TF - 2. kapitola

 Překlad: Marťa

Později toho dne jsem zaparkovala na parkovišti před svým bytovým domem a vypnula motor. Nebylo to moc dobře osvětlené parkoviště, takže jsem byla ráda, že se ještě úplně nesetmělo. Mnohokrát jsem musela zůstat v kanceláři dlouho, protože jsem s něčím pomáhala Danovi, takže jsem se často dostala domů, až když byla úplná tma.

Vystoupila jsem za auta, zamkla ho dálkovým ovládáním, a pak z tašky vytáhla plechovku s pepřovým sprejem. Do mé budovy to byl jen kousek, ale dívka nikdy nemohla být dost opatrná.

Přešla jsem po popraskaném chodníku a rozhlédla se. Nikdo se kolem nepohyboval. Slyšela jsem jen klepání mých podpatků o zem a zvuky pouliční dopravy.

Když jsem se dostala na pěšinu, která vedla k hlavnímu vchodu, obešla jsem plechovky, obaly a zmačkané letáky, které se válely po zemi poblíž přeplněného odpadkového koše.

Mohla jsem si dovolit žít v hezčí čtvrti, jen jsem preferovala blízkost své rodiny. Zejména mého otce, Simona.

Uvnitř budovy jsem vyjela výtahem do svého patra a zamířila do bytu. Tam jsem shodila kabát na opěradlo křesla a vyzula si boty. Když jsem se převlékla, odšourala jsem se do kuchyně a povzdechla si při zvuku zvýšených hlasů přicházejících přes zeď. Stěny mého bytu byly nepříjemně tenké, takže bylo nešťastné, že jsem měla sousedy, kteří na sebe křičeli dost hlasitě, aby probudili i mrtvé.

Byli to vlastně super milí lidé. Ashley byla kočka a stala se mojí blízkou přítelkyní. Její přítel Tucker byl, jako velký plyšový medvěd, kterého nebylo možné nemít rád. Ale když se hádali, hádali se. Ashley vždycky vyrazila ven a přišla mi zaklepat na dveře, aby si stěžovala na cokoliv, co udělal.

Alespoň ta hádka nezačala, dokud jsem se nevykoupala. Potřebovala jsem klidnou chvilku, abych se před večeří uklidnila a odpočinula si.

Příliš unavená na vaření jsem vytáhla z mrazáku těstoviny se sýrem určené do mikrovlnky. Možná to nebylo moc zdravé, ale jídlo mi vyhovovalo. Když jsem zavírala dvířka mrazáku, málem jsem srazila jeden z výkresů, které jsem na ní měla připevněné magnety. Jemně jsem přejela prsty po listu papíru. Bylo tam pět postaviček, pod něž Freddie na své dětské čmáranici napsal jména Maggie, Simon, Freddie, Vienna a Deacon. První čtyři postavy stály pohromadě, ale pátá stála sama – Deacon to tak vždycky dělal.

Srdce se mi sevřelo. Přála jsem si, abych mohla udělat víc, abych jim pomohla, zvláště Simonovi, ale neměla jsem tu moc. A to jsem zatraceně nenáviděla.

Jakmile bylo mé jídlo hotové, posadila jsem se ke svému malému jídelnímu stolu a zahrabala se do těstovin. Moji sousedé bohužel pokračovali v hádce. A řečená vřava byla hlasitější a hlasitější.

Zavřela jsem oči, přála si ticho a ze zkušenosti jsem věděla, že vždycky může být hůř. Tato oblast Redwater City na Floridě možná nebyla okouzlující, ale byla hezčí, než většina ostatních. Moje budova byla bezpečná a stabilní.

I když byl můj byt malý a stísněný, byl čistý a dobře udržovaný… na rozdíl od toho, kde jsem žila, jako dítě.

Stále jsem si pamatovala pachy zatuchlého vzduchu, zkaženého jídla, cigaretového kouře a tělesného pachu, které mě vítaly každé ráno. Pamatovala jsem si chuť rezavé vody. Pamatovala jsem si, když se nepodařilo zapnout klimatizaci. Pamatovala jsem si špinavé nádobí ve dřezu, hromady nevypraného prádla a krysy… Bože, ty krysy.

