TF - 24. kapitola

Překlad: Marťa

Když jsem se vrátila z interní schůzky s Danem, našla jsem na recepci poblíž mého stolu sedět Melindu a usmála jsem se na ni. Její úsměv byl oproti mému roztřesený a napjatý, že jsem se zamračila. „Ahoj, Melindo.“

„Ahoj,“ řekla a vstala ze židle. Její pohled přeletěl ze mne na Dana, kterému se nedokázala podívat do očí. „Doufám, že jste si oba v New Yorku užili.“

„To ano, děkujeme,“ řekl Dan. „Co pro tebe můžeme udělat?“

„Doufala jsem, že si pár minut promluvím s Viennou. O nějakých věcech souvisejících s recepcí,“ dodala rychle.

Jeho ocelové oči ji zkoumavě sledovaly a já cítila, že jí to nespolknul. „Dobře,“ upřel na mě pohled. „Až skončíte, přijď za mnou do mé kanceláře.“

„Přijdu,“ řekla jsem.

Kývl na ni. „Opatruj se, Melindo.“

S dalším napjatým úsměvem na něj mávla. Jakmile zmizel ve své kanceláři, kousla se do rtu a podívala se na mě. „Mohly bychom si někde promluvit v soukromí?“

„Teď mě opravdu začínáš znepokojovat.“ Rozhlédla jsem se a pokrčila rameny. „Můžeme použít koupelnu.“

Zamířili jsme na toalety. Poté, co jsem zkontrolovala, že byly prázdné, zamkla jsem hlavní dveře a otočila se k Melindě. „Povídej.“

Nervózně si promnula ruce. „Předem se omlouvám, jestli ti něco z toho ublíží, ale máš právo to vědět.“

„Dobře.“

„Přišel za mnou Danův bratr, Travis. Byl velmi milý, velmi zdvořilý. A má o tebe velkou starost.“

Proboha. „Melindo...“

„Něco mi řekl. Něco, co mě velmi znepokojuje. Chtěl za tebou kvůli tomu jít, ale myslel si, že by pro tebe bylo méně těžké, kdybys to slyšela od někoho, koho miluješ. Dan má svěřenecký fond, Vienno. Hugh mu zanechal dědictví. Ale jsou s tím spojené podmínky. Musí se oženit, aby se k němu dostal, a musí to udělat dříve, než mu bude třicet osm, jinak na něj nikdy nedosáhne. Danovi je teď třicet sedm.“

Založila jsem si ruce na prsou. „A?“

Zmateně se na mě podívala. „Nemyslíš si, že ve světle toho je trochu podezřelé, že tě Dan donutil, aby sis ho vzala tak brzy? Neříkám, že mu na tobě nezáleží. Věřím, že ano. Ale také věřím, že existuje velká šance, že si tě chtěl vzít tak rychle, protože chtěl získat svěřenecký fond.“

Bože, Travis byl takový parchant. „Řekla jsi to mému otci?“ Protože by to Simon nenesl dobře.

„Ne. Ještě jsem to neřekla ani Wyattovi. Chtěla jsem to říct nejprve tobě.“ Dotkla se mé paže. „Je mi líto, že jsem ta, kdo ti to musel říct. Vím, že to musí bolet.“

„O tom svěřeneckém fondu už jsem věděla.“

Zírala. „Ty jsi to věděla?“

Přikývla jsem. „Věděla jsem o tom ještě předtím, než jsme s Danem spolu začali chodit. Sám mi to řekl.“

„A nezazvonil ti žádný poplašný zvon, když tě tak brzy požádal o ruku? Nenapadlo tě požádat ho, aby chvíli počkal, jen abys viděla, co řekne?“

Uf, teď budu muset rozšířit ty zatracené lži ještě víc. „Nenutil mě, abych si ho ve Vegas vzala, Melindo. Řekl, že by mě chtěl, ale že by mi doma dopřál pohádkovou svatbu, kdybych to opravdu chtěla.“

