Thunder - 11. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Melanie

Druhý den ráno se Melanie oblékala pomalu, aby se co nejdéle vyhnula odchodu ze Zaneovy ložnice. On se naopak oblékal rychle. Jakmile byl hotov, uvelebil se na posteli a pozoroval ji s drobným úsměvem na tváři. Úzkost jí seděla v žaludku jako kroutící se koule a ztěžovala jí soustředění na cokoli jiného.

„Úplněk nastane až za několik dní,“ řekl jí. „A já mám čas na trénink. Budu v pořádku.“

Podívala se na něj. „Kdy to řekneš matce?“

Zane odvrátil tvář a zavrtěl hlavou. „Neřeknu. Ten stres…“

A co kdyby ho Eldric zabil? Nahlas to neřekla. Když se tvářila, jako by žádná taková šance nebyla, tak možná nebyla. Zane byl silný. Byl velký, rychlý a zkušený bojovník.

Eldric byl hubený, jako malý klacík.

Ale pokaždé, když se už utkali, byl oslabený přenosem krve, který mu umožnil být na slunečním světle. Až se se Zanem utkají tentokrát, bude to v noci. Upír bude v plné síle. Být upírem znamenalo, že byl také mnohem silnější, než vypadal. Žádné proměňování nebude povoleno, což znamenalo, že Zane bude oslabený a bude muset zůstat ve své lidské podobě.

Od toho je přece ten trénink, připomněla si. Protože potřebuje být ve vrcholné bojové formě a my se o to postaráme.

Zane ji objal kolem ramen a přitáhl si ji k sobě. Kousl ji do krku.

„Budu v pořádku. Ale musím se věnovat tréninku. Dobře?“

Neochotně přikývla. Potom se rychle oblékla a šla do tréninkové místnosti. Cestou tam minuli Hurikána a ten se na ně roztržitě usmál. Ruku měl silně obvázanou a chodil mírně kulhavě. Nic však neřekl.

Ve výcvikové místnosti na ně čekali čtyři muži. Zane jí tři z nich představil jako Kaie, Carla a Toma. Čtvrtý byl Tajfun. Zamračila se na něj, když Zanea hrubě pozdravil a ignoroval ji. Zane sám byl napjatý, ztuhle kývl na Tajfuna, než něco zamumlal Tomovi a vlezl do bojového kruhu. Tom se postavil vedle ní a na tváři se mu objevil úsměv.

„Takže ty jsi Hromova družka, že?“ Mrkl na ni. „Šťastná holka.“

„Jo, to jsem.“ Objala se kolem pasu a soustředila se na boj.

Nervozita v ní pulzovala, když se měli utkat v boji Zane a Tajfun. Carl zavelel k zahájení boje – a než Melanie spatřila, že se Tajfun pohnul, Zane už byl na žíněnce. Zalapala po dechu a přitiskla si obě ruce na ústa. Zane se na ni podíval s ustaraným výrazem ve tváři a Tajfun ho udeřil do obličeje. Do vzduchu vytryskla krev.

„To není fér!“ Melanie vykřikla a vyrazila vpřed, ale Tom ji chytil a zadržel. „Byl rozptýlený.“

Tajfun se na ni zadíval. „Snad si nemyslíš, že nebude během boje rozptýlený? Že nebude zmlácený a zkrvavený a že se na tebe podívá, až budeš křičet?“ Pomohl Zanovi zpátky na nohy.

„Až se utkáš s Eldricem, jestli z něj na vteřinu spustíš oči, jsi mrtvý.“

Zane zavrčel, ale přikývl. Carl zavelel k zahájení druhého kola. Tentokrát se Melanie snažila udržet si své emocionální výlevy pro sebe. I když pokaždé, když ho Tajfun chytil, zakňourala nebo soucitně zavrčela bolestí, přinutila se nerozptylovat Zanea víc, než už byl.

