BTB - 7. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

NÁHLED DO BUDOUCNA 3

Cross + Catherine

Calisto se na tvrdé židli pohnul a na svém telefonu si zkontroloval příchozí zprávy.

Takže?

To byl celý obsah zprávy.

Přesně to samé, jako když jsi to zkontrolovala, odepsal Calisto své ženě. Podařilo se mu nenapsat, že místo toho, aby mu každých pět vteřin posílala zkurvenou textovou zprávu, by jednoduše mohla přijít s ním, když dostal hovor.

Ne, že by jim ten hovor dal hodně, s čím by mohli pracovat. Crossovi, ve svém posledním ročníku na střední škole, se podařilo dostat se do nějakých problémů, do kterých byli zapojeni další dva studenti. Na sedm dní byl vyloučen, na dalších pár zápasů týmu byl suspendovaný na lavičku a musel být okamžitě vyzvednutý rodičem a odvedený z pozemku školy.

Crossovi očividně ani nebylo dovoleno odjet domů ve svém novém Range Roveru. Škola žádala, aby se Calisto postaral i o toto, což udělal. Rezervní klíče dal jednomu ze svých strážců a muži nařídil, aby Rover až do doby, než dostane další instrukce, zaparkoval v garáži Donati. Další rozhodnutí, kdy nebo zda Cross dostane své klíčky zpátky, bude záviset na tom, jak dopadne schůzka.

A samozřejmě bude záležet i na tom, co mu o tom všem řekne jeho syn. Calisto už zjistil, že co se školy a Crosse týče, některé detaily byly občas vynechány.

Nestávalo se často, že by se téměř osmnáctiletý Cross dostal ve škole do skutečných problémů. Bůh věděl, že to dítě si dokázalo najít víc než dost problémů mimo školu. Cross nebyl držený na krátkém vodítku a Calisto si u svého syna nevynucoval příliš mnoho pravidel.

To by mu nepřineslo nic dobrého.

Zjistil to už dávno.

Calisto byl prostě jen vděčný za to, že Cross alespoň napůl myslel na to, aby dokončil střední školu. Zejména, když vzal v úvahu, že jeho syna mnohem víc zajímal rodinný byznys a místo dalšího vzdělávání raději dával přednost zbraním.

I když trval na tom, aby Cross školu dokončil, neřekl svému chlapci jediné negativní slovo. Co se rodinných obchodů a mafie týče, Cross musel učinit své vlastní rozhodnutí sám, aby až se bude v životě později ohlížet zpět, nemusel litovat.

Mimo školu dal Calisto Crossovi jen pár omezení.

Nicméně ve škole žádal svého syna o pár věcí. Požadoval, aby se jeho dítě udrželo v soukromém zařízení, které pro svou rodinu vybral, v soukromí, bezpečí a mimo zkurvené zařízení pro mladistvé delikventy.

Zřejmé, jednoduché věci.

Žádné zbraně ve škole; zbraně, nože ani nic podobného.

Nemluvě o rodinném byznysu, dokonce ani s jinými studenty nebo přáteli, kteří sdíleli jejich životní styl, protože Donati principe byl jen jedním z dětí mafiánských bossů, které navštěvovaly soukromou školu.

Žádné drogy, zejména jejich užívání, ale co je ještě důležitější, žádný jejich prodej. Calisto nebyl hloupý a rozhodně nestrkal hlavu do zkurveného písku tak, jako to dělalo až příliš mnoho rodičů. Cross do věcí čas od času fušoval, obvykle v době mimo sezónu jeho sportu, aby se vyhnul vyloučení z týmu. Skoro vždy se jednalo o záležitosti na večírcích nebo něčem podobném. Jeho syn byl ohledně toho všeho upřímný, takže se Calisto rozhodl věřit, že Cross bude držet svůj nos dost čistý, aby se vyhnul problémům.

Žádné závody se svým autem, které by mohly přinést problémy a tak dále.

A nakonec žádný sex na pozemku školy. Jednou se něco stalo, zřejmě v autě, kdy Cross a další student byli obviněni z… těch věcí. Škola rozhodně neměla dost důkazů, aby s tím udělala něco víc než jen povyk, telefonát a vyhrožování vyloučení Crosse, ale když se na to jeho otec zeptal, Cross celou událost ani nepopíral.

Jeho syn se s pokrčením ramen ušklíbl a naprosto svobodně nabídl informaci, že si Calisto nemusí dělat obavy, že Cross byl vždy v bezpečí.

Další student, který byl do této konkrétní události zapletený?

Catherine Cecelia Marcello.

Dcera dlouho vládnoucího, nejmocnějšího italského bosse Cosa Nostra v New Yorku, Danteho Marcello.

