SOW - 7. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

STAČIL JEDINÝ POHLED NA IANA a bylo mi okamžitě jasné, že nechtěl, abych naši misi prozradila. Byla jsem stejného názoru. Co se týkalo tradice obvyklé mezi upíry, týkající se vyhýbání démonům, byl Mencheres staromódní. Už jen kvůli tomu by nás určitě nepodpořil, kdybychom se snažili jednoho z nich zabít. To jediné, na co se dalo u démonů spolehnout, bylo, že smrt jednoho z nich by pomstili. Žádný rozumný upíří Mistr jednoho jakého pohlaví by své lidi do takového morastu nikdy nezatáhl. Chytrý Mistr jako byl Mencheres by i aktivně zabránil tomu, aby se o to někdo, kdo byl pro něj důležitý, třeba jen pokoušel.

Proto bych raději předstoupila před shromážděnou Radou, než před tohoto upíra. Na druhou stranu byl Mencheres možná jediný upír, který měl dostatek moci, aby nás opravdu zadržel, pokud by se dozvěděl, co máme v úmyslu, ale raději bych ho nezatahovala do něčeho, při čem bude pravděpodobně jeden z nás zabit.

„Mencheresi. Ráda tě vidím,“ pronesla jsem svým nejnevinnějším tónem.

„Nevyprávěj mi žádné pohádky,“ odvětil podrážděně. To ve mně spustilo alarm. Mencheres by mohl všechno tady zničit jednou jedinou myšlenkou, proto jen málokdy připustil, aby mu šlo něco na nervy. „Vlad už mi řekl, že má Ian vážné potíže.“

„To je mizera,“ zašeptal Ian. „Typický Vlad. Vyrovná své dluhy a zároveň se za to pomstí.“

„Zatkla jsi Iana z nějakého určitého důvodu?“, zeptal se mě Mencheres a jeho brblání ignoroval.

„Ne,“ odpověděla jsem s úlevou, protože aspoň v tomto bodě jsem mohla říct pravdu.

Mencheres přimhouřil oči. „Tak jak je možné, že ty, Strážkyně zákona, s ním trávíš svůj čas? Ian víc než zákony nesnáší už jen celibát.“

Ian udělal gesto, jakože na to prohlášení připíjí. „To je pravda.“

Rychle jsem se snažila vymyslet nějakou výmluvu. „Já… eh,“ jak se to dneska, k sakru, říká? „…chtěla jsem si vyhodit z kopýtka. Občas to dělám, abych se uvolnila.“

„Lži,“ odsekl Mencheres ostře. „Neuvolnila ses od té doby, co byl Ceaser probodnut Brutem. Kromě toho si své milence nevybíráš mezi upíry, takže…“

„Och?“, přerušil nás Ian a hleděl velmi zaujatě.

„Takže pokud jsi Iana nezatkla, ani si s ním neužíváš,“ pokračoval Mencheres, „co máš teda za lubem, Veritas?“

Nenapadla mě žádná přesvědčivá omluva, takže jsem to zkusila s drzostí a narovnala jsem se do celé své výšky. „Ian je Mistr své vlastní pokrevní linie a může ti potvrdit, že je se mnou z vlastní vůle. Po zbytku ti nic není.“

Mencheres na mě zíral tak, že jsem měla pocit, jakoby mě svým pohledem probodával. Nehnula jsem ani brvou. Byli jsme asi tak stejně silní, ale i se vší svou mocí mě nemohl zabít. Ne napořád.

Ian netrpělivě zaťukal na rám otevřených dveří letadla. „Nemohli bychom ty mocenské hrátky přesunout do vzduchu?“

Mencheres odklonil svůj vražedný pohled na Iana. „Proč? Co máš za potíže, že tak spěcháš odtud vypadnout?“

Tentokrát slova nevyslovil, ale visela ve vzduchu. Ze způsobu, jak se Ian napjal, bylo vidět, že je také cítil.

„Jak už tady ta dáma řekla, jsem tu z vlastní vůle, takže ti po tom nic není. Veselé Vánoce, Mencheresi. Rád jsem tě viděl, ale musíš se vrátit ke své ženě a my máme své vlastní cíle.“

Mencheres vypustil víc ze své moci. Jeho aura byla tak silná, že se celé letadlo začalo třást. Potlačila jsem nutkání obejmout se rukama. Měla jsem pocit, jakoby se mi měly roztrhnout vnitřnosti. Ian na tu působivou ukázku zareagoval zívnutím. Protože upíři nepotřebovali dýchat, bylo to podobné gesto, jako kdyby na něj vystrčil prostředníček.

„Jak chcete,“ pronesl nakonec Mencheres temným hlasem. „Vytáhnu to z Vlada.“

„Ne, to se ti nepovede,“ zareagoval Ian okamžitě. „Pokud by mě ten hajzl měl v úmyslu prozradit, už by to udělal.“

Mencheres stáhl všechnu svou energii zpátky do sebe. Žaludek mi sjel až dolů a kabát zavlál jako při silném větru. Poté pohled, který bývalý faraon upíral na Iana, zjemněl.

„Zažili jsme spolu toho už tolik – proč mi jednoduše nedůvěřuješ a nesvěříš se mi?“

Na jednu sekundu se Ianův pohled zakalil bolestí a jeho arogantní fasáda popraskala. Ale stejně rychle to zase zmizelo a Ian se opět zářivě usmíval jako zosobnění sebevědomí.

