RK - 89. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

COLE

 

Zhluboka se nadechnu a zastrčím si telefon do kapsy.

 

Nejsem těhotná.

 

Když jsem Sawyer řekl, že chci, aby měla moje děti, myslel jsem to vážně.

 

Jenže teď ty děti nechci. Raději bych nejdřív aspoň dostudoval vysokou, protože příští čtyři roky budou nejtěžší v mém životě.

 

Roky, které rozhodnou o tom, jestli se stanu profesionálem, nebo ne.

 

Cítím se mnohem lépe než před pěti minutami a jdu do kuchyně, abych se najedl.

 

Dnes se mám setkat s hlavním trenérem Duke’s Heart a chci se ujistit, že mi nekručí v žaludku.

 

Prohlížím ledničku, když zaslechnu zaklepání na dveře terasy.

 

Otočím hlavu a pokynu Oakleymu, aby šel dovnitř.

 

Do prdele, ani nevím, proč se obtěžuje klepat. Ví, že tohle místo je jeho domov.

 

"Co se děje, chlape?"

 

Nemám ponětí, co si mám myslet o jeho pohledu. "Máš chvilku?"

 

Do prdele. Tohle nemůže být dobré.

 

Na druhou stranu vím, že ani on není zbouchnutý.

 

"Jasně. Ty mluv, já zatím udělám jídlo.“ Vytáhnu vajíčka a papriky. "Hrajeme šarády a chceš, abych hádal, co se děje?"

 

Zavrtí hlavou a výraz v jeho tváři se zachmuří.

 

Žaludek se mi sevře. Stejně jako já má Oakley obvykle dobrou náladu.

 

Ale ne teď.

 

Právě teď vypadá, jako by se měl každou chvíli zhroutit.

 

Rozklepnu do misky několik vajec, zamíchám, přidám papriku, ještě jednou zamíchám a vyliji směs na pánev.

 

Po celou dobu neřekne ani slovo.

 

"Kámo. Znervózňuješ mě. Co se kurva děje?"

 

Zhoupne se na patách. "Sawyer ... ona -"

 

"Pořádně se pohádala s Dylan," skočím mu do řeči. "Brácho, já vím. Ale ať si to holky vyřídí samy. Když si s tím neděláme starosti já a Jace, neměl by sis dělat starosti ani ty."

 

"To není..." Jeho hlas se zadrhne. "Jen chci, abys věděl, že jsem nikdy nechtěl..."

 

Položím špachtli na pult. "Ježíši Kriste, Oakley. Vyklop to."

 

"Sawyer bere Adderall."

 

Znovu zvednu špachtli. "Léky na ADHD?"

 

Nikdy předtím se nezmínila, že má ADHD. Ale nová diagnóza a nové léky by vysvětlovaly, proč se chová tak divně. Nejspíš si ještě zvyká.

 

Pořád mě ale bolí, že mi to neřekla.

 

"Upřímně řečeno, jsem trochu naštvaný, že o tom řekla tobě, a ne svému příteli. Asi se styděla, protože si ji vždycky dobírám, že je šprtka, když ve skutečnosti potřebovala pomoct.“

 

A právě tak jsem zpět u toho přítel na hovno.

 

Jeho obočí se svraští. "Myslím, že to nechápeš."

 

"Nechápu co?"

 

Chytne se za krk. "Nemá ADHD a lékař jí nepředepsal Adderall." Prudce se nadechne. "Dal jsem jí je já."

 

Má pravdu. Nerozumím tomu.

 

"Proč? Jak? Proč bys jí je kurva dával - “

 

"Říkala, že je chce, aby jí pomohly při studiu... ale, kurva, chlape. Má problém. Velký."

 

Ne, on bude mít problém.

 

Všechno mě to zasáhne v jednom velkém návalu. Moc toho o tomhle svinstvu nevím, ale vím, že vysokoškoláci to berou, aby jim to pomohlo při studiu.

 

Také se nemůžu nezeptat. "Tyhle prášky... hubnou po nich lidi?"

 

"Je to amfetamin, takže jo ... hubnou."

 

"Amfetamin ... myslíš -"

 

"Droga."

 

Zatraceně.

 

Znovu položím špachtli a podívám se mu do očí. "Abych si to ujasnil... tys dal mé přítelkyni drogu?"

 

Jeho pocit viny je hmatatelný, ale ne tak hmatatelný jako vztek, který mnou cloumá.

 

"Říkala, že to potřebuje, aby jí to pomohlo..."

