Thunder - 1. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Melanie

Kdyby se káva podávala v jehle, Melanie by byla v pokušení píchnout si ji přímo do žíly. Sesunula se ve své šatně, opřela si hlavu do dlaní a přemýšlela, jak dlouho už neseděla. Její staré, dobře ošoupané vysoké podpatky s pásky nebolely tolik, jako by ji bolel nový pár, ale ne poprvé si přála, aby mohla tančit jen tak naboso.

Po deseti hodinách v kavárně následovalo deset hodin v klubu. Jediné, co Melanii bránilo v tom, aby v tu chvíli nedala výpověď v obou zaměstnáních, byla touha jednou opustit tohle podpaží města – a strach, že dostane další účet z nemocnice, který se bude pohybovat v řádech tisíců.

„Ahoj, kočičko.“ Majitel Chubby Kitty, striptýzového klubu, ve kterém tančila čtyři noci v týdnu, k ní přistoupil zezadu a položil jí ruku na rameno. Byl by to docela nevinný dotek, nebýt toho, že žádný dotek nebyl nevinný, když šlo o Rodgera.

„Vypadala jsi tam dnes večer k smrti unaveně.“

Sklonila rameno, takže jeho ruka spadla. „Jo, no, už je to čtyřiadvacet hodin, co jsem byla doma, takže jsem unavená.“

Rodger nasadil soucitný výraz, jako by o ni měl skutečně starost. Nevěnoval jí žádnou pozornost, kromě obvyklých šťouchanců, dokud jeho stará oblíbenkyně Chrissy náhle neskončila. To bylo poté, co ji krmil zkaženými drogami, které ji málem zabily. Melanie si přála mít takový luxus. Nevadilo jí ani tak tancování nebo svlékání – vadily jí povýšené pohledy, úšklebky, nadřazený lesk v mužských očích, když to dělala.

Bohužel potřebovala peníze. Jestli chtěla sebe a svého otce dostat z Coalfellu, potřebovala si našetřit dost peněz, aby mohla začít v novém městě. Bůh věděl, že se nemůže spoléhat na prodej domu, ve kterém teď žili. Jeho hodnota by sotva pokryla hypotéku, kterou si musela vzít, aby pokryla otcovy účty za léčení, když poprvé onemocněl.

„Máš toho na svých bedrech příliš mnoho.“ Rodger si povzdechl a položil jí obě ruce na ramena. Jeho palce kroužily, až ji z toho mrazilo. „Víš, znám pár způsobů, jak ti pomoct se uvolnit.“

Čím si to proboha zasloužila? Zjistil snad, že to byla ona, kdo řekl šerifu Cunninghamovi, že prodává dívkám drogy? Ne že by na tom záleželo. Melanie se vymanila z Rodgerova sevření a věnovala mu ten nejmrazivější úsměv, jaký dokázala vyloudit.

„Možná později. Musím jít vyzvednout nějaké tampony.“

Odrhl od ní ruce tak rychle, že mu mohla rovnou přiložit pistoli k obličeji. Znechuceně pokrčil nos. „Kurva. Tohle nepotřebuju vědět.“ Ustoupil a zúžil oči. „Na zítřejší představení si vezmi černé spodní prádlo.“

Sklopila oči. „Dneska jsem si černé spodní prádlo nevzala. Vím, jak zabránit klientům, aby viděli moje zatracené ženské partie.“

Tentokrát zavrčel Rodger a vypadal znechuceně. Melanie potlačila vítězoslavný úsměv, když si rychle shodila župan a otřela si pot z těla. Rodgerova pohledu si nevšímala – už dávno se s ním a jeho smradem naučila zacházet. Šel po těch nejzranitelnějších dívkách a vždycky si ji spletl s jednou z nich. Jo, kdyby skončila, byla by v háji – ale ona by si našla způsob, jak z toho ven.

Po obléknutí odešla zadem. Vzduch byl hustý a těžký deštěm, ale po tísnivém vzduchu v klubu se musela zastavit a několikrát se zhluboka nadechnout. Její kočka vrněla, šťastná, že je konečně pryč.

