Thunder - 9. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Melanie

Melanie se probudila s pocitem, že spala týden. Každý sval v těle ji příjemně brněl, i když ji trochu bolel. Jak tak ležela v posteli a cítila vůni Zanea na přikrývkách i na svém těle, čekala. Na nějaký pocit studu, na pocit, že udělala obrovskou chybu, jak ji vždycky varovali. Jediné, co cítila, bylo teplo, které jí proudilo celým tělem.

Zívla, protáhla se a převalila se. Mobil, který jí dal Hurikán, ležel na nočním stolku, zvedla ho a našla v něm spoustu textových zpráv od Avy. Když je otevřela, Melanii poskočilo srdce a bála se nejhoršího. Nebylo v nich však nic o jejím otci; místo toho to byla série textovek o tom, jak Jackson a Val vyčenichali vlka a medvěda, kteří ji unesli. Momentálně seděli ve vězení a očekávalo se, že tam nějakou dobu zůstanou.

Ta zpráva jí umožnila vydechnout úlevou, šťastná, že už nejsou na ulici. Byla si jistá, že kdyby je nechali volně pobíhat, nebyla by jediná, kdo by je nakonec viděl, jak kvůli své neopatrnosti sejmou nějakého upíra.

Co by asi řekla Ava, kdyby věděla, co se mezi Melanií a Zanem odehrálo? Nedokázala se ubránit úsměvu, když jí telefonovala. Byl by to šok, kdyby to Avě řekla. Koneckonců to byla právě Melanie, kdo Avu před tou bandou varoval. A teď se vyspala s jedním z jejich alfů? Kousala se do rtu, převalovala se a čekala, až to Ava zvedne.

„Melanie,“ pozdravila Ava šťastně. „Říkala jsem si, kdy zavoláš.“

„Právě jsem se probudila,“ odvětila jí Melanie. „Zane se vzbudil, takže jsem si konečně mohla jít lehnout. Jak se má táta?“

„Má se dobře. Vyprávěl mi o tom, jak tě bral na tábory. Jo, a zastavila se u něj Lindsey a ptala se, kde jsi. Ještě jsi nezavolala do kavárny?“

Melanie se při zmínce o kavárně zamračila. Byla pryč už víc než týden a její hlasová schránka byla plná naštvaných zpráv od Lindsey, majitelky kavárny a Rodgera. Ani jeden z nich nevypadal, že by o ni měl strach, jen se zlobili, že tam není. Měla chuť jim oběma dát jednoduše výpověď. Odstěhovat se do nového města a vypořádat se s tím, co přijde, po svém.

„Viděla jsem, že jste chytili ty idioty, co mě unesli,“ řekla Melanie a změnila téma.

„To jsem ráda. I když mě překvapuje, že je Jackson zavřel do vězení. Myslela jsem, že je zabije.“

„Ne.“ Ava zněla velmi samolibě. „Došlo mi, že bys nechtěla, aby kvůli tobě umírali lidi, tak jsem ho přesvědčila, aby je prostě zavřel, když se sami vydají. Takže se mi přišli přiznat a prosili mě, abych v jejich prospěch zasáhla. Řeknu ti, byla jsem v pokušení nechat ho, aby je zabil… ale jak jsem řekla, nemyslela jsem si, že bys chtěla, aby kvůli tobě umírali lidé.“

Melanie pomalu přikývla. „Jo. V tom máš pravdu.“

Ava nebyla součástí gangu, ne technicky. A přesto byla stále spářená s alfou Coalfellovy pobočky. To málem zničilo jejich přátelství. Jediný důvod, proč se Melanie neodtáhla úplně, byl ten, že se bála, že Jackson nakonec ublíží jí a jejich dceři. Ale on jí byl naprosto oddaný a Ava byla alfova družka.

„Jak… jak to můžeš vydržet?“

„Co?“

„Ten gang. Všechno, co dělají… Teda, když pominu upíry, pořád prodávají drogy a okrádají lidi a tak. Jak se můžeš smířit se vším tím špatným, co dělají?“

Ava chvíli mlčela, než si povzdechla. „Je to těžké. Musím si neustále připomínat, že to všechno není zločin. Ale jde o to, že kdyby to nebylo Bratrstvo, byl by to někdo jiný.

