TF - 26. kapitola

 Překlad: Marťa

Něco bylo špatně. Velmi, velmi špatně.

Takhle jsem Dana už viděla. Vlastně čtyřikrát. A to vždy 1. listopadu každého roku. Byl chladnější, než obvykle. Tvrdší. Apatický. Tak neuvěřitelně vzdálený, že jeho pohled klouzal po lidech, jako by se od všech oddělil – bylo těžké to vysvětlit.

Ostatní v místnosti si toho všimli, přestože sotva řekl slovo. Což nebylo neobvyklé, když se setkal s vývojovým týmem – často je nechával mluvit. Většinou naslouchal, v případě potřeby nabízel podněty a nechal členy týmu propracovat jejich nápady. Ale dnes odpoledne byli příliš rozptýlení jeho ledovým chováním, než aby byli produktivní. To nebylo vůbec dobré, protože v tomto stavu mysli mnohem méně snášel nerozhodnost a neschopnost.

Několik z nich se na mě podívalo, abych jim poradila. Jen jsem mávla rukou a povzbuzovala je, aby pokračovali. Absolutně nejhorší, co mohli udělat, by bylo se ho zeptat, jestli je v pořádku. Ukousl by jim hlavy. Nekřičel ani neběsnil, ale mluvil tím tichým hlasem, ze kterého kapal mráz a mohl by váš šlehnout, jako bič.

Nebylo třeba génia, aby zjistil, že toto konkrétní datum pro něj bylo nějak významné. Ale letos jsem to neviděla přicházet. Včera na Halloweenském festivalu jsme měli takový výbuch. No, já měla výbuch. Choval se stejně, jako v zoo a v muzeu – užíval si svým vlastním způsobem. Takže jeho dnešní změna nálady byla šok.

Když jsem se probudila, nebyl tam, což bylo vzácné. Napadlo mě, jestli nebyl v kuchyni a nepřipravoval nám snídani nebo tak něco, takže jsem se rychle připravila do práce a zamířila dolů… jen abych zjistila, že nikde nebyl.

Šla jsem ho hledat a nakonec ho našla v jeho kanceláři.

Když jsem vešla do místnosti a zjistila, že za mě zíral tím prázdným pohledem, vzpomněla jsem si, co bylo za datum. Než abych se zeptala, jestli je v pořádku – z minulé zkušenosti jsem se naučila, že bylo nejlepší na jeho změnu neupozorňovat – zeptala jsem se, jestli půjde dolů na snídani.

„Už jsem jedl,“ řekl klidným hlasem. „Sejdeme se ve foyer, až dorazí Sam.“ A pak se vrátil ke svému počítači a propustil mě.

Rozhodla jsem se mu dát emocionální prostor, který zřejmě potřeboval, odešla z kanceláře a nasnídala se sama.

Během jízdy do o-Verve sotva promluvil slovo. Vlastně se na mě sotva podíval. I když na koženém sedadle mezi námi bylo jen pár centimetrů, mohlo by nás od sebe stejně dobře dělit tabulové sklo. Bylo to, jako by kolem sebe postavil čtyři obrovské zdi. Nikdo se přes ně nikdy nedostal a byl by blázen, kdyby to zkoušel.

Nemělo být možné, aby na někoho štěkal, ale dnes ráno to udělal několikrát. Jeden zaměstnanec se skutečně rozplakal, když od něj odcházeli. Dan vás dokázal přimět, abyste se cítili několik centimetrů vysocí a zvládl to udělat několika slovy.

Choval se ke mně stroze a prudce, ale zatím se mi podařilo vyhýbat jeho štěkání. Pravděpodobně nakonec ucítím ostrou hranu jeho jazyka.

Když nadešel čas oběda, prohlásil, že míří do své kanceláře a nechce být rušen. Takže jsem jedla sama u svého stolu, jako už mnohokrát v minulosti, než jsme se stali falešným párem.

Bylo to po nějaké době poprvé, kdy jsem se skutečně cítila, jako bych byla jeho OA. Byla to připomínka, že ve skutečnosti jsem pro něj víc, než to, nebyla. A připomínka, že jsme nebyli skutečný pár.

Po skončení naší polední přestávky jsme zamířili přímo na schůzku s vývojovým týmem… a dostali jsme se do přítomnosti. Což nedopadlo dobře.

V jednu chvíli, když se jeden z mužů verbálně probíral vysvětlením, Dan zvedl ruku. Muž ztichl a místnost ztichla.