Chubby Kitty (Baculatá kočička) se jmenovala doslova, i když většina klientely by to nevěděla.

Každá dívka, která tam pracovala, byla kočičí měnička. Většina z nich byla dost exotická, jako jaguáři nebo pumy.

Sama Melanie byla podle ní „divoká kočka“. Ve své zvířecí podobě se téměř nelišila od toulavých koček, které se občas potulovaly kolem popelnic. Měla dlouhou a huňatou srst, takže vypadala podobně jako norská lesní kočka, ale pravda byla taková, že nebyla ničím výjimečná. Měla příliš kulatou postavu na to, aby dostala práci v normálním striptýzovém klubu. A tak byla tady a pracovala ve své plusové velikosti před partou obtloustlých honičů.

Z uličky se ozvaly hlasy a Melanie se napjala. Ruka jí sjela ke kapse, kde měla neustále u sebe malý nožík. Klienti klubu byli nechvalně proslulí tím, že se snažili dívky přesvědčit, že by se měly věnovat soukromé zábavě. Když však zamířila na parkoviště, najednou se kolem ní prohnal drobný muž. Odskočila a skočila zpátky ke vchodu do klubu.

Medvěd a vlk vystřelili přes dveře a vrhli se na muže. Ten zařval, nelidský skřek, když mu medvěd sevřel hlavu v čelistech a vlk mu skočil po krku. Výkřik se jí zadrhl v plicích, když ti dva muže roztrhali.

Chřípí jí spolu s mědí krve naplnila odporně sladká vůně shnilého ovoce. Medvědova postava se zavlnila a změnila se do mužské podoby. Zvedl mrtvolu mrtvého muže do nedalekého odpadkového koše, zatímco jeho společník ho plácl po zádech a zasmál se.

„To už je tento týden čtvrtý. Kdy už konečně pustí…“ Vlčímu měniči se rozšířily oči, když ji tam uviděl.

„Co je –“ Medvěd se otočil. Při pohledu na ni mu také poklesla čelist.

Melanie se rozběhla. Oba muži se na ni vrhli. Bez přemýšlení se proměnila do své kočičí podoby. Oblečení se z ní rozplynulo. Muži překvapeně vykřikli a zastavili se, když mezi nimi prolétla. Uličku od parkoviště přehrazoval plot a ona pod ním proklouzla.

Za ní se ozval řev a náraz. Nemusela se dívat, aby věděla, že medvěd a vlk plot prorazili. Těžké kroky se vydaly za ní. Kožich se jí naježil, jak se víc snažila.

Vlk zaštěkal, znělo to blíž, než by si přála, a ona se dala na útěk doleva. Zuby se jí zaťaly a chlupy na konci ocasu naježily. Švihla kolem sebe a vrhla se vlkovi do obličeje. Drápy mu hrábla do tváře, zatímco se mu zakousla do očí. Vlk zafrkal, smýkl sebou a divoce zavrtěl hlavou. Melanie mu prokousla jedno ucho, než odskočila a tentokrát se vrhla pod medvědovo břicho, když se k nim připojil.

Spatřila odtokový tunel a vrhla se do něj. Když se držela přikrčená, byl tak akorát velký, aby ji udržel. Příliš malý pro oba ostatní měniče. Usadila se uprostřed, daleko z dosahu obou stran. Hrudník se jí zvedl a srdce se jí rozbušilo. Tunel páchl po zkažených věcech, které jí určitě zasmradí kožich. Pokud se odsud dostane živá.

Na jedné straně tunelu se objevila vlčí tvář, která blokovala slunce. Na druhé straně se objevil medvěd.