„Tak proč nepočkal?“

„Protože to ve skutečnosti nebyly šaty, hostina a květiny, co jsem chtěla. Prostě jsem chtěla jeho. Vždycky jsem ho chtěla. Travis není dobrý muž, za kterého ho považuješ. Zapomněl ti říct pár věcí. Jako, že si je dobře vědom, že o tom všem vím. Jako, že se už nějakou dobu snaží způsobit mezi mnou a Danem problémy. Jako, že pokud by Dan nesplnil podmínky přístupu k fondu, byl by rozdělený mezi jeho bratry. Travis chce jen svůj podíl. Jemu na mně nezáleží. Chce mě dostat z cesty, i kdyby to znamenalo zničit mé a Danovo manželství.“

Melindin výraz zjemněl. „Chudák Dan. Mít bratra, který proti němu takhle...“ Ztěžka polkla. „Nemůžu říct, že bych byla úplně přesvědčená, že Danův spěch si tě vzít nebyl podnícen podmínkami svěřeneckého fondu. Jen se mi to zdá příliš... pochybné. A jsem v šoku, že jsi do něj tak zakoukaná, že je ti jedno, jestli tě tak brzy požádal ze správného důvodu.“

„A kdybyste to byli ty a Wyatt? Požádala bys ho, aby počkal, aby ti dokázal, že to, co cítil, bylo skutečné?“

Zaváhala. „Nevím, možná.“

„Líbí se mi, že mu mohu pomoci dostat se k fondu. Dan je muž, který má skoro všechno. Ale tohle je něco, co pro něj můžu udělat a co by sám nedokázal. A pokud se někdy později rozvedeme, nebudu litovat, že jsem mu pomohla.“

„Vienno...“

„Řekla jsi, že věříš, že mu na mně záleží.“

„Věřím.“

„Nemůže to stačit?“

Odvrátila se a zabořila si ruku do vlasů. Sekundy ubíhaly, když nic neřekla. Nakonec se ke mně znovu otočila.

„Wyattovi to stačit nebude. Je to podezřelé chování. Bude si o tom s Danem chtít promluvit.“

A tahle „promluva“ bezpochyby rychle vzplane. „Dokážu si představit, že přesně v to Travis doufal.“

„Co?“

„Že se ty, Wyatt a Simon všichni na Dana vrhnete. Měj na paměti, až to budeš říkat Wyattovi, co ti napovídal Travis a požádej ho, aby si to také pamatoval.“ Doprovodila jsem Melindu k výtahu. Počkala jsem, až začne klesat, než jsem zamířila do Danovy kanceláře.

Zaklepala jsem a on mě rychle vyzval, abych vstoupila. Vešla jsem dovnitř, zavřela za sebou dveře a s těžkým povzdechem se o ně opřela.

Dan zvedl obočí. „Problém?“

„Travis znovu použil staré triky.“ Odstrčila jsem se ode dveří, posadila se naproti němu a v rychlosti ho s tím seznámila. „Melinda nemá podezření, že je manželství falešné. Věří, že mě máš opravdu rád, jen si není tak jistá, že sis mě vzal čistě proto, že ti na mně záleží.“

Dan s tvrdým pohledem bubnoval prsty do stolu. „Předpokládám, že jsem to měl čekat.“

„Aspoň Travis nešel za Simonem. Určitě bychom museli čelit Deaconovi. Rád řeší věci pěstmi.“

Dan se opřel v křesle a třel si čelist… stejně, jako třel to ráno moji buchtičku, aby si mě připravil, než si mě v posteli tvrdě vzal. Rychle jsem setřásla tu vzpomínku, a pustil se do práce. Snažila jsem se oddělit zábavu od práce, což pro mě bylo snadné, ale pro Dana se to zdálo jednoduché. Ale, nikdy jsem tak nebojovala naší přitažlivostí. Byl zázrak, že zůstalo moje ego nedotčené.

„Měli bychom varovat Simona, pro případ, že by se Travis rozhodl jít i za ním,“ řekl.

