RK - 75. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

COLE

"Říkal jsi, že objednáváš pizzu." Podívám se na Jace, když projde dveřmi Oakleyho domku pro hosty se dvěma pizzami. "Ne mého bývalého bratra."

Oakley přejde k lednici. "Ne, říkal jsem, že objednávám pizzu a že ji někdo vyzvedne. Jen jsem se nezmínil, že ten někdo je Jace." Podívá se na mě. "Budeš to dělat celý večer?"

Momentálně sedím u něj v kuchyni na podlaze a házím si tenisovým míčkem. "Jo." Míček dopadne na zeď na druhé straně místnosti a pak se odrazí zpátky ke mně. "Máš s tím nějaký problém?"

Sawyer říkala, že si musím najít zdravý způsob, jak zvládat stres, protože pití a mlácení Stonea to není.

Včera mi přivezla balíček tenisových míčků.

Ty mi sice moc nepomáhají, ale odvádějí mě od myšlenek.

Nebo spíš odváděly. Dokud se neukázal on.

Jace neřekl ani slovo, když zaparkoval svůj zadek u kuchyňského stolu.

Mělo mě napadnout, že se Oakley pokusí uspořádat intervenci během klučičího večera.

Nicméně vím, jaký Jace je. Nejenže chová zášť... on ji na léta připoutá k řetězu a zahodí klíč.

Malá část mého já si nemůže pomoct, ale kdyby byl na mém místě Liam, už by mu odpustil.

A protože staré zvyky neumírají přes noc, rozhodl jsem se, že teď vůči němu chovám zášť – silnější, lepší -, která předčí tu, kterou chová on vůči mně.

Parchant.

Jace se netváří ani trochu znepokojeně, když si na talíř nakládá kousek pizzy.

Samozřejmě, že si ten hajzl vybral ananasovou. Příchuť, kterou by si nikdo se zdravým rozumem – kromě něj a Liama – nedal.

"Zasranej ananas," zamumlám, zatímco odrážím míč. Tentokrát silněji. "Jaké překvapení."

Otevře druhou krabici s pizzou a zvedne obočí.

Masové kuličky. Moje oblíbená. "Kreténe."

"Blbče," opáčí.

Oakley mávne rukou a přistoupí ke stolu. "Tohle je dobrý. Pokračujte. Konečně se někam dostáváme."

Prý k něčemu. Moji oblíbenou pizzu přinesl jen proto, abych vypadal jako idiot, že si stěžuju.

Sebestředný hajzl.

"Proč jsi vůbec teď tady, ty zmrde?" Vyštěknu. "Myslel jsem, že si chceš dát pauzu?"

Odpočinout si od toho, že je můj bratr.

Bolelo by to míň, kdyby mi řekl, že jsem pro něj mrtvý.

"Nejsem tady kvůli tobě, sráči. Oakley mi volal a ptal se, jestli se nechci zastavit a poklábosit. Nezmínil se, že tu budeš." Pokrčí jedním ramenem. "Ale jestli chceš, můžeš zůstat."

"Páni, díky, Výsosti."

"Nemáš zač, blbečku."

Oakley pootevře okno a zapálí si jointa. "Zavolal jsem vás sem oba, protože je čas ukončit tuhle... ať už je to kurva cokoli."

Není to moje chyba.

"Viň jeho," řeknu. "Já nejsem ten, kdo žádal o přestávku."

Ježíši. Zním jako jedna z Jaceových bývalých.

"Požádal jsem o přestávku, protože jsem potřeboval čas, abych zpracoval tu bombu, kterou jsi na mě shodil. Ježíši, Cole. Celé roky jsi mě nechával věřit, že já jsem byl poslední člověk, který s Liamem tu noc mluvil."

"Nechtěl jsem ti tu čest vzít. Moje chyba."

Rád bych ti ji vrátil, kdybych mohl.

Jace zavrčí. "Přísahám bohu, že někdy dokážeš být takový sobecký hajzl."

"Máš pravdu. To špatné dvojče se zabilo. Možná jednou najdeš koule a přiznáš si to."

Jace vstane. "Co to s tebou kurva je? Přestaň říkat takové sračky."

Zvedám se z podlahy. "Přinuť mě."

Oakleyho pohled těká mezi námi. "Všichni se uklidněte." Zvedne jointa. "Nebo ještě líp. Dejte si pár šluků a uklidněte se."

Ignorujeme ho.

"Proč?" Strčím do Jace. "Je to pravda."

