TF - 32. kapitola

 Překlad: Marťa

Ráno, v den recepce, jsem položila váček s prsteny na toaletní komodu v jednom z pokojů pro hosty. Spokojený, že si mohu odškrtnout poslední položku ze seznamu, jsem si povzdechla. Po snídani jsem si tam přestěhovala své šaty, boty a další oblečení spolu se všemi drobnostmi, které jsem při přípravě potřebovala. Nechtěla jsem se oblékat ve svém pokoji, protože tam dnes ráno se mou bude několik lidí – všichni měli dorazit každou chvíli. Nevadilo by mi je mít v mém pokoji, kdyby si tam včera Dan oficiálně nepřestěhoval své věci. Teď, když to byl také jeho pokoj, věděla jsem, že by nechtěl, aby do něj vstupovali další lidé.

Položila jsem si ruku na nervózní břicho a vydechla. Myslela jsem, že už budu v klidu, ale takové štěstí mě očividně nepotkalo.

Předchozí den, naplněný posledními přípravami na poslední chvíli, uběhl jako mlze. Zkoušel jsem se uvolnit na manikúře, pedikúře a při dobrém filmu. Možná to fungovalo, nebo jsem byla tak unavená, že jsem spala až překvapivě dobře. Ale, možná to bylo tím, že mě Dan včera v noci šukal tak tvrdě a dlouho, že mi vzal spoustu energie, takže to mohlo být proto.

 Teď jsem se cítila nervózní z očekávání. Recepce už nebyla jen večírkem, nebyla součástí falešné svatební hostiny. Měla svůj význam. Speciální.

Teď jsem nebyla Danova manželka jen na papíře. Byla jsem jeho manželkou v každém smyslu toho slova. Manželství bylo oficiálně skutečné. A recepce byla naší příležitostí, jak to oslavit.

„Je všechno připravené?“

Otočila jsem se a uviděla ve dveřích stát Dana. „Ano. Mám všechno, co mi Chris řekl. Pokud se ukáže, že je potřeba něco jiného, můžu za to nedopatření vinit jeho.“

Přešel ke mně. „Nervózní?“

„Břicho se mi chvěje, ale v dobrém slova smyslu. Nemůžu uvěřit, že je ten den konečně tady. Minulý týden utekl, jako voda.“ Podívala jsem se na něj. „Nevypadáš ani trochu nervózně.“

Pokrčil rameny. „Z čeho je třeba se stresovat? Já jsem v pohodě. Ty taky. Chris a Miley mají pokryté veškeré detaily. Žádné mimořádné události na poslední chvíli se neobjevily.“ Přistoupil trochu blíž. „Jediná věc, o kterou se bojím, je, abys nedostala jednu z tvých migrén. Ale máš je jen večer, takže si na to musíme dávat pozor, až poději.“

Ani mě nenapadlo, že bych mohla dostat migrénu. Bylo hřejivé, že on na to myslel.

Chytil mě za bok. „Pořád mi nedovolíš mrknout se na tvé šaty?“

„Ani náhodou. Budeš muset počkat.“ Usmála jsem se jeho uraženému výrazu. „Bože, ty jsi tak rozmazlený.“

Zabručel. „Víš, že nerad čekám.“

Ozval se zvonek. Vytáhl z kapsy telefon a otevřel vrata přes bezpečnostní aplikaci. „To je Chris a pár jeho lidí.“ Schoval telefon do kapsy, a pak mi stiskl bok.

„Doprovodím je sem k tobě, a pak se půjdu obléknout do našeho pokoje. Až budu připravený, počkám na tebe dole.“

Přikývla jsem. „Dobře.“

Věnoval mi jemný, neuspěchaný polibek. „Nádech. Klid. Úsměv. Všechno je v pořádku.“ S tím odešel z místnosti.

O minutu později se vrátil s Chrisem, kadeřnicí a vizážistkami. Chris ho jemně vyvedl pryč a trval na tom, že mě Dan neuvidí, dokud nebudu oblečená a připravená vyrazit. Dan po něm vrhl nerespektující pohled, ale poslušně odešel z pokoje.

Chris ke mně přešel a zářivě se usmál. „Jak se cítíte, miláčku? Nervózní?“

„Trochu. Nemůžu se toho zbavit.“

„Ach, nebojte se, drahoušku můj. Vím o něčem, co vám uklidní nervy. Nejprve, pamatujete si Phoebe, Jewel a Sheenu, že?“

„Pamatuju.“ Pozdravila jsem se se třemi ženami, které pak rychle připravily své stylingové nástroje a kosmetický vozík.