Když Dan promluvil, sledovaly ho oči celého týmu. „Měli jste čtyři týdny - čtyři - na vytvoření nových nápadů. A tohle je to nejlepší, co jste vymysleli?“

Trhla jsem sebou. Dobře, uznávala jsem, že tým mohl být připravený lépe, ale opovržení kapajícího z jeho hlasu bylo zbytečné. Když jim dal ten slovní pohlavek, byla jsem překvapená, že jim ještě zbyla vůle žít.

Když se vrátil do své kanceláře, zabouchl za sebou dveře. Kdyby to byl kterýkoli jiný den v roce, následovala bych ho dovnitř a řekla mu, že to pitomé chování musí přestat. Ne, že bych čekala omluvu nebo přiznání viny. Ale stejně bych ho poslala do prdele.

Tohle však nebyl jednoduchý případ, kdyby byl splachovací. Něco se mu vrtalo v hlavě. A to samé „něco“ ho dál trápilo po zbytek pracovního dne.

Cestou domů byl stejně tichý, jako toho rána cestou do firmy. Alespoň na mě neštěkal. Zatím.

Sotva jsme vkročili do domu, beze slova zmizel nahoře. Tak fajn.

Než jsem šla do kuchyně udělat večeři, strávila jsem chvilku čtením v knihovně. Poslal jsem mu rychlou zprávu, abych mu dala vědět, že dělám špagety, pro případ, že by měl hlad.

Na zprávu nereagoval. Také se dolů nepřišel najíst.

Po večeři jsem šla do svého pokoje a dohnala nějakou práci. Pak jsem se podívala na nový díl seriálu, na kterém jsem byla tak trochu závislá. Když jsem v deset vylezla, po Danovi stále nebylo ani stopy, tak jsem se ho rozhodla zkontrolovat. Nemohla bych spát, kdybych věděla, že je alespoň relativně v pořádku.

Zkusila jsem mu zavolat, ale spadlo to do hlasové schránky. Zamračila jsem se. Bylo mimořádně vzácné, že Dan nezvedal telefon. Byl jako prodloužení jeho zatracené ruky.

Šla jsem do kanceláře v očekávání, že ho najdu sedět ve tmě a místnost osvětlovala pouze záře obrazovky počítače, ale on tam nebyl.

Zkontrolovala jsem kuchyni a myslela si, že možná bude večeřet. Ani tam nebyl. Zkontrolovala jsem tělocvičnu, protože bylo možné, že se rozhodl vyřešit své problémy na boxovacím pytli. Ani tam po něm nebylo stopy.

Ramena mi klesla. Možná šel spát. Do své postele.

Došla jsem do jeho pokoje a zaklepala na dveře. Žádná odpověď.

Ani jednou jsem do té místnosti nevstoupila a respektovala jeho hranice. Nakouknutí dveřmi se však nepočítalo, jako vstup, ne?

Otočila jsem klikou a zatlačila na dveře, takže se pomalu otevřely. Nahlédla jsem dovnitř, vnímala velmi mužský prostor s jeho geometrickými liniemi, neutrálními tóny a tmavým dřevem, ale jeho jsem nikde neviděla. Přikrývky byly nedotčené.

S povzdechem jsem si zajela rukou do vlasů a přemýšlela, kde by mohl být. Pak mi to došlo. Zahrada. Zjevně zamířil do zahrady, aby měl trochu klidu a ticha.

Venku bylo trochu chladno a tak jsem, protože jsem byla oblečená jen v tenkém tričku a kraťasech, spěchala do malé oázy mezi stromy. Ale nebyl ani tam. „Proboha,“ zamumlala jsem. Jak těžké může být najít jednoho muže v jeho vlastním domě?

Dobře, budu se muset prostě postavit ve vstupní hale a křičet jeho jméno, dokud neodpoví. Když jsem procházela kolem bazénu na cestě zpět k domu, zavanul chladný vánek a zašustil záclonou altánu. A byl tam. Zastavila jsem se s úlevným povzdechem. Konečně.

I když jsem věděla, že moje přítomnost pravděpodobně nebude vítána, vklouzla jsem do altánu. Povaloval se na ratanové pohovce se sklenkou v ruce a jeho oči se setkaly s mými. Jeho intenzivní pohled byl tak znepokojivě prázdný, až mě svědila kůže.

Podívala jsem se na poloprázdnou láhev whisky na stole vedle něj. Projel mnou neklid. Dan nebyl velký pijan. Tu a tam si dal skleničku toho či onoho, ale nikdy jsem ho neviděla, že by si otevřel láhev.