Navíc jsem si vzpomněla, jak mě dlaň udeřila do tváře tak silně, že jsem měla pocit, jako by mi explodovalo oko. Pamatovala jsem si, jak silně mě svíraly ruce, nohy mi kopaly do nohou nebo do žeber a konečky prstů se mi zatínaly do čelisti, když mi matka křičela do obličeje. Byla by úleva, když odešla, kdyby se celý můj svět nezhroutil. Ale byla jsem vděčná, že mě vychovávali Melinda a Wyatt – kteří vždy podporovali můj kontakt s otcem – i když moje brzká léta s ním nebyla zrovna hladká.

Bouchly dveře, když hádka náhle ustala. O chvíli později mi klouby prstů silně zaklepaly na dveře. Odstrčila jsem se ze židle, odešla z malinké kuchyňky a přešla přes stejně malý prostor. Otevřela jsem hlavní dveře a dovnitř vpochodovala Ashley.

„Ten chlap si myslí, že mi může lhát a dostane se z toho,“ zuřila Ashley a její tmavá pokožka zčervenala. „Ne. Dokud budu mít díru v zadku.“

Zacukaly mi rty a následovala jsem ji do kuchyně. Dívala jsem se, jak si vaří kávu, ale pak uviděla mé těstoviny se sýrem. „Voní dobře.“ Posadila se ke stolu. „Dojedla jsi?“ Zeptala se a domáhala se jídla.

Usmála jsem se. „Už ano.“ Posadila jsem se na židli naproti ní a zaklonila hlavu. „Tak co se stalo?“

Ashley si strčila do úst vidličku jídla. „Zdál se mi sen, že mě podvedl.“

Čekala jsem, až to rozvede. Nerozvedla. „Dobře.“

„Řekla jsem mu o tom. Řekl, že by to nikdy neudělal. Ale když to řekl, zamrkal.“

Zasmála bych se, kdyby se netvářila tak vážně.

„Nemyslím si, že by tě někdy podvedl. On tě miluje.“ Ten chlap ji uctíval a Ashley ho na oplátku naprosto zbožňovala. Mohla mít tvrdší skořápku, než on, ale uvnitř byla měkká.

Ashley si odfrkla. „Hmm. Líbila se mu fotka nějaké feny na sociálních sítích. Když jsem ho konfrontovala, obvinil mě z kybernetického pronásledování. Jako bych měla čas sledovat jeho zadek. Neměl by mít problém ani s tím, že se čas od času přihlásím k jeho účtu. Kde je problém?“

„Pravděpodobně je zraněný tím, že mu nevěříš.“

„Věřím mu svým životem. Jen mu nevěřím, že nedělá hlouposti online. Nebe ví, že to to dělá doma. Stále popírá, že zapnul termostat. Jako bych neviděla, že to udělal.“

Ozvalo se další zaklepání na domovní dveře – tohle bylo jemnější. „To je pravděpodobně on,“ řekla jsem a postavila se na nohy.

Ashley se narovnala na své židli a na tváři se jí objevil odtažitý výraz.

„Pravděpodobně.“ Ale od stolu nevstala.

Vyšla jsem z kuchyně a vydala se ke dveřím. Otevřela jsem je dokořán a usmála se na Tuckera. Tech chlápek měřil minimálně 180 centimetrů a byl stavěný, jako fotbalový obránce, ale byl to jemný obr.

„Ahoj, Vienno,“ pozdravil zdvořile, jako vždycky.

„Ahoj, Tuckere.“

„Je tady Ashley?“

„Je. Pojď dál.“ Zavřela jsem dveře, jakmile vešel dovnitř. „V kuchyni.“

Poděkoval mi, a pak zamířil do kuchyně a zavřel za sebou dveře. Sedla jsem si na pohovku v obývacím pokoji, abych jim poskytla trochu soukromí. Slyšela jsem mluvit úsečně jejich tlumené hlasy. Musela jsem se usmát. Trochu mi připomínali Melindu a Wyatta. Moji pěstouni se občas hádali kvůli nejpodivnějším věcem, ale byli pevný a šťastný pár.

Zabzučel můj interkom. Zamračila jsem se. Zřejmě jsem dnes byla oblíbená.

Zamířila jsem k nástěnnému ovládacímu panelu a stiskla tlačítko. „Haló?“ Řekla jsem do mikrofonu.