Zamračila jsem se. „To myslíš vážně?“

„Musíme zjistit kontrolu škod. Pozvi svého otce a pěstouny dnes večer k nám domů. Řeknu jim o svěřeneckém fondu a přesvědčím je, že to nebyla motivace tvé žádosti o ruku. Také objasním, že slovu Travise ani Hope nelze věřit.“

Ignorovala jsem štiplavý pocit, který ve mě vyvolalo jeho prohlášení „náš dům“ a řekla jsem: „Nejsem si jistá, že bude tak snadné je přesvědčit. Tvé herecké schopnosti věřím hodně, ale znám svoji rodinu. Nikdo z nich snadno nedůvěřuje.“

„Trochu, jako ty.“

„Ano,“ připustila jsem. „I když se ti je podaří přesvědčit, že nejsi viníkem, stejně se na tebe v jistém okamžiku sesypou všichni tři.“

„Proč?“

„Protože jakmile se rozvedeme poté, co budeme manželé jen rok, budou to brát jako znamení, že ti šlo celou dobu o tvůj svěřenecký fond.“

Proto jsem nikdy nechtěla, aby se o tom dozvěděli. „Rozzuří se.“

Dan zkroutil ústa. „Pak bychom možná měli zůstat manželi déle, než rok.“

Uf, co to řekl? „Déle?“ Překvapilo mě, že ze mě to slovo nevyšlo hlasitěji, než zašeptání.

„Ano.“ Otočil se ke svému počítači.

Zamračila jsem se nad tím nehorázným propuštěním a zavrtěla hlavou. Ne. Ne, to byl špatný nápad. Už tak bude dost těžké odejít od Dana po uplynutí roku. Prodloužení celé věci by to jen zkomplikovalo.

„To není nutné.“

„Takže chceš, aby tvé rodině došlo, že to byl podvod?“

„No, ne...“

„Pak bys možná měla zvážit možnost prodloužení. Popřemýšlej o tom. Probereme to znovu později.“

„O jak velkém časovém úseku mluvíme?“

„To záleží na několika věcech,“ odpověděl neurčitě a začal psát.

Chystala jsem se ho dál vyslýchat, ale pak mu zazvonil telefon. Střelila jsem po něm zamračeným pohledem, který neviděl, zvedla se z křesla a odešla z kanceláře.

Zaujala jsem pozici za stolem a vrátila se do práce. Celou dobu se mi hlavou vznášela jedna otázka. Pokud bych souhlasila s prodloužením, na jakých „věcech“ by jeho trvání záviselo?

 

Moje rodina se objevila v domě krátce po večeři. Simonovi jsem řekla jen to, že jim chtěl Dan jen něco vysvětlit, takže nebylo divné, že v očích mého otce nebylo žádné nepřátelství, které bylo vidět ve Wyattových. Melinda svému manželovi zjevně všechno řekla.

Nabídla jsem jim pití, ale je Simon a Dan moji nabídku přijali. Oba muži povídal, zatímco jsem vařila kávu. Každý si pak vzal svůj šálek.

Dan vzal moji volnou ruku do své a vyzval mou rodinu, aby nás následovala přes kuchyni a ven na terasu. Byla neuvěřitelně působivá se vší tou bohatou kamennou výzdobou, dostatečným místem k sezení, venkovní kuchyní, kamenným ohništěm a jezírkem s kapry koi.

Simon tiše zapískal. „Páni. Vypadá to, jako zadní nádvoří.“

Zasmála jsem se, ale moji pěstouni se ani neusmáli. Otrávenost způsobila, že se mi roztáhly nosní dírky. Nemohla jsem je vinit z toho, že byli podezíraví - měli pravdu. Ale k Heatheřiným klukům nikdy hrubí nebyli, i když se dozvěděli, že byli ti muži ženatí. Takže se mi nezdálo fér, že se takhle chovali k mému manželovi.

Dan vyzval moji rodinu, aby se posadila, když mě usadil vedle sebe na jednu z ratanových pohovek. Chvíli nikdo nepromluvil. Ozývaly se jen zvuky praskajícího ohně v jámě a pleskání vody o okraje jezírka.

„Chtěli jsme, abyste sem dnes večer přišli, abych se s vámi mohl o něco podělit,“ řekl jim Dan a objal mě kolem ramen. „Už jste mě slyšeli zmínit mého strýce Hugha. Přijal mě a mé bratry poté, co se nás otec zabil.“

Melinda zalapala po dechu stejným šokem, v jakém jsem byla já.

