TF - 15. kapitola

 Překlad: Marťa

Druhý den jsem zasunula knihu zpět na své místo v pevné polici a protáhla se. Byla jsem zalezlá v knihovně celé hodiny a odpočívala jsem svým oblíbeným způsobem. V duchu jsem si tady poznamenala několik knih, které jsem měla v úmyslu přečíst před mým nevyhnutelným rozvodem. Byla jsem rozhodnutá je všechny projít.

Až budu odcházet, bude mi tohle malé útočiště chybět. Bez ohledu na to, jak hektický jsem měla den, všechno moje napětí opadlo, kdykoliv jsem vešla do knihovny. Částečně proto, že jsem prostě milovala dřevité, zemité vůně starých knih a kůže. Upřímně jsem nechápala, proč Dan tento prostor nikdy nevyužíval. Byl takový podivín.

Zmíněný podivín byl právě ve své domácí kanceláři. Jaké překvapení. Předtím jsem vystrčil hlavu ze dveří, aby mě informoval, že se vrátil z večeře s kolegy, ale zmizel dřív, než jsem stačila říct víc, než „ahoj“.

Skoro jsem se zasmála, když Melinda jednou komentovala, jak byl Dan společenský. Společenský, můj Bože. Určitě to dokázal předstírat, když se mu to hodilo. Stejně, jako předstíral, že je do mě zamilovaný až po uši.

Popadla jsem další knihu, kterou jsem si chtěla přečíst a přešla jsem k tomu, co se stalo mým oblíbeným plyšovým křeslem v knihovně. Zrovna jsem si chtěla sednout, když dovnitř vešel Dan s tvrdým pohledem a sevřenými ústy.

Zvedla jsem obočí. „Něco je špatně?“

Zastavil se pár kroků ode mně a nenuceně schoval ruce do kapes, ale nevypadal, že by byl klidný. „Právě jsem dostal email od Heather.“

A jé. Měla jsem počítat s tím, že mu pošle další. Nebo možná jen znovu poslala ten první. „Heather?“ Opakovala jsem. „Co chtěla?“

„Za prvé, omluvit se za tu scénu na grilování. Tvrdí, že se za své chování stydí a mrzí ji, že svou rodinu tak zklamala. Pokračovala vyprávěním, jak ji mrzí, jste si vy dvě nikdy nevytvořily sesterské pouto. Všechno to napsala do druhého emailu.“

Tohle všechno psala i v tom předchozím emailu.

„Také cítí potřebu mě varovat, že ses přes Owena nikdy nepřenesla a obává se, že mě možná jen využíváš, abys upoutala jeho pozornost, když se teď se svou ženou rozvádí. Je si docela jistá, že bys mě kvůli němu opustila, kdyby ti dal sebemenší náznak, že by byl ochotný to s tebou ještě jednou zkusit a její svědomí by jí zjevně nedovolilo o tom mlčet.“

Ano, v původním emailu také uvedla tyhle sračky, takže to vypadalo, že to opravdu jednoduše poslala znovu.

Ta ženská nevěděla, kdy přestat, že ne? „Vidím, že jsi naštvaný, ale prostě ji ignoruj. Vypořádám se s tím, Dane.“

Pomalu se ke mně přiblížil. „Opravdu? Legrační. Protože v úvodu emailu uvedla, jak se omlouvá, že mě znovu obtěžuje, ale obává se, že její první email nedošel.“

Kruci.

„Zkontroloval jsem svůj emailový účet, ale nebylo tam nic od Heather - ani mezi spamem nebo smazanými zprávami. Což znamená, že buď žádný email nepřišel, nebo jsi ho tak důkladně vymazala i ze smazaných složek. Výraz ve tvé tváři mě nutí přiklonit se k té druhé teorii.“

Pokrčila jsem rameny. „Zbavit se tvých obtěžujících emailů je součástí mé práce.“

Ve tváři se mu mihla netrpělivost. „To je něco, o čem bych měl vědět, což si dobře uvědomuješ. Ale smazala jsi to, aniž bys mi o tom řekla. Proč?“

„Neuhodneš to?“

Roztáhly se mu nozdry. „Tohle jí neprojde.“

Stáhl se mi žaludek. „Dane...“

„Ne, vysvětlil jsem ti, že jestli udělá něco dalšího, už to být nenechám. Není to jen o emailech, Vienno. Simon naznačil, že ti ztěžovala život, když jsi byla dítě. Traumatizované dítě. Mělo se s ní udělat něco už dávno.“

„Vyšetřili ji. Melinda a Wyatt to zastavili.“

„Co přesně zastavili.“

Pevně jsem sevřela rty. Nešlo jen o to, že jsem o tom nechtěla mluvit, ale věděla jsem, že slyšet podrobnosti by ho ještě víc naštvalo.