„To jsem já,“ zaburácel hluboký, výrazný hlas, který jako by vibroval testosteronem.

Málem jsem sebou překvapeně trhla. Ani jednou za čtyři roky, co jsem pro Dana pracovala, nepřišel ke mně domů. Vůbec. Takže ano, tohle byla novinka.

„Musíme si promluvit,“ dodal rychle.

Jo, už mě o tom informoval dříve, ale neuvědomila jsem si, že tím myslel, že to uděláme tady. Z firmy odešel ve čtyři. A do šesti se nevrátil. V domnění, že bychom mohli diskuzi odložit na zítra, jsem se v kanceláři nezdržovala.

Zvědavá, co bylo tak důležité, že to nemohlo počkat, jsem stiskla tlačítko, které mu odemklo hlavní dveře do budovy. Netrvalo dlouho a dorazil do mého bytu. Špehovala jsem ho kukátkem a otevřela dveře.

„Dane,“ pozdravila jsem jednoduše a ignorovala, jak se mé ženské partie probudily a zajásaly. Nebylo fér, že tahle přitažlivost, kterou jsem k němu cítila, byla tak zatraceně neúprosná. Byla jsem k němu příliš vnímavá. Příliš bezmocná proti jednosměrné chemii, která zatraceně vůbec neustupovala.

Jednou jsem četla, že chemie nemůže být jednostranná, ale moje situace byla důkazem toho, že byla ta teorie naprostá blbost. Nepopiratelná, nevysvětlitelná síla kolem mě neustále pulzovala ve vzduchu, kdykoliv jsem byla v jeho blízkosti. Brněla mě nervová zakončení a uvědomovala jsem si vlastní tělo. Ale bylo nadmíru jasné, že mého šéfa se nic takového vůbec netýkalo. Jeho oči přese mě přejely a já si najednou nesnesitelně uvědomovala, že jsem byla oblečená do tepláků a vlasy jsem měla stažené do rozcuchaného uzlu. Nikdy mě neviděl v ničem jiném, než v oblečení do kanceláře a já jsem si do práce vždy upravovala vlasy do uhlazeného profesionálního uzlu.

Ustoupila jsem stranou a nechala ho vejít dovnitř. Jeho vševědoucí oči přejely po mém bytě a já bojovala s ruměncem. V práci jsem byla hyperorganizovaná. Doma? Už tak moc ne. Pravděpodobně proto, že jsem si po zbytek dne potřebovala od hyperorganizace trochu odpočinout. Udržovala jsem svůj domov super čistý, ale bez ohledu na to, kolikrát jsem uklidila, nikdy se mi nepodařilo udržet vše na svém místě.

V tu chvíli vyšli ruku v ruce z mé kuchyně moji sousedé. Oba se zastavili při pohledu na Dana. Zdálo se, že se Tucker trochu narovnal – dělal to často, když se kolem mě pohybovali muži, jako můj velký ochranitelský bratr, kterého jsem nikdy nechtěla.

„Dane, tohle jsou moji přátelé a sousedé, Ashley a Tucker. Lidi, tohle je můj šéf, Dan Davenport.“

Tucker sklonil hlavu a přimhouřil oči. „Rád vás poznávám.“

Ashley si ovívala tvář. „Vienno, nikdy jsi neřekla, že je tak sexy.“

Tucker zíral na svou přítelkyni. „Jsem přímo tady.“

„Bylo to jen konstatování.“ Ashley se na mě usmála a zamávala prsty. „Uvidíme se zítra, Vienno. Sbohem, Dane.“

Nereagoval, ale já se rozloučila, a pak za nimi zamkla dveře.

„Máš kávu?“ Zeptal se Dan, když jsem se k němu otočila.

„Jistě.“ Vešla jsem do kuchyně, vědoma si toho, že mě následoval. Posadil se ke stolu, zatímco jsem uklidila stůl a pak šla připravit naše nápoje. Jakmile jsem postavila kávu, usadila jsem se na židli naproti němu. Díval se na kresby na mé lednici.