Otevřela jsem pusu, abych řekla, že jsem ho přišla zkontrolovat, ale pak jsem si to rozmyslela. Žádný dospělý muž nechtěl být kontrolován. A vzhledem k náladě, v jaké byl Dan, by ho to jen naštvalo.

Jeho neochvějný pohled se ani jednou neodklonil od mého - ani když si dal další doušek whisky. Opravdu jsem nedokázala poznat, na co myslel.

Stála jsem tam a nevěděla, co říct nebo udělat. I když jsem se cítila, jako vetřelec, nechtěla jsem ho nechat samotného. Pravděpodobně netoužil po společnosti ani pohodlí, ale připadalo mu špatné vrátit se zpátky do domu.

Tak jsem přešla k pohovce a sedla si vedle něj. Byla jsem několik centimetrů od něj, aby se necítil utlačený. Nemluvila jsem. Ani on ne.

Prostě jsme tam jen seděli a hleděli na vlnící se vodu v bazénu. Bylo mi trochu chladno, tak jsem si přitáhla nohy k sobě a objala je rukama.

Dan si ztěžka povzdechl. „Běž dovnitř.“

Ach, on mluví. Bylo dobře, že opilecky neblábolil.

Opřela jsem si bradu o kolena. „Líbí se mi tady.“

Opět mezi námi zavládlo ticho. Napjaté ticho, které mi drásalo nervy.

Ubíhaly nekonečné minuty, když si nečinně dopil svůj nápoj, jako by se ztratil ve vlastních vzpomínkách. Možná to bylo tou whisky nebo prostě tím, že byl úplně oblečený, ale nezdálo se, že by ho chladný večerní vzduch nějak obtěžoval. Já oproti tomu nemohla tvrdit totéž. Ruce i nohy mi pokryla husí kůže.

Vánek znovu zašustil závěsem a zavanul dovnitř. Bylo to, jako chladná rána do mých holých končetin a nemohla jsem se ubránit malému zachvění, které mnou projelo.

Znovu vydal další z těch nespokojených vzdechů. „Jdi. Dovnitř.“

Podívala jsem se na něj, ale on se díval jinam. „Půjdu, jestli půjdeš i ty.“

Znovu se napil. „Je mi tu dobře.“

„Pak mě také.“ Čekala jsem, že na mě vystřelí. Místo toho si třel spánek a vypadal najednou tak unaveně. Sevřel se mi hrudník. Než jsem si to mohla rozmyslet, obkročmo jsem se posadila na jeho klín a zavrtala se do jeho tepla a položila si hlavu na jeho hruď.

Ztuhl. „Vienno.“

Nedržel mě. Nedotkl se mě. Seděl velmi klidně. Byl napjatý, jako luk. Jeho řeč těla křičela, slez ze mě a jdi, ale já to neudělala. Zůstala jsem, přitulila se k němu, jako kotě a doufala, že mě neshodí ze svého klína.

Strašně jsem chtěla vědět, co ho žere, ale neodvážila jsem se zeptat. Ta otázka mohla počkat do zítřka, až bude zpátky sám sebou. A to bude - k rychlé proměně došlo každý rok, jako kouzlo.

Dlouze vydechl a položil mi ruku na spodní část zad. Taková maličkost, ale chtěla jsem se usmát. Chvíli jste tak zůstali a nic neříkali. Postupně a pomalu z něj, sval po svalu, odplouvala ztuhlost. Nešla bych daleko k výroku, že se uvolnil, ale už to nebylo, jako mazlit se se skálou.

Hladil mě rukou po zádech, než mi ji položil na zátylek.

„Už je pozdě. Musíš jít dovnitř.“

Nechtěla jsem ho tu nechat v chladu a tmě. „Jen, když půjdeš se mnou.“ Přísahala bych, že jsem ho slyšela zaskřípat zuby.

Ruka na mém zátylku se zabořila do mých vlasů, sevřela je v pěst a škubnul mi hlavou dozadu. Trhla jsem sebou a jeho zorničky se rozšířily. A co víc, jeho penis sebou zaškubal a začal růst.

Zavrčel a jeho oči byly chladné a ostré. „Jestli s tebou teď půjdu nahoru, tak tě ošukám. Tvrdě. Ale nebylo by to pro tebe, bylo by to pro mě. Bylo by mi jedno, jestli by se ti to líbilo nebo ne. Jestli by ses udělala nebo ne. Jestli by tě to bolelo, nebo ne. Jediné, co by mě zajímalo, by bylo na chvíli utišit hlavu. Nechci tě takhle zneužívat. Takže ne, Vienno, já s tebou nepůjdu.“ Hrubě mi pustil vlasy. „Teď běž do té zasrané postele.“

Srdce se mi zlomilo. Celý večer se mi vyhýbal, protože mě nechtěl zneužít ani mi ublížit. A teď tady seděl, sám ve tmě, ztracený v myšlenkách, které ho očividně ničily.