Strčí do mě zpátky. "Ne, není. Nevkládej mi slova do úst."

"Říkám jen to, na co ty nemáš odvahu..."

Vrazí mi pěstí do obličeje a já se zapotácím.

"Drž hubu," křičí Jace. "Bolelo by to stejně, kdybys umřel, ty zatracenej čuráku." Zafuní. "Ale jako vždycky, Cole musí stočit všechno na sebe. Bůh chraň, aby někdo truchlil nad Liamem." Poplácá se po hrudi. "Možná to bylo tvoje dvojče, ale byl to i můj bratr, sakra. Ty jsi s ním možná nevycházel, ale já ano. A odmítám dál předstírat, že mi nechybí, jen proto, že tě to rozčiluje. Už před tebou nebudu chodit po špičkách."

Do prdele. Takhle jsem o tom nikdy předtím nepřemýšlel.

Otevřu pusu, abych promluvil, ale Jace ještě neskončil. "Nevyčítám ti to. Nesnáším, že jsi ho vyhodil. Ale ani zdaleka ne tolik, jako nenávidím sám sebe za to, že jsem se s ním pohádal v tu jedinou noc, kdy mě potřeboval. Nikdy by za tebou nešel, kdybychom se nepohádali. Přišel by za mnou... jako to dělal vždycky."

Jeho slova mě bolela víc než rána pěstí do obličeje.

"Páni. Ještě mi řekni, jaký jsem brácha na hovno."

Doširoka rozevře ruce. "Byl jsi Liamův brácha na hovno. Nebudu tady stát a přikrášlovat ti to, aby ses cítil líp. Ale..." Nadechne se. "Liam ti taky nebyl vždycky... nebyl ti dobrým bratrem. Vy dva jste byli jako olej a voda... prostě jste se k sobě nehodili." Drhne si rukou kůži na hlavě a o krok ustoupí. "Máma říkávala, že až budete starší, budete spolu vycházet líp... je blbý, že jsi nikdy nedostal šanci dokázat, že měla pravdu."

Svaly na hrudi se mi stáhnou výčitkami. "Kéž bychom to dokázali."

Sawyer mi řekla, že ještě není pozdě začít ho milovat, ale nemyslím si, že to někdy bude stačit, aby mě to úplně zprostilo viny.

Je to ale všechno, co můžu udělat. On se nevrátí.

V Jaceových očích přetrvává smutek. "Já vím."

"Pomůže mi někdo z vás dokouřit tohohle jointa, nebo ne?" Oakley se zeptá.

Jace si ho od něj vezme. "Jo. Kurva ví, že by se mi to teď hodilo."

Posadím se zpátky na podlahu s tenisákem.

Ve vzduchu je pořád cítit napětí, ale už ne tak velké jako předtím.

Nicméně to nic neubírá na škodě, kterou jsem způsobil.

Škodě, kterou způsobuji dál.

Chystám se vzít si kousek pizzy, když někdo zaklepe na dveře.

Jace se podívá na Oakleyho. "Čekáš společnost?"

Oakley se blíží ke dveřím. "Ne. Dneska jsem všechny svoje děvky stopnul." Otevře je. "Tahle je Coleova."

Sawyer ho plácne přes ruku, když vejde dovnitř. "Nejsem jeho děvka, ty čuráku."

Zamávám obočím. "Dneska večer budeš."

Zkříží ruce a upřeně se na mě zadívá. "Díky za nabídku, ale ráno odjíždím na letiště, pamatuješ?" Podívá se na Jace. "Mimochodem, jestli hledáš svou sestru, je pořád u Christiana. Řekla jsem jí, že odjíždím, abych se rozloučila s Colem, ale ona trvala na tom, že tam zůstane." Očima přelétne k Oakleymu. "S tvými děvkami."

Oakley zúží oči. "Ta dě..."

Jace ho plácne do zátylku. "Dávej si pozor na pusu."

Upřímně řečeno, nedivím se Oakovi, že to tak cítí.

"Buďte na něj mírní. Není to jeho vina, že mu Bianca pořád krade všechny holky."

Oakley zamává prstem do vzduchu. "Jen aby bylo jasno, ona mi nic nekrade."

"Neboj se. Promluvím s ní," řekne Jace. "Zjistím, proč ti ničí život."

"Proč?" Vstanu a vezmu si kousek pizzy. "Jestli si zahrává s holkama, tak se domů nevrátí těhotná a my nepůjdeme do vězení za vraždu."