„Nedělej si starosti. Mám to pod kontrolou.“

Mencheres neodpověděl. Ticho bylo tak tíživé, že bych se nedivila, kdyby se promáčkla podlaha. Nekoukala jsem na svůj mobil, ale byla jsem si vědomá toho, že už muselo uběhnout pár minut. Museli jsme zmizet. Letadlo už brzy vzbudí nechtěnou pozornost.

„Jak chcete,“ zopakoval Mencheres. Mávl rukou a dveře se zavřely samy od sebe. Poté piloti letadlo otočili a rolovali po parkovišti. O okamžik později jsme byli ve vzduchu a slabá světla města se pomalu vzdalovala.

Posadila jsem se do krémově zbarveného křesla. Poté, co bylo po vzájemném měření sil a Polsko nám mizelo za zády, jsem se uvolnila dostatečně na to, abych si všimla, jak jsem hladová. Už od včerejšího rána jsem neměla nic k jídlu. Možná budu mít štěstí a najdu ve Vladově letadle pár pytlíků krve.

Mencheres se uvolněně opřel o opěradlo, ale když jsem se mu podívala do očí, poznala jsem, že je to lež. Oči, kterými na mě zíral, mi připomínaly černé diamanty.

„Máme toho stejného Pána a známe se už několik tisíc let. Proto chci, abys mě teď pozorně poslouchala, Veritas. Ian je bezohledný a impulzivní, ale ty taková nejsi. Plánuješ všechno do nejmenšího detailu, takže do svého plánu, který mi nechceš sdělit, započítej i tohle: Pokud se Ianovi něco při záležitosti, do kterého jsi ho zatáhla, stane, tak za to poneseš plnou zodpovědnost.“

„Mencheresi,“ začal Ian.

„Nepřerušuj mě,“ řekl ostře. „Máš pravdu. Nemohu ti nic rozkazovat, ale ty mě také ne. Pokud se rozhodnu tě zachránit, protože ona tvůj život promrhá, pak je to má starost, a ne tvá.“

Jednoduše proti nám obrátil ta samá slova, kterými jsme se bránili před chvílí. Zaskřípala jsem zuby. Mencheresova výhrůžka možná nebyla Ianovou starostí, ale teď byla mou. Neblufoval. Obvykle tomu, kdo ho naštval, utrhl pomocí telekineze hlavu. Jeho důslednost v tomto směru nesla ovoce. Mencheres si udělal čas na to, aby mi vyhrožoval. To jsem brala velmi vážně, i když by mě nedokázal zabít tak lehce, jako zbytek světa. Ale místo aby si nechal slib pomsty od svého předka líbit, vypadal Ian rozrušeně.

„Víš ty, co jsi, Mencheresi? Jsi zatracená kvočna.“

Potlačila jsem záchvat smíchu a proměnila ho v zakašlání, ale tím jsem nikoho neoblafla. Mencheres na mě vrhl kyselý pohled, ale od teď jsem si ho představovala jako přeopatrného rodiče, který neustále opečovává své potomky. Mencheres na mě znovu upřel pohled „to není vůbec vtipné,“ a poté opět obrátil svou pozornost na Iana. „Nejsi tak silný, aby na tebe smrt nemohla. Starám se o všechny upíry, které jsem stvořil, ale je jen pár, které miluji tak, jakoby to byly mé vlastní děti. Ty jsi jeden z nich a něco je s tebou opravdu, ale opravdu v nepořádku. To jsem cítil dokonce i předtím, než mě Vlad dnes večer varoval.“

Ian přešel ke mně a objal mne kolem ramen. Napjala jsem se, ale nechala jsem ho, protože jsem chtěla vědět, co tím zamýšlel.

„Vidíš tady toho krásného ďáblíka?“, zeptal se. „Má tolik moci, že sotva dokážu udržet svého ptáka, aby v její blízkosti nestál pořád v pozoru. Ale kromě toho je v jejím zájmu, aby mě udržela naživu. To by tě mělo uklidnit, když mé odhodlání nenechat se zabít, nestačí.“

Mencheres těkal pohledem mezi námi sem a tam. Dávala jsem si pozor na svůj výraz, abych demonstrovala čiré sebevědomí. Ian pokračoval. Poživačně mě přejel pohledem od shora dolů a přitáhl si mě k sobě blíž.

„A už brzy mě bude chtít tady ta žhavá kočička udržet naživu i z mnoha jiných důvodů,“ doslova zavrněl.

Byla jsem připravena tvářit se přátelsky, ale nechtěla jsem, aby se choval tak, jakoby si byl mnou jistý. Ian tvrdil, že si užívá bolesti? Pak by měl ukázat, jak se mu líbí tohle. Vrazila jsem mu loket do boku tak silně, že se zlomila všechna žebra, co stála v cestě. Když ze sebe vyrazila hlasité, „Uff!“, odstranila jsem jeho ruku z mého ramene takovou silou, že se také zlomila.

„Jestli se ke mně tvůj pták jen přiblíží, utrhnu ti ho,“ zaculila jsem se na něj. „Každopádně mám velký zájem udržet Iana naživu, Mencheresi,“ dodala jsem a obrátila se zpátky k němu. „Ale i tak beru tvé výhrůžky na vědomí. Určitě si chcete spolu promluvit a já bych ráda strávila zbytek letu o samotě.“ Poté jsem vyrazila do části letadla, která byla od nich co nejdál. Celou dobu jsem cítila, jak mi někdo probodává pohledem záda, ale neotočila jsem se, abych zjistila, jestli to byl Ian nebo Mencheres.