Což v té době udělalo všechnu tu sračku ještě mnohem komplikovanější, trapnější a složitější.

To bylo před pár měsíci, téměř na konci Crosssova jedenáctého ročníku, kdy Catherine končila desátý ročník. Podle toho, co Calisto věděl, oba teenageři si pak ve svém dlouholetém vztahu dali další pauzu.

Teď, sotva po prvním měsíci Crossova posledního ročníku si Calisto pomyslel, že ať už jeho syn způsobil jakékoli potíže, nebyla to dobrá předzvěst pro zbytek školního roku. I když Calisto se ani na okamžik nezastavil u možnosti, že by tentokrát ty problémy možná mohly nějak znovu souviset s Catherine Marcello.

Nebo to tak Calisto předpokládal.

Dokud si znovu na nepohodlné židli nepoposedl a nezvedl hlavu, aby uviděl vejít do dveří kanceláře Danteho Marcella. V ten okamžik měl Calisto to nejpodivnější nutkání udělat dvě věci. Za prvé – sám sebe praštit do tváře. A za druhé - svého syna zkurveně uškrtit.

Crossi, co jsi udělal tentokrát?

„Dobré odpoledne, Calisto,“ řekl Dante a zatímco si sedl, vypadal naprosto nepotěšeně.

„Dobré odpoledne, Dante.“

Oba bossové společně seděli několik minut v tichosti, než Dante znovu promluvil.

„Vzhledem ke školnému, které za tohle místo platíme, bych si pomyslel, že investují do pohodlnějších židlí.“

„Myslím, že je to z jejich strany záměrný tah. Můžeš tu chvíli sedět, cítit se sám nepohodlně, a přitom přemýšlet o tom, co jsi udělal.“ Calisto se uchechtl. „Nebo o tom, co tvoje dítě podělalo.“

Dante se zamračil. „Bože, tohle mi přináší až příliš mnoho vzpomínek na má vlastní školní léta.“

„V kanceláři ředitele jsi strávil spoustu času, co?“ zeptal se Calisto pobaveně.

„A ty?“

„Trochu.“

Dante se usmál. „Moji ubozí rodiče měli v jednu dobu tři chlapce, kteří chodili na stejnou střední školu. V době, kdy jsme vyrůstali, jsme dělali peklo. V podstatě v každém jednotlivém semestru jsme byli jeden po druhém skoro vyloučeni. Antony musel každý den běhat do školy, aby se vypořádal s něčím, s čím jsme se vyznamenali.“

„Najednou začínám cítit vděčnost za to, že Cross je většinou...“

„Tak záludný?“ nabídl Dante.

„Víš, pravděpodobně je to stejně dobré slovo jako každé jiné.“

„Předpokládám, že takoví jsou všichni chlapci mafiánů, nebo se takovými naučí být.“

V tom Calisto musel souhlasit. „Co udělal Antony, abyste se vy tři nakonec zklidnili?“

„Nic. To zapříčinila moje máma.“

„Ano?“

„Brečela,“ připustil Dante. „Byla tak naštvaná a zklamaná, že prostě brečela. To byl většinou konec toho všeho.“

„To dokážu pochopit.“

„Ale... musel bys pochopit i to, jaký je můj táta. My jsme Ceceliu Marcello rozbrečeli, a není známý žádný člověk, který by to přežil, jakmile to Antony zjistil.“

„Kurva.“

„Bůh Strachu se v našem domě jmenoval Antony.“ Dante se ušklíbl. „Ale pouze když přišlo na naši matku a Cosa Nostra. Mimo to pro nás byl prostě tátou, ale ten přepínač, chlape, ten zkurvený přepínač, kterým mohl otočit, když jsme ty hranice překročili. Věděli jsme to.“

Dante s pokrčením ramen dodal: „Jinak nechal nás chlapce prostě jen…“

„Dělat si své vlastní věci.“

„Ano.“

Přesně tak, jako se to Calisto snažil dělat s Crossem.

„Chytrý muž,“ poznamenal Calisto.

„Rozhodně nám dal cestu, kterou máme následovat. Každý z nás bratrů si na ní svým vlastním způsobem velice dobře vede. Nikdo z nás neprošel tou cestou stejným způsobem, ale všichni z nás jsme se živí dostali až na její konec. Když o tom tak uvažuji, předpokládám, že v tom Antony uspěl nejvíc.“

„Pravda.“ Calisto se podíval k zavřeným dveřím kanceláře. „Řekli něco -“

„Ani zkurvené slovo,“ přerušil ho Dante nevrle.

„Skvěle.“

Dante přejel Calista chladným pohledem. „A pokud tohle není další incident jako ten loni v autě, tvůj syn bude žít, aby uviděl i svítání dalšího dne.“

Aha.