Jace o tom chvíli přemýšlí. "Dobrý postřeh." Poplácá Oakleyho po rameni. "Promiň, chlape. Jsi v tom sám."

"Chceš kousek?" Zeptám se Sawyer, když si dávám svůj.

Vážně doufám, že řekne ano, protože její křivky mizí a já to kurevsky nesnáším.

Nechápu, proč holky dělají takové blbosti, jako že hubnou kvůli svatbě.

Doufám, že až bude po všem, ty křivky se vrátí.

"Ne, díky." Šoupne nohama. "Letadlo mi odlétá v osm ráno."

"Potřebuješ odvézt na letiště?" Začne odpovídat, ale já se podívám na Oakleyho. "Můžu si půjčit..."

"Ne, proto jsem to neřekla." Promne si ruce. "Pokaždé, když se zmíním o svatbě, změníš téma. Už je čtvrtek večer, Cole. Svatba je v sobotu. Už sis koupil letenku, nebo ne?"

Do prdele.

Vím, že opravdu chce, abych jel, ale musím mezi námi udělat nějaký odstup.

Ty city, které k ní chovám, začínají být příliš intenzivní. Příliš silné.

Příliš matoucí.

Do prdele, totálně jsem to nezvládnul a obnažil před ní ty nejtemnější části své zatracené duše.

Sawyer mě viděla v tom nejhorším, v tom nejzranitelnějším... a přesto zůstala.

Dokonce mi po té noci znovu řekla, že mě miluje, ale já jí to nedokázal oplatit.

Nevím jak. A to k ní není fér.

"Ne, nekoupil." Odvrátím pohled. "Promiň, ale mám nějakou práci. Ale doufám, že se budeš bavit."

Za ní si Oakley a Jace vymění pohled.

V očích jí víří strach. "Ty se se mnou rozcházíš?"

Ne. Na to jsem příliš sobecký.

Prostě počkám, až si uvědomí, že si zaslouží mnohem víc než mně, a přestřihnu pupeční šňůru.

"Ne. Jen... řeším své záležitosti. Věnuji se sobě."

Jace se začne dusit pizzou. Oakley si dlouze potáhne z jointa.

"Věnuješ se sobě?" zopakuje ostře.

"Jo... však víš."

"Ne, já nevím." Zvedne ruce. "To je jedno. Na tohle nemám čas. Zavolej mi, až se přestaneš chovat jako kretén."

Začne odcházet, ale já ji stáhnu zpátky. "Víš, že mi na tobě záleží. Neskončili jsme."

Jestli se rozejdeme, nebude to kvůli mně. Nikdy.

"Tak se podle toho kurva chovej, Coltone."

Cítím na sobě Jaceovy a Oakleyho pohledy, když jde ke dveřím.

Měl bych ji zastavit.

Zastaví se, skoro jako by mi dávala šanci napravit svůj průser, ale místo toho se otočí k Oakleymu. "Můžu si s tebou venku rychle promluvit?" Když si všimne zvědavosti v mém obličeji, dodá: "Jde o doučování."

Ve chvíli, kdy se zavřou dveře, se na mě Jace podívá. "Jsi idiot."

Myslel jsem, že už jsme se přestali hádat, ale očividně ne.

Posadím se ke stolu. "Co jsem zase provedl?"

Ukáže na vchodové dveře. "Ty zmrde, ty jsi ten nejtěžší člověk na světě, kterého lze milovat, a ta holka to dělá bez námahy. Jestli ji necháš jít na tu svatbu samotnou, tak jsi zatracený blbec, který si zaslouží, aby o ni přišel."

Opřu se na židli. "Nevzpomínám si, že bych tě žádal o radu ohledně randění."

"Jen říkám, jak to vidím." Zapálí si jointa, kterého Oakley nechal v popelníku, a posadí se na židli naproti mně. "Zasraný blbec."

"Věř mi, vím, jak je Sawyer úžasná. V tom problém není."

"Tak v čem je problém?"

"Já jen... to bys nepochopil."

"Zkus mě."

"Maminka mě nemilovala."

Rozzlobí se. "Ježíši Kriste, už je to kurva tady."

"Víš co? Jdi do prdele. Nebudu ti vysvětlovat ani hovno, když to pořád odmítáš."

Jeho výraz se změní na upřímný. "Fajn. Budu držet hubu." Píchne prstem do stolu. "Ale aby bylo jasno, máma měla ráda všechny svoje děti, tak na mě nechoď s těma kecama."

"To je možná pravda, ale se mnou to bylo jinak."

