TCC - 20. kapitola

 Překlad: Lenuszka

„Vezmi si kabát, Emmy. Pospěš si.“ Nick se snažil najít klíče, zatímco si nazouval boty.

„Běž. Já ti budu jen překážet,“ řekla jsem, ačkoli jsem stále spěchala k věšáku.

„Nechci se tady o tebe samotnou bát, ne s těmi otcovými sračkami. Potřebuju se soustředit na ten oheň a když zůstaneš tady, nebudu toho schopný.“

Desetiminutová jízda do města trvala tři. Zatímco Nick uháněl po cestě, bral hovor za hovorem, dával příkazy mužům, kteří ho předběhli na stanici.

Když jsme dojeli na Main Street, už jsem viděla ze dveří budovy kouř. Jessův bronzový pick-up tu parkoval, blokoval cestu, světla měl rozsvícená.

Nick zabočil ostře doprava, manévroval nás bočními uličkami, aby se vyhnul té blokádě. Když jsme najeli zpátky na cestu, projely kolem dva policejní vozy, mířily opačným směrem.

Zastavili jsme před stanicí, Nick vyskočil a sprintoval dovnitř. Já jsem zavřela auto, popadla kabelku a spěchala za ním.

Většina dobrovolných hasičů už přijela a ti, co měli ochrannou výstroj, už nastupovali do hasičského auta. Ostatní byli u skříněk, nasazovali si kabáty, boty, rukavice a helmy. Nick si svou výstroj oblékl během vteřiny.

„Zamkni dveře!“ křičel, běžel po betonové podlaze a naskočili do auta, které opouštělo stanici. Ve vteřině, kdy se kola dala do pohybu, začala houkat siréna, jak se vydali na cestu.

Podívala jsem se na hodinky.

Sedm minut.

Bylo to jako bychom večeři jedli před několika hodinami, ne minutami. Jen jsem doufala, že budou dost rychlí a zachrání kino.

Zvuk sirén zmizel a byl nahrazen kompletním tichem. Vzrušení kolem bylo pryč, ale můj mozek pořád pracoval.

Když jsem zamkla dveře, objala jsem se rukama a vydala se k pohotovostnímu koutku. Zapadla jsem na jeden gauč a začala jsem panikařit.

Co když se Nick zraní? Nebo hůř? Když jsem si představovala, jak běží do hořící budovy, úplně mě to semlelo.

Nick měl nebezpečnou práci, ale měsíce se nic nestalo. Sama jsem si namlouvala, že jeho práce jsou samé dobrovolnické tréninky, palačinkové snídaně a ukázky dětem ve školce.

Teď jsem čelila ošklivé realitě. Mohl se v ohni vážně zranit. Hasiči umírali. Co když se nevrátí?

„Přestaň vyšilovat,“ řekla jsem si. Musela jsem s těmi negativními myšlenkami přestat. Nebo přijdu o rozum. Ticho v místnosti to ještě zhoršovalo. Byla jsem na Nicka hrdá, že bojuje s ohněm. Bylo to hrdinské a statečné. Ale právě teď v tuhle chvíli, mě ty obavy pohlcovaly. Potřebovala jsem se rozptýlit. Něco, abych zaměstnala mozek, zatímco jsem čekala. A přesně takovou věc jsem měla. Příští tři hodiny jsem seděla u Nickova počítače a vypočítávala náklady na provoz dílny. Podle mých propočtů by na Slater´s Station stačilo tři sta tisíc.

Už bylo pozdě v neděli odpoledne, abych posílala peníze ze svého fondu, ale zítra zavolám své finanční manažerce. Koncem týdne by ty peníze mohly být v Jamison Valley Bank. Jestli chtěl Draven jít po mém jmění, chtěla jsem mít peníze na Nickovu dílnu v hotovosti.

Vypnula jsem počítač, když se garážová vrata začala otevírat.

Prescottští hasiči pomalu vystoupili. Všichni byli pokrytí černými sazemi a potem. Skoro jsem padla na kolena, když se ke mně vydal Nick.