„Zaplatí za to, Vienno.“

Když se otočil a zamířil ke dveřím, projela mnou panika. „Je docela schopná si podělat život sama, Dane - nepotřebuje s tím pomoct. Nech to být.“

„Bez šance.“

„Vážně, víc by jí naštvalo, kdybys ji prostě ignoroval.“

„Mám v úmyslu udělat mnohem víc, než ji „naštvat“.“

Kurva, kurva, kurva. „Dane, žádám tě, abys toho nechal. Prosím.“

„To se nestane, Vienno.“

Vyděšená jsem udělala krok k němu. „Jestli se jí pomstíš, Dane, tak odejdu.“

Zastavil se a jeho tělo ztuhlo. Absolutně ztuhlo. Pak se konečně, velmi pomalu, otočil čelem ke mně. Jeho pohled byl temnější, než jsem u něj kdy viděla.

Zvedl obočí. „Odejdeš?“ Opakoval a jeho tón mě vyzýval, abych to zopakovala.

Odmítla jsem se nechat zastrašit a zvedla jsem bradu. „Dlužím ti. Vím to. A nechci své slovo odvolávat. Ale nemůžu ztratit Melindu a Wyatta.“

„To není důvod, proč nechat Heather, aby se po tobě vozila. Dělá tyhle věci, protože jí to dovolíš. Lidé se k tobě budou chovat jen tak, jak jim sama dovolíš, aby se k tobě chovali.“

„Nezáleží mi na tom, jestli cítí potřebu chovat se ke mně, jako svině.“

„Mě na tom záleží.“

„Ne, záleží ti na tom, že se ti opovážila zkřížit cestu. To je jiné. Heather se ke mně chovala, jako mrcha ode dne, kdy jsem ji poznala. Nikdy se to nezmění. Nic, co uděláš ty nebo já, nic nezmění. Pokud bys to udělal, jen by to ublížilo Melindě a Wyattovi. Použila by to, aby jim ublížila. Aby si ji vybrali, místo mě. A oni by to udělali. Vím to. Chápu to. Nenáviděla bych je za to - ale je to jejich dcera. Nenáviděla bych tebe.“

Svraštil obočí. „Mě?“

„Ano. Protože víš, o co se Heather snaží. Víš, jaká je její hra. Pokud jí nahraješ do karet, uděláš to s vědomím, že bych mohla ztratit dva lidi, na kterých mi nejvíc záleží. Postavíš svou potřebu pomsty před to, co cítím a chci. A kvůli čemu? Není to tak, že by ti na mě záleželo. Za necelý rok se rozvedeme - to je tvůj plán. Co ti vlastně záleží na tom, jestli tvoje falešná manželka musí řešit nějaké rodinné problémy?“

Sval na tváři mu zacukal. „Záleží mi na tom.“

V duchu jsem si odfrkla. „Neztratím Melindu a Wyatta jen proto, že se ti nelíbí, jak se lidé chovají. Jsou pro mě důležití. Nemluvila jsem celé čtyři měsíce poté, co Deacon zbil moji matku, protože jsem nechtěla nikomu říkat, co udělal. Chtěla jsem ho chránit. Bez ohledu na to, jak hodní ke mně Melinda a Wyatt byli, nevěřila jsem jim. Nevěřila jsem, že mě nepošlou pryč. Takže jsem s nimi nemluvila, nedovolila jim, aby se mě dotýkali. Sotva jsem jedla. Celou tu zatracenou dobu jsem měla noční můry.“

Utichla jsem a přešla k němu.

„Měli se mnou takovou trpělivost. Byli ke mně tak hodní. Nikdy nezvýšili hlas, nezvedli na mě ruku, nikdy se na mě nezlobili, že nemluvím. Nechali mě být. I když jsme začala mluvit, nezasypávali mě otázkami. Byli… byli tím, co jsem potřebovala. A ujistili se, že mám ve svém životě Simona, a že správně chápu jeho poruchu. Pokud je snášení keců jejich dcery způsob, jak jim to oplatit, budiž. A já jsem celé roky nedržela jazyk za zuby, jen abys teď šel a všechno zničil.“

Ztěžka vydechl a trocha zloby z jeho očí ustoupila.

„Dane, řekni mi, že to necháš být.“

„Pokud to udělám, přitvrdí. Ignorování ji nezastaví.“

„Ani jí vyhrožovat. Udělala by z toho drama a pro své rodiče by prolévala falešné slzy.“

Sevřel ústa. „Pak se s tím vypořádáme jinak.“

„Nebudu Melindě a Wyattovi lhát.“

„Nežádám tě o to.“

„Tak o co?“

Přimhouřil oči. „Kde pracuje?“

„Nepracuje.“

Vystřelil obočím nahoru. „Nosí značkové oblečení a jezdí Mercedesem.“

„Žije z alimentů, které dostává od Juniorova otce.“

„Je sama?“

„Ne. Chodí s nějakým mužem jménem Thad Drummond. Pravděpodobně je ženatý - její amanti jsou vždy ženatí. Zničí jejich vztahy. Obere je, o co může a pak jde dál.“

„Takže kdybych si najal někoho, kdo by ji a Thada vyfotil, a pak ty fotky poslal jeho ženě, Heather by nebyla příliš šťastná, že ne? Byl by to vzkaz: Když se nebude plést do našich věcí, my se nebudeme plést do jejích, ale pokud ne...“

Vlastně to nebyl špatný nápad. „Jsi si jistý, že bude vědět, že za tím stojíme?“

„Ujistím se, že jí to dojde. Potvrdíme to, až nás konfrontuje, což určitě udělá - nedá jí to.“

Pomalu jsem přikývla. „Dobře.“

„Dobře,“ zopakoval. „Ale...“ Překročil krátkou vzdálenost mezi námi. „Chci vědět, co ti udělala.“

Cítila jsem, jak se mi sevřely vnitřnosti. „Bylo to dávno...“ Zarazila jsem se, když sklonil svou hlavu k mé. Jeho výraz byl tvrdý a dech mi lehce ovíval ústa.

