jejími bodyguardy vypadala velmi skřítkovsky. Rozhlédla se kolem sebe a čelo se jí svraštilo, když viděla, že jsou tu jen oni dva. Vykročila vpřed a kývla na Tajfuna.

„Alfo. Co pro tebe mohu udělat?“

Tajfun ukázal na svého otce. „Tenhle upír byl kontaktem v Cromwellově království, ale byl odhalen a já teď potřebuji bezpečné místo, kam by mohl jít.“

Guineveřiny oči se mírně rozšířily. Chvíli si prohlížela jeho otce, než se usmála. Jako pravá upíří královna si nehodlala nechat ujít příležitost, při níž by jí Bratrstvo divokých dlužilo laskavost. „Tak to bych se ho ráda ujala.“

Otec přikývl a poděkoval. Nastoupil s Guineverou do hummeru a ohlédl se na Tajfuna, aby mu věnoval malý úsměv. Tajfun ho opětoval a najednou si přál, aby otci řekl, že může kdykoli zavolat. Na druhou stranu, možná to tak bylo naznačeno.

Stál tam a díval se, jak odjíždějí, dokud jim četa nezmizela z dohledu, a pak s povzdechem nasedl na motorku. O to už bylo postaráno, ale bylo toho ještě tolik, s čím se musel vypořádat. Už věděl, že jeho „rozhodnutí“ mít kontakt s upírem bude mít zpětnou odezvu. Jak by jim mohl prokázat milosrdenství, aniž by Twisterovi umožnil místo v gangu?

Byl alfa a přečkal by to. V tu chvíli pro něj bylo něco mnohem důležitějšího, co musel vyřešit.

Miina klinika byla kvůli tomu, co se tam v poslední době dělo, nakrátko zavřená, ale Hurikán přišel se svými právníky a penězi a znovu ji otevřel. I tak si Mia vzala pár dní volna, aby si ujasnila, co chce. Štěstí jí přálo v tom, že nedošlo k žádným dalším katastrofám, což znamenalo, že si ty dny skutečně mohla dopřát bez starostí se zašíváním lidí po dalším útoku upírů.

S tímto vědomím zamířil Tajfun do jejího domu. Našel ji, jak sedí venku na houpací lavičce, v náručí spící dítě a v ruce Kindle. Sledovala ho, jak kráčí po cestě, a na tváři se jí mihl drobný úsměv. Mia jinak zůstávala strnulá.

V žaludku mu bojovalo cosi jako klubko hadů. Záviděl lidem, kteří se tváří v tvář nervózní situaci zmítají jen v motýlech. Nebyl si vůbec jistý, jak má dál postupovat. Miino vyznání lásky mu znělo v uších při každém kroku. Od Blakeovy smrti na to myslel každou noc. Během té doby se Mie vyhýbal, nechtěl, aby řekla, že jen tak mluvila, když se snažila Blakea odradit.

Teď, když tam byl, měl pár věcí, které chtěl říct sám.

„Tajfune,“ řekla chladně, když k ní došel. „Snažila jsem se ti dovolat.“

„Jo, já vím. To mě mrzí. Potřeboval jsem nějaký čas na rozmyšlenou.“

„Vždyť jsi to psal v té esemesce.“

„Jo.“ Tajfun jí klečel u nohou. Jeho pohled se obrátil k Jasperovi. „Přemýšlel jsem a nejdřív jsem ti chtěl říct, že mě mrzí, že jsem utekl tak, jak jsem utekl, když jsem zjistil, že Jasper je můj syn. Nevím, jak to vysvětlit, kromě toho, že jsem byl… vyděšený z toho, co by pro něj moje dědictví znamenalo. Nemluvě o tom, jak bys reagovala, až by ses dozvěděla o mém otci.“

Mia pohladila Jaspera po hlavě a povzdechla si. „To ti nemůžu mít za zlé. A bylo to nečekané, takže… děkuji ti za omluvu. Já se chci taky omluvit, že jsem ti to neřekla. Tak, že jsi to musel zjistit od Blakea.“

„Mohlo se to obejít i bez toho, ale vím, proč jsi to neudělala.“

Mia přikývla a strnulost jejího úsměvu trochu zmizela. Prudce zamrkala a jemu se zdálo, že na jejích řasách zahlédl slzy.

„Chci ti něco říct: vím, že se chceš od toho všeho osvobodit, od nebezpečí, od nejistoty, od Bratrstva a upírů a všeho toho násilí, ale já jsem alfa. Mám za to zodpovědnost. Už dlouho jsem chtěl, aby existovala jiná cesta, a teď jsem v pozici, kdy bych mohl být schopen jinou cestu najít.