Krátce poté se objevil fotograf Floyd. Rychle ho následovaly Melinda, Ashley a Hanna, které si s sebou přinesly své šaty. Všechny tři ženy se se mnou přivítaly pevným objetím, úsměvem a chichotáním. Hanna si pozorně prohlížela moji tvář, a pak spokojeně přikývla.

„Žádné pupínky. Vynikající.“

„Pupínky?“ Opakovala jsem.

„No, některým nevěstám se to stává,“ řekla Ashley. „Vím, že už máš svůj obřad za sebou, ale technicky jsi dnes opět nevěsta. V takový den nechceš mít na špičce nosu kráter.“

Odfrkla jsem si a otočila se k Melindě, s úlevou a překvapením, že její úsměv nebyl napjatý. Věděla jsem, že ji Heatheřino chování zraňuje, takže jsem očekávala, že to ztlumí její vzrušení z recepce. „Myslím, že jsem tě nikdy neviděla vypadat tak závratně.“

„Na tohle jsem se těšila celé měsíce,“ řekla Melinda. „Jsem tak šťastná, že je ten den konečně tady. Zmeškala jsem tvůj obřad, takže to pro mě hodně znamená. A je skvělé, že tam bude také Junior.“

Divila jsem se. „Junior?“

„Heather včera večer zavolala a řekla nám o vydírání. Omluvila se za své chování tehdy a řekla, že dovolí Juniorovi, aby se recepce zúčastnil. Doufá, že jí to pomůže vynahradit některé věci, které udělala. Nejen mně a Wyattovi, ale i tobě a Danovi.

Sotva jsem se kousla do rtu, abych si neodfrkla. Heather si k nikomu nebrala servítky a bylo by jí jedno, jestli bych byla kvůli těm kecům, které vytáhla, naštvaná. Ale bylo možné, že když teď Dana znala a věděla, že dodrží slovo o tom, že jí může zničit život, udělala to, jako gesto míru. Buď to, nebo mi prostě odmítla dovolit, abych měla její rodiče jen pro sebe – takhle by to viděla Heather.

„Tak to je skvělé,“ bylo vše, co jsem řekla.

„Je,“ souhlasila Melinda. „A jsem docela nadšená z toho, mi vlasy a make-up udělají profesionálové.“

Chris tleskl. „No tak, dámy, začneme ano? Dejte mi své šaty. Pověsím je do skříně. Nechceme, aby byly pomačkané.“

Zatímco kadeřnice a vizážistky kouzlily na ostatních ženách a na mě, fotograf chodil kolem a fotil nás v různých fázích nepřipravenosti.

Nervy se mi trochu uklidnily poté, co mi Chris nalil mimózu. To, že jsem ho měla poblíž, pomohlo. Zvlášť, když se všichni soustředili na dodržení časového rozvrhu. Také nás zasypal občerstvením, jako byly müsli tyčinky, ovoce a sendviče.

O několik hodin později jsme se konečně začaly oblékat. Jakmile jsem byla připravená, postavila jsem se před celoplošné zrcadlo. Na rtech se mi okamžitě objevil úsměv. Milovala jsem své šaty. Hedvábné, bez ramínek s výrazným odstínem slonové kosti. Přes ně byla francouzská krajka, na které byly sporadicky vyšité černé růže, což jim dodávalo elegantní, ale i gotický vzhled.

Zadní strana nařaseného korzetového živůtku byla sešněrovaná černou stuhou a já věděla, že Dana budou svrbět prsty, aby ji rozvázal. Protože se šaty dotýkaly podlahy, nemohl si všimnout mých slonovinových krajkových bot až po kolena.

Vlasy jsem měla ve volných vlnách a vypadaly hedvábně hebké. Vlasy z tváře jsem měla zapletené nahoře a zbytek volně splýval. Do důmyslného účesu jsem měla vetkané černé a slonovinové růže. Stejně, jako přívěsek mého náhrdelníku byly i do náušnic vetkány do květin perly, takže každá z nich vypadala, jako poupě růže.

Melinda si ovívala tvář, jako by se chtěla ubránit slzám. „Vypadáš nádherně. Absolutně krásně.“

„To rozhodně vypadáš,“ souhlasila Ashley a usmála se na mě. „Předpokládám, že Simon a Wyatt budou mít zamlžené oči, až takhle uvidí svoji holčičku.“

„Pokud jde o Dana,“ začala Hanna, „roztaje. Navenek bude samozřejmě vypadat stejně nezdolně, jako vždy.“ Máchla rukou. „Je to psychopat.“

Povzdechla jsem si. „Není to psychopat.“

Hanna se zasmála. „Je tak snadné tě dostat.“

Protočila jsem očima. „No, všechny tři vypadáte víc, než úžasně.“ Otočila jsem se a poděkovala Phoebe, Jewel a Sheeně – všechny tři si balily věci.

