Typhoon - 1. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Mia

Po tváři jí vystříkla krev. Mia si pod nosem zavrčela. Svěrákem si sevřela tepnu, zatímco její tygr se pohyboval a vrčel jí v hrudi. Kdyby měla další ruce, které by jí pomohly… ale všichni měniči, kteří přišli po útoku, byli zatraceně k ničemu a pomocnice, kterou si najala před dvěma měsíci, jí dala výpověď poté, co ji jeden z těch géniů osahával na klinice.

I když tomu pachateli nakopala prdel, zdravotní sestru jí to zpátky nepřivedlo.

Vyhnala ty myšlenky z hlavy, protože popadla sterilní jehlu s nití a rychle se přesunula, aby sešila roztržené maso. Na léčení měničů bylo dobré to, že se rychle hojili. Dokud to dá dohromady, její pacient bude žít. Ztěžka polkla a zamrkala, aby dostala pot z očí, když spojovala kousky, které bylo třeba spojit. Odsála krev a žádná nová krev nevytékala. To bylo dobře – znamenalo to, že se muž už uzdravuje.

Nedovolila si zpomalit, dokud se zející rána neuzavřela. Teprve pak se na chvíli nadechla, než ránu vyčistila, zkontrolovala, zda je její pacient stále mimo, a všechny nástroje hodila do roztoku s alkoholem. Svlékla si zakrvácené rukavice a plášť a vydrhla se. Vyčerpání ji bolelo v kostech, ale tohle byl nejhorší z přivezených mužů.

Otevřela dveře a ukázala na dvojici statných mužů, kteří se osprchovali, jak jim předtím nařídila. „Vy dva: pojďte mi ho pomoct odnést do jiné místnosti.“

Oba se na její rozkaz zamračili, ale její prudký pohled utnul všechny jejich případné argumenty. Udělali, co chtěla, a za chvíli už byl měnič, kterého operovala, v soukromém pokoji, napojený na přístroje, které monitorovaly jeho životní funkce. Vedle jeho postele seděla štíhlá blondýnka se slabým liščím pachem.

Mia nepřemýšlela, jestli odvedla dost dobrou práci. Neměla čas, když její péči potřebovali jiní. Útok upírů byl krutý. Naštěstí nedošlo k žádnému kousnutí. I když se měniči nedávno naučili, jak se po kousnutí upírem nezbláznit, nejlepším lékem bylo nenechat se kousnout vůbec.

Dva z mužů měli ošklivé rány na rukou a nohou, které musela zašít, ale nic tak hrozného jako ten první. Nechala ty muže ležet v jiné místnosti, zatímco ostatní prohlédla, aby se ujistila, že nemají žádná vnitřní zranění.

„Hej, doktorko,“ zavrčel jeden z mužů, když se postavil na nohy. Po hrudi mu stékala krev. „A co já?“

„A co ty?“ Mia na něj vyjela. „Jsi v pořádku. Sedni si a odpočiň si.“

„Ne, potřebuju nějakou… pomoc.“ Mrkl na ni a posunul se dopředu. Vlčí zápach na něm silně ulpíval. „Něco na rozproudění krve a uzdravení, víš?“

Mia vykulila oči a upřela na něj prudký pohled. Skutečně cítila, jak její duhovky mění barvu z matné jantarově hnědé na zářivě zlatou. Její tygr se přitiskl k hladině a přál si uvolnění. Byla to samotářská kočka. Všechny psovité šelmy v její klinice měly za následek, že jí odháněly zdravý rozum.

„Chceš to říct ještě jednou?“ zeptala se chladně a ztišila hlas. „Nebo bys byl radši, kdybych ti teď utrhla koule a nakrmila tě jimi?“

Vlk mírně rozšířil oči, než zaujal bojový postoj. Než stačil říct další slovo, půl tuctu ostatních vyskočilo na nohy a postavilo se mezi Miu a vlka. Vzduchem se rozlehlo hlasité zavrčení a všichni se zhrozili. Mia sama pocítila silnou reakci na zavrčení, její tygr rozpoznal přítomnost alfa samce.