Jackson nedovoluje obchodování se sexem ani podvádění lidí, aby se dostali k drogám. Vůbec se mi nelíbí, že obchoduje s drogami, ale viděla jsi, co se stalo s tou nedávnou dávkou zkaženého zboží. Lidé si vždycky odněkud drogy seženou. Jackson alespoň zajišťuje, aby byly čisté, a má zřízené takové věci, jako jsou místa pro čisté jehly. Aby se lidé náhodou nezabili.“

„Asi jo. Jenže… je to proti všemu, co jsem vždycky považovala za správné…“

Ava vydala tichý zvuk souhlasu. „Odkud to všechno pochází, Mel?“

Skousla si ret. V nitru jí vířilo horko, když přitiskla obličej na polštář a znovu ucítila Zaneovu vůni. „Avo, něco ti řeknu a potřebuju, abys nevyšilovala, ano?“

„Dobře…“

„No… když se Zane probudil… Tady ta žena, Roxy, přišla k němu do pokoje a začala se svlékat, že prý potřebuje sex, aby se dostal z jedu.“

„Aha, to? Jo, některým lidem to pomáhá. Upíří jed probouzí základní instinkty, víš, a i když se přiklání spíš k násilnické stránce věci, touha po páření může být taky opravdu…“

Melanie si odfrkla a přerušila ji. „Buď zticha a poslouchej mě, ano?“

Ava se zachichotala a ztichla.

„No, on ji odmítl. Řekl, že se o sebe postará sám. Ale pak přišel ke mně do pokoje. A… no, jedna věc vedla k druhé a já už nejsem panna.“ Poslední větu řekla ve spěchu a vyhoupla se z postele, aby našla své oblečení. Tvář ji nepříjemně pálila, i když se jí na ní rozlil úsměv.

„Počkej.“ Ava zněla panicky. „Počkej, počkej, počkej. Spala jsi s ním, nebo on…?“

Melanii chvíli trvalo, než pochopila, co říká. Prudce se nadechla, když si škubla za kalhoty. „Spala jsem s ním. Rozhodl se, že mě chce, a já jsem chtěla jeho, tak jsem se s ním vyspala. Je to jen jednorázová záležitost, ale i tak to byla zábava.“

„Ale Mel…“ Ava si povzdechla. „Jak se cítíš?“

„Vlastně úžasně. Nikdy jsem si nemyslela, že moje poprvé bude jednorázovka, ale poslouchej. Já, víš, udělala jsem se, asi tak tucetkrát. Zapomněla i svoje vlastní jméno. Bylo to úžasné, Avo. Opravdu, bylo to asi nejúžasnější…“

Dveře se otevřely. Ve dveřích stála bledá žena s krvavě rudýma očima a tesáky v úsměvu. Usmívala se a její bledá kůže se ve světle leskla. Na Melaniin nos zaútočil pach zkaženého ovoce, tiše vydechla a ustoupila o krok dozadu. Nebyla však dost rychlá, protože upírka zaútočila. Upírka popadla její telefon a rozbila ho, než ji popadla kolem pasu a táhla ji z místnosti.

„Hej!“ Melanie hodila hlavou dopředu. Její čelo se srazilo s nosem upírky. Ta vypískla a její sevření povolilo právě tak, aby Melanie vyklouzla. Převtělila se do kočičí podoby a šaty, které si stihla obléct, se jí rozplynuly po těle. Vrhla se ke schodišti.

Z prvního patra se ozvalo bolestné zavytí. Melanie seběhla ze schodů a uvědomila si, že má upíra v patách. Když obešla schody a vrhla se do chodby, smykem se zastavila. Hurikán, napůl proměněný do své vlčí podoby, ležel na zemi. Na podlaze leželi tři mrtví upíři s rozervanými hrdly. Tucet dalších ho obklopoval, kopali do něj a bili ho.

Upír, který ji pronásledoval, se na ni vrhl a chytil ji pod krkem. S vítězoslavným výkřikem zvedl Melanii do vzduchu.

„Stůj,“ ozval se hlas.

Melanie se zkroutila, drápy napůl vytasené, když do haly vešel muž. Zamračil se na Hurikána a zavrčel. Vlk se pokusil vstát, ale jeden z upírů mu vrazil botu do páteře a přišpendlil ho k zemi. Nový upír zavrčel a odstrčil druhého.

„Ty idiote,“ zavrčel. „Nezabíjej ho. Dostanu jednoho měniče výměnou za muže, kterého Zane zabil.

Jednoho. Nehodlám jím plýtvat na tohohle vlka. Je pro mě bezvýznamný… Kromě toho se podívej na to znamení na jeho krku. Někdo jiný si ho přivlastnil.“

Hurikán zavrčel a začal se zvedat, ale s bolestným zakňučením upadl.

„Zůstaň ležet, chlapče, jinak budu muset zařídit další smrt, abych dostal, co chci.“

Hurikán se vymrštil na nohy, vyjekl a upír ho silně udeřil do břicha a pak ho udeřil do hlavy. Tentokrát, když Hurikán padl k zemi, zůstal ležet.