„Ta žena bude pykat, Vienno. Mnohem raději bych to udělal po svém, což by zahrnovalo vyděsit ji k smrti. Jestli chceš, abych s ní jednal jinak, tohle je cena.“

Měla jsem si pamatovat, že jen zřídka dělal něco pro nic za nic.

„Pověz mi, co udělala.“

Zaskřípala jsem zuby. „Spoustu maličkostí.“

„Jako?“

Pokrčila jsem rameny. „Rozbila mi hračky. Roztrhala mi oblečení. Nutila mě jíst psí žrádlo. Plivala mi do večeře, když se její rodiče nedívali.“

„Co dalšího? Cítím, že to eskalovalo.“

„Pokousala mě dost silně na to, aby to zanechalo stopu. Fackovala mě a tahala za vlasy. Vytáhla na mě nůž. Vplížila se do mého pokoje, když jsem spala a ostříhala mi vlasy nebo se mi vyčůrala do postele, jako bych za to mohla já. Takové věci.“

„Nikomu jsi to neřekla?“

„Nejdřív jsem nemluvila vůbec. Pak, když ano, řekla, že mě pošlou pryč, když někomu řeknu, co se děje.“ Poslali mě do dětského domova, kde mě bili, nechali o hladu a zakázali mi nosit oblečení.

„Co to zastavilo?“

Zaváhala jsem a sevřela prsty. „Ona a její přátelé...“

„Co?“ Zatlačil.

„Zamkli mě do kufru Wyattova auta. S její krysou.“ Na tom druhém by tolik nezáleželo, kdyby to nevyvolalo vzpomínky na můj život s matkou.

Ztěžka jsem polkla a vzpomněla si, jak jsem je prosila, aby mě pustili ven.

Jen se smáli. „Melinda a Wyatt byli na večírku. Heather a její přátelé počkali, až chůva usne, a pak mě dostali ven zadními dveřmi. Odnesli mě na příjezdovou cestu před domem, strčili do kufru, a pak mě tam nechali. Křičela jsem a kopala, ale nikdo mě neslyšel. Dokud Melinda a Wyatt ve dvě ráno nevyklopýtali z taxíku, opilí.“

Dan vyplivl zlovolnou kletbu. „A pak co?“

„Posadili se se mnou a chtěli vědět, co se stalo. Řekla jsem jim to… a všechno ostatní, co se dělo, a všechno to ze mě spadlo. Byli zdrcení. Šokovaní. Zuřili. Ptali se mě, jestli chci odejít, ale řekla jsem ne. Tvrdě uhodili na Heather a ona už se mě nikdy nedotkla. Potom už se k ní nechovali stejně. Někdy se na ni dívali, jako by ji neznali.“ Povzdechla jsem si. „Tak, teď už to víš.“

Pořád mě pozoroval těma pronikavýma očima a držel se nepřirozeně klidně. „Právě teď jí chci ze všeho nejvíc vyřídit pár telefonů, které by jí zničili život, dokud by jí už nic nezbylo,“ řekl tichým hlasem plným hněvu. „Ale uzavřel jsem s tebou dohodu a dodržím ji.“ Svůj nos téměř přitiskl k mému. „Už mi znovu nevyhrožuj, že mě opustíš, Vienno. Nikdy.“ Než jsem stačila říct slovo, vyšel z místnosti.

Roztřeseně jsem vydechla a měla pocit, jako bych se vyhnula kulce. Na minutu jsem si myslela, že bych ho mohla přemluvit. Ale ustoupil, když jsem s ním uzavřela dohodu - to si musím zapamatovat. Možná budu muset použít stejnou taktiku, pokud se znovu dostaneme kvůli něčemu do střetu. Což se stane, protože byl, jako osina v zadku.

Vrátila jsem se do plyšového křesla a lehla si do něj. Ten muž mě v jisté chvíli přivede k pití - tím jsem si byla jistá.

 

O několik dní později jsem stála u svého kancelářského stolu a s falešnou omluvou se usmívala na Hope a Travise. „Promiňte, ale Dan tu není. Vyrazil na obhlídku oddělení.“

Rád chytal týmy, byl vidět a držel palec na tepu všeho, co se ve firmě dělo. Jen jsem doufala, že nevyhazuje lidi nalevo, napravo. Od naší malé hádky v knihovně byl ve velkém stresu. Dnes však měl vážně špatnou náladu a míra jeho tolerance byla momentálně silná, jako papír.