„Střelil se do hlavy, aby unikl mnoha dluhům, které si nadělal,“ pokračoval Dan a znělo pozoruhodně prostý emocí. „Mohl prodat velký dům, ve kterém jsme bydleli a koupit něco menšího. Mohl prodat své nájemní nemovitosti, akcie nebo malé podniky. Ale na to byl příliš pyšný. Neměl v sobě sílu čelit lidem, kteří by viděli, jak selhal. A tak si vzal život.“

Objala jsem Dana kolem pasu a můj šok vystřídal hněv na jeho otce, že byl tak pyšný a sobecký.

„Je mi to tak líto,“ řekla mu Melinda. „To pro tebe muselo být hrozné.“

„Ne tolik, jak myslíš. Nebyl to dobrý člověk,“ řekl Dan temně. „Takový muž by neměl mít děti. To je důvod, proč si moji bratři a já nejsme blízcí.“

Stěží jsem se držela, abych se mračila a přemýšlela, co přesně myslel tím druhým. Nemohla jsem se ho zeptat. Moje rodina by si myslela, že je divné, že jsem to ještě nevěděla.

„Moje matka zemřela několik let předtím na rakovinu, takže jsme neměli kam jít.“ Dan se na mě podíval. „Mohli jsme snadno skončit v pěstounské péči, jako ty, ale měli jsme Hugha. Nepřijal nás mezi sebe jen tak. Snažil se nás naučit, jak ze sebe něco udělat, jak využít naše silné stránky a pamatovat na své slabosti.“

Aha, takže Hugh byl jeho mentorem.

Dan usrkl kávy. „Tyhle vědomosti se ovšem nedotkly mého nejmladšího bratra, Travise. On a jeho žena Hope jsou lidé, kteří chtějí snadný způsob života. Protože se brzy oženil. Víte, Hugh nechal pro každého z nás svěřenecké fondy, ale neměli jsme k nim přístup do doby, dokud bychom se neoženili. Nechtěl, abychom udělali stejnou chybu, jako udělal on. Abychom nikdy neměli vlastní rodinu.“

Dan se odmlčel a pohladil mě rukou nahoru po zádech a po zátylku.

„Nechtěl jsem stavět svůj úspěch na Hughovi. Chtěl jsem vybudovat něco sám za sebe. Chtěl jsem realizovat všechny lekce, kterým mě naučil. Chtěl, aby byl svěřenecký fond čistě jeho darem a ne nakopnutím úspěchu, jak to vnímal Travis. Ale jak jednou poznamenala Vienna, nikdy nejsem opravdu spokojený s tím, čeho jsem dosáhl. Vždy jsem měl ten otravný pocit, že musím udělat víc. Myslím, že to vychází z pocitu, jako bych žil dva životy. Když mi bylo osm, ztratil jsem svoje dvojče.“

Simon sebou trhl a Wyatt se zamračil. Pevně jsem Dana objala v tichém projevu podpory.

„Moje sestřenice také ztratila své dvojče, jako dítě,“ řekla Melinda. „Celý život trpěla vinou přeživší. Snažila se udržet ducha svého dvojčete naživu tím, že žila pro obě dvě. Také se důrazně vyhýbala tomu, aby to ostatní mohli uzavřít.“

„Je těžké držet se od někoho dál, když je součástí vašeho každodenního života,“ řekl Dan a vrhl na mě výmluvný pohled. „Ale snažil jsem se. Vydržel jsem to čtyři roky. Čtyři velmi dlouhé roky. Pak jsem si uvědomil, že všechno, co jsem ve skutečnosti chtěl, byla ztráta času. Už jsem jím nechtěl plýtvat. Nechtěl jsem riskovat, že někdo přijde a ukradne mi ji. Takže ano, jednal jsem rychle - jak jste si všichni všimli.“

„Ano, všimli jsme si,“ řekl Simon.

