TF - 16. kapitola

 Překlad: Marťa

Druhý den ráno jsem položila svůj prázdný šálek kávy na odkapávač a zaslechla blížící se kroky. Odhodlaná neprojevovat žádnou trapnost, nasadila jsem si na tvář svůj standardní úsměv a otočila se. Sakra. V obleku z Dana vyzařovala naprosto neskutečná a naprosto zodpovědná autorita.

Nenuceně a odtažitě, jako vždy, zvedl obočí. „Připravená vyrazit?“

Zjevně byl v módu plánu „předstírej, že se minulá noc nikdy nestala“. Dobře. To vše usnadnilo. Přikývla jsem a posbírala si věci. „Připravená.“

V autě jsem obrátila svůj pohled k oknu a sledovala okolní bujnou krajinu, když jsme sjížděli po dlouhé příjezdové cestě. Sídlo bylo opravdu krásné. Občas osamělé, ale stále krásné.

„Už se to nemůže znovu stát, Vienno.“

Přinutila jsem se nenapnout. Aniž bych odvrátila pohled okna, řekla jsem: „Já vím.“ Protože jsem nikdy nezvládala umění oddělit emoce od sexu. Díky rozvíjejícímu se tlaku jsem už byla blízko k překročení emoční hranice s Danem. Jen to nevěděl. Kdybychom ze společného sexu udělali běžnou věc, snažila bych se tu hranici nepřekročit. Alespoň včerejší večer neoznačil za chybu. Nemýlil by se, ale stejně by bolelo, kdybych ho to slyšela říkat.

S touhou změnit téma jsem se na něj podívala a řekla: „Včera, když jsi mluvil s týmy, za mnou přišli Hope s Travisem.“

Jeho tmavé oči se mírně přimhouřily. „A to mi to říkáš, až teď?“

„Včera jsi měl špatnou náladu. Myslela jsem, že to může počkat.“

Zvedl tablet a zeptal se: „Co říkali?“

„Řekli mi o svěřeneckém fondu - údajně s nimi Jenny souhlasila, že bych to měla vědět. Hope a Travis se mě snažili přesvědčit, že sis mě vzal jen proto, abys k němu získal přístup. Myslí si, že bych tě teď měla opustit, abys mě nemohl využít víc, než jsi to už udělal.“

Danovi ztvrdla čelist. „Měla jsi mi to říct okamžitě.“

„Jak jsem řekla, měl jsi špatnou náladu. Měla jsem v plánu ti to říct, až se vrátíme do tvého domu, ale moc se mi nepodařilo tě uklidnit, a pak...“ Pak jsi mě ošukal ve své kuchyni.

„Hope měla mít rozum. Varoval jsem Travise, aby tě nechal na pokoji. Očividně ho zákaz vstupu do jeho oblíbeného kasina neinspiroval k tomu, aby změnil způsob života.“

Zamračil se. „Ty jsi mu zakázal vstup do kasina?“

„Ano, poté, co tě nakrmil posledním proslovem Dan je zlý. Snažil se mezi námi způsobit potíže - já se mu snažím zkomplikovat život. Jen jsem demonstroval, že mohu jeho laskavost oplatit. Travis hrával každý týden karty v kasinu s partou bohatých debilů, kteří sázeli vším, od peněz po zvířata. Teď už nemůže a nenávidí to. Ale ještě neustoupil.“

„Bezpochyby cítí, jak mu jeho podíl ze svěřeneckého fondu uniká - nikdy se ho nehodlal vzdát.“ Opravdu bych ráda přiškrtila tu lasičku za to, že byl tak zištně odhodlaný získat peníze a majetek, který mu právem nepatřil, a kvůli tomu svému bratrovi tohle všechno dělal.

„Pravděpodobně lhali, že v tom s nimi Jenny souhlasila.“

„Myslí si totéž, co oni, když jde o tebe a mě, takže je velká šance, že se do toho zapojila.“

„Aspoň s tím neměl nic společného Kent.“

Krátce poté jsme dorazili do o-Verve. Uvnitř budovy jsem zapnula počítač a u mého stolu se objevila Hanna. Usmála jsem se a vytáhla z kabelky přání.