 

Větu nestihne dokončit, protože mu vrazím pěstí do obličeje. "Kdy?"

 

Zapotácí se. "Kdy co?"

 

Znovu ho udeřím. "Kdy jsi jí je začal dávat?"

 

"Před několika měsíci. Někdy v době, kdy jste spolu začali chodit."

 

Tehdy začala hubnout.

 

Chytnu ho za límec mikiny. "Kde jsi vzal ty prášky?"

 

"Prodával jsem je pro Lokiho."

 

Zkurvysyn. Znovu mu vrazím pěstí do obličeje. "Co to s tebou kurva je?"

 

Dávat jí prášky od nějakého podřadného dealera? Čert ví, co v nich mohlo být.

 

Ježíši Kriste. Mohl ji zabít.

 

Jsem tak nasranej. Tak kurevsky nasranej, že bych mu nejradši zapálil jeho drahocenný BMW a pak ho pochcal, aby cítil jen zlomek toho, co teď cítím já.

 

"Omlouvám se," říká. "Sakra promiň."

 

Omluva to nevyřeší. Sawyer mi díky němu už měsíce mizí před očima.

 

Znovu ho praštím. Tvrdě. Tak tvrdě, že cítím, jak se mu pod mými klouby prstů roztrhne kůže a praskne mu nos.

 

Kluk, který byl mým nejlepším přítelem, je jen zrádce... zrádce, který za mými zády už měsíce prodává drogy dívce, kterou miluji.

 

Nejenže porušil kodex... ten zmrd to celé posral.

 

"Ty bastarde." Znovu ho sejmu. "Šel jsem za tátou a dal ti bydlení, když jsi nic neměl, ty hajzle."

 

Držel jsem mu hlavu, když to přehnal s pitím a zvracel.

 

Hlídal jsem ho, kdykoli měl záchvaty, abych se ujistil, že je v bezpečí.

 

Lhal jsem Jaceovi o tom, že bere drogy, protože nechtěl, aby Jace ukončil jejich přátelství.

 

Kopal jsem lidi do zadku za to, že s ním vyjebávali, když byl ve městě nový.

 

Sakra, považoval jsem ho za svého náhradního bratra, za toho, který zaujal Liamovo místo... a takhle se mi odvděčí?

 

"Je mi to líto," opakuje pořád dokola.

 

Kriste. Kdyby to byl někdo jiný, asi bych mu odpustil.

 

Ale ne moje Sawyer. Ona je moje hranice, kterou nepřekročíš.

 

Ona je moje všechno.

 

Krev mu stéká po tváři a dopadá na podlahu. Natáhnu ruku dozadu, abych ho znovu udeřil, ale hruď mi sevře ostrá vystřelující bolest.

 

Zaklopýtám. "Kurva."

 

"Jsi v pořádku?" Zeptá se Oakley.

 

Bolí to tak moc, že mu ani nedokážu říct, ať se jde vycpat.

 

Liam.

 

To však nemůže být on. To není možné.

 

Další rána, horší než předtím.

 

"Začínáš mě vážně děsit, chlape."

 

Chystám se mu říct, že by se měl bát, protože jsem ještě neskončil s tím nakopat mu zadek – ale zazvoní mi telefon.

 

Vylovím mobil. Proč mi sakra Dylan volá?

 

Je mi špatně, když mi to dojde. "S Jaceem se něco děje."

 

"Co..." Začne říkat Oakley, ale já si přiložím telefon k uchu.

 

"Co se mu stalo?"

 

Dylan pláče tak silně, že nedokáže formulovat slova... jen vzlyká.

 

Sevřu telefon v ruce a křičím: "Zatraceně, Dylan! Co se kurva stalo mému bratrovi?"

 

Jace je naše pojivo... já a Bianca... my ho kurva potřebujeme.

 

"Jace je v pořádku," zaskřehotá přes další vlnu vzlyků. "Sawyer ... ona ... měla infarkt. Její rodiče zavolali záchranku, ale měla zástavu srdce na cestě tam - “

 

Telefon mi vypadne z ruky... a já padnu na kolena.

 

Nenáviděl jsem otce za to, že se nedokázal pohnout poté, co tehdy našel Liama v šatníku.

 

Ale teď... myslím, že to chápu.

 

Ne že by nechtěl... ale nemohl.

 

Protože ta agónie a zlomené srdce byly tak silné, tak pronikavé, že i když ještě dýchal...

 

Taky zemřel.