SOW - 9. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

O PÁR DNÍ POZDĚJI JSME BYLI V Horseshoe, Ontario, na kanadské straně Niagarských vodopádů. Díky vysokým oknům našeho hotelového apartmánu jsem měla nádherný výhled na vodopády. Byla Zima, proto jsem byla překvapená, když jsem viděla, jak je tu plno. Většina lidí byla pravděpodobně turisti, kteří tu chtěli strávit Silvestr. Pár z nich přilákal pokles teplot, díky kterým byly skály a stromy okolo vodopádů pokryté pitoreskní vrstvou ledu. Každopádně nám to poskytovalo výhodu. Pokud by to bylo zapotřebí, mohli jsme zmizet v davu. Vzhledem k té neuvěřitelné energii, kterou vodopád vytvářel, bude navíc snadnější při nabití zaklínadla využít mou vazbu na vodu. A pokud se něco nepovede, tak by nám mohl poskytnout ochranu i sám vodopád. Neustále z něj totiž stoupala mlha a já měla s sebou několik solných bomb k odhánění démonů, které by mohla mlha rozprášit široko daleko.

Z druhé ložnice hotelového apartmánu vyšel Ian. Na sobě měl černé kožené kalhoty, posazené nízko na bocích a stříbrnou košili.

Když se přiblížil, uviděla jsem, že košile byla velmi tenká a víc toho odhalovala, než skrývala. Pod látkou se leskla Ianova dokonalá pokožka a přitahovala pozornost. To musel být důvod, proč zvolil takové dost nevhodné oblečení. Jeho jediný ústupek teplotě blízké nule byly vysoké body a tlustý kabát, který měl přehozený přes ruku.

Když mě uviděl, zasmál se.

„Ty nosíš tu směšnou uniformu? Když jsem uviděl, co jsi to u mě nechala posteli, myslel jsem, že vtipkuješ.“

Vrhla jsem pohled na svůj černý až ke krku zapnutý neoprenový oblek. „Existuje důvod, proč musíme dnes večer ty věci oblékat.“

„Nech mě hádat: Jde o nějakou hru a my budeme představovat Storm a Cyclopa z X-menů?“

Právě jsem mu chtěla vysvětlit, proč budeme potřebovat gumový oblek, ale zarazila jsem se. Ať si vyžere následky, když opět odmítal udělat, co jsem po něm žádala.

„Dělej si, co chceš,“ řekla jsem a vklouzla i se svými střevíčky do gumových bot, které mi sahaly až na stehna.

Ian si mě měřil soucitným pohledem. „Jestli se takhle oblékáš, když jdeš mezi lidi, pomalu začínám chápat, proč jsi ještě single.“

Povytáhla jsem obočí nahoru. „Jak jsi přišel na to, že jsem single?“

Přistoupil blíž. „Už jsme spolu několik dní, ale ještě jsi ani jednou nezavolala nějakému muži, aby ses mu ozvala. Kromě toho jsi cítit jako single. Pokud by měla cudnost nějaký parfém, tak bys v něm byla vykoupaná.“

Ignorovala jsem ho. „Než půjdeme, použiji krycí kouzlo, abych změnila svůj vzhled. Nemusím zmiňovat, že nechci, aby mě někdo poznal.“

„Kromě toho nechceš, aby se všichni upíři vyděšeně rozutekli hned, jak zjistí, že přistihli Strážkyni zákona, jak používá magii?“, ušklíbl se.

„Přesně tak.“ Poté jsem si nad hlavou rozsypala trochu namletého prachu a pronesla něco v jazyce, který by Ian neměl znát.

Pobaveně mě sledoval. „Už je to nějakou dobu, co jsem slyšel Islandštinu. Mimochodem skvělá výslovnost.“

Zatraceně! Musím snad mluvit Klingonsky, abych ho konečně překvapila? Zaskřípala jsem zuby a dokončila zaklínadlo. Podle výrazu jeho tváře zřejmě začalo fungovat. Tiše zapískal.

