TF - PROLOG

 Překlad: Marťa

Když jsem sledovala, jak se můj bývalý sbíral ze země, trhla jsem sebou při pohledu na hlubokou ránu nad jeho okem. Au. Určitě by potřeboval několik stehů. Ale v tuto chvíli jsem se necítila moc soucitně.

„Možná bys měla něco udělat, Vienno,“ řekla Melinda a přisunula se ke mně.

Bezmocně jsem na svou pěstounku pokrčila rameny. Nikdo se zdravým rozumem by se nepokoušel postavit mezi Dana Davenporta a něco, co chtěl. A právě v tuto chvíli se zdálo, že chtěl mého bývalého snoubence zatlouci do země.

Čemuž bych se vůbec nebránila.

Owen byl poslední dobou kretén. A dnes zašel příliš daleko. Možná nebyl tak problematický, jako ostatní, kteří byli rozhodnutí oddělit Dana a mě, ale určitě k tomu směřoval.

Melinda se otočila ke svému manželovi. „Nemůžeme tu jen tak stát.“

„Proč ne?“ Zeptal se Wyatt. „Owenovi to mělo dojít dřív.“

Proč ano, ano, měl by. Dan, neobyčejně úspěšný obchodní magnát, měl pověst někoho, koho byste neměli podceňovat ani mu zkřížit cestu. Cílevědomý, Neúprosný. Agresivní. Neodpouštějící. Až děsivě inteligentní. Bohatší, než Bůh. A ještě před několika měsíci byl ženatý se svou prací.

Teď byl ženatý se mnou.

Také to byl můj šéf.

Málokdy takto ztratil svou chladnokrevnost. Pravděpodobně proto, že neplýtval emocionální energií na to, aby se mu ostatní dostali pod kůži. Ale protože ostatní neměli vědět, že naše manželství bylo čistě obchodní ujednání, přirozeně musel hrát roli majetnického manžela. A protože mu nechyběla do očí bijící hrana nebezpečí, kterou v sobě nesl, teď v něm probíhaly hrozivé vibrace.

Dan zíral na toho čuráka. „Varoval jsem tě, ne? Znovu a znovu jsem tě varoval, aby ses od ní držel dál, ale ty jsi mě neposlechl,“ pokáral ho jemným tónem hlasu. „A ještě jsi to zhoršil. Na někoho, kdo tvrdí, že mu na Vienně záleží, to nedáváš moc dobře najevo.“

Owen zatnul pěsti. „Záleží mi na ni, ona…“

„Není tvoje,“ dokončil Dan. „To na jejím prstě jsou moje prsteny. Je to moje jméno, které si vzala. Je to moje postel, kde spí. Ona je moje. Takže to, jestli ti na ní záleží nebo ne, není kurva důležité.“

Owen polkl. „Byla moje první.“

„Tak ses ji měl držet a ne ji nechat jít. To byla tvoje chyba.“

„Udělal jsem pro ni to nejlepší.“

„Ne, udělal jsi to, co bylo nejlepší pro tebe. Možná ti na Vienně záleželo, ale nepostavil jsi ji na první místo. Nikdy nebyla tvojí prioritou.“

Owenovi se rozšířily nosní dírky. „Byl jsem tehdy mladý. Dítě.“

„Dítě, které chtělo prostor pro realizaci svých ambicí. Dopřála ti to. Neproklínala tě za to. A co uděláš ty? Pokusíš se rozbít její manželství. Myslíš si, že ti za to poděkuje? Že bude chtít někoho, kdo jí něco takového udělal?“

Mému bývalému ztuhla čelist. „Myslím, že si Vienna zaslouží být milována. Ty ji nikdy nebudeš milovat – nemáš to v sobě.“

Ta slova mě bodla přímo do hrudi… protože byla pravdivá. Dan mě nemiloval. Niky nebude. Nikdy.

Mělo by mi to být jedno. Nemělo by mě to zajímat. A rozhodně se mi to nelíbilo. Ale překročila jsem tu hranici a zamilovala se do svého falešného manžela. Jo, tak moc jsem byla hloupá.

Dan si povzdechl. „Sám jsi to řekl. Bylo mi jedno, co si myslíš. Teď je mi to jedno ještě víc. Nezajímáš mě. A nezajímáš ani ji. Musíš se s tím sakra vyrovnat a přijmout to, protože tě nenechám si s ní zahrávat. Teď odsud odejdeš a budeš se od ní držet dál.“

Owen vystrčil bradu. „Nemůžeš mi diktovat, co mám dělat.“

„Pokud jde o moji ženu, rozhodně ano.“

„Neudržíš si ji navěky, víš. Nakonec jí dojde, že mám pravdu. Pak tě opustí.“

Dan naklonil hlavu a zvědavě se na něj podíval. „Proč si myslíš, že bych ji nechal udělat něco takového?

Owen trhl hlavou dozadu. „Nemůžeš někoho nutit, aby s tebou zůstal.“

„Vienna ví, že bych ji nikdy nenechal jít.“

Sakra, Dan byl v tom hraní tak dobrý, že kdyby nebylo tak jasné, že nechtěl skutečné manželství, možná bych mu uvěřila.

„Je pro tebe jen majetkem,“ trval na svém Owen.

„Mým nejcennějším majetkem,“ řekl Dan. „A mám v úmyslu si ji nechat. Smiř se s tím. Přijmi to. Nech ji být. Zbav se svého snu, že ji získáš zpět. To se nestane.“

„A když se od ní nebudu držet dál?“

Danova ústa se zkřivila do krutého, mrazivého úsměvu, ze kterého jsem se málem zachvěla. „Donutím tě, aby sis to býval přál.“

Owenovi se zaleskly oči. „Ona má na víc. Nezasloužíš si ji.“

„A ty si myslíš, že ano? Ty, který ses choval, jako naprostý debil, si myslíš, že si ji zasloužíš?“

Ve tváři mého bývalého se mihnul stud. „Možná si ji nezaslouží ani jeden z nás. Ale…“

„Neexistují žádná ale. Mýlíš se, když si myslíš, že by ses s ní oženil, kdybys to nezpackal. Odlákal bych ji od tebe, i kdyby mi to mělo trvat roky. Ani na okamžik si nemysli, že by byla tvoje. Tak či onak bych ji učinil svou. Mýlil by ses, kdyby sis myslel, že to tak nemyslím. Jsem nemilosrdný v tom, jít si za tím, co chci. Přestaň spoléhat na to, že to zkurvím a ztratím ji, jako ty. Nikdy bych nenechal nikoho, pro mě tak důležitého, odejít z mého života.“

Owen přimhouřil oči a pozorně si Dana prohlížel. „Ty zkurvysynu, myslím, že bys ji mohl mít svým vlastním způsobem mít rád.“

Danův pohled sklouzl ke mně. Hořel posedlostí, netrpělivostí a něčím… víc. Něčím, co mi zrychlilo tep a vzalo dech. Ale Owen se mýlil. Dan se o mně nezajímal. Neexistovala možnost, že by chtěl, aby bylo naše manželství skutečné. Nechtěl ani přítelkyni, natož manželku… ne?