Než se na ně mohl zeptat, vyzvala jsem ho: „Takže jsi sem přišel, protože…?“

Přisunul si hrnek s kávou blíž. „Mám novinky.“

„Novinky?“

„Budu se ženit.“

Žaludek se mi stáhl a bolestivě zkroutil. V hrudi se mi začal vytvářet příšerný tlak a já ztěžka polkla.

„Opravdu? No, gratuluji.“ Bože, to znělo falešně. „Nevěděla jsem, že se s někým vídáš.“

„Nevídám.“

Stáhla jsem obočí. „Nerozumím.“

„Můj strýc z otcovy strany byl velmi bohatý muž, který provedl širokou škálu velmi lukrativních investic. Hugh pro mě a mé bratry založil svěřenecké fondy. Každému z nás zanechal akcie, peníze, majetek a dokonce i umění. Ale je tam klauzule. Stejně, jako moji bratři, nebudu mít přístup ke svému svěřeneckému fondu… dokud se neožením.“

„Ale proč?“

Dan usrkl kávy. „Hugh se nikdy neoženil. Jen pracoval. A až později v životě toho litoval. Ptal se mě, jaký to má smysl, že má tak obrovský dům, ve kterém žije jen on. Nejbližší osoby, které měl k vlastní rodině, byli moji bratři a já. Povzbuzoval nás, abychom tvrdě pracovali a byli úspěšní, ale abychom nezanedbávali svůj osobní život. Nechtěl, abychom dělali stejné chyby, jako on.“

„Proto tak klauzule.“

„Ano. Je tu také další zádrhel. Pokud do svých osmatřiceti let nebudu ženatý, majetek v mém svěřeneckém fondu bude rozdělen mezi mé bratry.“

Což v podstatě stačilo k tomu, aby udělal, co si jeho strýc přál. „Páni. Opravdu chtěl, aby ses oženil.“

„Navíc se chtěl ujistit, že nebudeme čekat na konec života, než najdeme někoho, s kým bychom ten život chtěli sdílet. S Travisem a Kentem to fungovalo. Oba se ženili mladí.“

„Je normální, že lidé přikládají ke svěřeneckým fondům podmínky?“

„Není to neobvyklé. Znám někoho, kdo k nim neměl přístup, pokud se neoženil s někým určitého vyznání. Hugh nebyl tak znepokojený tím, koho jsme si měli vzít, jako abychom se vůbec oženili.“

„Teď je ti třicet sedm,“ vzpomněla jsem si.

„Ano. A o manželství se teď nezajímám o nic víc, než kdy předtím. Nemám zájem ani o vztah.“

„Takže se oženíš čistě proto, abys získal přístup ke svému svěřeneckému fondu?“

Dan pokrčil rameny. „Existují vrtkavější důvody, proč se oženit. Nejde o peníze, Vienno. Hugh mi zanechal věci, které pro mě mají sentimentální hodnotu. Jsou moje. A nelíbí se mi představa, že by jakýkoliv majetek skončil v Travisových rukou. Většinu z nich by prohrál a zbytek by rozházela jeho žena Hope. Kent řekl, že mi předá svůj podíl, protože je po právu můj, ale nejsem si jistý, že by to opravdu udělal.“

Přikývla jsem. „Dobře. Chápu.“ A nebyly to moje věci, takže jsem nebyla v pozici, abych mohla říct, jaký by byl nejlepší způsob, jak situaci vyřešit, že?“

Dan mě chvíli pozorně sledoval, než zvedl hrnek a znovu usrkl kávy. „Chci, abys pro mě něco udělala.“

Kdyby mě požádal, abych vybrala pozvánky na svatbu nebo něco takového, tak by mě to nepotěšilo. Mohla bych ho podpořit, aby se oženil, ale pořád se mi nelíbila představa, že by se s někým dal dohromady. Zdálo se, že moje malá zamilovanost nakonec tak malá nebyla. „Co?“

„Vezmi si mě.“

Otevřela jsem pusu a zírala na něj. „Ty nežertuješ, že ne?“ Nebyla to otázka. Byl to šokovaný šepot. Dan nežertoval.