Zeptala jsem se, jestli si chce promluvit o tom, co ho trápí, ale samozřejmě mě vyhodil - dost hrubě, tak jsem mu mávla a řekla mu, ať si trhne nohou.

„Pravděpodobně tu nebude ještě tak půl hodiny,“ dodala jsem.

„To je pořádku,“ řekl Travis a poškrábal se na bradě. „Vlastně jsme chtěli mluvit s tebou.“ Bože, vysvoboď mě.

„Přišel ses omluvit za to, že jsi mě označil za lhářku?“ Pochybovala jsem o tom.

Svraštil obočí. „Lhářku?“

„Ano.“

„Kdy jsem tě obvinil, že jsi lhářka?“

„Když tě Dan konfrontoval, že sis na mě počkal před mým starým bytem,“ řekla jsem a znělo to stejně znuděně, jak jsem se cítila. „Řekl jsi mu, že jsem lhala o tom, co jsi řekl, a že se snažím mezi vás dva vrazit klín.“

Travis rychle zavrtěl hlavou. „To jsou kecy. On a já jsme se pohádali, jistě. Nelíbilo se mu, že jsem ti řekl určité věci - Dan má rád svá tajemství. Ale nikdy jsem tě nenazval lhářkou.“

„To je jedno. Pokud tu nejste, abyste se omluvili, proč jste tady?“

Vyměnil si pohled se svou ženou, a pak řekl: „Když jsme spolu mluvili naposledy, varoval jsem tě, jaký Dan je, Vienno. Zjevně ses rozhodla dát mu výhodu pochybností. Respektoval bych to a nechal být. Ale pak sis ho vzala a...“ Travis si povzdechl. „Bude pro tebe těžké to slyšet, ale všichni jsme se shodli, že si zasloužíš to vědět.“

„Všichni?“ Opakovala jsem. „Kdo všichni?“

Hope zvedla bradu. „Já, Travis a Jenny. Mluvili jsme o tom a všichni jsme se shodli, že to potřebuješ slyšet.“

Och, tohle bude dobré. Založila jsem si ruce na prsou.

„Dobře. Co tak nutně potřebuji slyšet?“

„Dan… využívá tě, Vienno,“ řekl Travis. „Náš strýc pro každého z nás zřídil svěřenecký fond. Než k němu získáme přístup, musíme se oženit a musíme to udělat, než nám bude třicet osm. Jinak žádný svěřenecký fond.“

Tiše jsem zapískala. „Hugh byl zjevně muž, který velmi věřil v manželství.“

Travis se zasmál. „Ne tak docela. Nezažil ho na vlastní kůži, ale chtěl se ujistit, že my to zažijeme. Myslel to dobře, opravdu. Ale Dan to tak nikdy neviděl. Vždy byl skálopevně přesvědčený o tom, že se nikdy neožení. Že ho nikdy nebude ovládat mrtvý muž. Sama víš, jak obrovskou fobii má ze závazků. Zvláštní, jak náhle se to změnilo, že?“

Našpulila jsem rty. „Neřekla bych, že měl někdy fobie ze závazků. Prostě o vztahy nejevil zájem.“

„Až doteď,“ řekla Hope. „Najednou, po čtyřech letech, co tě zná, s tebou uteče. A náhodou to udělá ve třiceti sedmi letech.“

Naklonila jsem hlavu. „Myslíš si, že si mě vzal čistě proto, aby měl přístup ke svému svěřeneckému fondu?“

Přikývla. „Je mi líto, Vienno, ale ano, myslím. Nemyslíš si, že je divné, jak tak náhle přišel na myšlenku svatby? Podívej, jak se to mezi vámi tak náhle a rychle pohnulo. Neříkám, že k tobě nic necítí, jen že si tě nevzal ze správného důvodu.“

„Očividně se ti o svěřeneckém fondu nezmínil,“ řekl Travis. „Neptáš se proč?“

Povzdechla jsem si. „Podívej...“

„Musí s tebou být celý rok ženatý, než se fondu bude moct dotknout.“ Travis položil ruce na můj stůl. „To je vše, co s ním budeš mít. Rok. Pak nebudeš mít nic. Chci říct, že když se vy dva rozvedete, neexistuje způsob, jak bys tady mohla dál pracovat, že? Ne. To znamená, že přijdeš o práci. Ztratíš také svůj domov. A kam půjdeš? Už ses kvůli němu vzdala svého bytu.“

Hope přikývla. „Ach, jistě, pravděpodobně jste podepsali předmanželskou smlouvu, která uvádí, že v případě rozvodu získáš pohodlné vyrovnání. Ale vsadím se, že tam přidal klauzuli, že manželka nedostane nic, pokud mě podvede. Vytvoří nějaký důkaz, že jsi měla poměr a zajistí, že při rozvodu nedostaneš ani cent z jeho peněz.“

„Nemysli si, že by to neudělal, Vienno,“ poradil Travis. „Jeho zájmy jsou vždy na prvním místě.“