Upír zavrtěl hlavou. „Nakrmte ho někdo svou krví, ať neumře.“

Na rozkaz se setkal s úšklebky, ale vůdce si z toho nic nedělal. Přistoupil k upírovi, který držel Melanii, a usmál se. Zdálo se, že mu při pohledu na ni doslova září oči. Když luskl prsty, přistoupil k němu další upír, který držel klec z tlustých ocelových mříží. Ten, který držel Melanii, ji do ní nacpal. Melanie se pokusila otočit a škrábnout ji, ale byli příliš rychlí. Klec se s výrazným cvaknutím zavřela.

„Jsem rád, že tě konečně poznávám,“ řekl vůdce a usmál se na ni. „Já jsem Eldric. A ty jsi ta malá kočička, jejíž pach byl po celém Zaneově domě. Musel tě mít hodně rád, když tě představil své matce. Soudě podle pachu v jeho domě jsi tam byla každý den… mezi vámi dvěma to musí být velmi vážné.“

Melanie načechrala srst a zasyčela na upíra, i když jí v hlavě vířily myšlenky. Ten chlap očividně neměl ani ponětí, co se doopravdy děje. Kdyby byla ve své lidské podobě, možná by zvážila ho opravit. Ale její prioritou bylo dostat se ven. Eldric říkal, že mu měniči dluží smrt… a podle toho, jak se na ni díval, věděla, koho si vybral za oběť.

Eldric zabručel a téměř opatrně vzal klec. Ještě jednou se na ni usmál a pak zamířil ven ze sídla. Melanie vyjekla a zasyčela, snažila se ho drápat přes mříže, ale bylo to marné. Vše, na co dosáhla, bylo silně chráněno vrstvami kůže. Zdálo se, že upír si jejích pokusů ani nevšiml, když ji odnesl k sedanu a umístil klec dovnitř, než za ní nastoupil.

„Nebuď taková,“ řekl, když znovu zasyčela. „Jsi součástí výzkumného projektu, který probíhá už téměř dva tisíce let. Díky tvému přispění a přispění dalších subjektů, jako jsi ty, se mi podaří najít lék na vampyrismus.“

Melanii odumřelo v hrdle zavrčení. Zmateně zamrkala.

„To jsi nečekala, že ne?“ Eldric se ušklíbl. „Než mě proměnili v upíra – velmi proti mé vůli, podotýkám –, byl jsem synem bohatého muže. Byl jsem vzdělaný muž. Své vzdělání jsem bral velmi vážně. Naučil jsem se všechny vědy. To je možná ta největší věc, kterou mi dalo to, že jsem se stal upírem, možnost pokračovat ve studiu a učit se každým rokem víc a víc o vědě. Ale vzalo mi to téměř všechno… dokonce i slunce.“

Melanie si odfrkla. To ji nenapadlo. Jaké to musí být pro upíra? Proměněný proti své vůli, zbavený své lidskosti. Kdo vlastně byli? Stejným člověkem, jakým byli jako lidé, nebo něčím jiným? Zrůda, nebo oběť?

„Vezmu si ho zpátky,“ řekl tiše, když řidič nasedl do auta a odvezl je od sídla. „Zjistil jsem, jak si vrátit slunce. Nakonec to bylo jednoduché. Vstříknout měniči čistý jed a pak nasát jeho krev do upírova těla. Vypít ji nefunguje, ale dát si ji přímo do žíly? Ten proces z nás udělá lidštější bytosti. Odebere nám některé schopnosti. Ale máme zpátky slunce.“

Melanie sledovala, jak zavřel oči, a povzdechla si. Vsunula tlapu mezi mříže a začala mlátit do západky, která ji držela zavřenou. Ať už k němu chovala jakékoli sympatie, nic to neměnilo na tom, že se ji chystal zabít nebo na ní dělat pokusy, případně obojí. Musela se odsud dostat.

„Měniči jsou klíč,“ zamumlal spíš pro sebe než pro ni. „Jsem si tím jistý. Stačí, když vytvořím křížence upíra a měniče. Pak vypít jejich krev… Napustit ji naším jedem. Jsem si jistý, že nám to umožní upíří sílu a dlouhověkost a zároveň téměř lidský život… lepší než lidský. To nejlepší ze všech tří, bez omezení kteréhokoli z nich.“

Západka se otočila. Melanie pocítila nával triumfu, když se dveře klece otevřely. Eldric otevřel oči, když vyskočila a namířila mu drápy do obličeje. Upír vydal překvapený výkřik, když po ní chňapl. Její drápy mu protrhly kůži a uvolnily další pach zkaženého ovoce.

Prasknutí výstřelu je oba přimělo nadskočit. Auto se otočilo a odhodilo Melanii na druhou stranu zadního sedadla. Znovu vyskočila a vyhlédla z černého okénka – srdce jí poskočilo, když uviděla, jak se za nimi řítí Zane s pistolí v ruce. Znovu vystřelil a zadní okno se roztříštilo.

Eldric zaklel. „A je to tu zase.“