Bylo smutné, že jeho instinkt, když se cítil tak opuštěně, byl obrátit se na něco sexuálního. Objímali ho? Tulili se s ním? Utěšovali ho? Nemyslela jsem si to.

Pokud byl sex jedinou jeho formou útěchy, kterou mi dovolil mu poskytnout, šla bych do toho. Ne tím, že bych ho nechala se ošukat – byl by příliš drsný, a pak by toho zítra litoval a byl by za to naštvaný na nás oba. Ale mohla jsem mu ukázat útěchu ve formě, kterou by přijal.

Sklouzla jsem z jeho klína, ale nepostavila jsem se zpříma. Klesla jsem na kolena mezi jeho nohy.

Ztuhl a svaly na stehnech se mu sevřely. „Vienno.“

Rozepnula jsem mu zip, vylovila jeho penis z boxerek a obtočila kolem něj ruku. I polotvrdý byl působivý. Občas jsem ho olízla, ale on mě v určitém okamžiku vždy zastavil a chtěl mě na zádech.

„Vienno.“ Bylo to varování.

Sklonila jsem hlavu a olízla stranu jeho ptáka od kořene po špičku. „Nechceš, abych tě vykouřila?“

Jeho oči zaplanuly. Položil mi ruku na hlavu, jako by mě chtěl odstrčit, ale pak znovu zavrčel. „Nezačínej s tím, pokud nejsi připravená to dokončit.“ Jinými slovy chtěl, abych ho vzala do pusy.

Jazykem jsem hladila jeho hedvábnou hlavu. „Proč bych s tím jinak začínala?“ Sevřela jsem kolem špičky ústa a tvrdě vsála. Ostře se nadechl nosem a zašeptal něco, co mohlo být zaklení, nebyla jsem si jistá. Taky mi to bylo jedno. Měla jsem ho. Nehodlala mě odstrčit. To bylo vše, na čem záleželo, protože jsem ho takhle nemohla nechat samotného.

Se zavrněním jsem sklouzla ústy dál po jeho délce a sála jsem, když jsem se odtahovala. A znovu. A znovu. Jeho penis ztvrdl, prodloužil se a ztloustl, až mi napínal rty. Sevřela jsem jeho kořen trochu pevněji. Líbilo se mi, jak v mém sevření pulzoval.

„Na druhou stranu, Vienno, chci vidět prsteny, když máš ruku omotanou kolem mého ptáka.“

Ztvrdly mi bradavky. Hm… dobře. Vyměnila jsem ruce a pak znovu sevřela rty kolem širokého konce.

Dan mě popadl za vlasy a nahrnul mi je za hlavu. „To je ono, holčičko, dál mi saj péro.“

Čekala jsem, že to převezme a bude mé pohyby řídit. Ale zdálo se, že se spokojil jen s tím, jak se moje hlava pohybovala nahoru a dolů po jeho dlouhé silné délce. Znovu a znovu jsem ho brala do úst, pevně ho sála a klouzala jazykem po spodní části jeho penisu. Šeptal chválu a povzbuzení, které mi přejelo po kůži a zabořilo se do mých kostí.

„Nelíbí se mi, když vím, že měla moje žena v ústech ptáky jiných mužů.“ V tu chvíli mě jeho péro zasáhlo dozadu do krku. Zasténal a zaryl mi konečky prstů do pokožky hlavy. Vsála jsem ho trochu hlouběji, ale celého jsem ho spolknout nemohla. Tak jsem přidala akci rukou. Hladila jsem ho a sála z něj tolik, kolik jsem zvládla. Někdy jsem zpracovávala penis ústy a rukou. Někdy jsem prostě omotala prsty kolem jeho kořene a soustředila se na hlavu. Olizovala jsem, sála a foukala na ni chladný vzduch. Snažila jsem se z něj vymýtit ďábla.

Občas jsem zastavila, abych jazykem zatočila kolem hlavy, zabořila jazyk do štěrbiny, abych si nabrala perličku pre ejakulátu nebo jím švihla přes citlivou špičku. Celou dobu jsem pevně svírala jeho penis v pěsti a milovala, jak byl v mé ruce tak horký, plný a těžký. A pak jsem ho znovu pohltila.