„Travis nebyl šťastný, když jsem s Viennou začal chodit.“ Dan vypil další doušek kávy. „Snažil se mezi nás vstoupit hned od začátku.“

Simon svraštil obočí. „Proč?“

„Protože naše svěřenecké fondy měly dodatečnou podmínku - pokud bychom se neoženili do osmatřiceti let, fond by se rozdělil mezi ostatní sourozence. Travis a jeho žena Hope chtějí svou část toho mého. Vienna jim v tom stojí v cestě. Snažili se ji přimět pochybovat o mých citech k ní tím, že jí o fondu řekli. Už o tom věděla, takže ji tím nedostali. Travisovy pokusy otrávit její mysl ohledně mě selhaly.“ Dan se podíval na Melindu. „Což vysvětluje to, proč šel za tebou.“

Simon se na ni podíval. „Travis s tebou mluvil?“

Melinda přikývla, ale pohled upírala na Dana. „Znělo to tak, že sis vzal Viennu jen proto, abys měl přístup ke svěřeneckému fondu,“ řekla a nezněla přesvědčená, že tomu tak není. „Nevěřila bych mu. Ale když se zmínil, že k němu ztratíš přístup, pokud se neoženíš do třiceti osmi let - což je za méně, než rok...“

Simonův pohled zbystřil, a pak přimhouřil oči podezřením. Sakra.

Dan našpulil rty. „Můžu hádat? Travis doufal, že když dokáže otrávit všechny vaše názory proti mně, postavíte se mezi mě a Viennu způsobem, který bych nebyl schopen zvrátit. Řekl bych, že spoléhá na to, že ji povzbudíte, aby mě opustila. Možná to máte v plánu, navzdory tomu, co jsem vám dnes večer řekl. Pokud ano, odvedl svou práci dobře.“

„Dan na mě netlačil, abych si ho ve Vegas vzala,“ řekla jsem rodině. „Zeptal se. A já řekla ano.“

„Chápete, že to vypadá podezřele,“ řekl Wyatt trochu bojovně.

„Ano, podle toho, z jakého úhlu se na to díváš,“ připustil Dan. „Ale já nepotřebuji peníze svého strýce. Nikdy jsem je nechtěl ani nepotřeboval. Kdyby ano, udělal bych to, jako Travis a v osmnácti bych si vzal první dívku, kterou bych potkal.“

„Proč tak zoufale touží mít podíl z tvého fondu?“ Zeptal se Simon s přimhouřenýma očima. „Ten svůj snad celý nerozházel.“

„Pravděpodobně ne všechen,“ řekl Dan. „Dostal ho v průběhu let ve třech samostatných platbách v závislosti na věku. Poslední dostal ve třiceti letech. Pochybuji, že to všechno utratil, ale myslím, že spoléhá na svůj podíl z toho mého.“

„Myslí na to, jako na čtvrtou výplatu, takže si nedělal starosti se svou vlastní,“ hádal Simon.

„A co Kent?“ Zeptal se Wyatt.

„Vždycky přísahal, že mi svůj podíl z mého fondu dá,“ řekl Dan.

Wyatt naklonil hlavu. „Ale nevěříš, že to udělá.“

„Jediný člověk, kterému věřím, je Vienna,“ řekl mu Dan a znělo to tak upřímně, že jsem chtěla věřit tomu, že to byla pravda. „Nikdy mě nezradila. Nikdy nelhala. Nikdy se mě na nic neptala ani nic neočekávala. Nedovolila mi ani, abych jí koupil nové auto,“ zabručel.

„Stejně jsi to udělal,“ podotkla jsem. Včera se najednou objevilo v garáži zbrusu nové vozidlo.

Danovi zacukaly rty. „Nakonec si ho vezmeš. Viděl jsem, jak si ho prohlížíš.“

Melinda si povzdechla. „Chci věřit, že ti jde jen o Viennu. Že vaše brzká svatba nesouvisela s podmínkami tvého svěřeneckého fondu. Ale načasování se zdá být až příliš neuvěřitelné.“

Dan pokrčil rameny. „Nemůžu vás přimět, abyste mi uvěřili. Pokud to, co jsem tady s vámi sdílel, nezbavilo vaše myšlenky pochybností, nemohu s tím nic dělat.“

„Oceňuji, že jsi nám to všechno řekl - vím, že to nemohlo být vůbec snadné,“ pokračovala. „Jen… musím si tebou být jistá, protože je v ohrožení srdce Vienny.“

Narovnala jsem se. „Já jsem si jím jistá.“

„To vím,“ řekla. „Někdy ale můžeme být tak emocionálně pohlceni situací, že to logicky nevidíme. Chci si být jistá, že ses rozhodla správně,“ řekla, jako bych byla naivní a neměla svůj vlastní názor.