„Všechno nejlepší k narozeninám. Tvůj obvyklý dárkový poukaz je uvnitř.“

S úsměvem si ho vzala. „Děkuju. Líbí se ti moje placka?“

Podívala jsem se na kulatou placku, kterou si připnula na košili: „Mám narozeniny a můžu si klít, jak chci“. „Křičí to klasa.“

„Vím.“ Naklonila se dopředu a zašeptala: „Hádám, že jsi minulou noc Danovi vyšukala mozek z hlavy.“

Napjala jsem se. „Co?“

„No, viděla jsem ho před pár minutami vcházet do budovy. Už nevrčí, nemračí se a obecně lidi neděsí.“

Ach, jasně. „Sex je dobrý na uvolnění stresu.“

„Tak, tak. Tak co, půjdeš zítra po práci ještě na skleničku?“

„Ano, samozřejmě.“ Pár lidí z o-Verve chodilo do místního baru každý rok v pátek nejblíže k jejím narozeninám.

„Skvělé! Uvidíme se.“

„Jasně.“ Když jsem se vrátila k počítači, dala jsem se do práce.

Bála jsem se, že věci mezi Danem a mnou možná budou během dne trochu divné, ale nestalo se tak. V naší pracovní dynamice nebyla žádná trapnost, žádné napětí, žádné trhliny. Upřímně, bylo to, jako by se včerejší večer vůbec nestal. To znamenalo, že to pro Dana opravdu nic neznamenalo. Prostě sex bez emocí, odbourávání stresu. Říkala jsem si, že mě to netrápí, ale byla to zatracená lež.

Zdálo se, ž den uběhl velmi rychle. Zanedlouho jsem si oblékala kabát a byla připravená odejít. Teprve potom mi Dan oznámil, že se domů ještě nevrátí - na poslední chvíli přijal pozvání na obchodní večeři.

Napadlo mě, že se jich v poslední době několika účastnil. Byly také večery, kdy se do o-Verve vracel sám, a domů přijel až pozdě. Kdybych nevěděla své, myslela bych si, že se mi snažil vyhýbat.

No, to bylo fuk. Požádal mě, abych se přestěhovala do jeho zbytečně velkého domu, a pak si vytvořil zvyk nechávat mě tam hodně času samotnou. Když byl doma, mohl být klidně jinde.

Jo, dobře, nebyla to jeho chyba, že neměl rád společnost. A ne, nebylo na tom nic špatného. Ale na pouhé myšlence vrátit se do tak velkého prázdného domu, i když byl krásný, bylo něco nudného.

Když jsem venku naskočila do elegantního auta, usmála jsem se na Sama. „Mohl byste mě odvézt do domu mého otce, prosím?“

Řidič mi úsměv opětoval. „Samozřejmě.“

„Díky.“

Když konečně zastavil před Simonovým domem, rozloučila jsem se se Samem, ujistila ho, že si domů později zavolám taxi, a pak šla k otcovým předním dveřím. Použila jsem svůj klíč, abych se dostala dovnitř a zavolala: „Tati?“

Simon vystrčil hlavu z kuchyně a rozzářil se na mě.

„Vienno, nevěděl jsem, že přijdeš.“

„Myslela jsem, že tě překvapím.“

„No, to se ti povedlo.“ Pevně mě objal, když jsem vešla do kuchyně.

„Chyběla jsi mi, miláčku. Bez Dana?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Tentokrát ano. Je na schůzce.“

„Příběh jeho života, předpokládám.“

„Nemýlíš se.“

„No, co tě sem přivádí?“

Následovala jsem Simona dál do kuchyně a vdechla lahodnou vůni masa, boloňské omáčky a cibule. Zakručelo mi v žaludku. „Chtěla jsem tě vidět,“ řekla jsem. „Chyběl jsi mi.“

„To rád slyším. Právě jsem se chystal navečeřet. Můžu se s tebou podělit. Co říkáš na masové kuličky?“

„Zní to skvěle.“ Prostřela jsem stůl, zatímco on dával jídlo na talíře.

Natočil si špagety na vidličku a zeptal se: „Jak probíhají plány na svatební hostinu?“

„Skvěle. Plánovači, Chris a Miley, to mají úplně v malíčku.“

Simon žvýkal jídlo, a pak zvedl sklenici. „Když si pomyslím, že je moje milovaná holčička teď vdaná...“ Usrkl vody.