Cítila jsem, jak mi v ústech pulzuje a napíná se. Věděla jsem, že je blízko. Sevřela jsem kolem něj své rty a sála tak silně, až se mi propadly tváře.

Zasyčel. „Do prdele.“ Chytil mě za vlasy, zapumpoval bohy a donutil mě, abych ho vzala hlouběji. „Naplním tvou malou talentovanou pusu svým semenem. Chci, abys cítila, jak ti klouže do krku. Chci každou jeho kapku ve tvém břiše.“

Vzdala jsem se kontroly bez boje. Sála jsem silněji, rychleji, vzala ho tak hluboko, jak jsem jen mohla, protože mi doslova šoustal ústa. Jeho sevření v mých vlasech se zesílilo, až mě pokožka hlavy tak štípala, že mi vyhrkly slzy a jeho vlastní oči se rozzářily.

„Polykej,“ vyštěkl. Dan zvedl boky a vybuchl s tichým zavrčením. Držel mou hlavu v klidu a zajistil, abych se z něj nemohla stáhnout, když z něj tryskaly silné horké proudy.

Nakonec jeho orgasmus opadl. Zavřel oči, uvolnil se na pohovce a ztěžka dýchal. Ruka, kterou mi svíral ve vlasech, uvolnila smrtelné sevření, ale držela mou hlavu na místě. „Ještě nechci přijít o tvá ústa,“ řekl těžkým hlasem. „Nech mě v nich ještě chvíli.“

Skutečně bych se teď potřebovala napít, ale nebojovala jsem. Jen jsem zůstala nehybná a jednoduše držela jeho měknoucí penis v puse, protože jsem věděla, že byl pravděpodobně příliš citlivý na to, abych ho sála.

Klouzal prsty po mé pokožce hlavy, hnětl a lehce masíroval. Připadalo mi to, jako odměna. Nebo možná dokonce omluva za to, že mi málem z hlavy vytrhl celé prameny.

Brzy se mu otevřely oči. Byly měkké a malátné, jako tmavý samet. Jeho ruka sklouzla z mé hlavy. „Nahoru, holčičko.“

Postavila jsem se, překvapená, že se mi nepodlomila ztuhlá kolena. Podlaha nebyla pohodlná. V duchu jsem si poznamenala, že pokud bude nějaké „příště“, použiju polštář.

Lehl si na pohovku, položil mi ruce na boky, a pak mi položil hlavu na klín. Vydal povzdech, který jako by vyšel až z jeho duše.

Oběma rukama jsem ho hladila po hlavě a zátylku. Upřímně, byla jsem trochu nažhavená, ale nechtěla jsem, aby mi to oplácel. Chtěla jsem, aby tohle a tady bylo o něm.

„Nevím, jak ty, ale já jsem unavená,“ řekla jsem. „Postel?“ Zadržela jsem dech a doufala, že mě neodstrčí nebo nebude trvat na tom, že tu zůstane sám.

Vzhlédl ke mně a jemně mi stiskl boky. „Postel,“ souhlasil.

 

Šortky a kalhotky mi klouzaly přes boky, dolů po nohách a pak zmizely. Zamračila jsem se a mírně se posunula. Teplé ruce mi roztáhly nohy a pohladily mě po vnitřních stranách stehen. Uctivě a majetnicky. Zamumlala jsem nesrozumitelný zvuk a zakroutila se.

Ústa mi přejela po pupíku. „Psst, nech mě to udělat.“

Záhyby mého pohlaví se jemně pootevřely a rozechvěl mě chladný vzduch, který mě přinutil sebou trhnout. Jazyk mi olízl štěrbinu a působil, jako rána vlhkého tepla. Zasténala jsem a chtěla víc. A dostala jsem víc. A víc. A víc. A víc.

Vzrušená jsem se neklidně vzepjala, když mě ten samý jazyk dráždil vedle klitorisu. Bože, to byl dobrý pocit. Moc dobrý.

Bylo to ještě lepší, když jazyk přejel po mém hrbolku, a pak pokračoval dolů tam, kde jsem ho chtěla nejvíc. Do mě ale nevstoupil. Překryl můj vchod – škádlil mě a sliboval věci příští. Zamračila jsem se a svíjela se frustrací.

„Buď v klidu, Vienno.“

Pavučinky spánku se mi odpařily z mysli. Otevřela jsem oči a zjistila, že bylo už částečně světlo, díky mým hodinám. Zvedla jsem hlavu a zamrkala na Dana, který se usadil mezi mými stehny.