Moc to ale nepomáhalo. Jak trénink trval hodiny a hodiny, bylo jasné, že Tajfun má celou dobu navrch. Než zavelel k ukončení, byl Zane zkrvavený a potlučený a Tajfun se skoro ani nezapotil. Kousla se do jazyka tak silně, až jí tekla krev, a když Tajfun vylezl z ringu, proběhla kolem něj, aby šla za Zanem.

„Postarej se o svého druha,“ prohodil Tajfun přes rameno, i když si nebyla jistá, jestli mluví k ní, nebo k Zanemu. „Zane bude bojovat proti Kaiovi. Je menší a lehčí než on. Musí se připravit na rychlost i sílu.“

Beze slova odešel. Melanie si vzala lékárničku, kterou jí podal Tom. Ruce se jí třásly, když začala Zanea čistit.

Týden uběhl podobně. Proti Tomovi a Carlovi se nedalo nic namítat. Zane se pokaždé dostal na vrchol. S Kaiem to bylo mnohem vyrovnanější. Ale proti Tajfunovi se nedalo soutěžit. Melanie mu po zápasech ošetřovala zranění a zůstávala u něj každý den. Tajfun zakázal Zanemu dva dny před zápasem trénovat, aby se mohl plně vyléčit ze svých zranění.

A pak nastal úplněk.

Zápas se odehrával na velkém poli, jehož okraj lemoval prstenec stromů. Pole bylo rozryté a srovnané, pak stlačené tak, že na něm byla tvrdá, rovná hlína, na které se ti dva měli utkat. Melanie stála se Zanem a žaludek se jí svíral v uzlech, když Tajfun zavazoval Zanovi klouby a dával mu na poslední chvíli pár pokynů. Melanii se zdálo, že v jeho lhostejné tváři zahlédla obavy.

Zrovna když končili, přišel k nim upír. Byl ze všech upírů nejsvalnatější a ve tváři se mračil.

„Cromwelle,“ zavrčel Tajfun. „Tvůj člověk couvá?“

„Ne, ale trvá na tom, aby si s Hromem, Melanií a tebou promluvil mezi čtyřma očima.“

Melanie se zamračila. Co chtěl? Podívala se na oba muže a oba se zamračili. Zane vypadal, že se chystá říct ani náhodou, ale Tajfun mu věnoval tvrdý pohled a přikývl. Cromwell si odfrkl a všichni zamířili přes pole, kde byl pro upíry postavený malý stan. Uvnitř stanu na ně čekal Eldric. Byl bez košile a na sobě měl volné šortky. Byl svalnatější, než mu Melanie přisuzovala, ale pořád nic ve srovnání se Zanem. To jí trochu pomohlo zmírnit obavy, ale když se na ni usmál, žaludek se jí znovu sevřel.

„Ach, dobře, dobře. Doufal jsem, že přijdeš.“ Eldric se na ně usmál. „Doufal jsem, že bychom si tenhle malý souboj mohli zpestřit. Vyšší sázky a tak.“

„Nemám zájem,“ řekl Tajfun.

Eldric se na něj znechuceně podíval. „S tebou jsem nemluvil, že ne? Ne, o Zaneovi. O mém chlapci. Jestli tohle má být den, kdy jeden z nás zemře, pak chci, aby to stálo za to. Takže v tom případě navrhuji, že pokud vyhraješ, ostatky tvého otce ti budou vráceny.“

Zaneovi se zatajil dech a Melanie ho vzala za ruku.

„A pokud vyhraju já, pak Melanie patří mně. Protože někdo odešel a prozradil mé další poddané.“ Tu se Eldric zadíval na Cromwella, který se tvářil nevzrušeně.

Ještě než Zane zavrčel, Melanie věděla, jaká bude jeho odpověď. A hluboko v srdci věděla, že ho musí zastavit. Protože kdyby prohrál, věděla, že Eldric by si stejně našel způsob, jak ji dostat. A kdyby vyhrál? No… musel vyhrát.