Zatímco ostatní reagovali tím, že sklonili hlavy a vzdali se projevené síly, Miin tygr zavrčel a uvnitř ní se zavrtělo horko. Zdálo se, že vyčerpání pominulo, když se jí v krvi rozproudilo vzrušení; Tajfunovo vrčení by poznala kdekoli.

Měniči se rozestoupili a ukázalo se, že Tajfun stojí za vlkem, který dělal Mie nemravné návrhy. Jeho tmavé oči se zúžily a čelist se mu sevřela. Rozhlédl se po členech skupiny. Jako na alfu Bratrstva divokých, motorkářského klubu – někteří by ho nazvali gangem –, který chránil nevědomé civilisty před upíry, byl na něj působivý pohled. Byl vyšší než ostatní a jeho ramena byla téměř příliš široká, než aby se vešel do běžných dveří. Svaly se mu napínaly proti triku. Mia mu jednou řekla, že jeho tělo by si zasloužilo být v kalendáři na červenec a srpen.

Jeho odpověď? „Já vím.“ Řekl to s mrknutím, které rozbušilo Miino srdce, a následovala noc, na kterou se nezapomíná.

V Tajfunově výrazu teď nebylo nic koketního. Vztek z něj vyzařoval ve vlnách, které přiměly Miina tygra syčet. Ucouvla, když se Tajfun prodíral davem, aby se zadíval na malého svalnatého kojota.

„Kolik je mrtvých?“ zavrčel Tajfun.

Kojot zvedl bradu. U někoho by to vypadalo jako bojovný pohyb, ale u psovitých šelem to byl projev podřízenosti. „Na naší straně nikdo. Upíři byli na našem území, já –“

„Zbytečně jsi riskoval!“ vyhrkl Tajfun. Jeho ruka se vymrštila, aby chytila kojota za pačesy. „Už mám dost toho, že svými hloupými plány vystavuješ lidi nebezpečí. Kdyby někdo zemřel, byla by teď tvoje hlava na zdi.“

Mia vykročila vpřed. Strčila Tajfuna do hrudi a vytáhla se nahoru. I když byla o dobrou hlavu menší než on – byl obrovský i na vlka –, nenechala se zastrašit. „Na mé klinice ne.“

Tajfun zavrčel. Mia si založila ruce v bok a rozšířila postoj. „Vypadni, dokud se neuklidníš a nebudeš se chovat rozumně.“

„Myslíš si, že budu poslouchat rozkazy od…“

„Od doktora, na kterého spoléháš, že ti zalátá muže? Ano.“ Mia přistoupila blíž a zúžila oči. „Okamžitě vypadni, nebo budu muset ty chlapce postavit do situace, kdy se bude testovat jejich loajalita mezi námi dvěma.“

Tajfun se nedíval na reptající měniče, aby viděl, jak poskakují z jedné nohy na druhou. Opravdu nebylo fér stavět je do takové situace, ale pokud neodejde, řekne jim, aby Tajfuna vyvedli. On byl alfa a oni by ho poslechli ve všem… ale ona byla jejich lékařka a pro mnohé z nich jediná osoba, které opravdu věřili.

Byla si jistá, že kdyby došlo na nejhorší, postaví se na její stranu. Alespoň většina z nich by to udělala.

Naštěstí k tomu nedošlo. Tajfun si odfrkl, zavrtěl hlavou a prošel kolem ní. „Chci se podívat, kdo byl zraněn. Cítím jejich krev. Někdo byl těžce zraněn.“

Mia přikývla a zařadila se vedle něj. „Tudy. Bude v pořádku. Je tu malý vydří měnič, který byl velmi těžce zraněn, ale s dostatkem odpočinku se plně zotaví.“

„Dobře.“ Tajfun jí položil ruku na rameno, jakmile ostatní zmizeli z dohledu. „Co bych si bez tebe počal?“

Mia si odfrkla. „Nejspíš umřel.“

Tajfun se vzácně, tiše zasmál. „V tom máš nejspíš pravdu. Díky, Mio.“

Na to už neodpověděla. Nebude to trvat dlouho a bude se muset obejít bez ní. Tohle neměl být její život navždy, zvlášť ne, když na ni doma čekal Jasper. Její chlapeček pro ni byl celý svět. Při své práci si nikdy neodpočinula a neustále ho musela nechávat v péči jiných. Ne, musela mít něco méně… nevyzpytatelného. Kvůli němu.