Jeho pohled se setkal s mým, žhavý a odhodlaný, ne prázdný jako včera. „Dobré ráno, holčičko.“ Sevřel ústa kolem mé kundičky a zajel jazykem hluboko dovnitř.

Prohnula jsem se a sevřela prostěradlo. Ježíši. Víčka se mi zachvěla, když jsem měla zavřené oči, když jeho jazyk pomalu kroužil a hladil mé vnitřní stěny. „Nepřestávej.“

Dan neodpověděl. Usadil se a hodoval – olizoval, štípal, třel a dělal ze mě chvějící se trosku. Pak do mě pumpoval jazyk, díky čemuž jsem hořela víc a víc a lákal můj orgasmus blíž a blíž.

„Už budu,“ zasténala jsem.

Zavrčel, zrychlil pohyby a prsty mi tvrdě zaryl do polokoulí mého zadku, aby mě udržel v klidu. Rozechvěla se mi stehna. Vnitřnosti se mi stahovaly. Záda se mi prohnula. A pak jsem se se vzlykem udělala. Klesla jsem na matraci, třásla se a lapala po dechu. Nejlepší budík vůbec.

Dan si otřel obličej do mého břicha a klekl si mezi má kolena.

„Vytáhni si tričko, abych viděl tvoje prsa, až tě budu šukat,“ nařídil a zahákl mi nohy kolem svých boků. „To je ono, hodná holka.“

Otevřela jsem pusu, když jsem ucítila, jak se do mě tlačí jeho široká hlava penisu a roztahuje mě. Zvykla jsem si na to pálení. Líbilo se mi to. Pomalu, ale silně centimetr po centimetru do mě zasunoval svého ptáka. Neúnavně se prodíral kolem mých nateklých svalů a odmítal se nechat zastavit jejich odporem. Vypadalo to, jako věčnost, než se konečně dostal na dno.

Zavřela jsem oči a cítila se blaženě plná. Jeho penis ve mně pulzoval. Tak horký, tvrdý a… Svraštila jsem obočí, když jsem si něco uvědomila. „Kondom, zapomněl jsi…“

„Za chvíli si ho nasadím,“ řekl a sevřel mi rukama stehna. Jeho oči zabloudily k nočnímu stolku a já tam viděla čekat kondom. „Jen jsem musel vědět, jaké to je být nahý hluboko v tobě.“

Pomalu jsem se vzpamatovala a sledovala, jak se jeho penis stahoval z mého těla a on upíral pevný pohled na svůj penis, celý mokrý a lesklý. Tiše zavrčel a vyrazil vpřed, přičemž se do mě zabořil znovu až po koule.

Sevřela jsem prostěradla do pěstí, když se mi prohnula záda a moje vnitřní stěny se kolem něj sevřely.

Zaskřípal zuby. „Tak zatraceně horká a vlhká.“ Znovu a znovu se líně pohyboval, protahoval okamžik, a pak se zarazil hluboko.

Zasténala jsem, vzepřela se a zakňourala, když v tom pokračoval znovu a znovu.

Až do Dana jsem nebyla fanouškem „pomalu a tvrdě“. Líný rytmus nutil mé citlivé vnitřní stěny skutečně cítit každý jeho silný, dlouhý centimetr. Cítit každou nerovnost, žílu a tep jeho penisu. Milovala jsem to tak silně, jako jsem milovala pocit, když ho do mě vrazil.

Znovu stáhl boky dozadu, sklouzl pohledem po kondomu na nočním stolku a do tváře se mu vryl výraz odhodlání. Čekala jsem, že sáhne po alobalu. Neudělal to. Zůstal velmi nehybný, čelisti měl sevřené do drsné linie.

„Dane?“

Jeho pohled se setkal s mým – živý touhou, hladem a posedlostí – a jeho odhodlaný výraz se rozpadl. „K čertu s tím.“ Vrazil do mě svůj penis tak silně, že se mi celé tělo otřáslo. Pak mi sevřel boky, aby měl páku a zuřivě do mě bušil.

Využil na mě veškerou sexuální sílu a čirou mužskou nadvládu. Přivlastňoval si mě. Vládl mi. Vzal si, co chtěl, jak chtěl. A mně se to neskutečně líbilo. Na tom, jak mě šukal, bylo něco téměř… divokého. Jako by byl v tu chvíli vedený jen prvotním instinktem. Bylo to drsný, syrové a hladové a jediné, co jsem chtěla, bylo víc.

Stále tvrdě a rychle přirážel, když se nade mě sklonil, posunul svůj úhel, narazil do mého klitorisu a zajel zatraceně hluboko.