„Ahojky,“ zavrčel vlk. „To je ale honička, na kterou jsi nás navedla. Proč nevylezeš ven a nenecháš nás promluvit, zlato? Víš, viděla jsi malé nedorozumění a my si to prostě musíme vyříkat. Pojď ven, kočičko. My ti neublížíme, na vlčí čest.“

„O čem to mluvíš?“ zavrčel medvěd. „Viděla, co jsme udělali! Nemůžeme ji nechat běhat a žvanit. Chceš, aby nás Blizzard zatkl? Nebo hůř… Stín nás zabije, jestli se dozví, že jsme sejmuli cíl před svědkem. Ale ne, když svědka mít nebudeme.“

Vlk se podepřel na kolenou a zasyčel. „Ty idiote! Jak ji odtamtud máme dostat, když si myslí, že ji zabijeme? Co to máš, kurva v hlavě?“

„Co máš v nepořádku ty?“ opáčil medvěd. „Nemůžeme ji jen tak nechat jít!“

Melanie se ve středu odvodňovacího tunelu zmenšila. Její mysl vířila tisícem myšlenek za vteřinu. Mohla by se vymrštit ven, dokud jsou rozptýleni, nebo by prostě skončila v jejich rukou? Kdyby ji v této podobě zabili, zůstala by v ní. Na divoké kočky u silnice se nikdo dvakrát nepodíval. Odvezla by ji asanační služba. Co by se stalo s jejím otcem?

Kdyby se sem pokusila proměnit, tlak uzavřeného prostoru by ji rozdrtil. Skončila by mrtvá. Možná by ji nikdy nenašli – co by se stalo s jejím tátou?

Neviděla z toho žádné východisko… Co si její otec bez ní počne?

„Idiote,“ zavrčel vlk. „Copak nevíš, kdo to je? Je to Avina nejlepší kamarádka. Mary nebo tak nějak. Víš, co by nám Tornádo udělal, kdyby zjistil, že jsme ublížili nejlepší kamarádce jeho družky? Bylo by lepší, kdybychom stáhli z kůže sami sebe a přibili si kůži ke zdi.“

„Kurva,“ řekl medvěd a znělo to překvapeně. „A co máme sakra dělat?“

„Čert aby se v tom vyznal! Proto ji musíme dostat ven, abychom si mohli promluvit. Třeba bude rozumná.“

Medvěd se znovu přikrčil a zahleděl se na ni. „Kdybych měl klacek, mohl bych ji šťouchnout k tobě a…“

„To ne! Viděl jsi, co mi už udělala s obličejem?“

„Vylepšila ti ho, vypadá to dobře,“ ušklíbl se medvěd.

Jeho tvář opět zmizela. Melanie si položila uši naplocho k lebce a začala se tak plížit. Medvěd vypadal jako opravdový idiot, možná se jí podaří proklouznout kolem něj a utéct. Hlasy teď byly tlumenější. Podle toho, jak medvěd klečel, byl jeho nahý rozkrok přímo u východu z tunelu. Kdyby musela, švihla by po něm – to by ho mělo vyřadit z provozu.

Když došla na konec tunelu, ohlédla se, aby se ujistila, že ji vlk nesleduje, a pak vyrazila vpřed.

Medvěd vyrazil výkřik, když vyletěla z tunelu. Roztáhla drápy a chystala se zaútočit.

Něco těžkého jí vrazilo do zad. Pěst ji chytila zezadu za krk a vytrhla ji do vzduchu. Kůže se jí stáhla kolem krku, když ji medvěd zvedl za chlupy. V hrdle jí zavrčelo a snažila se, aby ji nohy kopaly a škrábaly. Bylo to marné, protože tlak na její kštici se zvyšoval a nutil její tělo k vypnutí.

„Mám ji!“ vykřikl medvěd vítězoslavně. „Pospěš si, když ji zabalíme do tvé bundy, už ti nemůže poškrábat obličej.“

„Dobrá myšlenka, génie, jenže já jsem si nechal bundu v autě. Do prdele. Musíme se tam vrátit dřív, než na nás někdo zase zavolá Blizzarda za to, že jsme byli nazí na veřejnosti. Budeš ji prostě muset nést takhle.“

Medvěd přešel silnici několika rychlými kroky a vrávoral při tom. Oháněl Melanií tak moc, až ji napadlo, že by jí mohl nakonec omylem zlomit vaz. Oba měniči spěchali zpátky cestou, kterou přišli, teď už napůl shrbení, aby skryli svou nahotu.