Vlastně jsem podepsala předmanželskou smlouvu. Ve smlouvě sice taková klauzule byla, ale podle mého právníka to byla standardní věc. O žádnou z klauzulí jsem se opravdu nezajímala. Nechtěla jsem od něj peníze ani nic jiného. Snad kromě postele. „Tak co navrhuješ, abych udělala?“

„Přestaň mu dovolovat, aby tě využíval,“ řekl Travis. „Už toho udělal dost. Teď můžeš odejít, což bude znamenat, že jeho malé spiknutí se mu nevyplatí a on ztratí přístup ke svému svěřeneckému fondu. Pak budeš mít alespoň svou hrdost. Když s ním zůstaneš, nezbyde ti nic. Doufám, že se rozhodneš správně.“ S tím on i jeho žena odešli.

Sakra, Dan se vytočí, až uslyší, že mi sem přišli dát takovou „radu“. Měla bych mu to říct později, ne? Ne, pravděpodobně bude nejlepší, když mu to řeknu rovnou pro případ, že by se někdo zmínil, že v budově viděl Hope a Travise. Dan by o tom nerad slyšel z druhé ruky.

Moje odhodlání říct mu o tom rovnou se rozplynulo, když o chvíli později vyšel z výtahu a vypadal připravený na to, že poteče krev. Neměla jsem ponětí, co mu vlezlo do zadku a umřelo tam strašlivou smrtí, ale v dohledné době nejevil žádné známky uklidnění.

Ani mě nepozdravil svým pozvednutým obočím. Prošel kolem mě, vtrhnul do kanceláře a zabouchl dveře. Uf.

Z minulých zkušeností jsem věděla, že je nejlepší nechat ho na pokoji, když měl takovou náladu a vrátila jsem se k přepisování poznámek, které jsem si udělala na dřívější schůzce. Celou dobu se má mysl vracela k tomu, co řekl Travis...

Když se vy dva rozvedete, neexistuje způsob, jak bys tady mohla dál pracovat, že? Ne. To znamená, že přijdeš o práci.

Připadalo mi hloupé, že jsem na to ani nepomyslela. Ale měl pravdu. Neexistovala možnost, že bych tady mohla dále pracovat. Nejen proto, že by to ostatním připadalo divné, kdybych to udělala, ale protože jsem si nemyslela, že bychom se mohli vrátit k tomu, abychom byli jen „šéf“ a „OA“.

Naše dynamika se trochu pohnula. Manželství mohlo být předstírané, ale líbali jsme se, dotýkali se, sdíleli tajemství a dokonce jsme spolu žili. Nebyl to můj manžel, to ne, ale také to nebyl můj šéf. Nemyslela jsem si, že bych se mohla vrátit k tomu, abych mu rezervovala večeře pro něj a jeho přítelkyně.

Vždycky jsem pociťovala záblesk žárlivosti, kdykoliv jsem myslela na něj a jiné ženy. Ale dokázala jsem to zaškatulkovat a udržet mezi námi profesionální zdi. Ty zdi už tak pevné nebyly. A bylo by těžké posunout se dál, protože moje obyčejná zamilovanost už nebyla tak obyčejná. Vyrostla. Posunula se. Ztratila svůj nádech neškodnosti.

Navíc, jak jsem sakra měla vysvětlit svým případným klukům, že stále pracuji pro svého bývalého manžela? Určitě by to považovali za červenou vlajku.

Prozatím jsem to vypustila z hlavy a vrátila se k práci. Zbytek dne uběhl poměrně rychle. Brzy jsme seděli v autě na cestě zpět na jeho panství. Danova černá nálada se nijak nezlepšila a atmosféra byla tak hustá, až byla hmatatelná.

Nepromluvil ani slovo. Nepracoval na telefonu. Jen zíral z okna s výrazem tvrdým, jako kámen.

Dopřála jsem mu prostor a ticho, které, jak se zdálo, potřeboval a věděla jsem, že to bylo lepší, než se ho pokusit uklidnit. Určitě by ty pokusy tvrdě odmítl, a pak bych ho znovu naštvala.

Sotva auto zastavilo na nádvoří, Dan z něj vystoupil. Beze slova na rozloučenou Samovi vyrazil po cestě a zmizel v domě. Obešla jsem kapotu auta a usmála se na řidiče. „Uvidíme se zítra.“

„Zítra, paní Davenportová,“ řekl Sam a věnoval mi lítostivý pohled.

Pravděpodobně si myslel, že jsme se s Danem pohádali.

Měla jsem ztuhlý krk a ramena, tak jsem se rozhodla dopřát si máčení v horké vodě, která s mými bolavými svaly udělala zázraky, takže jsem se cítila mnohem uvolněněji, když jsem oděná jen do pyžama později sešla dolů do kuchyně.

Prohrabávala jsem se skříňkami a hledala inspiraci, co si dát k večeři, když vešel Dan a vypadal stále naštvaný.

„Udělám smažené hovězí,“ řekla jsem mu. „Chceš taky?“

„Jasně,“ odsekl a ani se na mě neobtěžoval podívat.