Bylo to tam.

„Víš, na tohle jsou potřeba dva. Máš děti a manželku, takže víš, jak sex mezi lidmi funguje. A i ty jsi byl kdysi teenagerem. Řekni mi, že tyhle složitosti nechápeš, Dante.“

„Vím, já jsem nikdy nebyl nachytán mezi stehny dcery bosse na zadním sedadle Lexuse, který jí její otec právě koupil k narozeninám.“

Dobře, tedy.

„Přijato,“ zamumlal Calisto. „I když abych byl spravedlivý, myslím si, že ve velkém schématu věcí mému synovi na Catherine poměrně dost záleží.“

„Ano, láska. Jednou mi to řekla - on miloval ji, ona miluje jeho. Za deset let si budou jen stěží vzpomínat na jméno toho druhého.“

Tím si Calisto nebyl až tak jistý. I kdyby jen proto, že Cross se ke Catherine stále vracel, dokonce i když ho to dostalo do tuny sraček. Calisto se rozhodl před Dantem na to nepoukazovat, i kdyby jen díky mužově už tak temperamentní náladě.

„Bylo by tak špatné,“ odvážil se Calisto zeptat, „kdyby se za deset let to, co si myslíš, že se možná stane, bylo na hony vzdálené od reality?“

Dveře kanceláře se otevřely a v nich se objevila čekající, nespokojená ředitelka.

Kurva do prdele.

„Pokud mou dceru miluje a nepůjde o nějaké nesmysly štěněčí lásky, jako je to právě teď,“ řekl Dante tiše: „ale opravdu ji bude milovat, pak ne, nebyla by tak špatná věc, jak říkáš. Nemám v úmyslu dělat svým dětem to, co se stalo až příliš mnoha jiným, a předurčit jim jejich budoucnost, jejich manželské protějšky nebo klást nároky na jejich životy. Ale jak jsem řekl, Cross má před sebou zatraceně dlouhou pekelnou cestu, Calisto.“

„Pane Donati, pane Marcello, děkuji, že jste dorazili tak rychle. Následujte mě, vaše děti čekají uvnitř. I když Catherine se může zítra vrátit do své třídy, Cross -“

„Jo, týden,“ přerušil ji Calisto. „Já vím.“

I když mírnější trest pro Catherine, co se týče události, dobře naznačovalo celou situaci. Rozhodně by dostala podobné vyloučení jako Cross, pokud by byli…

„Druhý chlapec zapojený do celé situace, byl svou matkou odvezený do nemocnice,“ řekla ředitelka. „Čekáme, až se dozvíme, zda mají v plánu tlačit na nějaké obvinění či nikoli.“

„Zpomalte,“ řekl Calisto. „Kdo co teď udělal?“

Žena si povzdechla. „No, to vlastně nevíme. Vypadá to, že ani váš syn, vaše dcera ani chlapec se zlomeným nosem a černými monokly pod očima nechtějí promluvit. Máme podezření, že se jednalo o rozmíšku mezi chlapci, která byla kvůli Cahterine, která byla v poslední době viděna s chlapcem, který byl zraněný, ale také jsme si vědomi jejího starého vztahu s Crossem.“

Dante ztuhl. „Zeptala jste se na to mé dcery?“

„Samozřejmě.“

„A?“

„A vaše dcera žije podle svého příjmení, pane Marcello. Nic neslyšela, nic neviděla.“

Calisto by přísahal, že viděl, jak se Dante koutkem oka ušklíbl.

Ten bastard.

„Takže pokud není nic známo, proč je můj syn dočasně vyloučený?“ požadoval se dozvědět Calisto.

„Protože jeden chlapec má zlomený nos a nateklou tvář a váš syn je tím, kdo má nateklé kotníky prstů u rukou a na všechno má vychytralé odpovědi.“

Samozřejmě, že ano.

Kurva, Crossi.

„Vyzvedněte si prosím své děti. O události byl sepsán zápis. Byla bych ráda, pokud je to možné, aby se to do budoucna neopakovalo.“

Dante i Calisto souhlasili. Calisto však vážně pochyboval, že by on a jeho protějšek tenhle slib mohli upřímně učinit, protože všechen povyk byl následkem akce teenagerů, kteří se na škole vyskytovali společně.

Calisto našel svého syna sedět v kanceláři ředitelky přímo naproti Catherine Marcello. Hezká mladá dívka se při pohledu na svého tátu postavila a beze slova zamířila směrem k Dantemu. Ale ještě předtím Calisto zachytil malý úsměv, kterým před svým odchodem střelila po Crossovi.

Calisto zůstal se synem sám.