Když ukázala Tajfunovi vydří pokoj, její žaludek se stočil do sebe. Koutkem oka se na Tajfuna podívala. Ta jediná divoká noc, kterou spolu strávili, skončila o devět měsíců později s Jasperem v jejím náručí. Tajfun věděl, že se jí narodilo dítě. Věděl také, že to bylo správně načasované, ale nikdy se nezeptal a Mia mu to nehodlala říct.

Tajfun byl alfou největší organizace měničů. Vždy se měl na pozoru před hrozbou upírů, kteří se soustavně snažili vzít si víc, než byl jejich podíl. Co by takový muž dělal, kdyby měl v životě dítě?

***

Když se vrátila domů, chůva spala na gauči. Byla schoulená s polštářem pod hlavou a učebnicí na hrudi. Trhla sebou. Už tak bylo dost špatné, že ji uprostřed noci zavolali pryč, ale chudák Gracie měla před zkouškami. Nebylo fér ji pořád volat takhle narychlo. Mia měla seznam hlídaček, ale se všemi to bylo stejné.

Jasper začal ve svém pokoji šramotit, jako by cítil její přítomnost. Sundala si kabát, pověsila ho a odhrnula si vlhké vlasy z obličeje. Než odešla z kliniky, osprchovala se a nechala instrukce pro chlapce, kteří tam zůstali, aby dohlédli na své bratry a zavolali jí, kdyby se něco změnilo nebo kdyby měli nějaké starosti. Přinejmenším už na její kůži nebyl cítit pach krve.

Jasperův pláč byl stále naléhavější a ona k němu spěchala a doufala, že Gracie zůstane spát. Jasper zvedl hlavu a usmál se na ni, jakmile vstoupila do jeho pokoje. Ve čtyřech měsících byl na svůj věk ještě trochu malý, ale v jiných oblastech byl vyvinutější. V zrcadle už rozeznával vlastní tvář a dával přednost její společnosti před cizími lidmi.

„Ahoj, sluníčko.“ Zvedla ho z postýlky, když se snažil vytlačit na ruce a kolena. Mia ho něžně pohladila po huňatých vláskách a políbila ho na čelo. I když věděla, že dostat ho později znovu na zem bude trochu problém, nechtěla s ním ztrácet čas. „Jak se daří maminčinu mužíčkovi?“

Jasper jí položil ruce na obě strany obličeje a vyplivl na ni malinu. Mia sebou trhla a zasmála se. Bylo to přesně to, co potřebovala po náročném dni, který měla za sebou. Uvelebila syna v náručí a usmála se na něj. Úsměv jí trochu sklouzl, když si vzpomněla na jeho otce na klinice předtím během dne.

Tajfun byl ten typ chlapa, který nikdy nechodil se stejnou dívkou dvakrát. Mia to věděla. Viděla to už několikrát. Pokud se mu někdo zalíbil, byl okouzlující, aniž by tajil, co chce. Jeho hlas zněl hluboce a chraplavě a oči mu zářily očekáváním. Nebylo moc dívek, které by takovému chlapovi dokázaly říct ne. Mia dělala, co mohla, udržovala si odstup a hrála si na pohodářku, při každé příležitosti zpochybňovala jeho autoritu a snažila se obrátit jeho pozornost jinam.

Nefungovalo to. Ta jediná noc, kterou s ním strávila? Nebylo to takové, jak očekávala. Bylo to silné. Bylo to výbušné. Ale bylo to také něžné. Choval se k ní jako ke královně, když si ji nárokoval. Několikrát mu chtěla zavolat a zkusit to znovu, ale to se nestalo. Brala antikoncepci, a když otěhotněla s Jasperem, použili kondom, což svědčilo o Tajfunově mužnosti. Nehodlala riskovat další těhotenství, zvlášť ne se čtyřměsíčním dítětem. Nemluvě o tom, že by se jí Tajfun nejspíš vysmál – nebyla nic víc než holka, na kterou měl svrbění, a to svrbění bylo podrápané.

