Infini - 44. kapitola

Překlad: Liv

Kor.: 16terez

Baylee Wright

Premiéra Infini

Rychle jsem za potlesku opustila pódium a zamířila doleva, uhašené žonglovací pochodně jsem si nesla v ruce a na čele jsem měla pot. Bolí mě žebra, když lapám po dechu, ale nemůžu zpomalit.

Musím si rychle změnit kostým z „noční můry“ do „snu“. A svůj současný kostým miluju: čirá sukně přes vínově sametový trikot a rolák. Ohnivě rubínové krystaly mám všité do spirály až k pasu.

Je to magická a krásná ohnivá záře.

Když jsem vklouzla do zákulisí mezi ostatní umělce, cítila jsem nervózní vzrušení a nemá to nic společného s kluky nebo randěním. Celá naše tvrdá práce směřovala k tomuto okamžiku a následným tleskáním od užaslého publika.

A nadějí, že tímhle to neskončí. Nemůže to skončit.

Ozývá se triumfální hudba mé mámy, bubny a trumpety se mi noří do jádra a nutí mě tancovat. A okamžitě se usmívat.

Probouzí to mou náladu víc, než cokoliv jiného.

V zákulisí se rozehřívá Luka, brzy půjde na podium, protože na řadu přijde Kolo Smrti. Je bez trika a jeho vytvarované břišní svaly, pevná ramena a paže jsou na obdiv všem, aby evokovaly čirou mužnost. Funguje to až moc dobře.

Cítila jsem horko na hrudi, když mi pohled klesl k jeho kalhotám: má na sobě krvavě červené spandex. Jeho kostým nenechává nic představivosti, je vidět každý sval, každé vyboulení. Luka je nepopiratelně žhavý.

Bez slovní hříčky. Má být ďábel a kostymérky mu dokonce do tmavě hnědých vlasů přidaly třpytivé rohy. Jeho černočervený make-up je děsivý, ale přesto atraktivní.

Děsivě mě přitahuje.

Když spěchal kolem mě, zazubil se. „Byla jsi úžasná!“ otočil se, šel pozpátku a zpomalil. Můj pohled držel tak dlouho, jak to bylo možné.

Přitiskla jsem rty k sobě a můj úsměv se vymknul kontrole. Chystám se mu popřát, ať se mu představení povede, ale řekl, „seru na to“ a běžel zpátky ke mně.

S úsměvem jsem zavrtěla hlavou. Luka, ten, který se nebojí riskovat.

Opatrně mě políbil na rty. Energie, která je mimo tenhle svět, mě vznesla až ke stropu.

Je to nejbizarnější pocit. Jeho oči se do mě vpíjí a dýcháme stejně rychle. Začala jsem sténat a smát se, protože mě bolí obličej.

Sklonil hlavu, aby zašeptal, „jsi moje přítelkyně.“ Jsme spolu.

Je to můj přítel.

Topím se v lásce. Odstrčila jsem ho, aby nezmeškal svůj vstup. „Běž už, běž.“

Luka přikývl a hravě zvedl obočí. „Uvidíme se, krasavitsa.“ Konečně se otočil a běžel k podiu.

V zrcadle jsem se ujistila, že mám vlasy pořád ve dvou vysokých drdolech, a když jsem se odličovala a snažila se převléct do nebesky modrého roláku, podívala jsem se na zlaté švy na míčkách, které mám na část s trampolínou.

O žonglování jsem schopná mluvit s kýmkoliv, kdo bude poslouchat, ale není to jako Mets nebo jamajské jídlo. Moje láska k těm dvěma věcem se nedá zpochybnit. Nežiju uvnitř nich.

Ale žiju uvnitř žonglování. Je to můj denní chleba. Žádné přestávky. Nic mezi tím. Život s vášní není jako sedět na vrcholu světa dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu. Neustále padám, upřeně hledím na žonglérské rekvizity a ptám se sama sebe, jestli se proti mně bouří.

Každé vyhození vzhůru je zvláštní. Každý můj pohyb je špatný. Jako bych to dělala poprvé a najednou žonglování nenávidím, jako by to byl můj tvrdohlavý manžel. Jako by to byl můj nepřítel.

A další den se nade mnou míčky vznáší v dokonalé symetrii. Moje srdce stoupá tak vysoko, jako rekvizity a vášeň ve mně ožívá. Žonglování je moje láska.

A vzpomenu si, proč to dělám. Proč se prodírám těmi těžkými časy – dělám to pro ty blažené momenty, které mi mění život.

Na premiéru jsem byla šťastná. Vzala jsem si své míče se zlatými švy a doufala, že to tak zůstane.

**

Opona se zavřela před půl hodinou, ale Geoffrey nás zavolal, abychom si šli sednout na podium. Několik zaměstnanců Masquarade zametá popcorn mezi řadami sedadel a hlediště je téměř prázdné.

Žádný z umělců si ještě nestihl smýt make-up nebo se převléct. Všichni jsme byli nadšení a připraveni oslavit premiéru. Vedli jsme si vážně dobře.

Bylo plno. Vyprodali jsme lístky a finále s ruskou houpačkou donutilo publikum k tleskání ve stoje. Já jsem pesimista, ale tohle byl důkaz, že to bylo dobré první představení.

Vím to.

Sevřela jsem Lukovu ruku v té své, zatímco jsme seděli a opřela jsem si bradu o koleno. Brenden zašeptal něco Zhenovi, který byl vedle něj, a oba zavrtěli hlavou. Jsou také zmatení, jako zbytek z nás.

„Umělci.“ Geoffrey nás přejel pohledem a jeho tvář byla nečitelná. „Jak si myslíte, že to šlo?“

Pár lidí řeklo, „skvěle.“

„To si nemyslí kritik z L.V. Times.“

Zamračila jsem se a Luka stiskl mou ruku, aby mě uklidnil.

Pro kritiky jsme měli speciální před-vystoupení včera. Negativní recenze už jsme si přečetli. Říkali, že to „postrádá jiskru originálu“ a „prská to jako žonglérská pochodeň“ – ta část byla hrozná. Schválně jsem na konci pochodně uhasila.

Ostatní kritici byli pozitivní.

„… a budete snít dál, dlouho poté, co se zatáhnou opony…“

„… odvážná volba pro staré, základní představení…“

„… ten talent vdechl život a oheň do klasického přestavení Aerial Ethereal…“

„… hudba znovu dominuje…“

Geoffrey rozhodil ruce. „A náhodou s L.V. Times souhlasím. Víte proč? Důkaz je v číslech.“

Nevíme, kolik jsme vydělali. Nikdo z AE nám to neřekl.

Ztuhla jsem, když s tím začal.

Geoffrey si promnul bradku třemi prsty. „Duben a květen se vyprodal, ale letní prodeje jsou na hovno.“ Ukázal výhružný prst. „Pokud tady bude v červnu a červenci tisíce prázdných míst, budete ve vroucí vodě. Toto je potápějící loď, kterou osobně zachraňuju, takže na vás budu tlačit tak, jak to bude jen možné.“

Podíval se na mě.

A pak na Luku.

„Jak moc chcete, aby tahle show přežila?“

Strašně moc, ale moje víra v „talent“ choreografa zmizela v době, kdy se snažil emociálně vydírat Luku.

Nevěřím mu a bojím se hrát podle jeho hry.

Ale je to náš šéf, a dokud bude Antoine Perrot říkat, ať Geoffreyho posloucháme, nemůžeme si dovolit nic jiného.