Dobře, to už mě naštvalo. „Vážně? Heather pravidelně rozděluje manželské páry. Páry, jako jste ty a Wyatt, jen bohaté. Využívá jednoho muže za druhým jen proto, že může. To není „správně“. Ignorovali jste to. Předstírali, že se to neděje. Nikdy jste ji nepoučovali ani nebyl hrubí k jejím partnerům, z nich většina byla v době, kdy jste se s nimi seznámili, ženatá. Ale budete zpochybňovat o mé schopnosti racionálně se rozhodnout a čekáte, že se vám bude Dan ospravedlňovat? Promiň, ale to vypadá trochu na hovno.“

Melinda se zamračila. „Vienno...“

Dan mě chytil za čelist. „Nedělej to, holčičko. Nedovol, aby to vyvolalo hádku. Travis by byl rád, kdyby vytvořil tolik dramatu, že bys měla pocit, že si musíš vybrat mezi mnou a svou rodinou. Nedávej mu tu moc.“

„Nikdy bychom ji nežádali, aby si vybrala nás před tebou,“ řekla mu Melinda.

„Jen se o Viennu bojíme,“ dodal Wyatt.

„Tomu rozumím,“ řekl Dan a sklouzl mi rukou z čelisti na zátylek. „Jsem rád, že se o ni staráte stejně, jako já. Pozval jsem vás sem dnes večer a podělil se s vámi o tyto věci, protože nechci, aby se Travis dostal mezi ni a vás tři. Nechci, aby ztratila lidi, které miluje. Jak jsem řekl, nemůžu vás přimět, abyste mi věřili. Ale chtěl bych vás požádat, abyste to Vienně neztěžovali. Nenechte ji trpět kvůli jakýmkoli pochybnostem, které můžete mít. Nikdy neudělala nic jiného, než že ve mě věřila. Nezaslouží si za to být trestána.“

„Nechceme ji za to trestat nebo jí působit problémy.“ Melinda se podívala na své ruce. „S Heather jsme dělali chyby. Možná si myslíš, že bychom ji měli nějak zarazit. Ale když to uděláme, zakáže nám vidět Juniora.“ Podívala se mi do očí. „To bychom nezvládli.“

„Já vím,“ řekla jsem. „Ale pokud ji necháš být žít si, jak chce, určitě můžeš totéž udělat pro mě. To je vše, co žádám.“

Simon si povzdechl a promnul si zátylek. „Vím, jaké to je, být zklamaný rodinou, Dane. Vím, co to s člověkem udělá. Takže vím, že to pro tebe nemohlo být vůbec snadné pustit Viennu k sobě, dovolit si ji milovat.“ Odmlčel se. „Vzal sis ji jen proto, že ji miluješ? Skutečně?“

Dan jednou přikývl. „Je to jediná žena, kterou jsem kdy miloval.“

„Věřím tomu,“ řekl Simon. „A co víc, věřím ve Viennu. Pokud řekne, že to není o tvém svěřeneckém fondu, přijmu to. A rozhodně nedopřeji tvému bratrovi to zadostiučinění, že vytvoří předěl mezi mnou a mou dcerou. Ale když už se to zmínilo, kdyby se někdy ukázalo, že moje víra v tebe není na místě, povedeme spolu úplně jiný rozhovor a neskončí to příjemně.“ Jeho pohled sklouzl ke mně a zjemněl. „Miluji tě, zlatíčko.“

Usmála jsem se. Byl nejlepší. „Taky tě miluju.“

„Musím tě varovat, abys byl opatrný,“ řekl Dan. „Travis nebo Hope možná dostanou nápad, aby tě oslovili a navykládali nesmysly.“