„Bude to jen na oko. Nebudeme muset zůstat manželi dlouho.“

Zvedl obočí. „Varoval jsem tě, že si jednoho dne vyberu tu laskavost.“

Ano, to varoval. Ale nikdy mě nenapadlo, že by mě žádal o něco takového. Srdce mi začalo tlouct rychleji a žebra se mi najednou stáhla. „Dane…“

„Říkala jsi, že mi laskavost oplatíš, až přijde čas.“

Ano, protože jsem mu byla zatraceně vděčná. Můj bývalý kretén, zahořklý po našem rozchodu, nás tajně natáčel při sexu a vyhrožoval, že video zveřejní online, pokud neudělám, co mi nařídil. A co chtěl? Abych mu buď zaplatila značnou částku peněz, kterou jsem neměla, nebo abych pro něj sexuálně vystupovala před kamerou.

Slyšela jsem, že sexuální vydírání stále existuje, ale nevěřila jsem, že se stanu jeho obětí i já. Věděla jsem, že kdyby se tajné video, které s námi natočil, někdy objevilo na internetu, přišla bych o všechno. Doslova jsem cítila, jak se můj svět kolem mě rozpadal.

Dan mě zaslechl, jak se po telefonu hádám se svým bývalým.

Vyžádal si podrobnosti a slíbil mi, že se „o to postará“. O den později mi oznámil, že video již neexistuje a že mě můj bývalý už nikdy nebude obtěžovat. Zeptala jsem se Dana, co přesně udělal, aby tu věc napravil, ale mluvil velmi nejasně. Od té doby jsme o tom nemluvili.

„Hodláš vzít svůj slib zpátky?“ Zeptal se.

Olízla jsem si rty. „Dane, jsi velmi žádaný muž. Nemusíš žádat o laskavost, abych si tě vzala.“

„Nechci emocionální komplikace skutečného manželství. Jsem rád sám. Chci někoho, kdo bude hrát roli mé manželky a pak tiše podepíše rozvodové papíry, až bude po všem. To je vše. Ale musí to vypadat reálně, protože Travis a Hope si už na můj svěřenecký fond brousí zuby – domnívají se, že je hotovou věcí, že dostanou můj podíl. Pokud budou moci dokázat, že je manželství falešné, udělají to.“

„Napadlo tě, že bych mohla s někým chodit?“

„Ne, protože si nestěžuješ, když ti o víkendu zavolám, bez ohledu na hodinu. Neřekneš mi, že máš plány, když tě požádám, abys zůstala déle, nebo tě beru na schůzku nebo na poslední chvíli na obchodní akci.“

„Jo, no, být tvou OA zabere dost času,“ řekla jsem a cítila se trochu defenzivně. „Proč mě žádáš, abych hrála roli tvé ženy?“

„Nikdy jsem se netajil svou averzí ke vztahům. Málokdy chodím se stejnou ženou dvakrát a nemám čas na to, abych je poznal. Lidé by nikdy neuvěřili, že bych se najednou bezhlavě zamiloval do někoho relativně cizího. Zdálo by se to obzvláště podezřelé každému, kdo ví o podmínkách, které jsou spojeny s mým svěřeneckým fondem, že ano?“

Přikývla jsem. „Ano.“

„Už čtyři roky jsi moje OA. Vídáme se skoro každý den. Nebylo by těžké prodat příběh, že jsme se sblížili, chvíli bojovali se svými pocity a nakonec podle nich jednali, ale drželi jej v tajnosti. Není to nic, co by se ještě nikomu nestalo.“

No, to byla vlastně pravda.

„V každém případě bys byla mojí první volbou, protože vím, že ti můžu věřit. Několik mých obchodních konkurentů se tě pokusilo najmout, jako špióna nebo se tě pokusilo přetáhnout do jiné společnosti, ale zůstala jsi věrná mě a o-Verve. Navíc máš jednu z nejlepších pokerových tváří, jaké jsem kdy viděl, což budeme potřebovat, pokud chceme lidi oklamat.“

Zhroutila jsem se do opěradla. „Tohle jsem od průběhu dnešní večera nečekala.“ Dříve jsem se sice rozhodla, že musím věcmi trochu otřást, ale tohle jsem na mysli neměla.