„A teď, na závěr,“ oznámil Chris a podal mi moji kytici. „Připnul jsem na stuhu Melindin špendlík.“

Spadla mi brada. Kytici z bílých růží zcela přetvořil tak, aby odpovídala tématu recepce. Přidal žaludy, mini dýně, sezónní bobule, černé peří a také tmavě karmínové a zlaté listy. Zazubila jsem se na něj. „Moc se mi líbí, Chrisi.“

Rozzářil se. „Říkal jsem vám, že bude.“

Floyd mě vyfotil a mračil se, kdykoli se mu Chris pokusil šéfovat. Lidé pak postupně začali odcházet, aby mohli zamířit na místo konání.

Sama, jsem popadla slonovinovou sukni a vyšla z místnosti. Šla jsem chodbou, ale zastavila jsem se, když jsem si uvědomila, že dole pod schody stál Dan. Zatajil se mi dech. Sakra, jestli v tom smokingu nevypadal, jako ztělesnění chutnosti. Vážně, chtěla jsem si z něj ukousnout velké sousto. Jeho oči – obvykle tak tvrdé a zamyšlené – byly, jako tmavý samet, když mě uviděl. Na jeden koutek jeho úst se mu prodral příznak úsměvu.

„Pojď sem dolů, holčičko.“

Pevně jsem se držela zábradlí, když jsem opatrně sestupovala ze schodiště. „Vypadáš zatraceně přitažlivě.“

„Ty vypadáš úchvatně.“

Zakroužil prstem a naznačil mi, abych se pro něj otočila. Pomalu jsem to udělala a usmívala se jeho trhanému nadechnutí, když uviděl zavazování na korzetu. „Líbí se ti to?“ Zeptala jsem se a znovu se k němu postavila čelem.

„Ach, líbí se mi to.“ Jednu ruku mi položil na záda, druhou mě uchopil zezadu za krk a sklonil ústa k mým. Polibek byl jemný a cudný, ale cítila jsem v něm hlad. „Nevím, co chci udělat víc. Sundat ti ty šaty nebo ti je držet vyhrnuté v pase, zatímco tě budu šukat.“

Hm, to byla opravdu dobrá reakce. Měla jsem pocit, že ty boty ho vyburcují ještě víc.

Přimhouřil oči. „Co je za tím tvým tajemným úsměvem?“

„To se dozvíš později,“ řekla jsem a lehce přejela prstem po přetvořené květině v klopě z bílé růže, kterou měl na obřadu ve Vegas. „Je Sam venku?“

„Je.“ Dan mě vzal za ruku. „Pojďme.“

Sam byl také jedním z hostů na naší recepci, takže jsme nechtěli, aby byl naším řidičem. Ale požádal, zda by mohl mít tu „čest“ odvézt nás na místo konání. Hotel nebyl příliš daleko, takže netrvalo dlouho, než jsme dorazili.

U dveří se s námi potkala Miley a informovala nás, že všichni hosté pijí koktejly ve velkém tanečním sále a jakmile budeme uvnitř, budou nasměrováni do botanické zahrady.

Dychtivě jsem se chtěla podívat na vnitřní zahradu, ale když jsme dorazili na travnatou plochu, která ji obklopovala, Floyd nás honil z místa na místo, zatímco nás několikrát vyfotil v různých pózách.

Říkala jsem si, že alespoň jedna by mohla vypadat dobře. Nařídil Danovi a mě, abychom si dali další cudný polibek, zatímco Miley a Chris – kteří v záběru nebyli vidět, házeli podzimní listí, jako by to byly konfety.

Jakmile Floyd oznámil, že skončil, Dan se ke mně otočil a zeptal se. „Jsi v pořádku?“

„Ne, mám mezi prsama zaseknutý list.“

„Šťastný to list.“

S hihňáním jsem ho vytáhla a upustila na zem. „Lepší.“

Letmo se podívala na botanickou zahradu. „Připravená?“

Přikývla jsem. „Víc, než připravená.“ Propletla jsem si s Danem ruce a přešli jsme k proskleným dveřím. Chris je otevřel, a pak ustoupil, což nám umožnilo vstoupit, jako první. Vyrazilo mi to dech. Místo vypadalo… kouzelně.

Řetězy drobných světýlek, girlandy z listů a jantarové svíčky dodávaly místnosti teplou podzimní záři. V květinových aranžmá byly stejné prvky, jako v mé kytici – bobule, mini dýně, žaludy, peříčka a listy.