Zasténala jsem. „Sakra.“ Poškrábala jsem ho na zátylku a ramenou. „Bože, nepřestávej.“

„Nepřestanu, dokud se do tebe neudělám.“ Objal mě rukou kolem krku a stiskl – ne natolik, abych nemohla dýchat, ale dost na to, aby mě správným způsobem nabudil. Vnitřní svaly se mi začaly svírat a napínat, jak se mi blížilo vyvrcholení. Myslela jsem, že mě požádá, abych orgasmus zadržela, ale neudělal to. Zvýšil tempo svých přírazů a bušil do mě.

„To je ono, udělej se pro mě.“ Znovu mi stiskl hrdlo.

Zakřičela jsem, když mě ten orgasmus zaplavil, jako zkurvená vichřice. Moje tělo se prudce zachvělo a moje kundička sevřela jeho penis.

Dan skousl nadávku, když do mě jednou, dvakrát přirazil, a pak vybouchl. Cítila jsem, jak jeho pták bobtnal a pulzoval, cítila jsem, jak mi na vnitřní stěny cákaly proudy jeho horkého spermatu. Pak se zdálo, že nás oba rychle opustily síly.

Zalapal po dechu a otřásl se, zabořil obličej do ohybu mého krku a nechal mé nohy sklouznout dolů. Slabá jsem ho hladila po zádech, ztracená v omámení po orgasmu. Zůstali jsme takhle dlouhou chvíli.

Zvedl hlavu, líbnul mě na rameno a vytáhl ze mě svůj měknoucí penis. Jeho pohled klesl na moji na moji kundičku a jeho oči se ztěžkly pohledem čisté mužské spokojenosti. „Rád vidím, jak z tebe vytéká mé semeno.“

Hmm, nemusela jsem se ptát, jestli litoval, že neměl kondom. Lehl si na záda vedle mě. Převalila jsem se na bok a prstem jsem si bezmyšlenkovitě kreslila kruhy na jeho břicho. V místnosti bylo mnohem více světla, tak jsem věděla, že se brzy spustí budík.

„Včera bylo výročí Oliverovy smrti,“ řekl a zíral do stropu.

Srdce se mi sevřelo. Ztráta sourozence byla dost špatná. Ale Dan neztratil jen svého bratra, ztratil část sebe sama. Od té doby žil s tou prázdnotou a nikdy se neodvážil dovolit to místo někým zaplnit. Ale já viděla, že v tom bylo mnohem víc, než smutek.

„Doufám, že se neobviňuješ z toho, co se stalo, Dane,“ řekla jsem tiše. „Na tvém místě bych si to vyčítala. Nezklamal jsi ho tím, že jsi tam nebyl, že sis hrál doma, zatímco on byl venku.“

„Nehrál jsem si, Vienno,“ řekl Dan pozoruhodně lhostejným hlasem. „Byl jsem schoulený na podlaze v suterénu poté, co mi můj otec zkopal záda, stehna, nohy a chodidla.“

Zvedla jsem hlavu, když mnou projel vztek. „Zatraceně, on tě kopal?“ Zkurvysyn.

„Barron rád ubližoval lidem. Měl rád rány pod pás, ale spokojil se s tím, že tě praštil kamkoliv. Přinutil nás stát na jednom místě celé hodiny nebo sedět v nepohodlných pozicích, dokud nám svaly nevypověděly službu. Dával přednost bití, i když používal rákosku.“

Zasraný bastard. „Tvoje matka se tě nesnažila chránit?“

„Kdybychom ji požádali o pomoc, řekla by: vezmi to, jako chlap a odešla by. Někdy ji donutil se dívat, když nás mlátil rákoskou nebo když se nás pokoušel přinutit, abychom se navzájem mlátili.“

Šokovaně mi spadla brada. „Snažil se vás donutit, abyste…“ nemohla jsem tu větu dokončit. Nedokázala jsem pochopit, co právě řekl.

„‚Viník‘ musel stát na židli. Barron dal jednomu z nás pokyn, aby ten druhý udeřil „viníka“ zezadu do nohou. Oliver používal rákosku zlehka. Při ráně jsem ucukával, jako by to bolelo, aby si toho Barron nevšiml. Kent se myslí přemístil někam jinam a měl to za sebou. Travis nedokázal snést, co se dělo. Vzlykal během toho i po tom, což Barron považoval za zábavné.

