Taphoon - 11. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Mia

Jako by situace nebyla dost špatná.

Mia se napjala a trochu ustoupila od Blakea a upíra. Zatímco Blake vypadal téměř bez sebe, na půl cesty mezi rozjařeností a nenávistí, upír byl napjatý, oči upřené na Tajfuna, jako by se mu snažil něco říct. Co to bylo, Mia netušila.

Za Blakem se na kliniku nahrnula dobrá desítka mužů. Mia si velmi dobře uvědomovala, že je tam jen ona a Tajfun, sami.

Byli tak zabráni do svého rozhovoru, že si těch chlapů nevšimli, dokud nebylo pozdě. Kdyby došlo na rvačku, byla by terčem? Vždyť Blake měl zbraň; zbraň! Co je to za měniče, který si bere do boje zbraň, když má dokonale dobré drápy?

Měnič, který si myslí, že jinak nevyhraje.

Mia otevřela ústa, aby se dožadovala, aby Blake a jeho kumpáni odešli, ale když to udělala, Blakeův pohled se stočil k ní.

„A ty: ukrýváš upíra, že? Jaká další tajemství skrýváš? Jak budou reagovat ostatní, až se to dozvědí? Kolik z nich pak skočí na tvou obranu?“

Možná by pro ni – a pro Jaspera – bylo lepší, kdyby se prostě stáhla a nezapojovala se. Srdce se jí prudce rozbušilo. Jak by to ale mohla udělat? Byla přece lékařka. Přísahala, že bude zachraňovat životy. Kdyby se k této přísaze obrátila zády, jak by mohla pokračovat v praxi, i kdyby si měla zachránit vlastní kůži?

Chtěla jsi skončit, zašeptal jí vzadu v hlavě tichý hlásek.

Ale neudělala jsem to, řekla mu. Chtěla se jen postarat o svého syna.

Tajfun změnil pozici a postavil se před ni. Zvedl ruce k Blakeovi, jako by se ho snažil uklidnit, ale nezabralo to. Blake se napjal ještě víc a Tajfunův otec zasyčel, jako by ho to najednou bolelo. Prudce zavrtěl hlavou. Blake do něj šťouchl pistolí a on se znovu uklidnil. V jeho očích se zračila zuřivost a odhodlání, díky nimž vypadal spíš jako Tajfunův menší bratr.

„Ten upír,“ řekl Tajfun pomalu, „je můj informátor. Sledoval pro mě Cromwella a poskytl Bratrstvu spoustu potřebných informací, které…“

„Lháři!“

Blake odstrčil Tajfunova otce přes podlahu. Zakopl o Tajfuna a měnič ho rychle zklidnil a odstrčil zpátky. Tajfun tam stál a chránil Miu i svého otce před Blakem. Sevřela ruce. Muselo přece existovat něco, co by mohla udělat, ne? Kdyby jen dokázali zabránit tomu, aby se to zvrhlo v boj…

Nezdálo se však, že by Blake měl zájem vyřešit záležitost mírovou cestou. Zvedl zbraň a namířil ji Tajfunovi na hlavu.

„Nějak jsi vyměkl. Všichni to vědí. Twister je jen poslední v dlouhé řadě.

A viděl jsem tvoje oči, když jsi mě napadl. Cítil jsem, jak mi piješ krev. Tak co jsi: milovník upírů, nebo jsi taky upír?“ Tajfun dlouhou chvíli mlčel. Co na to měl říct?

Mia se přistihla, že vykročila vpřed. Sevřela ruce, když si stoupla vedle Tajfuna. Možná to všechno bylo šílené a dělo se to příliš rychle, ale nehodlala to jen tak vzdát. V ústech jí vyschlo, ale sebrala odvahu, sebrala veškerou autoritu, kterou měla, a dala si ruce v bok. Několik měničů za Blakem se na ni nervózně podívalo. Byl tam i Stephen a vypadal, jako by jí chtěl říct, ať se do toho neplete.

„Nevíme, co se stalo s Tajfunem,“ řekla a navzdory svým slovům se snažila vdechnout svému hlasu sebejistotu. „Přišel za mnou, když jsi ho napadl, a vypil tvou krev…“

Prosím, ať se to stane, modlila se.

„A my jsme se chystali zahájit nějaké testy, abychom zjistili, co se děje. Jak víš, Tajfun byl mnohokrát pokousán a nakažen upíry.“

Nikdy nebyl pokousán. Přinejmenším nebyl nikdy nakažený. Byl jako poloviční upír imunní vůči jejich jedu?