Teď nemůžu odejít. Dokud budu alfou, budu terčem, a to jak zvenčí, tak uvnitř Bratrstva. Pokud je tu my, nikdy se nezbavíš nebezpečí.“

Mia přikývla. „Já vím.“

Tajfun chvíli počkal, než se zhluboka nadechl. „S ohledem na to… nevím, jaká je budoucnost. Nemůžu ti slíbit, že tě budu schopen ochránit.“

Mia natáhla ruku a přitiskla mu prst na rty. „Budoucnost držím v rukou já.“

Jeho pohled se opět upřel na dítě.

„Jasper je naše budoucnost, pokud tedy nějakou společnou budoucnost máme. Vím, že bude hrozit nebezpečí, a nemůžu slíbit, že to vždycky zvládnu. Také nemohu slíbit, že nebudu mít pochybnosti, pokud jde o Bratrstvo, ale pokud budeš se mnou, mohu slíbit, že nikdy nebudu mít pochybnosti o tobě a tvém místě v mém životě a v mém srdci.“

Při jejích slovech se mu v očích zaleskly slzy a on si je v rozpacích setřel, ale na tváři se mu přesto rozlil úsměv. „Budu s tebou. Budu s tebou každou noc, pokud to půjde. Dlouho jsem musel být sám a myslel jsem si, že láska je slabost, ale já tě miluju. Jaspera už miluju, i když mě děsí být otcem, takže pokud budeš chtít, rád bych to uskutečnil. Být druhy doopravdy.“

„Ach, Tajfune, my už jsme.“ Vzala mu obličej do dlaní a protočila na něj oči, přičemž se jí tvář rozbila do širokého úsměvu. „Když se dva měniči milují a jsou ochotni za sebe bojovat, nedělá to z nich druhy?“

„Jo, myslím, že ano. A… líbilo by se mi, kdybys mi říkala Robby.“

Její úsměv byl jako slunce. „To by se mi taky líbilo.“

Natáhl k Jasperovi ruce a Mia mu dítě podala. V Tajfunově náručí byl tak malý a křehký a znovu se v něm ozval ten pocit, že neví, co dělá, ale spolu s ním se v jeho hrudi zvedlo teplo a vlnící se pocit lásky a ochrany. Ať už budoucnost přinese cokoli, bude tu se svou družkou a dítětem, bude je chránit a držet u sebe, ať to stojí, co to stojí.

Usmál se na Miu. „Miluji tě.“

Mia se naklonila dopředu a přitiskla se svými ústy na jeho. „A já miluji tebe.“

Chytil ji za ruku, vtiskl jí na ni polibek a začal jí postupovat po vnitřní straně paže.

Mia si rozechvěle povzdechla a volnou rukou mu zapletla prsty do vlasů.

„Jasper právě usnul. Měli bychom mít aspoň hodinu času, když ho opatrně uložíme.“

Tajfunovi trvalo půl vteřiny, než pochopil, co má na mysli. V další vteřině už byl na nohou a táhl ji dovnitř. Zasmála se, když jí Jaspera opatrně předal do náruče. Řekla mu, kde je ložnice, a zmizela v dětském pokoji, aby dítě uložila.

Tajfun obdivoval velkou postel v jejím pokoji, než si rozepnul košili.

Zrovna když si ji strhával, uslyšel za sebou tutlání a otočil se, aby zjistil, že tam stojí Mia s rukama v bok a jiskrou v očích.

„To sis nemyslel, že to budu chtít vidět?“

Tajfun povytáhl obočí a pak se na ni usmál. Otočil se a oděv ze sebe úplně stáhl, než ho upustil na zem. Začal si svlékat kalhoty, přičemž jeho pohyby zůstávaly vláčné.

Mia ho pozorovala se rtem sevřeným mezi zuby. Oči jí potemněly chtíčem a on cítil, jak se napíná. Jeho pohled sjel po jejím oděném těle. Přestože byla oblečená naprosto skromně, její křivky byly tak lákavé, že se mu sbíhaly sliny při pomyšlení, že by ji mohl ochutnat.

Shodil kalhoty, sundal si ponožky, položil ruce na boky a povytáhl na ni obočí. „Jsi na řadě.“

„Hmm… souhlasím.“ Přikráčela k němu – boky se jí pohupovaly – a klesla před ním na kolena. Věděl přesně, co se chystá udělat, a z jeho hrdla se ozvalo sténání plné očekávání. Vzala ho do rukou, několikrát ho pohladila, vložila si jeho špičku do úst a všechno se ještě víc napjalo.

Tajfun jí ovinul ruce do vlasů, rychle vzal na vědomí její rytmus a napodobil ho, když na něj Mia s chtivými zvuky rozkoše, které se jí vydraly z hrdla, slintala. Oči mu sklouzly, jak mu po celé délce přeběhl záchvěv rozkoše a přesunul se nahoru po páteři. Byla dobrá, používala jazyk na malou štěrbinu v jeho těle a pak ho vtáhla tak hluboko, jak jen to šlo. Její horká, vlhká ústa ho nutila vrnět a nechávala ho toužit po něčem víc.