„Když vezmeme v úvahu, že se všechno děje hrozně rychle, musíš mít někdy pocit, že se ti točí hlava.“

„Ano, to je teď můj standardní stav.“

„Ale ty o Danovi nepochybuješ, ne?“

„Vůbec. Jen se snažím držet s ním krok. Je takový v každé oblasti svého života. Tak, jak to jde u tebe v práci?“

„Dobře, dobře.“ Potom mi vyprávěl o svém novém manažerovi.

Právě jsem dojedla poslední vidličku jídla, když jsem si všimla, že si vytáhl nohy na židli a opřel bradu o kolena.

S grimasou odstrčil talíř. „Jak tohle můžete jíst?“ Zeptal se lehčím a dětským hlasem. „Masové kuličky jsou hnusné.“ Vystrčil jazyk, jako by ho vzduch mohl zbavit té chuti.

Pousmála jsem se. „Stejně, jako ty jíš pytlíky chipsů s příchutí hovězího masa?“

Freddie mi věnoval povýšený pohled. „Jsou vyrobené z brambor. To znamená, že jsou zdravé.“

Odfrkla jsem si „Když to říkáš. Jak se máš, Freddie?“

„Dobře.“ Sledoval mě zpod řas. „Budeš nás pořád navštěvovat i teď, když ses vdala?“

„Samozřejmě,“ odpověděla jsem.

„Nedovolíš Danovi, aby tě před námi držel stranou?“

„Jistěže mě. Proč si myslíš, že by to chtěl udělat?“ Zaklonila jsem hlavu a čekala, až mi to vysvětlí.

Freddie škubl nohama. „Dívá se na tebe… já nevím. Jako by si tě chtěl nechat jen pro sebe, kdyby mohl.“

Ne, Dan byl jen prostě dobrý herec. „Je mi líto, že se tím trápíš, ale nemusíš. Nikdy by se mě nesnažil držet dál od lidí, které miluji. Kdyby to udělal, dala bych mu ránu do brady.“

Freddie mi věnoval chlapecký úsměv. Ale ten úsměv zmizel. „Myslíš, že by ti to vrátil?“

Nepřekvapilo mě, že se na to zeptal. Freddie nesl tíhu Simonova zneužívání v dětství. Věděl, že ti, kteří jsou nám nejbližší, jsou také často těmi, kdo nám ublíží. „Ne, nikdy. Bojíš se, že by to udělal? Děsí tě?“

Freddie se zamyšleně podíval na stůl. „Ano i ne. Myslím, že je, jako Deacon. Tvrdý. Super vážný. Hluboko uvnitř nešťastný.“ Jeho oči se setkaly s mými. „Deaconovi se nelíbí, že věnuješ pozornost jiným lidem, když je poblíž.“

„A tak si myslíš, že se to nebude líbit ani Danovi.“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Nebude se mě snažit držet dál od tebe ani nikoho jiného, na kom mi záleží. A kdyby to zkusil, už bych ho nechtěla. Nezbavíš se mě, Freddie, ať se ti to líbí nebo ne. Chápeš?“

Plaše se usmál. „Chápu.“ Nakrčil nos. „Můžu ti znovu zaplést vlasy?“

„Jistě, jestli mi pomůžeš umýt nádobí.“

Vydal mrzutý zvuk. „To tedy není férové jednání.“

Později jsem se do Danova sídla vrátila taxíkem. Řidič při pohledu na velkou elektronickou bránu hvízdl a zeptal se, jestli tam opravdu bydlím.

Očividně jsem nezapadala do jeho představy o typu člověka, který by si mohl takové místo dovolit. Vyskočila jsem z taxíku, vyťukala bezpečnostní kód do klávesnice interkomu a počkala, až se vrata otevřou.

Trvalo dobrou minutu, než jsem prošla celou příjezdovou cestu. Byla jsem jen vděčná, že byla dobře osvětlená - zvuky divoké zvěře přicházející zvenčí by ve mě mohly způsobit trochu paranoiu, že mě něco pronásledovalo. Když jsem vešla do předsíně, zakroutila jsem rameny. Byla jsem unavená a připravená padnout do postele. Udělala jsem dva kroky ke schodišti, když z chodby vyšel Dan s křišťálovou sklenicí naplněnou jantarovou tekutinou. „Ahoj,“ řekla jsem jednoduše.

Zakroužil tekutinou ve sklenici a pozoroval mě. „Sam říkal, že tě vzal do Simonova domu. Neřekla jsi, že ho chceš navštívit.“ Jeho tón byl neutrální, ale měla jsem pocit, že nebyl příliš šťastný, že se o tom dozvěděl od někoho jiného.