„Dobře,“ začal Calisto, „co mi teď musíš říct?“

Cross se postavil do své plné výšky a hodil si batoh přes rameno. Téměř osmnáctiletý Cross už byl o něco vyšší než jeho otec, měřil metr devadesát.

„Nemám co říct,“ zamumlal Cross.

„Zkus to znovu, Crossi.“

Cross pokrčil rameny. „Je to prostě tak. Bez ohledu na to, co se stane, vždycky budu krýt Catherine záda. Pokud cokoli potřebuje, ví, kam jít. Žádné otázky. Přišla, požádala o pomoc a já se s tím vypořádal.“

Vypořádal s čím?

Calisto se ohlédl přes rameno a všiml si, že dveře byly zavřené, což jim poskytovalo soukromí. „Myslel jsem si, že teď spolu nejste?“

„Nemusíme být, dobře?“

Calisto přemýšlel, zda když jeho syn mluvil o Catherine, Dante pokaždé neviděl to, co u Crosse viděl on sám. Jistě, Cross byl mladý. Občas dělal hloupé sračky.

Ale tu dívku miloval.

Calisto věděl, že ano.

„A co tě požádala tentokrát?“ zeptal se Calisto.

„Na tom nezáleží.“ Cross zvedl obočí. „Vyřídil jsem to.“

„Ano, tím, že jsi někomu rozbil obličej a byl dočasně vyloučený. Takže mi tu jednu zkurvenou vteřinu tady můžeš dopřát, Crossi. Příliš často tě nezpovídám. Vysvětli mi to.“

Cross se zamračil. „Řekl jsem, že to neřeknu, tati.“

„Ani já. Začni mluvit.“

„Týpek, se kterým chodila... tuším, že po party, která byla minulý víkend, si pořídil na mobilní telefon pár fotek, když s ním šla domů, nebo tak něco. Používal je, aby se ji pokusil dostat do sraček.“

Calisto tvrdě vydechl.

Tohle nebylo to, co očekával.

„Aha,“ řekl tupě.

„Catherine není jako některé z těch dívek, dobře? Nedělá tenhle druh sračky, že by si dělala fotky a posílala je dál a podobně. Ne, to prostě nedělá, na tyhle zkurvené sračky je až moc chytrá. Nezeptal se jí, nebo tak to ona říká, a měl fotky, aby je ukázal komukoli a kdykoli chtěl.“

„Takže ses o to postaral.“

Cross přikývl. „Tuším, že jo.“

„A ty fotky?“

Cross z kapsy saka vytáhl telefon. „Android, žádný cloud, žádná záloha. Zkontroloval jsem všechny odeslané zprávy. Všechny fotky byly smazány.“

„Dobře,“ řekl Calisto.

„Hodlám ho ještě nechat u Tommyho, aby se na to podíval a dřív, než tu zkurvenou věc zničím, to pro jistotu ještě zkontroloval, ale jsem si jistý, že je to v pohodě.“

„Dobře. A co ty a Catherine?“

„Co my?“

„Už jste spolu nebo...?“ Calisto nechal svou otázku viset otevřenou, aby mohl jeho syn jakkoli odpovědět.

Cross prostě jen znuděně zíral na svého otce. „Říkal jsem ti, že nemusíme být. Bez ohledu na to, co se děje, jsem ji vždycky dostal zpátky.“

Jo.

Deset let společného vztahu Crosse a Catherine.

Calisto by vsadil svůj zkurvený život a štěstí na těch deset let.

Možná i méně.

„Až se dostaneš domů, tvoje klíčky od Rover budou na mém stole. V době svého vyloučení si můžeš dělat, co sakra chceš, Crossi,“ řekl Calisto. „Ale zkus se, prosím, vyhýbat dalším problémů, a kvůli své matce zklidni svou bojovnost a trochu zklidni svůj tón. Ona vyšiluje a já to pak musím den po dni poslouchat. Přísahám, že z toho budu mít jednou zkurvenou mrtvici.“

Neexistovala jediná zatracená možnost, že by Calisto svého syna za tohle potrestal. Škola si mohla dělat, co chtěla, ale Calisto byl jiného názoru. Také chápal, proč Cross, Catherine a ten chlapec, který dostal zasloužené nakopání zadku, nepromluvili ani slovo. To hloupé dítě se nechtělo dostat do problémů kvůli tomu, co udělalo, a Catherine pravděpodobně nechtěla, aby její rodiče zjistili pravdu.

Cross, na druhou stranu, držel ústa zavřená kvůli Catherine.

Deset let.

„Myslím to vážně, Crossi,“ řekl Calisto, když se svým synem odcházel z kanceláře. „Zklidni trochu svůj tón.“

„Provedu.“

„Skvěle.“

To stačilo a tím to skončilo.