RK - 85. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

COLE

 

"Nelíbí se ti to?" zeptá se Sawyer a kouše se do rtu.

 

Ne. Kurva, nelíbí.

 

Ty šaty, ty vlasy, ty podpatky, ta hromada make-upu na obličeji... ty čočky.

 

Vůbec nevypadá jako holka, do které jsem se zamiloval.

 

"Je to ... v pořádku," rozhodnu se pro vhodnější odpověď. "Řekl bych."

 

Nesnažím se být hajzl nebo jí ublížit, ale nebudu tu stát a předstírat, že se mi její nový vzhled líbí, když se mi nelíbí.

 

Naštěstí je uvnitř pořád ta skutečná Sawyer, do které jsem se zamiloval.

 

Doufám.

 

"Chceš, abych řídil?"

 

"Ne." Střelí po mně mrazivým pohledem, když se na podpatcích šine po mé příjezdové cestě. "Jsem v pohodě."

 

"Jsi na mě naštvaná."

 

"Jé, myslíš?"

 

"Omlouvám se, jestli jsem ti ublížil -"

 

"To je v pořádku."

 

Ovinu ruku kolem jejího zápěstí a zastavím ji. "Nepotřebuješ mít na obličeji ani na těch titěrných šatech tolik sraček." Prudce se nadechnu a dám jí další dávku upřímnosti. "A když už jsme u toho, myslím, že... ať už držíš jakoukoli dietu, měla bys s tím přestat."

 

Snažil jsem se být chápavý, ale už nemůžu.

 

Vypadá jako úplně jiný člověk.

 

Její křivky jsou pryč. Její zadek téměř neexistuje.

 

A o jejích prsou... o tom, co z nich zbylo, ani nezačínám.

 

S tím vším bych se ale dokázal vyrovnat, kdyby v poslední době nebyla pořád tak vyčerpaná a náladová.

 

Kdyby byla pořád svým roztomilým, sarkastickým, drzým a sladkým já.

 

Ale není.

 

Jako bych ji s každým kilem ztrácel víc a víc.

 

Možná vypadá hubenější... ale nevypadá zdravěji.

 

Kdybych ji neznal, řekl bych, že vypadá skoro jako by byla na drogách.

 

Nejspíš proto, že málo jí.

 

Její oči se zúží do malých štěrbinek. "Ty máš ale nervy." Šťouchne mě jedním ze svých růžových drápů do hrudi. "Před celou školou jsi mě nazval tlustou, a teď, když jsem zhubla, tak-"

 

"Mýlil jsem se, Sawyer. Neřekl jsem to, protože jsem to myslel vážně. Řekl jsem to, protože - “

 

"Protože se to očekávalo," řekne a hlas se jí zachvěje. "To, co jsi musel říct, protože mě zařadili do škatulky tlustých holek." Trhne zápěstím zpátky. "Kašlu na tu škatulku. A seru i na tebe, jestli mě už nemiluješ, protože jsi si nejistý tím, že jsem konečně atraktivní."

 

Pochopila to úplně špatně. Tak kurevsky špatně.

 

"Nikdy jsem neřekl, že tě nemiluji. A to není nejistota ... tohle je starost o tvé zdraví. To je obrovský rozdíl.”

 

"Jasně." Zakloní hlavu a zasměje se. "Můj bože, lidé mě nikdy nepřestanou udivovat. Když jsem byla tlustá, slyšela jsem jen..." Prsty dělá vzdušné uvozovky. "Měla by ses starat o své zdraví. A teď, když mám konečně normální váhu... pořád slyším ty samé kecy. To je kurva neuvěřitelné."

 

Nemám ponětí, co na to říct.

 

Společnost je na hovno ... ne vždy to lidé pochopí správně.

 

Být větší nemusí vždycky znamenat, že jste nezdraví, a být menší není zárukou, že jste.

 

Ale já nemůžu napravit společnost.

 

Nemůžu odstranit všechny ty hnusné věci, které jí lidé v průběhu let řekli a kvůli kterým se necítila tak dokonalá.

 

Nemůžu ji přimět, aby se viděla tak, jak ji vidím já.

 

Tak, jak jsem ji viděl vždycky... dávno předtím, než shodila váhu.

 

Všechno je to mimo mou kontrolu.

 

Jediné, co mohu udělat, je milovat ji.

 

V jakékoli podobě.

 

Obmotám kolem ní ruce. "Řekni mi, jak to napravit."

 

"Nemůžeš," řekne přidušeně a po tvářích jí stékají slzy. "Jen jsem chtěla, aby mi můj kluk řekl, že mi to sluší, abychom se mohli jít bavit na večírek. Chtěla jsem být na jednu noc normální holka."

 

Sawyer je všechno, jen ne normální holka... a to je přesně to, co na ní miluju.

 

Ale chci, aby měla tohle.

 

Protože ji chci udělat šťastnou.

 

Nakloním jí bradu a palci setřu šmouhy od řasenky. "Vypadáš krásně, Pánbíčkářko." Nakloním se k ní a políbím ji. "Pojďme se bavit na večírek."

 

Když ke mně vzhlédne, v očích se jí zase objeví ta jiskra. "Myslíš to vážně?"

 

"Jo."

 

Když nastupuje do auta, něco mi padne do oka.

 

Značková kabelka, kterou jsem jí dal k narozeninám.

 

Tu, o které přísahala, že není její styl.