Kolem byly rozestavěné nějaké větší dýně a některé byly natřené černou barvou, aby ladily s krajkou na mých šatech. Akcenty zlaté a šampaňské dodaly dekoru trochu lesku a půvabu a fialové podsvícení mu dodalo dynamickou, romantickou atmosféru, díky které každá další barva vynikla.

Stoly byly krásně připravené. Černé jiskřivé ubrusy, bíle potažené židle, oranžové šerpy na židlích, podzimní květinové ozdoby, tmavě červené ubrousky a vůně karamelu a jablka.

A ty dva vysoké stromy jmenovek byly prostě úžasné. Nebyla jsem si jistá, jestli ty černé, pokroucené, pohádkové stromy byly falešné nebo ne, ale na větvích visely květy, krystaly a jmenovky – každý host měl kartičku s číslem stolu.

Celkově to vypadalo, jako kouzelná pohádková zahrada uprostřed podzimu. Hrdlo se mi sevřelo a podívala jsem se na Dana. „Tohle je prostě… nemám slov.“

„Alespoň řekněte, že se vám to líbí,“ prosil Chris, stojící o několik kroků dál, vedle Miley.

Otočila jsem se na plánovače. „Miluju to. Všechno. Vy dva jste géniové.“

Oba se usmáli a hravě do sebe šťouchli.

„Připraveni na své hosty?“ Zeptala se Miley.

Dan přikývl. „Přiveďte je.“

Původně jsme nechtěli hosty zdravit, když vstupovali, ale usoudili jsme, že je to dobrý způsob, jak zajistit, že si promluvím s každým. Tak jsem se zdravila, přijímala polibky na tváře a děkovala lidem, že přišli, když vcházeli do botanické zahrady.

Chris a Miley nasměrovali lidi na správný strom jmenovek a řekli jim, na které očíslované větvi najdou svou kartu. Systém fungoval dobře.

Když vstoupil Simon a pořádně si mě prohlédl, ztěžka polkl. „Miláčku, vypadáš víc, než krásně.“

„A ty v tom smokingu vypadáš velmi elegantně,“ řekla jsem mu.

Zvedl bradu. „Vypadám, že?“ Vzal mi ruce do svých a trochu je stiskl. „Maggie, Freddie a dokonce i Deacon jsou z tebe tak šťastní.“

Usmála jsem se. „Mám tě ráda, tati. A taky je miluju.“

Vtiskl mi polibek na čelo. „Později budu chtít tanec.“ S tím se posunul dál.

Přistoupil ke mně Wyatt. Ústa se mu zkroutila a oči zaslzely. „Melinda měla pravdu, na tebe je ale pohled,“ řekl trochu nevrle.

„A ty vypadáš… nepohodlně,“ řekla jsem. „Hezky, ale ne ve své kůži.“

Zatahal se za límec. „Nesnáším obleky. Ty to víš. A smokingy nenávidím ještě víc. Řekni mi, že je tam pivo.“

„Je tam pivo. Měla jsem silné podezření, že jakmile něco vypije, strhne si kravatu a rozepne několik knoflíků.

„Chris mě propaluje očima, takže půjdu dál.“ Políbil mě na tvář, a pak mi pošeptal. „Jsem na tebe pyšný.“ Pak zmizel.

Na řadu přišli Melinda a Junior. Obejmul mě a zeptal se, jestli je dort. Když jsem mu řekla o sušenkovém baru, věnoval mi ten největší úsměv.

Pozdravila jsem několik dalších lidí, včetně Hanny, Ashley a Tuckera. Také jsem pozdravila mnoho Danových kolegů, včetně šíleně žhavého chlapíka, o kterém jsem rychle zjistila, že je Blake Mercier. Vzal sebou svou manželku Kensey a jejich dvouletého syna.

Brzy vešli Travis, Hope, Kent a Jenny. Skoro jsem zalapala po dechu. Protože, Bože, Hope na sobě měla bílou. Nestyděla se? Dobře, nebyla to svatba, ale byla to svatební hostina, takže vzít si na sebe bílou bylo velmi ubohé.

Všimla jsem si, že vypadala velmi naštvaně. Měla jsem podezření, že si myslela, že budu mít na sobě bílé šaty, a tak bych byla naštvaná kvůli výběru jejích šatů. Místo toho jsem jen zašilhala. Ta ženská plýtvala místem, podobně jako její manžel.

Ze čtyř Davenportů byl Travis první v řadě, aby nás pozdravil. Poté, co pozdravil Dana, šel ke mně. „Gratuluji, Vienno, vypadáš nádherně.“ S úsměvem přiblížil svou tvář k mé a zašeptal: „Nakonec si uvědomíš, že jsi udělala tu největší chybu svého života, když jsi nedbala na to, co jsem ti o Danovi řekl. Myslím, že někteří lidé musí dostat tvrdé ponaučení.“

Věnovala jsem mu lítostivý pohled a poplácala ho po ruce. „Je božská škoda, že ses ze svých rad nikdy nepoučil sám. Teď, pokud nechceš, aby tě Dan vyhodil – a oba víme, že by to udělal – se pohni.“

Možná by to neudělal, ale pak do něj omylem vrazil Kent. Ten se samozřejmě Travisovi omluvil, než naštvaně odešel.