Usrkla jsem kávy, ale sotva jsem ji ochutnala. „Máš celý rok, než se budeš muset oženit. V tomto časovém rámci můžeš potkat někoho, kdo tě přiměje přehodnotit tvůj názor na manželství.“

„Nepotkám, ani kdybych chtěl.“ Překlonil se a položil předloktí na stůl. „Tohle není momentální záležitost, Vienno. Promyslel jsem si to. Celé skrz naskrz. Ty a já bychom to mohli zvládnout.“

Šťouchla jsem se jazykem zevnitř do tváře. „Kdybychom do toho šli, jak dlouho bychom museli zůstat manželé?“

„Dvanáct měsíců, přinejmenším. Čistě proto, že musím být celý rok ženatý, než mi bude dovoleno sáhnout na můj svěřenecký fond.“

Vykulila jsem oči. „Ježíši, tvůj strýc si chtěl být opravdu jistý.“

„Ano,” souhlasil Dan a napnul se mu sval ve tváři. „Předpokládám, že věděl, že si nemůže být jistý, že se já ani bratři neoženíme pouze kvůli přístupu k našim svěřeneckým fondům. Pravděpodobně si myslel, že kdyby nás donutil, abychom zůstali ženatí rok, mohli bychom najít v manželství trochu té radosti a rozhodnout se, že to bude skutečné.“

„Vidím, že tě štve, že to udělal, ale myslel to, jako dárek, Dane. Nechtěl, abys zůstal sám.“

„Ano, ale nemyslel na to, že ne všichni jsou, jako on. Pokud se nějakým zázrakem později v životě rozhodnu, že se chci skutečně oženit, zkusím to. Ale nepředpokládám, že se to stane. Zatím to rozhodně není to, co chci.“

V duchu jsem si povzdechla. Chtěla jsem mu pomoci. Opravdu. Také jsem mu chtěla oplatit tu laskavost, kterou jsem mu dlužila, jak jsem slíbila. Ale vzít si ho? To by nebyla maličkost.

Na druhou stranu, postarat se o celou situaci sexuálního vydírání také nebyla maličkost, ne?

Poškrábala jsem se na hlavě. „Říkal jsi, že manželství by bylo na oko. Takže… žádné emoce, žádná očekávání, žádný sex. Nebyli bychom ničím jiným, než falešným párem?“

Přikývl. „Přesně.“

„Upřímně řečeno, nechápu, jak by to fungovalo. Jsi sexuálně založený člověk, Dane. Neexistuje způsob, jak bys mohl žít v celibátu po dobu trvání falešného manželství - a věř mi, že by se od tebe očekávalo, že budeš v celibátu, pokud bych hrála manželku, protože nebudu známá, jako ta chudinka, které jsi nasadil parohy, zatímco já na tebe doma zamilovaně čekám.”

Jeho obočí se stáhlo. „Nejsem otrokem svých pudů, Vienno. V případě potřeby můžu žít bez sexu. A musel bych se bez něj obejít, protože mě Travis nechá sledovat. Stejně tak budeš muset složit dočasný slib celibátu ty.“

Och, úžasné. Ne, že bych měla sexuální život. Pokud se nepočítaly noci strávené s mým vibrátorem. „Nejsem si jistá, jestli lidé spolknou, že jsme pár.“

„Spousta lidí si už myslí, že spolu spíme.“

„Myslí? Proč?“

„Protože jsi vydržela tak dlouho, a protože jsem ti nikdy nepohrozil, že tě vyhodím.“ Jeho oči se zabořily do mých a intenzivně zářily. „Řekni ano, Vienno.“

Zasténala jsem. „Rozváděla bych se v pětadvaceti. No, v době, kdy se rozejdeme, mi bude dvacet šest.“ Navíc, kdybych se někdy znovu vdala, nedokázala bych svému manželovi - muži, kterého bych opravdu milovala a zbožňovala ho - vysvětlit, že moje předchozí manželství bylo falešné. Nikdy bych také nedokázala říct pravdu své rodině.

Dokázala bych je oklamat, aby uvěřili, že Dana miluji? Pravděpodobně. Jak řekl, měla jsem dobrou pokerovou tvář. Dokonce i Wyatt měl co dělat, aby vycítil, když lžu, a to byl chodící detektor lži. Ale… „Nesnáším pomyšlení na to, že bych lhala lidem, na kterých mi záleží.“

„Takže jsi jim o tom sexuálním videu neřekla?“

No, ne.