Pokrčila jsem rameny. „Nebylo to plánované. Pozdravuje tě, mimochodem.“

„Máš rozpuštěné vlasy.“

Byl v jeho hlase slyšet náznak podezření? Co si myslel, že jsem přesně dělala? „Freddie si s nimi rád hraje.“

Ramena mu trochu spadla. Usrkl si pití. „Mluvil jsem s Travisem a Hope. Oba řekli, že se ti zmínili o svěřeneckém fondu, ale nikdy se nepokusili naznačit, že jsem si tě vzal, abych k němu dostal přístup. Travis byla také neústupný, že se mezi námi jednoduše snažíš způsobit rozbroje.“

„A co jsi řekl ty?“

„Že věřím, že plácají samé kraviny.“

„Chci vědět, jak se pomstíš?“

„Už jsem to udělal. On má zakázaný přístup do dalších tří kasin a ona má zakázaný přístup do svého oblíbeného obchodu s oblečením.“

Zírala jsem. „Opravdu můžeš zařídit, aby obchod někoho odmítl obsloužit?“

„Pokud máš dost peněz a moci, ano. Doufejme, že to bude stačit k tomu, abych jim zabránil hrát jejich další hry.“

Upřímně jsem o tom pochybovala. Pokud by se jim podařilo mě a Dana rozdělit, získali by spoustu finančních výhod.

Bojujíc s dalším zívnutím jsem mu lehce mávla. „Tak dobrou noc.“

Vyšla jsem po schodech a celou dobu si uvědomovala, že se za mnou Dan díval. Nebo jsem si to možná jen představovala. Možná jsem byla jen hloupá. Když jsem dorazila na odpočívadlo, podívala jsem se na něj. Ne, nepředstavovala jsem si to. Upřeně na mě zíral, tělo měl nehybné a volnou ruku měl podél boku sevřenou v pěst. Jako by vnitřně s něčím bojoval. A mě najednou polilo horko.

Znovu upil ze sklenice, a pak se odvrátil. „Dobrou, Vienno.“

Zamířila jsem do svého pokoje a vydechla. Právě jsem dorazila ke dveřím, když zazvonil jednou, dvakrát, třikrát bzučák. Otočila jsem se a zamířila k oknu chodby. Po cestě nejela žádná auta a neviděla jsem, kdo byl za branami. Znovu se několikrát ozval bzučák, jako by do něj někdo píchl prstem.

Vrátila jsem se po schodech dolů, právě když Dan znovu vstoupil do foyer. „Kdo je to?“ Zeptala jsem se.

„Heather, požaduje nás vidět,“ odpověděl. „A právě jsem jí otevřel bránu.“ Vypil další doušek jantarové tekutiny. „Hádám, že věří, že stojíme za nedávnými fotkami, které obdržela  Thadova žena s ní a jejím mužem.“

„Zařídil jsi to tak rychle?“

„Nejsem z těch, co otálejí. Zvlášť, když potřebuji něčeho dosáhnout.“

Vyšli jsme ven právě ve chvíli, kdy Heather vyskočila z Mercedesu. Se sevřenými ústy zabouchla dveře auta a vydala se k nám. „Děláte si ze mě kurva srandu?“

Cítila jsem, jak se mi zvedlo obočí. „Promiň?“

Zavrčela. „Nepředstírej, že nevíš, proč jsem tady. Volal mi Thad. Jeho zatracená žena o nás ví, protože jí někdo poslal fotky, na kterých jsme spolu. Někdo, kdo na zadní stranu jedné fotky napsal: „Moje svědomí mi prostě nedovolilo mlčet“.“

„Ach, vrací se ti tvá vlastní slova,“ řekla jsem.