„Tohle se mi nelíbí,“ zabručel medvěd a pohlédl na ni. „Co když se promění a uteče?“

Vlk zavrčel, ale bylo pozdě. Melanie se už proměnila. Ze sevření na její kštici se stala ruka na jejím krku. Dupla medvědovi na nohu a zároveň ho loktem udeřila do břicha. Pustil ji a se zkrouceným výrazem se k ní naklonil. Udeřila na vlka, ale ten ji chytil za zápěstí a vytrhl ji z rovnováhy. Něco tvrdého ji udeřilo do hlavy a všechno zčernalo.

***

Když se probudila, svět byl stále černý a v hlavě jí pulzovalo. Ležela na něčem škrábavém a ze všech stran se na ni tlačily stěny. Něco přes ni leželo, deka, pomyslela si, ale byla pod ní nahá. V prostoru bylo horko a dusno a ona byla schoulená do fetální polohy.

Panika jí začala lézt krkem, a tak se proměnila. Jakmile se ocitla v kočičí podobě, byl prostor mnohem méně stísněný. Zamňoukala, aby se ujistila, že je v pořádku, a snažila se přinutit ke klidu. Nepomáhalo to. Ve své kočičí podobě však viděla, že tu není úplně černo. Tenké proužky světla přicházely v kvádrovitém vzoru a umožnily jí lépe si prohlédnout klec. Napadl ji pach benzínu a starých bot.

Kufr auta. Byla v kufru auta. Díky bohu, že se neudusila! Olízla si rty a dopotácela se k zadní části kufru. Nehýbali se a nikde kolem nebyly slyšet žádné hlasy, což znamenalo, že je tu možná sama. Kdyby našla nouzové uvolnění, mohla by se pustit ven a být pryč dřív, než se ten medvěd a vlk dozví, co se stalo.

Když ho našla, zaplavila ji úleva. Bála se, že to nakonec bude nějaký starší model, který ho nemá. Zrovna když se vmanévrovala zpátky do lidské podoby a zároveň si udržovala pozici, ze které mohla otevřít kufr, najednou se otevřel.

Do očí ji bodlo světlo, až se jí zalily slzami. Melanie ucukla a zasyčela. Nechala nehty, aby se proměnily v drápy, připravená vrhnout se na jakéhokoli gangstera, který se pokusí udělat svůj krok. Když se jí zrak vyjasnil a ona spatřila muže, který se na ni díval, ztuhla.

Vztek z něj vyzařoval jako divoký oheň. Jeho tmavé oči se zúžily a jí se zježily chlupy na rukou. Jeho rty se stáhly do polo skřípání. Byl bez košile, i když měl na sobě koženou bundu. Od jednoho ramene k protějšímu boku se táhla dlouhá jizva. Válcoval se z něj pach vlka, divoký, nebezpečný.

Ale to nebyl důvod, proč ztuhla. Byl to ten nejhezčí muž, jakého kdy viděla. Opálená kůže, vypracované břišní svaly, silná čelist a vysoké čelo. Husté tmavé vlasy. Její kočka při pohledu na něj vrněla a tlapkami se jí otírala o žebra.

Co to sakra je? Myslela si snad její kočka, že je to hra?

Melanie se proměnila a vyskočila z kufru. Muž po ní chňapl a ona mu švihla drápy po svalnatém předloktí, ale on ji bez potíží chytil. Zmítala se a vrčela, kousala ho a škrábala do paží. Odhodil ji zpátky do kufru a chytil ji zezadu za krk. Držel ji při zemi a vrčel.

Její kočka se prohnula v zádech, což jí napovídalo, aby vystrčila zadek do vzduchu jako nabídku. Otráveně na něj zasyčela. Byla tady, hrozilo jí, že jí zlomí vaz, a ona chtěla zahodit panenství s gangsterem, který ji chtěl zabít? Nešetřila se celé ty roky, aby se nechala chytit nějakým sobeckým parchantem – nemluvě o tom, že on ji teď nejspíš zabije!

„Mohl jsi mi říct, že je měnička,“ zavrčel muž. Jeho hlas byl hlubší než hlas obou ostatních, autoritativnější. „Co si sakra myslíš, že s ní mám dělat?“