„Nemáš před nimi žádná tajemství? Věříš, že ti říkají všechno? Že ti nikdy z toho či onoho důvodu nelhali?“

Povzdechla jsem si. „Chápu, kam míříš - každý někdy lže, každý má svá tajemství.“

„Nikdy jsem o tom videu neřekl živé duši. Udržel jsem to tajemství kvůli tobě v bezpečí. Opravdu by ses zdráhala nechat si jedno moje jen pro sebe? Není to tak, že bych tě žádal o něco, za co by ses měla stydět. Kdyby se tvoje rodina dozvěděla pravdu, nemusela by ses stydět za to, že jsi dodržela slovo a oplatila laskavost - zvláště, pokud by věděli, co se stalo s tvým bývalým. Ale nikdo kromě tebe a mě nemůže vědět, že je manželství falešné, Vienno.“

„Mojí rodině by to nikomu neřekla.“

„Možná ne, ale musela bys je požádat, aby kvůli tobě lhali ostatním - včetně lidí, na kterých jim může záležet. Musela bys je požádat, aby kvůli lhali, až bude někdo s vámi. Bylo by ti příjemné je o něco takového žádat?“

Ztěžka jsem vydechla. „Ne. Ne, to bych nechtěla.“ Bylo by nespravedlivé žádat je, aby se podíleli na podvodu. Jednodušší bude jim lhát.

„Přede dvěma lety jsi potřebovala moji pomoc a já ti ji poskytl.“

„Pokud si vzpomínáš, ve skutečnosti jsem o tvou pomoc nežádala.“ Byl to slabý argument, ano, ale to bylo vše, co jsem měla.

„Ne, ale ráda jsi mě nechala, abych se o ten problém postaral za tebe. A já to udělal. Důkladně. Teď od tebe něco potřebuji já.“

„Podívej, chci ti pomoct…“

„Tohle je jediný způsob, jak můžeš.“

Zavřela jsem oči. Do prdele. Nezdálo se moudré předstírat sňatek s chlapem, do kterého jsem zamilovaná. Jako vůbec. Ale ať se mi to líbilo nebo ne, dlužila jsem Danovi. Nikdy bych nesouhlasila s požadavky mého bývalého, což by znamenalo, že by se to video dostalo na internet. Jakmile tam něco bylo, už to nešlo sundat. Mohl by to vidět kdokoliv.

Moje rodina by to určitě viděla, protože můj bývalý dal jasně najevo, že to pošle každému z mých blízkých. Také mi slíbil, že to pošle emailem mému šéfovi a dalším kolegům - bylo pro něj snadné získat jejich emailové adresy z webových stránek firmy.

I kdyby byl Dan připraven věc odmávnout, nemohl by si mě nechat, jako svoji OA - ztratil by respekt všech ve společnosti. Stejně bych tam nechtěla zůstat z toho prostého důvodu, že bych se nikomu ze svých kolegů nemohla podívat do očí.

Kamkoliv bych šla, byla bych paranoidní, že to video někdo viděl a poznal by mě na něm. A kdyby ano, musela bych se potýkat s lidmi, kteří by se mi posmívali a možná na mě dokonce přicházeli a žádali o „přídavek“.

Nebyla bych jediná, koho by to postihlo. Můj otec a pěstouni by při mě stáli, ale také by tím trpěli. Lidé by se k nim mohli chovat krutě a posměšně - možná dokonce i na jejich pracovišti, což by vedlo k tomu, že by mě bránili a možná přitom přišli o práci.

Protože bych určitě přišla o svoji práci, musela bych si najít jinou. Dan by možná zatajil mým budoucím potenciálním zaměstnavatelům, proč jsem o práci přišla. Ale protože jsem znala mého bývalého, věděla jsem, že by byl dost zlomyslný a kopii by poslal i mému novému zaměstnavateli. Koneckonců mě varoval, že jednu pošle i mému domácímu, sousedům a všem mým budoucím klukům.

Stručně řečeno, sexuální video mělo potenciál zničit nejen můj život, ale také posrat životy lidí, na kterých mi záleželo. Dan tomu však zabránil a udělal to bez stížností. Takže ano, dlužila jsem mu to.