Mírně se odtáhla, sedla si na paty a rukou ho hladila. Usmála se na něj a pak si ho znovu vtáhla do úst. Silně sála a jím projely takové záchvěvy rozkoše, že se musel stáhnout, aby se v jejích ústech předčasně nevystříkal. Sevřel ruce a zalapal po dechu, než ji vytáhl na nohy.

„Svlékni se,“ nařídil jí hrubě. „Budu ti lízat klitoris, dokud nezačneš křičet mé jméno.“

Oči se jí leskly, když si svlékala oblečení, přičemž se pohybovala tak pomalu, že to Tajfun téměř udělal za ni. Brzy před ním stála nahá. Její hustá, sladká vůně vzrušení se mu zavrtala do nosu a Tajfun ji popadl kolem pasu a hodil ji zpátky na postel. Prsa jí při dopadu poskakovala. Když jí roztáhl nohy a klekl si mezi ně, už viděl, jak se jí leskne přírodní lubrikant.

Chutnala stejně dobře, jak si ji pamatoval. Bloudil po ní jazykem a vychutnával si její chuť, než se zaměřil na její klitoris. Byla už tak připravená, klitoris naběhlý, boky se jí pod jeho podáním pohupovaly, že si pomyslel, že si při jeho sání musela hrát sama se sebou. Brzy se pod ním chvěla a on se soustředil na její služby, když se mu její ruce proplétaly ve vlasech.

„Robby,“ zasténala. Líbil se mu zvuk jeho jména na jejích rtech.

Nohy se jí chvěly po obou stranách jeho uší a on se uvolnil, trochu se přitom zavrtěl, když ho zatahala za vlasy, než jí vsunul ruku mezi nohy, aby zaujala místo jeho úst. Pohlédl na její tělo, nahé a obnažené před ním, a zaplavila ho vlna chtivosti a potřeby. Bojoval sám se sebou, ale nakonec se s malým zavrčením podvolil a políbil ji na jedno stehno a přes břicho. Zdržel se nejdřív na jednom a pak na druhém prsu, čímž přivedl její tvrdé bradavky k plnému pozdravu. Miino tělo se k němu prohnulo a z hrdla se jí vydral výkřik, když do ní zasunul dva prsty. Zahnul je a hladil ji uvnitř.

Miiny ruce se po něm natáhly a přitáhly ho k sobě s takovým zoufalstvím, že jeho vlastní potřeba byla ještě silnější.

Dál jí sál prsa, dokud neochutnal mléko. Postupoval jí po hrudi a setrvával na krku, zatímco se pod ním svíjela, než si konečně vyžádal její ústa.

„Robby,“ zaúpěla proti jeho jazyku. „Potřebuju tě. Chci tě. Prosím…“

Odhrnul jí vlasy z obličeje a opřel se čelem o její. Už svírala jeho prsty a on je pomalu vyndával. Udělal si ještě pár tahů, aby se ujistil, že je dostatečně tvrdý, a pak se do ní zavedl.

Jeho vstup byl hladký a ona se zachvěla, když si našel místo hluboko v jejím nitru. Přivřela oči a rukama bloudila po celém jeho těle. Miloval pocit jejích prstů na své kůži: lehký, hladký a láskyplný.

Tajfun se jí zadíval do očí, když se začal pohybovat. Přirážel hluboce a rovnoměrně a líbilo se mu, jak Miina tvář a krk zrudly. Držela se ho a z hrdla se jí vydraly drobné výkřiky. Když se přitiskla na lokty a okusovala mu krk, začalo v něm něco ještě silnějšího. V hrudi se mu nafouklo klubko tepla a bedra se mu stáhla ještě víc. Soustředil se na ni, na její vůni a dotek, zatímco bojoval se svým vzrušením a zoufale jí chtěl dát všechno, co si zaslouží.

„Robby,“ zasténala ještě jednou a pak se jí prohnula záda.

Oči se jí stočily do týla a vydala ze sebe výkřik. Přitiskla se k němu a stiskla ho tak pevně, až mu za očima vyrazily hvězdičky. Spustil svá ústa na její a polykal její výkřiky, když cítil, jak se do ní vyprazdňuje. Přirážel silněji, chtěl, aby to trvalo déle a silněji. Zaryla mu prsty do zad a její boky se divoce vzepřely.

Když oba skončili, zůstali ležet zabalení v náručí. Tajfun ji hladil po krku a ramenou a miloval její vůni. Něžně ji líbal, znovu a znovu.

Možná si kdysi myslel, že láska člověka oslabuje, ale teď věděl něco jiného.

„Miluji tě,“ zašeptal. „Mio Efron, ty jsi moje družka.“

„Ano, jsem.“ Její prsty se mu zavrtaly do vlasů. „A ty jsi můj.“

Tajfun se na ni usmál. „Ano, jsem tvůj – duší, srdcem i tělem. Měla by ses o mě dobře starat.“

Mia se zasmála a přejela mu prsty po zádech. „To mám v plánu. S tím si nedělej starosti.“

Konec 5. dílu…