RK - 91. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

COLE

 

Jakmile vyjdu z jejího pokoje, uslyším na chodbě hádku.

 

"Všechno bylo skvělé, než se začala stýkat s tebou," křičí Dylan na Biancu. "Zničila jsi jí tou svou manipulací a kecama. Neustále jsi jí dávala najevo, že není dost dobrá. Kvůli tobě tam umírá."

 

"Něco jako to, co jsi udělala Liamovi?" Vybuchne Bianca.

 

Ježíši. Tohle je to poslední, co by Sawyer chtěla.

 

Než ji kdokoli stihne zastavit, Dylan se ožene pěstí do Biančina obličeje. "Ty malá děvko."

 

"Hej." Jace ji obtočí ruku kolem pasu a strhne svou přítelkyni zpátky. "Tak dost."

 

Bianca šokovaně otevře ústa a položí si ruku na rudou tvář. "Vážně jsi mě právě praštila?"

 

Bianca se vrhne k Dylan, ale Oakley ji chytne. "Řekl dost."

 

To, že je Oakley pořád tady, mi napovídá, že jim ještě neřekl pravdu.

 

Vykročím k nim, ale Dylan ještě neskončila.

 

"Bože, tvoje rodina je tak v prdeli." Křičí na Jace a snaží se mu vykroutit z náruče, ale je zřejmé, že svůj skutečný hněv míří na mě a Biancu. "Proč si s ní museli zahrávat? Byla dokonalá." Po tvářích se jí kutálejí velké, ošklivé slzy, když se podívá mým směrem. "Byla tak zatraceně dokonalá a on ji zničil ... protože to Cole dělá. On ničí úžasné lidi... těsně předtím, než zemřou.“

 

Bianca couvne, jako by ji znovu někdo praštil, a Jace sebou cukne.

 

Jen tam stojím a beru to.

 

Dylan je naštvaná a zmatená. Potřebuje někoho, na koho by to svedla. Chápu to.

 

Dylan na mě zaostří oči. "Byla dokonalá a tolik tě milovala. Jediné, co kdy chtěla, bylo být pro tebe dost dobrá... a ty jsi ji zničil.“

 

Dylan má pravdu. Ničím lidi.

 

Ale nikdy jsem nechtěl zničit Sawyer.

 

Jediné, co jsem chtěl udělat, bylo milovat ji.

 

"Ne, nezničil," zašeptá Oakley a hlas mu ochraptí. "Cole nebyl ten, kdo Sawyer celé měsíce zásoboval Adderallem... to já."

 

"Pusť mě," zabručí Dylan a plácne Jace přes ruku.

 

Když to udělá, přistoupí k Oakleyho tváři. "Řekni mi, že si děláš srandu." Smutek v jejím výrazu vystřídá čistý vztek, když do něj strčí. "Řekni mi, že si děláš srandu, Oakley."

 

Když se na ni Oakley podívá, má v očích slzy.

 

Dobře. Trp, ty hajzle.

 

"Pracoval jsem pro Lokiho a Sawyer mě požádala, abych ..."

 

Ostré štípnuti Dylaniny ruky, kterou ho plácne do už tak pohmožděné tváře, je tak hlasité, že to cítím. "Jsi nechutný." Ztiší hlas a nakloní se blíž. "Radši se modli, aby byla v pořádku. Protože jestli ne... nikdy ti to kurva neodpustím.“

 

Odejde v oblaku vzteku.

 

Jace se podívá na Oakleyho. "Ježíši Kriste. Ani nevím, co ti mám teď říct." Jeho pohled se přesune na Biancu a pak na mě, než se ustálí na Biance. "Vždycky jsem tě stavěl na první místo. Pokaždé jsem dal přednost tobě a téhle zatracené rodině před ní.“ Odstoupí. "Ale už víc ne."

 

"Jace," zavolá Bianca a hlas se jí chvěje.

 

Nevšímá si jí a běží za Dylan.

 

Podívám se na Oakleyho. "Řekni to jejím rodičům. Hned."

 

"Už jsem to udělal. Chtěl jsem to jít říct i ostatním, ale když jsem se vrátil, Dylan a Bianca už se hádaly.“ Roztřeseně vydechne. "Omlouvám se-"

 

"Nedělej to. Omluvou to nespravíš, kreténe."

 

"Já vím, že ne." Opře se o zeď. "Já jen-"

 

Oči se mu stočí a tělo se zmítá v záchvatech škubání a třesu.

 

Bianca je rychle na nohou a udělá mu polštář, než dopadne na podlahu a rozbije si hlavu.

 

"Cole, potřebuji tvou pomoc. Je příliš těžký."

 

Je to ten poslední člověk na světě, kterému bych teď chtěl pomáhat... ale vím, že Sawyer by to chtěla.

 

Tak to udělám.

 

***

"Měla Dylan pravdu? Zničil jsem tě? Takhle jsme skončili tady?“

 

Stejně jako posledních čtyřiadvacet hodin... nedostanu od ní žádnou odpověď.

 

Doktoři jsou znepokojení... ale říkali, že tomu máme dát ještě trochu času.

 

Nemám pro ni nic než čas.

 

"Omlouvám se, že jsem ti tenkrát řekl, že jsi tlustá. Omlouvám se, že jsem se přidal ke skupině kreténů, kteří ti ublížili... ale přísahám, že jsem to kurva nemyslel vážně."

 

Propletu své prsty s jejími. "Budu tě milovat i s padesáti kily a budu tě milovat i s dvě stě kily." Přiblížím si její ruku ke rtům. "Budu tě milovat v jakékoli podobě a formě, protože jsi to ty."

 

Zvednu se ze židle a nakloním se nad její postel. "Jestli se na mě pořád zlobíš za to, co jsem udělal... tak se probuď a bojuj se mnou. Křič, že jsem kretén... zlom mi srdce a opusť mě... ale prosím... vrať se.“

 

Protože bez ní ... není žádné já.