Překvapeně jsem zamrkala. V posledních dnech se mnou jedl jen zřídka, takže jsem čekala, že řekne ne.

Když jsem na pracovní desku začala vykládat potřebné ingredience, vrhla jsem na Dana rychlý pohled. Upřeně hleděl na ostrůvek, myšlenkami jinde.

Strašně jsem se chtěl zeptat, co ho tak štvalo, ale už jsem to zkusila. Nechtěla jsem odpovědět. A tak jsem jen plácala nesmysly, zatímco jsem nám připravovala jídlo a ani jednou neřekla nic, co by vyžadovalo odpověď. Napůl jsem čekala, že mi řekne, abych ztichla nebo tak něco, ale on to neudělal. Nejspíš mě odblokoval.

Pokračovala jsem v hovoru, když jsme jedli u ostrůvku a pak znovu, když jsme skládali špinavé talíře do myčky, stále jsem od něj nečekala žádnou odpověď. Často jsem dělala totéž, když byl můj táta myšlenkami jinde. Stejně, jako Dan měl tendenci mě ignorovat, ale Simon se nakonec obvykle uvolnil.

Dan zavřel myčku a povzdechl si. „Proč mi pořád říkáš, jak dobrá je Ryanova OA? Třikrát jsi to zmínila.“

Tajně mě potěšilo, že konečně promluvil, i když byl úsečný. „Doufala jsem, že získám představu o tom, jaké jsou tvé osobní pocity ohledně Patience.“

Pokrčil rameny. „Ve své práci je dobrá.“

„Vynikající.“

„Proč je to vynikající?“

„Protože jsem si myslela, že by za mě byla dobrou náhradou, až odejdu z o-Verve.“

Dan zůstal bez pohybu. „Náhradou?“

„No, je jasné, že tam po rozvodu nebudu moci dál pracovat.“

„A proč ne?“ Odsekl a zamračil se.

„Bylo by to divné.“

„A proč?“

Neschopný rozhodnout, za byl úmyslně tupý, jsem naklonila hlavu na stranu.

„Nemyslíš, že by to vypadalo vážně divně, kdybychom se rozvedli, ale dál spolupracovali?“

„Ne, nemyslím. Není důvod, abys odcházela. Můžeš zůstat, kde jsi.“

„Ehm, ne, nemůžu.“

Pohled mu vzplanul. „Ano, můžeš. A zůstaneš.“

„Bylo by to příliš těžké. A lidé by si mysleli, že jsem zůstala, abych byla blízko tebe. Vypadalo by to, jako bych lpěla na tom, jaké mi dáš zbytky. Ne, mám svoji hrdost. Nemůžu zůstat v o-Verve. Patience je opravdu dobrá OA.“

„Já nechci ji. Chci tebe.“

Bože, jak jsem si přála, aby tím myslel něco úplně jiného. „Dane, jen...“

„Zůstáváš. Konec diskuze.“

Cítila jsem, jak jsem sevřela rty. „Proč to děláš tak složité? Podívej, vím, že jsi měl problém najít OA, která by ti seděla, a která dokáže přehlédnout fakt, že jsi občas kretén. Proto nyní hledám potenciální náhradu. Mohu dát Patience trochu tréninku navíc, a pak se bude moci zasadit přímo do mé pozice, až budu pryč.“

Ukousl ten malý prostor mezi námi a postavil se bolestně blízko, až jsem cítila teplo jeho těla. Cítila jsem temnou, čirou intenzitu, kterou vydávaly jeho feromony, které přiměly mé tělo pulzovat elektrickým vědomím.

„Nemusíš ji nijak zvlášť trénovat,“ řekl. „Nebude to potřebovat, protože pro mě pracovat nebude. OA už mám a ta mi vyhovuje. Nemám v úmyslu ji nikam pustit.“

„Nemůžeš mě přinutit, abych v té práci zůstala.“

Zvedl obočí. „Co vždycky dostanu, Vienno?“

Založila jsem si ruce. „Dobře, řekni mi, jak chceš zajistit, abych zůstala v práci, kterou už nebudu chtít. Opravdu by mě zajímalo, jak si myslíš, že toho dosáhneš.“

Naklonil hlavu. „Napadlo tě někdy, že si mě vezmeš, Vienno - falešně nebo ne?“

„Ne.“

„A přesto jsi to udělala. Nikdy si nemysli, že jsem muž, který se někdy spokojí s něčím menším, než co přesně chce. Nikdy jsem takový nebyl a nikdy nebudu. Vím, jak dostat to, co chci a vím, jak si to udržet.“

„Zajímalo by mě, jestli budeš říkat to samé, když budu po rozvodu balit věci z mého kancelářského stolu.“