„Dohodnuto,“ vyhrkla, stejně jako Zane řekl: „Žádná dohoda.“

Zane i Tajfun se na ni otočili, aby se na ni podívali, a ona stiskla Zanovu ruku silněji. „Ty neprohraješ.“

Eldric se ušklíbl. „Jestli si to chceš myslet. Můžu si teď se svou budoucí nevěstou promluvit o samotě?“

„Ne!“ Zane vykřikl, ale Melanie mu pustila ruku. Omluvně se na něj podívala. Upřeně se na ni zadíval, na rtech zavrčení.

Tajfun se na ni tvrdě podíval, pak chytil Zanea za paži a vytáhl ho ven. Cromwell se chvíli díval mezi ní a Eldricem, než se otočil na patě a vypochodoval ven. Její kočka zasyčela, že je v takové blízkosti upíra, sama, ale založila si ruce, zvedla bradu a upřeně se na něj zadívala.

„Tak co chceš?“

„Říct ti, že jsem konečně přišel na to, jak vyrábět hybridy mezi upírem a měničem, a že se nemůžu dočkat, až z tebe udělám matku nového plemene.“

Pohled na jeho tvář nebyl ničím v porovnání s pohledy, na které byla zvyklá v Chubby Kitty. Jestli si myslel, že ji to vyděsí, tak by se měl lépe zamyslet. Jeho proklamace ji zdaleka nevyděsila, naopak se jí po tváři rozlil vítězoslavný úsměv. Neuvědomoval si to, ale právě odpověděl na otázku, která Zanea pronásledovala už víc než týden.

„To znamená, že nejsi jeho otec,“ zašeptala. „Všechny ty hry, které jsi s ním hrál. A ty jsi to věděl.“

Eldric krátce vytřeštil oči a pak je přimhouřil. „Vypadni, děvče.“

„Nezlob se na mě jenom proto, že jsi to zvoral,“ zabručela Melanie a rychle se vytratila.

Spěchala ven, kde čekali ostatní měniči. Usmála se na Zanea, na což se jí na oplátku dostalo zkoumavého pohledu, a odtáhla ho od stanu. Když Eldric vyšel ven a prohlásil, že je čas na boj, postavila se na špičky a zašeptala Zanovi do ucha. „On není tvůj otec. Teď toho zasranýho bastarda zabij.“

Zane se na ni překvapeně podíval, ale po tváři se mu rozlil úsměv. Rychle ji políbil a pak se přesunul k Eldricovi. Cromwell i Tajfun si prohlédli pravidla a pak ustoupili. Melanie si žvýkala palec a sledovala, jak se jí žaludek začíná stáčet kolem sebe. Zane vyhraje. Musí vyhrát.

Bezděky se jí vybavily obrazy z doby, kdy Zane bojoval s Tajfunem. Jak Zanea znovu a znovu a znovu sráží k zemi.

Eldric udělal první krok. Přeskočil prostor, který je dělil, a zasadil Zaneovi ránu do obličeje. Ten uskočil stranou a chytil Eldrica za paži. Udeřil dlaní do Eldricovy horní části paže a způsobil, že paže sebou trhla v podivném úhlu. Eldric ze sebe vydal bolestivé zachrčení, i když se otáčel. Tentokrát jeho pěst zasáhla Zanea do brady. Zane mu podkopl nohy.

Upír využil hybnosti pádu a obtočil nohy kolem Zaneových. Vyvedl Zanea z rovnováhy a oba těžce dopadli. Zane se převrátil a byl připraven znovu zaútočit. Než to však stihl, Eldric se přetočil a udeřil ho loktem do krku. Zane znovu upadl a Eldric mu ovinul ruku kolem krku.

Melanii se z hrdla pokusil vydrat výkřik. Přitiskla si obě ruce na ústa.

V ústech ochutnala krev, tak moc se kousala do jazyka.