Wyatt se naklonil dopředu. „Kdyby tě Vienna požádala, abys počkal a oženil se s ní později, souhlasil bys s tím?“

„Ano,“ odpověděl Dan. „Doufal jsem, že to po mě chtít nebude, protože jsem chtěl, aby se ke mně připoutala co nejrychleji. Ale počkal bych a dopřál jí tu pohádkovou svatbu, kdyby o to požádala. Neudělala to.“

Wyatt si olízl spodní ret a posadil se zpříma. Pomalu přikývl. „Dobře. Věřím ve prospěch pochybností tam, kde je to na místě. Jen… naší holčičce neubliž.“

„To slíbit nemůžu,“ řekl Dan. „Ale mohu slíbit, že je to něco, co bych nikdy udělat nechtěl“

Všechny oči se otočily na Melindu, která se silně kousala do rtu a zírala do země. Nakonec ke mně vzhlédla a slabě mávla rukama. „Pokud skutečně věříš, že si tě vzal ze správného důvodu, budu ti věřit.“

Jinými slovy, už mu úplně nedůvěřovala, ale ustoupila a nechala situaci být. Vzhledem k Melindině povaze to bylo opravdu to nejvíc, v co jsem mohla doufat.

Trvalo ještě půl hodiny, než moje rodina oznámila svůj záměr odejít. Loučení mezi Danem a mými pěstouny bylo trochu ztuhlé, ale Simon se snažil. Můj otec byl pravděpodobně tak ochotný mu dát šanci, protože když Simon slyšel Dana prohlašovat, že jeho vlastní otec nebyl dobrý muž, měl podezření, že ho zneužil. Bylo snadné k těmto domněnkám sklouznout, když jste si prošli tím stejným. Víte, že se to stávalo. Víte, jaké jizvy to na vás může zanechat.

Dan mi řekl, že nebyl zneužitý sexuálně, ale neřekl, že nedošlo k žádnému zneužívání. Měla jsem podezření, že se v jeho rodině děly hrozné věci, když byl ještě dítě. Jen jsem nevěděla jaké. A nebylo na mě se na to ptát.

Když moje rodina odešla, naskládala jsem prázdné hrnky od kávy do myčky. „Je mi líto, že ses dostal do pozice, kdy jsi cítil potřebu s nimi sdílet všechny ty věci,“ řekla jsem Danovi, který se opíral o pult a zíral do prázdna.

Jeho pohled padl na můj. „Nemůžeš za to.“

„Vím. Může za to Travis. A nemysli si, že ho nechci uškrtit.“ Zavřela jsem myčku. „Mohl jsi mě upozornit, že tvůj otec spáchal sebevraždu - málem jsem v šoku spadla z pohovky.“

„Jednou bych ti to řekl.“

To bych pochopila. „Co uděláš Travisovi? Neříkej nic, tomu bych neuvěřila. Ignoroval každé varování, které jsi mu dal. Neexistuje, že bys to udělal znova“

Dan ke mně přišel a položil mi ruce na boky. „Neudělám mu nic, co se on nepokouší udělat mě.“

Zamračila jsem se. „Máš v plánu pokusit se zničit jeho manželství?“

„Ne tak docela.“ Dan sklonil hlavu a políbil mě na krk. „Pojď se se mnou osprchovat.“

Přísahám, že se mi při té představě rozjasnilo celé tělo. Přesto jsem na něj tlačila: „Co s ním uděláš?“

„Už jsem ti to řekl.“

„Ne, odpověděl jsi na moji otázku, ale ve skutečnosti jsi na ni neodpověděl.“

Dan sklouzl rukama dolů, aby mi je položil na zadek. „Není důležitý. Promarnili jsme dost minut našeho dne povídáním o něm. Skončeme s ním.“ Pevněji mi sevřel zadek a vytáhl mě nahoru.

Obtočila jsem nohy kolem jeho pasu. „Překlad: ty mi to neřekneš?“

„Překlad: Chci tě šukat a nechci ho mít v hlavě, až to budu dělat.“

„Aha. Tak dobře, tedy.“