Bože, ten muž byl zatracené monstrum. Objala jsem Dana kolem pasu a políbila ho na hrudník, i když jsem věděla, že ho to ve skutečnosti neutěší.

Dan se na mě podíval. „Odmítl jsem komukoliv z nich ubližovat, ale nemysli si, že to zastavilo mé svědomí. Ani si nejsem jistý, jestli jsem nějaké měl. V některých ohledech byl Oliver mým morálním průvodcem. Jen jsem Barrona tak moc nenáviděl, že jsem odmítal být pod jeho kontrolou. Byl rozhodnutý ze mě ten vzdor vymlátit, takže jsem trávil spoustu času v suterénu. Někdy se uprostřed noci vplížil do mé ložnice a odtáhl mě dolů, aby mě ‚ukáznil‘.“

Což vysvětlovalo, proč se dokázal tak rychle probudit a proč nesnesl mít někoho ve svém pokoji. Polkla jsem. „Tohle jsi měl na mysli, když jsi říkal, že tvůj otec může za to, že si nejsi se svými bratry blízký. Snažil se, abyste si všichni navzájem ubližovali, aby mezi vámi nebyla žádná důvěra nebo loajalita.“ A automaticky si tím zajistil, že se nikdy nespojí proti němu.

„Rozděl a panuj.“ Dan si olízl přední zuby. „Lidé se snáze ovládají, když nejsou jednotní. Důvod, proč Barron donutil naši matku, aby se dívala, byl ten, že chtěl, abychom viděli, že nás nikdy nebude bránit. Že jsme se neměli na koho obrátit.“

Opřela jsem si bradu o Danovu hruď. „Je s podivem, že spolu vůbec nějak komunikujete.“

„Předpokládám, že je to náš způsob, jak ukázat Barronovi prostředníček. A možná nás ta sdílená zkušenost zvláštním způsobem spojila. Ale není to sourozenecké pouto. Spíš pouto přeživších. A pomohla tomu léta strávená u Hugha. Dal nám pocit ‚normálnosti‘, Dřív jsem si říkal, jak se Travis mohl tak snadno pokusit zničit naše ‚manželství‘. Ale odmala byl povzbuzován, aby ubližoval a zrazoval s tím, že je to normální. Myslím, že Kenta to tak nepoznamenalo.

„Je to tak, jako by se Kent rozhodl být absolutním opakem Byrona. Možná to byla jeho osobní forma vzpoury. Travis nikdy nedojí jídlo a já vím, že je to proto, že nás Byrron nutil dojíst každý kousek nebo zbytek sníst druhý den k snídani. Ale Travis si také osvojil některé z Barronových špatných návyků – hazard, podvádění, schopnost zadlužovat se. Nenávidí mě.“

Zamračila jsem se. „Proč? Nikdy jsi mu neublížil.“

„Přesně. Obstál jsem proti Barronovi. Travis nesnáší, že jsem vzdoroval, když on nemohl. Přestože jsme byli jen děti a nemohl s tím nic udělat.“

„Nesnáší tvoji sílu,“ uvědomila jsem si.

„Stejně, jako Heather nesnáší tu tvoji.“

Znovu jsem ho políbila na hruď. Teď jsem mu rozuměla mnohem lépe. Rozuměla jsem jeho potřebě klidu, ticha a prostoru – tyhle věci nikdy neměl. Většinu svého dětství prožil v domě plném strachu, křiku, pláče, bolesti a zneužívání. Ticho mu připomínalo, že už tam nebyl. Cítil se v bezpečí, jen když byl sám. Byl div, že mě nezavřel ve svém domku pro hosty.

Teď jsem také pochopila, proč se držel stranou a vždy chtěl víc. Jediný, s kým se kdy Dan skutečně propojil, bylo jeho dvojče. Poté, co Olivera ztratil, Dan nikdy nikoho nepustil natolik blízko, aby zaplnil prázdnotu, která mu po něm zůstala a tak se životem potuloval s pocitem nenaplnění bez ohledu na to, čeho dosáhl nebo co získal. Všechno to bylo tak… prázdné.

Spustil se budík a vytrhl mě z mých myšlenek.

Dan se natáhl a vypnul ho. „Máš problém s tím, že odteď nebudu používat kondomy?“

Zamrkala jsem, zaskočená náhlou změnou tématu. Ale, vlastně bych neměla být. Dan mi jen odhalil část sebe sama. Opravdu mě překvapilo, že mi řekl tolik. „Ne,“ odpověděla jsem.

V očích se mu rozzářilo uspokojení. „Dobře. Rád do tebe vrcholím.“

Jo, všimla jsem si.