Zane odrazil loket a zasáhl Eldrica přímo do čelisti. Upír se zapotácel. Jeho sevření se zlomilo a Zane ho odhodil. Oba se vyškrábali zpátky na nohy a kroužili kolem sebe, hledali skulinky. Melanie se silněji kousla do jazyka. Eldricovi se rozzářily oči a vycenil tesáky.

Zane zalapal po dechu, ústa mírně pootevřená, a znovu uskočil. Popadl Eldrica a zvedl ho; byl to chvat, který použil proti ostatním a shodil je na zem.

Jenže tentokrát ho Eldric popadl za vlasy, škubl mu hlavou dozadu a zabořil tesáky Zaneovy krku.

„Ne!“ Melanie vykřikla. Vyrazila vpřed, ale Tom i Carl ji zastavili.

Cromwell i Tajfun byli ve vteřině u bojovníků. Oba popadli Eldrica a táhli ho zpátky. Eldric se začal smát, když ho Tajfun pustil, nechal ho Cromwellovi a vrhl se na Zanea. V jeho tváři teď byly zřetelné obavy. Zane se držel za krk, po kterém mu stékala krev. Ruce držící Melanii se napjaly, jak se snažila osvobodit.

„Jestli tam teď půjdeš, tak se ti něco stane,“ zašeptal Tom.

„No, to bylo proti pravidlům,“ zamumlal měnič za nimi.

Tajfun vyskočil na nohy a vrhl se na Eldrica a Cromwella, zatímco Zane se potácel na nohou.

Chvíli se rychle dohadovali, než Cromwell pohlédl na Eldrica a přikývl. Melanii zaplavila úleva, protože si myslela, že už je po všem, že to Eldric automaticky prohrál. Pak se ale alfa i král vzdálili z cesty.

„Jelikož byl měnič pokousán, může se volně měnit,“ prohlásil Cromwell. „Můžete pokračovat.“

Než Melanie stačila protestovat proti nespravedlnosti, Eldric zaútočil. Udeřil Zanea do obličeje, do břicha, do žeber. Zane se zapotácel a slabě se snažil bránit. Vykřikla jeho jméno a jeho hlava se nepatrně otočila. Eldric se do něj pustil, ruce jako drápy. A Zane se v mžiku proměnil ve svého obrovského černého vlka. Jeho zuby zachytily Eldricovu ruku.

Melanie zalapala po dechu. Zane zavrčel a přehodil si Eldrica přes rameno. Upír ztěžka dopadl na zem a vykřikl, když se na něj Zane znovu vrhl. Křik náhle ustal, ale Zane nepřestal. Vzduchem létalo chrčení a vrčení, doprovázené kousky Eldrica. Všichni upíři se stáhli a dokonce i měniči se báli přiblížit příliš blízko.

Všichni kromě Tajfuna. Ten se proměnil ve vlka dvakrát většího než Zane a sklonil se k němu.

Zane se otočil, cvakl zuby, ale Tajfun ho popadl do čelistí a přitiskl ho k zemi. Jeho pohled se k ní stočil a ona beze slov věděla, co musí udělat.

„Počkej!“ Tom na ni zavolal, když se hnala přes pole.

Melanie si ho nevšímala. Rychle se dostala ke dvěma vrčícím vlkům a proměnila se. Ačkoli jí instinkt velel utéct, místo toho manévrovala kolem jejich těl ke krvácející ráně na Zaneově krku a začala ji olizovat. Zane zavrčel, trhl sebou a pak se nehýbal. Pokračovala v lízání a čištění, dokud se neproměnil zpět do své lidské podoby. Pak se také proměnila a sevřela rty kolem jeho rány a vysála jed.

Tajfun se také proměnil zpátky, přikrčil se vedle nich a stále pevně držel Zana. „Budeš v pořádku, Hrome,“ sliboval. „Budeš v pořádku.“