Otevřela jsem oči. „Co když někdo zjistí, že je manželství falešné?“

„Nezjistí. I kdyby ano, nečelila bys žádným následkům. Jediný, kdo tady může něco ztratit, jsem já a ztratil bych hodně. Ale pokud tuto šanci nevyužiji, stejně o všechno přijdu.“

„Opravdu neexistuje žádný jiný způsob, jak získat přístup ke svému svěřeneckému fondu?“

„Kdyby existoval, tak bych tu teď nebyl.“ Odmlčel se. „Nežádám tě, aby ses mi zavázala na celý život. Manželství nebude skutečné. Na papíře bude na rok mojí ženou - to je vše. Řekni ano, Vienno. Pomoz mi, jako jsem já pomohl tobě.“

Zasténala jsem, protože jsem věděla, že si za to můžu sama. V podstatě jsem uzavřela dohodu s ďáblem. Taková věc měla tendenci se vrátit a kousnout mě do zadku. Tvrdě. „Dobře. Udělám to.“

V očích se mu zračilo uspokojení. „Dobře.“

Znovu se napil kávy. Jako bychom se nebavili o tom, že se vezmeme.

„Takže co teď? Utečeme?“

„Ne z čista jasna. To by křičelo „falešný“. Nejprve musíme položit základy.“

„Základy?“

„Ano.“ Opřel se do židle. “Na žádnou z firemních akcí jsem si s sebou nikoho nepřivedl. Neprošlo to bez povšimnutí. Lidé se mě ptali, jestli s někým chodím. Řekl jsem ne. Ale mnozí z nich si byli tak jistí, že něco skrývám, že ty a já budeme muset vypadat přirozeně, až půjdeme na nějaké rande. Z toho co uvidí, si to domyslí.“

„Takže jsi svůj plán už uvedl do pohybu, než jsi mě s tím návrhem oslovil. Proč jsi čekal dva měsíce, než ses mě zeptal?“ Původně se zeptal někoho jiného, že? Byla jsem jeho druhá volba? A co na tom vůbec záleželo?

„Nejdříve jsem se potřeboval postarat o nějaké záležitosti a zamést si na svém dvorku,“ odpověděl. „Pokud máš plány na sobotní večer, zruš je. To budeme mít naše první rande.“

Zvedl se mi žaludek. „Bude potřeba hodně VPN? Veřejných projevů náklonnosti?“

„Vím, co znamená VPN. A ne, nemusí toho být moc. Nechci lidem strkat nás zdánlivý vztah do tváře - nevypadalo by to realisticky. Jsem uzavřený muž. Chci, aby to vypadalo, jako bychom se zatím snažili udržet vztah v tajnosti.“

Chytré. “Beru to tak, že v tom budeme pokračovat i v práci.“

„Ano. Nikomu se o našem “vztahu” nezmíníme. Nakonec se po o-Verve roznese, že spolu chodíme. Lidé se tě budou ptát. Buď neurčitá a vyhýbavá.“

„Nepotvrzovat, ale nevyvracet to?“

„Přesně.“

„A co, ehm, zasnoubení? Kdy to bude oficiální?“

„V červenci, když budeme na služební cestě ve Vegas. Tam se také vezmeme, jako bychom neviděli důvod proč čekat. Bude to rychlé, to ano, ale jsem známý tím, že si jdu za tím, co chci.“

Šest týdnů. Měla jsem šest týdnů, než projdu uličkou. Břicho se mi pomalu převalilo. Když jsem polkla, ozvalo se slyšitelné cvaknutí. „Dobře.“

„A až se vezmeme, budeš se muset přestěhovat ke mně.“

„A co můj byt? Vím, že není nic moc, ale je můj.“

„Vypadalo by to divně, kdybychom spolu nežili, Vienno. Až to skončí, koupím ti byt. Ne, nehádej se, nenechám tě bez domova. Zvlášť, když mi dáš rok svého života. Je jen fér, abych zajistil, že budeš mít domov, kam jít, až odejdeš z mého. Ber to, jako vyrovnání rozvodu nebo náhradu vzniklých ztrát, to je jedno. Promluvíme si o tom víc, až se přiblíží čas rozvodu. Prozatím se soustředíme na nadcházející rande a zásnuby.“

Zamračila jsem se, když mi hlavou prolétla myšlenka. „Nepožádáš mě o ruku veřejně, že ne?“

Oči mu krátce rozzářil úsměv. „Uvidíme.“