„Mám podezření, že to může být jeden z faktorů. Nelíbí se mi, že jsi přišel na mou kliniku a máváš kolem sebe zbraní jako barbar. Situaci řešíme, takže prosím, odejděte.“

Blake se k ní otočil, právě když dokončila svůj proslov. Dlouho na ni hleděl, než mu v očích něco zajiskřilo. Blake zavrtěl hlavou, ačkoli na Tajfuna stále mířil.

„Nechci, aby se ti něco stalo, Mio. Omlouvám se za to, co jsem udělal předtím – ztratil jsem hlavu –, ale neodejdu, dokud je tahle… stvůra a její upíří mazlíček na svobodě. Musíš odejít hned, než to začne být krvavé.“

„Jestli si myslíš, že jen tak odejdu a nechám tě zabíjet lidi, tak to máš špatné.“

Svaly v Blakeově čelisti pracovaly. „Jsi doktorka, ne bojovník.“

„Jo, jsem doktorka, což znamená, že se vyznám v anatomii. A taky umím bojovat. Jsem doktorka, která je neustále v ohrožení, kvůli tomu koho léčím. Pokud se o něco pokusíš, vím, jak tě sundat. A jestli ublížíš mému druhovi, mému… manželovi,“ rychle se opravila a do tváří jí stoupalo horko (i to se jí zdálo jako příliš… intimní výraz), „pak mi věř, že toho budeš litovat. Až budeš příště potřebovat mé schopnosti…“

Odmlčela se a nechala hrozbu viset ve vzduchu.

„Odejdi, Mio,“ řekl Blake znovu. Oči se mu zúžily a v hlase mu zaznělo zavrčení. „Nevíš, jaké nebezpečí pro tebe tahle věc představuje.“

„Tajfun není…“

„Mio.“ Tajfun ji přerušil. Mírně se otočil a jeho pohled zachytil její. „Musíš odejít.“

Zírala na něj.

„Nechci tě tady,“ pokračoval. „Tady Blake očividně touží po krvi a já nechci, aby ta tvoje skončila prolitá. Mohla by ses snadno dostat do křížové palby a tvůj syn potřebuje tebe, ne mě.“ Tajfun se na Blakea zadíval. „Není to můj syn, je to napůl člověk.“

Snažil se takhle Jaspera ochránit, když vyšlo najevo jeho vlastní dědictví? Mia nepromluvila; nevěděla, co říct.

Tajfunův otec se za nimi posunul. Mia se ohlédla a uviděla na jeho tváři strhaný výraz a napadlo ji, jestli se rozhoduje, jestli má riskovat útěk? Nebo… přemýšlela o tom, jak by se cítila, kdyby to byl Jasper místo Tajfuna vedle ní a ona byla ta, kdo stojí vzadu v místnosti a její syn je kvůli její přítomnosti v nebezpečí. Byla by rozpolcená mezi tím, že by se od něj chtěla odloučit – kvůli němu – a tím, že by se chtěla vrhnout na lidi, kteří ho ohrožují.

A přesně to musel cítit i Tajfunův otec.

Ztěžka polkla a ohlédla se na Tajfuna. „Podívej… nechtěla jsem, abys měl upíry jako informátory. Řekla jsem, že jim nemůžeš věřit, a toho se držím, i když jsou tam venku i slušní upíři, jako třeba královna Guinevera. Nebýt jí, přišli bychom o spoustu mužů,“ pak se otočila a zamračila se na Stephena, „včetně tebe.“

Přešlápl z nohy na nohu a sklonil hlavu.

Mia se ohlédla na Tajfuna. „Já nikam nepůjdu. Musím se postavit za to, co považuji za správné, a právě teď…“ Zúžila na Blakea oči. „Právě teď to znamená, že ti pomůžu toho grázla sejmout. Ale žádám tě, aby ses ho pokusil nezabít.“

„Sakra, Mio!“ Tajfun se pohnul, jako by se ji snažil chránit, zatímco Blake vrčel. „Copak nechápeš, co se tu děje? Někdo tady umře, a já nedopustím, abys to byla ty!“

„A já nedovolím, abys to byl ty!“ Otočila se na něj a přitiskla se k Blakeovi zády, přestože její tygr vrčel a drápal se jí na hrudi a říkal jí, že je idiot, když to dělá. „Jsi ten nejhloupější a nejtvrdohlavější kanec, jakého jsem kdy poznala, ale kdybych odešla a nechala tě umřít, aniž bych se tomu pokusila zabránit, nikdy bych si to neodpustila… Miluju tě.“

Tajfunovi se rozšířily oči.