Začne otevírat pusu, ale já ho přeruším. "Víš, že mám pravdu. Byl jsem její nejméně oblíbený. Sakra, Jace. Vychovával jsi mě víc než ona."

Vyfoukne obláček kouře. "O tom není pochyb. Ale, chlape. Ty jsi s ní ve všem bojoval zuby nehty. I když pro tebe udělala něco hezkého, pořád jsi ji proháněl peklem... jako by nikdy nebyla dost dobrá."

Nemýlí se.

"Protože jsem věděl, že Liama miluje víc."

Kdykoli na mě byla milá, připadalo mi to neupřímné... falešné. Nemohl jsem to vydržet.

"Nemilovala Liama víc." Přeruší oční kontakt. "Liam jí jen usnadnil, aby ho milovala."

Pravda nejenže bolí... ona kurva ničí.

"To chápu," řeknu mu. "Ale já ji miloval."

I kdyby to necítila stejně... pořád jsem ji miloval.

"Já vím, že ano, Cole. Co mi ale nejde do hlavy, je, proč to se Sawyer takhle sereš."

"Protože mě miluje."

Zvedne obočí. "Tím se všechno vysvětluje."

"Nemůžu jí to oplatit."

Nevím jak.

Udělá obličej. "Proč?"

Říkám mu pravdu. "Protože nemám ponětí, jak někoho milovat... dokonce ani sebe."

Po mámině a Liamově smrti jsem strávil tolik času nenávistí k sobě samému, že je to jako vypínač, který už nejde zapnout.

"Ale Sawyer... navzdory všem těm sračkám, kterým jsem ji vystavil... sračkám, které jsem udělal. Pořád mě miluje." Prudce vydechnu a podívám se na něj. "Miluje mě tak moc, že zapomínám, jak se nenávidím, kdykoli je poblíž."

Cítím k té holce tolik, že vyplňuje všechna ta prázdná místa. Dělá mě zase celistvým.

Jace si mě prohlíží asi minutu, než promluví. "Jak jsem řekl... jsi idiot."

Mám co dělat, abych ho nesejmul. "Vážně? Sám jsi to právě řekl, že je těžké mě milovat." Bouchnu se do hrudi. "Je jen otázkou času, kdy to poseru a ublížím jí tak, že už se nikdy nevrátí."

Stejně jako jsem to udělal s mámou a Liamem.

"Řekl jsem, že je těžké tě milovat, ty zmrde. Neřekl jsem, že je nemožné tě milovat." Odloží zbytek nedopalku do popelníku. "Naprav to s ní, než bude pozdě." Jeho výraz se změní na vážný, když vstane. "Vím, že nevěříš v Boha... nebo tak něco. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že ji k tobě máma s Liamem možná, kurva, poslali z nějakého důvodu." Plácne mě po zádech. "Tohle je tvůj budíček, brácho. Nepodělej to, kurva."

Hrudník se mi stáhne. Má pravdu.

Nechci přidat Sawyer na seznam svých chyb.

"Do prdele."

Zamrká. "Co?"

"Nemůžu ji nechat jít na tu svatbu samotnou."

Je to pro ni důležité, ergo je to důležité pro mě.

Štípne se do kořene nosu. "Myslíš?"

Chystám se vyjít ven, ale Oakley projde hlavními dveřmi.

Sám.

"Kde je Sawyer?"

Mávne palcem za sebe. "Je na cestě na letiště. Zřejmě se stala nějaká mimořádná událost na svatbě a nevěsta šílí, takže odlétají nejbližším letadlem."

Jace protočí oči a vytáhne telefon.

"Zasranej debil," zamumlá, když si ho přiblíží k uchu. "Dobrý den, zajímalo by mě, kdy letí další let z Kalifornie do Severní Karolíny." Podívá se na hodinky. "Dobře, jestli je na dnešek všechno obsazené, kdy poletí další?" zeptá se. Ukáže mi palec nahoru. "Skvělé, rád bych pro bratra zamluvil let v osm ráno."

Perfektní. Teď budu mít spoustu času omluvit se Sawyer a pomoct s přípravou.

Sakra, když se budu snažit, možná mě její otec bude méně nenávidět.

"Cože?" Jace vykřikne. "Je tu šance, že by se to mohlo zrušit? Proč?" Oči se mu rozšíří. "No, kurva." Uchopí sluchátko. "V Karolíně zřejmě zítra očekávají hurikán."

Oakley se na mě podívá. "To musí být nouzová situace."