„No páni.“

Zlatohnědá barva mé kůže zůstala nezměněna, ale vlasy jsem teď měla delší a tak světle plavé, že to vypadalo jako platina. Přidala jsem pár zlatých a modrých pramenů, takže trojbarevná hříva teď vypadala jako nabarvená, i když byla přírodní. Mé tmavé, modrozelené oči také zesvětlaly. Teď byly skoro stříbrné. Kromě toho jsem povyrostla, takže jsem v podpatcích měřila skoro metr devadesát. I své tělo jsem přeformovala. Všechno drobné zmizelo. Nyní jsem měla bujné poprsí, boky stejně tak a na rukách a nohách jsem měla pevné svaly. Dokonce se změnil i můj pach. Poté, co Ian důkladně prohlédl celé mé tělo, znovu se mi podíval do tváře. Pokud jsem předtím vypadala docela hezky, nyní jsem byla překrásná. Ignorovala jsem jeho zírání a zkroutila si vlasy na hlavě do pořádného uzlu. Poté jsem přes něj přetáhla gumovou čepici a zastrčila ho pod límec, takže jsem byla úplně zakrytá. Nakonec jsem si oblékla těsné gumové rukavice, které mi sahaly až po lokty.

Konečně na mě Ian přestal zírat. „Pokud jsi měla v úmyslu svůj spektakulární zjev trochu zmírnit, tak se ti to nepovedlo. I tak tě bude chtít každý ošukat. Ale nejdřív dostane záchvat smíchu z tvého směšného overalu. Jestli jsi nechtěla být nápadná, tak jsi měla zvolit ne tak úžasnou podobu.“

„To je má obvyklá podoba, když vyrážím do podobného obchodu,“ odpověděla jsem po pravdě.

„Aspoň mi teď nebudou moci předhazovat, že svádím neplnoleté,“ pronesl Ian pobaveně.  „Sice jsi docela pěkná, ale ve své pravé podobě vypadáš spíš jako královna maturitního večírku, než ženy, se kterými se ukazuji obvykle.“

„Jsem ráda, že ti nezkazím pověst,“ prohlásila jsem s falešným úsměvem. „Důležitější je, že mě v tomto oblečení mohou poznat někteří z mých bývalých přátel, pokud tu někdo z nich je. Pokud budeme muset rychle utíkat, tak se budou spojenci hodit.“

„Máš přátele na magických místech?“ Nasadil vypočítavý úsměv. „Pročpak, malá Strážkyně? Že bys občas sešla ze správné cesty?“

„Když je někdo tak starý jako já, tak už všechno jednou někdy dělal,“ zněla má vyhýbavá odpověď. Jeho úšklebek byla směs pobavení a vzrušení.

„Mohl bych říct, že si to dokážu představit, ale byl bych raději, kdybys mi to ukázala.“

Ostře jsem na něj pohlédla. „Ne v tomto životě.“

Dramaticky si povzdechl. „Další sexuálně zablokovaná. Očividně není před nimi úniku. No dobře, musíme vyrazit a je tu démon, kterého musíme nemilosrdně provokovat, takže se dáme do práce, ne?“

Při pohledu na jeho sotva zahalenou hruď a tenké kožené kalhoty jsem se skrytě ušklíbla. „Ano, pojďme.“

 

„Co tím jako myslíš?“

Vodopád dělal děsný rámus, ale nevěřila jsem, že to byl důvod, proč Ian dělal, jakoby mi nerozuměl. Prostě se mu nelíbilo, co jsem řekla. Proto jsem to s potěšením zopakovala.