„K tomu nedojde. Zůstáváš v o-Verve.“

Bože, dej mi sílu. „Dane...“

„Zůstáváš.“

„Nejsi rozumný...“

„Ty. Zůstaneš.“

„Ach. Můj. Bože. Přestaň se chovat, jako spratek.“

Nozdry se mu roztáhly. „Spratek?“

„Ano,“ odsekla jsem bez trpělivosti. „Jde ti o to, co chceš. Jen na pár okamžiků vykroč z Danova světa a připomeň si, že jednou z věcí, které opravdu chci já, je v jistou chvíli se skutečně vdát. Pamatujete si, že jsme o tom mluvili? Chci partnera. A děti. A ano, kočku. Chci najít někoho, kdo se o mě bude skutečně zajímat. Kdo si se mnou bude chtít vybudovat život. To se nikdy nestane, když budeš poblíž, protože žádný chlap o mě nebude mít zájem, když budu pracovat pro svého zatraceného bývalého manžela. Tím budeš. Mým bývalým...“

S tichým zavrčením se vrhnul na má ústa a zabořil jazyk dovnitř. Ruce mi zabořil do vlasů, když mě tlačil dozadu, dokud jsem nenarazila na kuchyňský pult. Vyrazilo mi to dech, ale jeho ústa dál žrala moje s takovou chamtivostí a naléhavostí. Ohromená absolutní zuřivostí jeho polibku jsem se k němu mohla jen přitisknout a zabořit prsty do jeho paží.

Logika, rozum, racionalita, kontrola - to vše bylo spáleno tělesnými požadavky jeho úst. Napínala jsem se, abych byla blíž a políbila ho vším, co jsem měla. Zavrčel na souhlas, udeřil boky dopředu a přitiskl svůj penis k mému klitorisu. Ach, Bože, ano.

Měla jsem pocit, jako by si mě jeho horká ústa značkovala. Erotické pohyby jeho jazyka vyžadovaly víc. Jisté, sebevědomé ruce, které se na mě potulovaly, křičely posedlostí. Pocit jeho ptáka třoucí se o můj klitoris byl, jako slib.

Opravdu jsem potřebovala, aby splnil svůj sexuální slib, protože roztavený chtíč proudící mými žilami přivedl mé tělo do zatraceného šílenství. Bradavky jsem měla tvrdé. Mušlička byla vlhká. Nervová zakončení volala po dalších dotycích.

Strčil mi ruku do kalhotek a vrazil do mě prst - žádná předehra, žádné váhání, pouze čirý záměr vzít si, co chtěl.

Jeho prst se ohnul tak akorát a já zalapala po dechu. Přiložil ústa k mému uchu a přitiskl se na můj bod G. „Tam?“ Zavrčel mi do ucha. Věděl zatraceně dobře, že našel to správné místo.

„Ano,“ zasyčela jsem a prohnula se mu do ruky.

Jeho prst, tak zručný a teplý mě tvrdě dráždil. Volnou rukou mi roztrhl tričko a sevřel mou bradavku. Sténala jsem, když sál, kousal a svíral mi nateklý pupen v ústech, až brněl a pulzoval.

Pustil mi bradavku a kousl mě do ušního lalůčku. „Ošukám tě. Ovládnu tě. Řekni mi, že to chceš,“ procedil mezi zuby.

„Chci to.“

Prstem mě šukal silněji a zavrčel, když jsem kolem něj stáhla své vnitřní svaly.

Zasténala jsem. Zakňourala. Požadoval víc. A pak jsem se udělala. Můj vrchol mě zasáhl z ničeho nic a totálně mě smetl pod zem. Klesla jsem proti němu, ztěžka dýchala a srdce mi bušilo v hrudníku.

Dan stáhl ruku, opřel mě o pult a svlékl mi kalhoty i kalhotky. Rozepnul si kalhoty a uvolnil svůj penis.

Sakra, byl silný. A dlouhý. A vypadal téměř bolestně tvrdě.

Vytáhl ze zadní kapsy kondom, rychle si ho nasadil, a pak se přitiskl k mým bokům.

„Donutím tě udělat se pro mě zatraceně tvrdě.“ Vrazil svůj penis hluboko do mé nateklé jeskyňky a jedním brutálním přírazem se mě úplně a okamžitě zmocnil.

Dech se mi zadrhl v krku. Ježíši, zdál se být větší, než vypadal. Nedal mi ani chvíli, abych se jeho velikosti přizpůsobila. Bušil do mě, jako by to byla jeho jediná myšlenka.

Pevně jsem kolem něj sevřela ruce a nohy a sténala, když jeho silný penis protahoval mé dlouho nepoužívané, velmi citlivé svaly. Bylo to nejméně deset měsíců, co jsem měla naposledy sex. A, no, tohle to určitě vynahradilo.

Byl samá mužská nadvláda, když si mě bral, využíval a šukal s čirou sexuální agresí. Milovala jsem každou zatracenou vteřinu. A netrvalo dlouho a začal ve mě narůstat orgasmus, díky čemuž se moje vnitřní svaly chvěly a stahovaly.

„Ještě ne,“ štěkl. „Vydrž to.“

„Nemůžu,“ zachraptěla jsem.