„Tak co, zařídila jsi, aby to mezi mnou a ním skončilo?“

„Není to něco podobného, co ses mi snažila provést ty?“

„Měla jsi vědět, že ty tvoje sviňárny budou mít následky.“ Dan si znovu usrkl ze skleničky. „Mohla jsi se mnou přestat flirtovat, ale neudělala jsi to. Mohla jsi přestat posílat email, ale neudělala jsi to. Byla jsi rozhodnutá upoutat mou pozornost. No, teď ji máš.“

„To je poděkování za to, že jsem tě varovala, že žena, kterou sis vzal, stále visí na svém bývalém?“ Naklonila se k němu. „Myslela jsem to s tebou dobře.“

„Udělala jsi to, co se zdálo být nejlepší pro tebe: podělalas to.“ Dan zavířil sklenicí. „Kdyby ses držela od našich záležitostí, my bychom se držely od těch tvých. Pokud máš rozum, nebudeš tuto chybu opakovat.“

Heather zavlnila prsty, jako by to byly drápy. „Chceš mi říct, že jsem přišla o přítele, protože se ti nelíbil email, který jsem ti poslala?“

„Pokud jsi o něj přišla, je to proto, že si vybral svoji ženu místo tebe,“ řekl Dan. „A to tě užírá, viď? Rozbíjení vztahů není jen o projevení síly. Ne, ty potřebuješ - možná dokonce toužíš - po tom pocitu, kdy si tě někdo vybere před osobou, kterou miluje. Proč tomu tak je? Protože jsi potřebovala, aby si tě rodiče vybrali před Viennou? Potřebovala jsi, aby ji odhodili, jako ty odhazuješ muže těch žen?“

V očích se jí něco mihlo a ona udělala dva nejisté kroky zpět. „Ty o mě sakra nic nevíš,“ řekla mu chvějícím se hlasem. „Ani jedinou věc.“

Zírala jsem na ni s otevřenou pusou. Naprosto se trefil. Předtím jsem to neviděla, ale měl pravdu - potřebovala mít pocit, že si ji vybrali před ostatními. Jako by to byl jediný pocit, kdy cítila, že něco znamenala. Ale ten pocit očividně vyprchal až příliš rychle, protože se dostala do cyklu, kdy to dělala znovu a znovu.

Nemohla jsem uvěřit, že jsem to předtím neviděla. Sakra, zdálo se, jako by si to doteď neuvědomovala ani ona. Tvář jí zbělela a vypadala, jako by jí někdo vyrazil dech přímo z plic.

„Za tohle zaplatíš,“ zasyčela na něj Heather.

Dan k ní přistoupil o krok blíž. „Myslíš, že tohle bylo zlé? Je tolik způsobů, jak bych ti mohl podělat život. Myslíš si, že neznám pravdu o platbách výživného na děti, které dostáváš od Juniorova otce? Rowan nechce, aby jeho žena věděla, že ten chlapec existuje a ty jsi toho využila. Vydíráš toho muže. Čistě a jednoduše.“

„To je lež!“

„Představ si, kdyby se jeho žena dozvěděla o Juniorově existenci. Už by nebylo třeba udržovat žádné tajemství, že? Stále bys dostávala peníze od Rowana, to ano, ale skutečné platby výživného by se zdaleka nepodobaly tomu, na co jsi zvyklá. To za předpokladu, že by Rowan a jeho žena nepožádali o svěření Juniora do péče - i když jen proto, aby tě naštvali. V jejich situaci bych ti nerad dával své těžce vydělané peníze.“

Heather zavrtěla hlavou. „Nekontaktoval bys jeho ženu. Ne, blafuješ.“

„Nikdy neblafuju. Ujistil jsem se, že se Thadova žena dozvěděla o svém podvádějícím manželovi. Proč si myslíš, že bych neudělal totéž pro Rowanovu ženu?“

Heather se chvěly rty. „Bastarde,“ špitla.

„Je třeba se poučit. Necháš mě a Viennu být a my necháme být tebe. Ale jestli se znovu odvážíš útočit na kohokoliv z nás, obrátím tvůj svět naruby.“

Ztěžka a rychle dýchala a pohledem přejížděla ze mně na něj. „Oba si jeden druhého zasloužíte.“ S tím se otočila na patě a odkráčela pryč.