Kent na mě mrkl pohledem „kryju ti záda“. „Vypadáš úžasně, Vienno. Můj bratr je šťastný muž.“

Usmála jsem se. „Řekla bych, že ta šťastná jsem já.“ Políbil mě na tvář, a pak šel dál.

Jako další přišla Jenny. Skelný výraz v jejích očích mi prozradil, že už vyzkoušela několik koktejlů. „Vidím, že plánovači odvedli dobrou práci.“

„To odvedli,“ souhlasila jsem.

Věnovala mi sladký úsměv. „Udělej ho šťastným, Vienno. Zaslouží si být šťastný.“ A rychle odešla.

Málem jsem vykulila oči, když se přede mnou objevila Hope.

„No, gratuluji,“ řekla mi upjatě.

„Děkuji.“

„Myslela jsem, že na sobě budeš mít něco trochu víc slavnostního.“

Věděla jsem, že mě pobízela k tomu, abych se vyjádřila k tomu, co měla na sobě, a tak jsem řekla jen: „Díky, že jsi přišla, Hope.“

Otočila jsem se k osobě za ní a pozdravila, čím jsem Hope přinutila buď pokračovat v chůzi, nebo udělat scénu. Šla dál.

Jakmile byli všichni hosté konečně uvnitř, Dan se ke mně otočil a svraštil obočí. „Co ti pošeptal Travis?“

„Že nakonec uvidím, že jsem udělala chybu, když jsem nerespektovala jeho varování. Prostě ho ignoruj, já to dělám.“ Trochu jsem zavrtěla hlavou. „Nemůžu uvěřit, že si Hope oblékla bílou. Předpokládám, že to měl být ten očekávaný pasivně-agresivní úder. Nepochybně je naštvaná, že se její hry nevyplatily.“

„Taky se jí nelíbí, že ji zastiňuješ,“ řekl. „Pokud chceš, aby odešla, řekni slovo a já to vyřídím.“

„Ne, nech ji zůstat. Bude zábavné sledovat, jak se jí lidé vysmívají za to, že si vzala bílou.“

„Jak poroučíš.“ Dan mi stiskl ruku. „ Pojď, půjdeme si sednout.“

Usadili jsme se u hlavního stolu. Simon Wyatt seděli po mé straně – většinou proto, že spolu brzy pronesou řeč – zatímco Melinda a Junior seděli vedle Dana. Malý chlapec se zaměstnával pomocí malého balíčku omalovánek, o které jsem pořádala Miley, aby mu je ta dala. Totéž udělala pro všechny děti.

Na okamžik jsme si rychle prohlédli místnost. Všichni teď seděli. Většina obdivovala výzdobu a fotila. Jiní si povídali nebo se smáli. Někteří hosté už stříleli po Hope znechucené pohledy. Její rudé tváře naznačovaly, že si to dobře uvědomovala.

Krátce na to se začalo nosit jídlo. Pro začátek jsme měli krémovou polévku podávanou v malých umělých vydlabaných dýních. Viděla jsem několik lidí, kteří si je fotili a jasně oceňovali jejich kreativitu.

Jako hlavní jídlo jsme měli talíře s pečeným krocanem, bramborovou kaší, kukuřicí, houskou, zelenými fazolkami, krůtí nádivkou, omáčkou a brusinkovou omáčkou ve stylu Díkůvzdání.

Dezert se nepodával, protože jsme měli dezertní stůl, který zahrnoval ovocné koláče, dort s dýňovým kořením, košíčky z červeného sametu a celou řadu dalších dobrot. Děti se většinou bavily u baru se sušenkami a v bufetu s cukrovinkami ve stylu Halloweenské koledy.

Svatební dort stál uprostřed dezertního stolu na dortovém stojanu z kmene stromu. Klasický třípatrový dort byl ozdobený hedvábnými růžemi, fondánovými listy, vinoucími se větvemi a pod obloukem z listů byl zakončený postavičkou ženicha a nevěsty. Byl tak nádherný, že jsem si nebyla jistá, jestli do něj můžeme zakrojit – nechtěla jsem ho ničit.