Mia se zasmála vlastnímu dramatickému vyznání. Jaká to byla vhodná chvíle, aby to řekla. Jaký čas, aby si to uvědomila. Oči se jí zamlžily slzami. Srdce se jí sevřelo při pomyšlení, že by se mu něco stalo. „Jdi do prdele. Nikdy jsem se nechtěla zamilovat. Seru na tebe a na tvůj úsměv a na tvůj hlas a na to, jak jsi nikdy nikomu nedovolil vidět tvou jemnou stránku! Jdi do hajzlu, že jsi mi ukázal části svého já, kvůli kterým jsem se do tebe zamilovala! Jdi do prdele!“

Od Blakeových mužů se ozvalo několik šumů a šepotů. Tajfunův otec na ně zezadu zíral s povadlou čelistí, ale Mia se na nikoho z nich nepodívala. Na nikom z nich jí nezáleželo. Srdce jí tlouklo mělce, její vyznání viselo mezi nimi, jako by to byla hmatatelná věc, jako by to, že řekne Tajfunovi, že ho miluje, zabránilo Blakeovi, aby je oba zastřelil.

„Mio…“ Tajfun natáhl ruku. Dotkl se její tváře a chytil ji za obě ramena. „Ty jsi ale bláznivá kočka.“

Zvedl ji, i když vztekle zasyčela. Její zasyčení se změnilo ve výkřik, když ji vyhodil do vzduchu, a ona se smýkla po desce recepčního stolu a ztěžka dopadla za něj.

Pistole vystřelila. Praskot výstřelu se ozval kolem ní a sevřel jí žaludek. Ozvalo se zachrčení následované výkřikem.

Zbraň znovu vystřelila. Tentokrát kulka zasáhla zeď, těsně nad její hlavou. Vrhla se stranou a vyletěla zpoza stolu.

Tajfun a Blake zápasili, zbraň svírali v obou rukou, zatímco Blakeovi muži se rozprchli. Několik z nich šlo po Tajfunově otci, zatímco několik jich přiskočilo a mlátilo do Tajfuna.

Z hrudi se jí vydralo zavrčení. Tohle se nedělo – ne, pokud k tomu měla co říct!

Mia se vrhla dopředu a přitáhla si svého tygra. Oblečení se jí roztrhlo od těla a ona se pustila do dvou mužů najednou. Oba vykřikli, když je srazila k zemi. Drápy jim hrábla po zádech jednoho z nich, druhému sevřela čelisti kolem ramene a zkroutila tělo. Rameno prasklo; měnič vydal výkřik bolesti.

Otočila se k druhému a zlomila mu ruku, načež seskočila a vrhla se na záda jednoho z měničů, který se pokoušel vrazit ránu Tajfunovu otci. Měnič uskočil, ale nebyl dost rychlý, aby se vyhnul jejím drápům.

Zadkem jí projela bolest a Mia se otočila a plácla po vlkovi, který jí zabořil zuby do boku. Její tlapa ho zasáhla s nataženými drápy a vyslala do vzduchu chuchvalce chlupů. Vlk ji pustil a zavyl bolestí. Mia vyskočila na jednu ze zadních tlap, když se na ni vrhl další vlk, který se na ni vrhl čelem. Sjela mu na hřbet, drápy se držela podél jeho boků a lomcovala každým centimetrem jeho těla v dosahu. Měnič zaječel a převalil se ve snaze dostat se od ní pryč.

V místnosti se náhle objevil medvěd a ohnal se po Tajfunově otci. Mia uskočila, chytila ho za podpaží a on na ni obrátil obrovskou tlapu. Nedokázala ji včas pustit a úder ji srazil a poslal ji kutálet se, až se zastavila poblíž Blakeových a Tajfunových nohou. Využila příležitosti a sekla po Blakeovi, ale ten uskočil stranou.

Byli tam další čtyři muži, kteří mu pomáhali bojovat s Tajfunem. Zbraň zmizela; kde je, se Mia neobtěžovala zjišťovat.