Zavrčel. „Sakra, drž to. Uděláš se, až řeknu, dřív ne.“

Bastard. Přitiskla jsem se k němu pevněji, jako by to mělo orgasmus udržet na uzdě. Na tom, jak hrdelně chrčel, vrčel a ztěžka dýchal do mého krku, zatímco mě šukal, bylo něco primitivního a téměř zvířecího. A přehodilo to můj spínač způsobem, jaký jsem nečekala, což mi ale nepomáhalo odvrátit vyvrcholení.

„Dane.“ Vydala jsem ze sebe vzlyk.

„To je ono, holčičku,“ pochválil. „Vydrž to pro mě ještě.“

Cítila jsem, jak ve mě jeho penis ztuhl, když zrychlil tempo a bušil tak silně, až to bolelo způsobem, který mou touhu ještě pozvedl. Každý divoký příraz mě přiměl se svírat a svírat, až jsem byla tak blízko, že jsem to prakticky cítila. „Dane.“

„Pojď,“ zavrčel. „Chci tě slyšet křičet.“

Projela mnou jako blesk čirá rozkoš. Oči mi osleply, hlava klesla dozadu a záda jsem vyklenula a - jistě - z krku se mi vydral chraplavý výkřik.

Konečky jeho prstů se zakously do mých stehen, když přirazil silněji jednou, dvakrát, třikrát. Jeho páteř ztuhla a zavrčel drsnou kletbu, zabořil svou tvář do mého krku, když ve mě explodoval.

Sesunula jsem se k němu a moje plíce mě pálily nedostatkem kyslíku. Trvalo alespoň několik minut, že bzukot mého orgasmu zeslábl natolik, aby se do mého mozku vrátila realita. Když se to stalo, v duchu jsem zaklela.

Sakra, to byl špatný nápad. Opravdu špatný nápad.

No, o „nápad“ moc nešlo. Nepřemýšlela jsem. Pouze cítila. Všechny rozumné myšlenky mi z hlavy zmizely v okamžiku, kdy se Danova ústa dotkla mých. Nemohla jsem mu to však vyčítat. Oba jsme ztratili kontrolu a já pochybovala, že mu ta ztráta kontroly vadila víc, než mě.

Narovnala jsem se, když ze mě vytáhl penis. Ustoupil, stále lapal po dechu a zíral na mě - jeho pohled byl naprosto nečitelný. Zírala jsem na něj zpátky a nevěděla, co říct. Zjevně se mu také nedostávalo slov, protože nic neřekl.

Narovnala jsem si zbytek trička a sklouzla z pultu. Víc jsem cítila, než viděla, jak si sundal kondom a zapnul kalhoty, když jsem si natahovala spodní prádlo a kalhoty. Když jsem se mu podívala do očí, přinutila jsem se k úsměvu. „Dobrou noc.“ Bylo to chabé, jistě, ale opravdu jsem nepotřebovala poslouchat proslov „tohle byla chyba“.

Držela jsem bradu nahoře, ležérně vyšla z kuchyně a zamířila po schodech nahoru, zatímco mi vnitřní svaly stále pulzovaly. Ve svém pokoji jsem klesla na postel a zavřela oči. Opravdu jsem měla sex s Danem?

Ano, měla. Syrový, drsný, epický sex. Nikdy v životě mi to nepřišlo tak silné. Pravděpodobně proto, že jsem nikdy nebyla tak v prdeli - takovou touhou, potřebou a agresí.

Bylo to, jako by mezi námi explodovalo sexuální napětí za celé čtyři roky - protože ano, bylo jasné, že jsem se mýlila. Nebyla jsem jediná, kdo to cítil. Celou dobu odváděl úžasnou práci, když mě dokázal tak oklamat. Ale vlastně, on byl zatracený expert na podvody.

Ne, že bych si myslela, že by ke mě mohl něco cítit. Ani jsem neměla dojem, že by si chtěl dnešní večer zopakovat. Nebyla jsem tak hloupá, abych nerozuměla jedné velmi důležité věci: mohla jsem pro něj být kýmkoliv.

Nebyl zoufalý tím, aby mě měl. Byl naštvaný a potřeboval ventilovat všechny své zadržované emoce. Kdybych na něj dnes večer netlačila, kdybych jen odešla, když tak špatně reagoval na můj výrok, že odejdu z o-Verve, jeho sebekontrola by takhle nepraskla a k sexu by nikdy nedošlo.

Jo, bolelo mě vědomí, že to pro něj absolutně nic neznamenalo. Ale nemínila jsem kvůli tomu brečet. Byla jsem velká holka.

Přízračné pocity jeho prstů zakusujících se do mých stehen a jeho penisu pohybujícího se ve mě stále přetrvávaly. A nedokázala jsem v sobě najít lítost pro to, co se stalo. Rozhodně to bylo hloupé. Ale život byl především o vytváření vzpomínek, že? Alespoň to pořád říkala Nancy.

Ta stará žena samozřejmě také řekla, že Charles Manson byl jen nepochopený. Posadila jsem se zpříma, rozhodnutá, že si kvůli Danovi nenechám vzít spánek. Koneckonců, co se stalo, stalo se. Byl to pěkný způsob, jak přerušit mé období sucha. Nebylo to tak špatné. Jen to muselo zůstat u jednorázovky.