„Musíme skočit do řeky, abychom se dostali za vodopád.“

Zíral do běsnící vody, kde do sebe narážely kusy ledu. „To přece nemůžeš myslet vážně!“

„Místo, kam jdeme, je očarované, aby se tam nedostal každý,“ řekla jsem a potlačila úšklebek. „Aktuální magický vstup neznám, ale vzpomínám si na starý přístupový kód. K tomu je zapotřebí překročit vodopád u Bridal Veilu a mít přitom na sobě správný symbol.“ A neodpustila jsem si poznámku: „Já ti říkala, aby sis oblékl ten overal. Příště udělej, co ti říkám.“

Dál zíral na ledovou, pěnící vodu a zpražil mě opravdu zlým pohledem. „Užívej si svůj triumf. Vím, že já si ten svůj budu užívat, až ti tohle oplatím.“

„Oooch, chvěji se ve svých teplých, nepromokavých botách,“ posmívala jsem se mu a doširoka se zašklebila.

Zamračeně si svlékl kabát, poté košili a boty a odložil je pod strom stojící poblíž. Poté vrhl na řeku rezignovaný pohled. „Z mých korunovačních klenotů budou ledové kostky.“

„Pravděpodobně,“ souhlasila jsem s ním a z boty si vytáhla malou rtěnku. Neobsahovala rtěnku jako takovou, proto když jsem nejdřív na svou a poté na Ianovu tvář nakreslila potřebný vzor, nezanechala žádnou viditelnou stopu. Když jsem byla hotová, odhodila jsem ji stranou a naposledy se rozhlédla kolem. Nikdo nás nesledoval. Těch pár turistů, kteří tu v tuto dobu byli, se nacházelo v blízkosti okraje vodopádu, kde bouřlivou vodu osvětlovaly barevné světlomety, což vodopádům, valícím se přes okraj, propůjčovalo nadpřirozený vzhled.

„Drž mě pevně za ruku,“ vyzvala jsem Iana a natáhla jsem se k němu. Měla jsem silný stisk, ale i voda byla velmi silná. Kromě toho byly pod hladinou schovaných hodně skalisek.

Chytil mě za ruku a pevně stiskl. Poté se na mě překvapivě zašklebil. „Nemohu říct, že bych měl zimu rád, ale na tohle už jsem pomyslel. Teď si to můžu ze svého seznamu „Co mám udělat,“ smazat!“

Poté mě strhl do ledové hloubky valící se vody. Když narazila do obnažené pokožky mého obličeje, zasyčela jsem. Extrémní chlad nebyl cítit chladně – pálil. Když jsem si představila, jak bolestivé to musí být pro Iana, okamžitě jsem pocítila výčitky svědomí. Měla jsem trvat na tom, aby se vrátil zpátky do hotelu a oblékl si neoprenový oblek…

Výkřik, který ze sebe Ian vyrazil, když se potopil, ve mě vyvolal ještě větší výčitky. Ale poté jsem si všimla, že se směje. „Při Luciferových hořlavých prdů, to pekelně bolí!“, křičel a snažil se mnou zatočit. Ale proud byl příliš silný. Podařilo se mu jen zatlačit nás oba pod vodu.

„Ty se snad bavíš?“, vykoktala jsem, když se nám podařilo dostat se nad hladinu.

„Pravdu… máš!“, vyrazil ze sebe přerývaně, protože mu voda tryskala do tváře.

„Víš… kolik… rekvizit… je… zapotřebí… abys… tady… tohoto… docílila?“

„Ani to nechci vědět,“ křikla jsem, když mi další vlna znemožnila pokračovat. Čím víc jsme se blížili k propasti, tím jsme byli rychlejší. Bridal Veil byl sice nejužší částí Niagarských vodopádů, ale i tak ho bylo zapotřebí brát vážně.

„Pevně se drž!“, vykřikla jsem a vší silou jsem mu stiskla ruku. Najednou před námi nebyla žádná voda. Když jsme přeletěli přes okraj, měla jsem pocit, že ho slyším se smát. Ale nebyla jsem si jistá. Dunění vody bylo ohlušující.