Když začali číšníci sbírat nádobí, Simon se ke mně naklonil. „Všimla sis, jak se Travisovi jeho žena snaží vyrvat pití z ruky? Nemůžu říct, že bych jí to vyčítal. On do sebe lije šampaňské, jako by ho za to platili.“

Všimla jsem si. „Při troše štěstí omdlí přímo u stolu.“

Simon se zasmál. „Lze jen doufat.“

Na pokyn Miley se Dan postavil se skleničkou šampaňského v ruce. Místnost během okamžiku ztichla. „Nejprve bych vám jménem své manželky a svým rád poděkoval, že jste přišli,“ řekl Dan hlasem hladkým, jako sklo. „Zejména těm, kteří cestovali z daleka, aby tady mohli být. A děkuji Simonovi, Melindě a Wyattovi, že jsem se se, v rodině, kterou jste spolu vytvořili, cítil tak vítaný.“

Nadšená jím jsem se musela usmát. Ano, od začátku se k němu chovali skvěle. Díky Travisovi došlo k „problému“, ale moje rodina to překonala.

Dan poděkoval spoustě dalších lidí, včetně organizátorů svatby a místa konání. Vrhl na mě krátký pohled, a pak dodal: „Každý, kdo mě zná, si je dobře vědom toho, že jsem vždycky říkal, že se nikdy neožením. Není to tak, že bych měl něco proti manželství. Prostě jsem v tom niky neviděl nic přitažlivého. Až do Vienny.“

Ozvalo se několik ááách.

„Svou Viennu jsem poprvé potkal, když přišla pracovat do mé společnosti. Myslel jsem si, že je to to nejsenzačnější stvoření, jaké jsem kdy viděl, ale pokud šlo o mé zaměstnankyně, měl jsem zásadu držet od nich ruce pryč, takže mi chvilku trvalo, než jsem podle toho začal jednat. Během doby, kdy pracovala, jako moje osobní asistentka, jsem se o Vienně hodně dozvěděl. Dozvěděl jsem se, že je milá. Loajální. Pečující. Nebojácná. Upřímná. Tak upřímná, že ani jednou nezaváhala mi vynadat nebo mě nazvat kreténem, kdykoli bylo potřeba.“

Můj otec zamumlal: „To si dokážu představit.“

Dan se na mě podíval. „Jednou ses zeptala, jestli si myslím, že budu ve vztahu stejný, jako v obchodních záležitostech. Budu vždy usilovat o víc a nikdy nebudu spokojený s tím, co mám. Odpověď je, rozhodně ne. Jsi jediný člověk v mém životě, se kterým jsem se kdy cítil spokojený. Jediný člověk, se kterým bych kdy chtěl sdílet svůj život. A jediný člověk, bez kterého bych nikdy nechtěl žít.“

Cítila jsem, že každé slovo myslel naprosto vážně a ztěžka jsem polkla. Sevřelo se mi hrdlo. Ten bastard ale uměl mluvit. Otočil se zpět k hostům. „Takže bych byl rád, kdyby se všichni postavili a pozvedli sklenku pro moji ženu, Viennu.“

Všichni vstali, ale já měla oči jen pro něj.

„Teď předávám slovo Viennině otci, Simonovi a pěstounovi, Wyattovi,“ řekl.

Když se Dan znovu posadil, opřela jsem o něj a usmála se. „Kámo, to bylo docela sladké.“

„Byla to čistá pravda.“ Dan mi vtiskl polibek na ústa. „Jestli se na mě budeš pořád tak dívat, budu tě muset zatáhnout do temného kouta a promluvit si s tebou.“

Vzhlédli jsme, když vstali Simon a Wyatt. Pronesli společnou řeč, jako zatracené komediální duo. Bylo to vlastně docela vtipné. Ostatní lidé nešeřili úsměvy, smíchem a občasným hekáním.

Kent také pronesl projev, který jsem nečekala. Byl krátký a sladký. Žádná zmínka o dysfunkční rodinné dynamice, Danově sexuálním životě nebo jiných nepříjemných tématech. Za to jsem byla ráda.

Ztěžklo mi břicho, když Travis zvedl sklenici a postavil se. Ale jeho bratr položil tomu idiotovi ruku na rameno a něco mu zašeptal do ucha. Travis sevřel ústa, ale posadil se zpět na židli. Vydechla jsem úlevou. Vyhnula jsem se kulce.

Když přišel čas na „první tanec“, Dan a já jsme zamířili na provizorní taneční parket. Držel mě v těsné blízkosti, stejně jako před všemi těmi měsíci na gala, když jsme se jemně pohupovali do písně, kterou kapela tak zkušeně hrála.

„Jsi v pořádku?“ Zeptal se, když měl ruku nataženou na mých zádech a palcem přejížděl po stuze mého korzetu.