Zatímco s Jasperem poskakovala a vysloužila si od něj chichotání, zazvonil jí telefon. Mie spadl kámen ze srdce; existoval jen jeden důvod, proč jí tehdy někdo volal. Vytáhla telefon z kapsy, aby zjistila, že nevolá klinika. Nebyl to ani žádný z jejích dalších kontaktů v Bratrstvu divokých. Alespoň ne ty, které měla kvůli práci.

Byl to Blake, další vlčí měnič, zneuznaný alfa z cherryvalské pobočky. S Tajfunem byli v partě úhlavní rivalové, ale zároveň to byl jeden z mála lidí, kteří jí mohli dát to, co chtěla.

Kdyby měl jen lepší pracovní dobu…

„Co chceš?“ vyjela na něj, stiskla telefon mezi ramenem a uchem a odvedla Jaspera do jejího pokoje. Gracie už plánovala, že tam zůstane přes noc. Kdyby se probudila sama, Mia by ji poslala domů.

„Jen tě kontroluju. Ujišťuju se, že se o sebe moje hlavní výhra postará.“

Mie se rozšířily nozdry. Nesnášela, jak o ní mluví, ale byla to dost pravda. Blake vedl aukci, která sloužila Bratrstvu. Prodával všechno, co chtěli, až po partnery. Klientela, která na jeho aukce chodila, byla bohatá. Pokrytí dveří v jeho přepychovém klubu to zajišťovalo.

Nebylo to snadné rozhodnutí, rozhodnout se vydražit se za někoho z gangu – kdo věděl, kdo ji nakonec koupí? Ale Mia byla unavená. Byla unavená z toho, že ji uprostřed noci budili, aby zašívala zkrvavené, rozřezané vnitřnosti. Byla unavená z toho, že je každý večer sama, když jde spát. Byla z toho všeho prostě unavená. Ano, možná prodat se do manželství nebyla ta nejlogičtější volba, ale při svém životě neměla čas se seznamovat, randit a zamilovávat. Na tom nezáleželo. Dokud ji muž, který si ji koupí, nebude zneužívat, neměla potřebu ani lásky, ani věrnosti.

Chtěla stabilitu. Chtěla bezpečí. Chtěla mít jistotu, že po ní a jejím synovi nepůjdou upíři, protože věděli, že bez jejich doktora bude Bratrstvo těžce ochromeno. Nechtěla, aby se Jasper do něčeho z toho zapletl.

„Jsem v pořádku,“ zamumlala Mia a nechala hlas chrčet. „Nebo bych byla, kdybys mě nekontroloval. Nejsem tvůj majetek. Jestli se takhle budeš chovat i nadále, z aukce odstoupím.“ odpověděla Mia.

Blake chvíli mlčel. „Slyšel jsem, že jsi po útoku prožívala těžké chvíle. Jsi v pořádku?“

Mia si povzdechla. V takových chvílích ji napadlo, že by mohl být skutečně upřímný. „Jo, jsem v pořádku. Jen jsem unavená. Přestaň mi volat. Zítra večer budu na aukci, neboj se.“

Pokud ji ovšem nezavolají do práce. Pak ale zase měli video právě pro tuhle příležitost. Buď to, nebo Blake prostě aukci přeloží. Vlastně na tom nezáleželo; stane se – nezáleželo na tom, kdy.

Zavěsila telefon a přitiskla si Jaspera na hruď. Okamžitě se začal prohrabovat kolem, hledal potravu a Mia si rozepnula blůzu. Podívala se na svého chlapečka a vzpomněla si, proč to dělá.

Život svobodné pracující matky nebyl nic pro ni. Potřebovala partnera. Muž, který by si ji koupil, by věděl, že má syna; znamenalo by to, že chce mít v životě dítě. S povzdechem se zabořila do postele a udělala si pohodlí. Vyjde to. Nějak to vyjde.