O chvíli později její auto vyjelo z brány. Cítila jsem se trochu zmateně a otočila jsem se na Dana. „Jak jsi zjistil, že vydírá Juniorova otce?“ Zeptala jsem se a snažila se tomu přijít na kloub. „Proč jsi mi o ničem z toho neřekl?“

„Nechtěl jsem, abys na ni plýtvala emocionální energií. Pokaždé, když na Heather myslíš, mluvíš o ní nebo s ní, na tváři se ti objeví unavený výraz. Jako by tě vysávala a srážela dolů. Přesně tak vypadáš teď. Nelíbí se mi to. Nehodlal jsem vidět ten výraz na tvé tváři, pokud to není nutné, tak jsem se rozhodl do toho vložit. Nebylo to něco, co jsi nutně potřebovala vědět.“

Naježila jsem se. „Nejsem tak křehká, jak si myslíš, Dane.“

Postavil se ke mně. „Nemyslím si, že jsi křehká. K tomu máš daleko. Ve skutečnosti jsi silnější, než jsem si o tobě původně myslel. Je to tichá síla. Tu Heather vidí a zlobí se, protože ona jí nedisponuje. Proto se to snaží rozdrtit. Myslím, že naše varování bude respektovat. Bude ji ničit spolknout svoji hrdost a ustoupit, ale bude chtít udržet svůj peněžní tok pěkně stabilní.“

„A nebude chtít, abychom Melindě a Wyattovi řekli, že vydírá Juniorova otce. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že záměrně otěhotněla, aby podojila jeho otce o peníze - hrdě to přiznala. Myslela jsem si, že je chytřejší.“ Prohrábla jsem si rukou vlasy.

„Má méně morálky, než jsem si myslel. Nechápu to. Nechápu, proč je taková. Měla dobrý život, Dane. Rodiče, kteří ji milovali a podporovali. Zázemí a jídlo a stabilitu. A ještě...“

„Někteří lidé dokáží ocenit dobro ve svém životě jen, když okusí, jaké to je trpět,“ zdůraznil Dan. „Začala jsi život na nic, takže když do něj vstoupili Melinda a Wyatt, poznala jsi, jaké máš štěstí, že je máš a jaké bezpečí ti poskytli. Heather to měla od prvního dne, ale není to člověk, který by se toho naučil vážit. Nevidí, co má. Vidí jen to, co nemá.“

„Skoro je mi jí líto. Nikdy bych se nechtěl cítit nespokojený.“

Naklonila jsem hlavu. „Je těžké žít život, ve kterém se nikdy necítíš úplně spokojený? Nejsi, jako Heather, vím. Ale toužíš po dalším a lepším. Stále posunuješ hranice. Zdá se, že nikdy nemáš pocit, že máš dost.“

„Myslíš, že jsem nešťastný?“

„Ne nešťastný. Jen… ne zcela naplněný.“

„Ty taky ne.“

„Vím. Ještě jsem nedostala to, co od života opravdu chci.“

„Ach, ano. Rodinu a kočku.“

Věnovala jsem mu kamenný pohled. „Je na tom něco špatného?“

„Ne. Chceš vytvořit přesně to, co by sis měla přát mít - silnou rodinnou jednotku. Chceš lidi, kteří tě budou bezpodmínečně milovat a lidi, které můžeš milovat svobodně, aniž by tě za to ostatní nenáviděli. Lidi, díky nimž se budeš cítit bezpečně, v bezpečí a přijímána. Není špatné hledat pevnou, normální rodinu, kterou jsi nikdy neměla.“

„Ty jsi šel opačnou stranou, než já, že? Rozhodl ses, že nepotřebuješ pevnou rodinu, kterou jsi nikdy neměl. Rozhodl ses, že nikoho nepotřebuješ, a že je pro tebe lepší být sám. To také není špatně. Chceme jen jiné věci.“ Ale nemohla jsem se pokusit uskutečnit své plány, dokud stále budu paní Davenportová. „Kdy v červenci příštího roku po mně budeš chtít, abych podepsala rozvodové papíry? Den po našem výročí se může zdát zvláštní, ale myslím, že na tom v tu chvíli nebude záležet - budeš mít přístup ke svému svěřeneckému fondu, což je vše, co chceš.“

Zvedl obočí. „Tolik toužíš po rozvodu, Vienno?“

„Ne, jen jsem se ptala.“

Koutek úst se mu zkřivil do posměšného úsměvu. „Jednoho dne nepochybně budeš mít oddaného manžela, jakého chceš.“

Přimhouřila jsem oči nad jeho ironickým tónem.

„Ale zatím,“ dodal a ztišil hlas, „jsi tu se mnou, nosíš mé prsteny, žiješ v mém domě a používáš mé příjmení.“ Z posedlosti v jeho hlase mi zabrnělo v zátylku. „V podstatě jsi prozatím moje, Vienno. A já tě nechám jít, až budu dobrý a připravený.“