„Jo, jen jsem nafouklá po tom velkém jídle. Divím, se, že z těch šatů nevypadnu.“

Jeho oči zaplály. „Později se z nich dostaneš. Pořád si ale nejsem jistý, jestli to bude předtím, nebo potom, co tě ošukám.“

„Brala bych obojí.“ Přitulila jsem se k němu blíž. Pootevřela jsem rty, když jsem si uvědomila, že byl tvrdý, jako skála. „Ale, ale, to je velký kus, co máš teď v kalhotách.“

„Je mučivé vědět, že stačí jediné zatažení za tuto stuhu a uvolnil bych ten korzet a měl přístup k tvým krásným prsům.“

„Má to pro tebe být mučivé.“

Přiložil mi ústa k uchu. „Moje hodná holka zlobí, že ano?“

Zachvěla jsem se při pocitu, který ve mně vyvolal jeho dech na mém ušním lalůčku. „Můžeš mě za to potrestat později.“

„Nemysli si, že to neudělám.“

Píseň brzy skončila. Zamířila bych rovnou zpátky na své místo, kdyby mě nezastavil Simon a netrval by na tanci. Zasmála jsem se, když jsem viděla, že Melinda udělala totéž Danovi.

Netrvalo dlouho a taneční parket se zaplnil. Ječící děti běhaly v kruzích kolem tanečníků a klouzaly se po kolenou, včetně Juniora.

Až, když jsme si zatancovala s Wyattem a Kentem, konečně jsem dostala příležitost vrátit se ke svému stolu a dát si doušek ze své skleničky. Sotva jsem ji odložila, Ashley mě táhla zpátky na taneční parket.

O několik písní později mě Dan vzal za ruku a vedl mě ke své širší rodině. Chtěl, abych měla příležitost je poznat. Zpočátku jsem si říkala, jestli budou stejně snobští, jako Hope a Jenny, ale rychle jsem si uvědomila, že stály pevně nohama na zemi.

Poté jsme s Danem chodili od stolu ke stolu a s našimi hosty si krátce popovídali. Nikdy jsem nedostala tolik objetí ani nepózovala na tolik fotek. Usmívala jsem se tak často, až mě bolela čelist.

Nebyla jsem ale zaměstnaná tolik, abych si nevšimla, že mě Travis několik nehod. Převrátil láhev šampaňského, upustil sklenici s vínem na taneční parket, převrhl misku s bonbóny a narazil do staršího páru. Nebyla jsem si jistá, jestli byl tak ovíněný, nebo se jen choval, jako malé děcko, kterým byl.

Když jsem stála u svého stolu a pila, usmála jsem se, když ke mně přišli Ashley a Tucker. „Ahoj, vy dva. Bavíte se?“

„Mám pro sebe misku plnou dobrotek, co by se mi na tom nemělo líbit?“ Zeptala se Ashley, zjevně trochu ovíněná a přitiskla si misku na hrudník, jako by to bylo novorozeně. „Melinda si to pěkně užívá.“ Ukázala na moji pěstounku, která proháněla své boty a tancovala se svými sestrami, Hannou a Juniorem.

„Vypadá to tak,“ řekla jsem.

„Kdo jsou ti chlapi?“ Zeptal se mě Tucker a ukázal na dva muže, kteří tancovali breakdance a vypadali přitom, že věřili tomu, že jsou mnohem lepší, než ve skutečnosti byli.

„Danovi ženatí bratranci. V tom obleku vypadáš moc pěkně, Tuckere.“

S domýšlivým úsměvem si upravil kravatu. „No, snažím se. Ten oblek jsem měl na svatbě Ashleyiny sestry. Té otravné, která mi říká Tucky, aniž by si všimla toho, že se mi to nelíbí. Ta ženská není nejjasnější žárovka ze všech, takže je dobře, že je aspoň hezká.“

Ashley zvedla hlavu. „Myslíš si, že je moje sestra hezká?“

Tucker ztichl. „Co?“

Otočila se na něj s rukou v bok a sevřenou čelistí. „Tebe bere moje sestra? To tady říkáš?“

Trhl sebou. „To jsem neřekl.“

„Ale něco k ní cítíš, že? Bože, nemůžu uvěřit, že jsem ta znamení předtím neviděla. Všechny ty stopy byly přímo přede mnou.“

Zamračil se. „Znamení? Neexistují žádná „znamení“, protože k do tvojí sestry nedělám. Ani ji nemám rád.“

„Opravdu? Někdy nás srovnáváš.“

„Myslíš, jako když říkám, že jsi chytřejší, vtipnější a nejsi takový zatracený idiot?“