Vrhla se mezi Tajfuna a dva z jeho útočníků, čímž je donutila ustoupit a dát mu trochu prostoru. Jeho mohutná pěst narazila do obličeje jednoho z nich, měnič se zhroutil na zem a zůstal ležet.

Medvěd se znovu vydal za Tajfunovým otcem. Jeho otec zlomil nohu od židle a používal ji, aby medvědovi zaklínil tlamu a zabránil mu zakousnout se mu do hlavy. Za ním se objevil další měnič a udeřil ho do žeber.

Mia k nim přiskočila a zuby mu vytrhla nohy zpod těla, zatímco se drápala medvědovi do obličeje. Tajfunův otec zachrčel, když se pokusil uhnout pod medvědími tlapami, jen aby dostal ránu do boku hlavy. Padl k zemi, což přimělo Tajfuna vydat přidušený výkřik.

Blake se vítězoslavně zasmál. Mia se otočila a zjistila, že opět drží zbraň. Tři měniči měli Tajfuna. Jeden z nich mu podkopl nohy, když Blake namířil zbraň na Tajfuna.

Stephen se vrhl ze strany a srazil Blakea na zem. Zbraň vystřelila, kulka divoce letěla. Mia vyskočila medvědovi na záda a roztrhla mu krk, když se otočil, zatímco Blake a Stephen zápasili na zemi a Tajfunovi se podařilo odhodit měniče, kteří ho drželi.

Medvěd zařval, když Mia zasáhla nerv skrz jeho hustou kůži, což způsobilo, že se celé jeho tělo zachvělo.

Blake udeřil Stephena loktem do obličeje a sáhl po zbrani.

Tajfun se na něj vrhl.

Ozvalo se prasknutí.

Medvěd odhodil Miu a ta tvrdě narazila do zdi. Ozvalo se několik výkřiků a pak nastalo ticho. Tajfunův otec zalapal po dechu. Seděl v nepříjemném úhlu a držel se za nohu.

Mia se vyškrábala na nohy a proměnila zpět do své lidské podoby, jakmile boj ustal. Všichni se otočili a zírali na Blakeovo bezvládné tělo.

Tajfun zalapal po dechu, opřel se o zeď a zvedl temný pohled, aby se podíval na své potenciální útočníky. „Už tady nechci žádnou smrt,“ zavrčel. „A můžete si být jistý, že byla zavolána lidská policie. Vypadněte hned, možná vám dám šanci utéct.“

Nastala chvíle ticha, než se drtivá většina měničů vrhla ke vchodu. Pomáhali těm, kteří nemohli jít po svých, ale Stephena a pár dalších nechali za sebou. Teprve když jim Tajfun pomohl vstát, Mia si uvědomila, že ti, kteří zůstali, se museli obrátit, aby mu pomohli.

„Policie už bude na cestě, ne? Ten křikloun odvedle je určitě zavolal.“ Mia se rozhlédla po zkrvavené, zničené čekárně a zavrtěla hlavou. „Za tohle mi to tu zavřou.“

„Stejně jsi chtěla skončit.“ Tajfun přistoupil k otci a zvedl ho na židli.

Mia se s tím nemohla hádat. Přešla k otci, aby ho zkontrolovala, a zamračila se, když viděla, že má ošklivě zlomenou nohu.

„Budu v pořádku,“ vyhrkl a na čele se mu orosil pot.

„Stejně bych to měla zafixovat dlahou. Jsi teď strašně lidský.“

Tajfunův otec se ušklíbl.

Tajfun vstal a zamířil do zázemí. O chvíli později se vrátil se sadou náhradního oblečení a přiložil ho Mie na hrudník, aniž by se na ni podíval. „Musíme si ujasnit náš příběh.“

Vzala si oblečení a srdce se jí sevřelo. Ani když se oblékla, Tajfun se na ni nepodíval. Její přiznání z doby před bojem jako by viselo ve vzduchu a ona se kvůli tomu mohla skoro nakopat. Na co myslela, když mu to řekla? Jediné, co chtěl méně než dítě, byla družka, která by ho k sobě připoutala.

Možná si měli promluvit o „nás“, pomyslela si hořce, když se starala o těch pár zraněných, kteří tu zůstali. Možná by pak nebyla tak hloupá, aby mu řekla, že ho miluje, ale nakonec by to stejně udělala. A věděla, že by to udělala, protože to byla pravda.