„Nenávidíš jejího manžela.“

„Protože mi přejel klíčkem po autě, jen aby byl hajzl.“

„Tenkrát se ti líbil její příspěvek na Facebooku.“

„Myslíš ten, který říkal: ‚Všechno nejlepší k výročí Ashley a Tuckerovi‘? Taky se ti to líbilo.“

„O to nejde.“ Ashley zvedla hlavu. „Prostě to přiznej, jsi zamilovaný do mé sestry.“

Položil si ruku na hlavu. „Ach můj Bože, jak ses dostala od toho, že mě přitahuje – což nepřitahuje – k tomu, že jsem do ní zamilovaný? Ani se mi ta ženská nelíbí, natož abych s ní chtěl spát.“

„Nevím, jestli ti věřím. Možná bychom si měli dát pauzu nebo tak něco.“

„To stejné jsi říkala včera, když jsem nevyměnil toaletní papír poté, co došla role.“

Ashleyiny oči zaplanuly. „No, to je běžná věc.“

Dan si odkašlal, když se k nám přišoural. „Omlouvám se, že ruším, ale musím si promluvit se svou ženou.

Ashley se na něj usmála. „To není problém, Dane.“

Tucker kývl bradou na pozdrav. „Ano, žádný problém.“

Pak se opět začali polohlasně hádat. Dan mě odvedl o kousek dál a rukou mě chytil za loket. „O čem v tom jde?“

Povzdechla jsem si. „Právě vedou jeden ze svých mini soubojů.“

„Bude třeba nechat je vyvést ven?“

Mávla jsem rukou. „Ach ne, vůbec ne. Za pár minut budou v pohodě. Jen si to potřebují vyřešit.“

„Hmm.“ Dan si mě přitáhl blíž. „Měla bys vědět, že tvůj otec a Wyatt jsou v pronajaté foto budce a dělají zatracené věci s rekvizitami. Snažili se mě tam vtáhnout taky.“

Při té představě jsem se usmála. „Těším se, až uvidím ty fotky.“ Můj úsměv znejistěl, když Jenny mířila k nám a v očích se jí zalesklo.

„Ahoj, Dane,“ řekla sladce a v hlase se jí ozývala mírná nadávka. „Ty si se mnou nezatancuješ?“

Povzdechl si. „Běž si sednout, Jenny.“

Našpulila rty. „Ale já chci tančit. Teď. S tebou.“ Položila mu ruku na paži a naklonila se až příliš blízko. „Prosím, Dane.“

Pohnul paží, aby její ruka sklouzla dolů. „Jdi. Sedni si.“

Zamračila se. „Proč jsi zlý? Býval jsi na mě tak milý. Velmi, velmi milý.“ V jejích očích se zle zablesklo. „Pamatuješ ty časy? Pamatuješ si, jak nám spolu bylo dobře?“

Svině. Nadechla jsem se.. Pokud se s tou mrchou nevypořádá on, vytřu jejím obličeje podlahu.

„Jsi opilá,“ řekl Dan, „a děláš si ostudu.“

Jenny se nadechla a narovnala se. Tváře jí zrudly.

„Kreténe.“ Otočila se a trochu nejistě zavrávorala na nohou.

„To vůbec nebylo trapné,“ zamumlala jsem, bobtnala, ale odmítala jsem se na svatební hostině bavit o nějaké krávě. Udělám to později. Hodně.

Dan si znovu povzdechl. „Bude se za to ráno nenávidět.“

No, já už k jejímu nenávidění měla blízko teď. „Alespoň ji Kent neslyšel. Byl by naštvaný.“

„Naštvaný? Vytočilo by ho to. Kdybych tě slyšel takhle mluvit s kterýmkoli mužem, přeskočilo by mi. Víš, jsem rád, že jsme utekli, protože na samotném ceremoniálu alespoň nikdo nedělal hlouposti.“

„Myslíš kromě toho, že oddávající krkal, jako blázen?“

Dan sevřel čelist. „Jediné, co jsem cítil, byla ta zasraná cibule, kterou snědl.“

Zasmála jsem se. „Já tady. Je mi jedno, co říkáš, ale celá ta věc byla zatraceně vtipná.“

„Nebylo to vtipné ani trochu.“

„Jak to můžeš vědět? Ty ‚nemáš‘ smysl pro humor.“

Objevil se Chris s luxusním nožem v ruce. „Je čas.“

Zasténala jsem. „Nemůžu to udělat.“

„Můžete,“ řekl a poplácal mě po ruce. „Pojďte, za pár sekund to skončí.“

„Nemám to v sobě, abych zničila něco tak dokonalého.“

Dan protočil očima a vzal si nůž. „Jsem si docela jistý, že se tvá vina rozplyne, jakmile budeš mít v puse kousek dortu. Chrisi, veďte nás.“