„Jsi v pořádku,“ povzdechla jsem a přejela jsem mu rukama po špinavém kabátě. Bylo mi jedno, že se umažu, hlavně, že jsem se ho mohla dotýkat.

„Jo. Jsme všichni v pořádku,“ řekl.

Zavřela jsem oči a donutila se nebrečet. Hodiny jsem si představovala ty nejhorší možné scénáře.

„Jsem v pořádku,“ ujistil mě Nick.

Přikývla jsem a nadechla se, abych se uklidnila. „Co můžu udělat?“

„Nic. Půjdeme vyložit auto. Připravíme výbavu a uklidíme. Asi si dám sprchu, smyju ze sebe ten smrad, než pojedeme domů.“

„Dobře. Nebudu překážet,“ řekla jsem.

Natáhla jsem se a zvedla bradu, aby se mohl Nick sklonit a lehce mě políbit.

Opravdu smrděl. Jako spálený popcorn a kouř od táboráku. Mohly mi tím načichnout vlasy a já bych to celou noc cítila, ale bylo mi to jedno.

Byla už tma, když jsme odjížděli ze stanice.

Nick si dal rychlou sprchu, ale pořád byl jako čuník. Jeho vlasy potřebovaly ještě tak dvakrát umýt, a saze, které se mu vsákly do hrubé kůže na rukou, tam asi budou celý týden.

„Je to špatné?“ zeptala jsem se, když odbočil na Main Street. Nevěděla jsem, jestli zvládnu pohled na kino vyhořelé na popel.

„Ne. Zvenku vypadá pořád stejně. Uvnitř je zatracený bordel, ale dostali jsme se tam brzy. Většina škod byla izolované od hlediště. Majitelé to budou moct rychle opravit.“

„To je super. Víš, co ten oheň způsobilo?“

„Zatracené děti. Jeden středoškolák, co tam pracuje, se tam rozhodl dnes vzít svou přítelkyni.“

„O Velikonocích?“ zeptala jsem se.

„Jo. Kino bylo zavřené. Potřebovali prostor, aby mohli mít sex.“

„Proč si to myslíš?“

Nick neodpověděl, ale začal se křenit. Za chvíli se začal naplno smát. Břicho se mu třáslo a pleskl rukama o volant,

„Nicku!“ zakřičela jsem. „Řekni mi to!“ Jeho smích byl nakažlivý.

Ale utichl, když jsme míjeli kino. Venku stále ještě jeden zbývající policejní vůz, ale všichni diváci a další odešli domů.

„Ten kluk byl tak hloupý, že zůstal uvnitř. Spěchal ven z toalet, kašlal a hekal v tom kouři, v ruce měl dva kelímky od coly naplněné vodou. Popadl jsem ho za tričko, abych dostal jeho zadek ven, a když jsem se podíval dolů, viděl jsem, jak mu z trenek čouhá jeho malý frantík.“

Nick se začal znovu chechtat.

„Frantík?“ zeptala jsem se.

„Jo. Však víš. Jeho nádobíčko.“

„Chápu. Nepotřebuju další vysvětlení. Jen si nemyslím, že bych kdy slyšela, aby to někdo řekl.“ Smála jsem se.

„Možná to začnu říkat častěji.“

„Ne, díky.“

Nick neměl „frantíka.“ Měl péro. Bylo velké a tlusté. Přinášelo mi nesmírné potěšení, a kdyby ho někdy nazval frantíkem, už bych mu ho nekouřila.

„Takže co udělal, že způsobil ten oheň?“ zeptala jsem se.

„Zapnul popcornovač. Musel do něj dát příliš mnoho oleje. On a jeho holka šli do sálu a zapomněli, že je ten stroj zapnutý. Ten se přehřál a chytil. Zničilo to místo u pokladen. Jedna ze zdí bude muset jít dolů a postavit se znovu.“

Tak se mi ulevilo, že jsem zbytek jízdy držela v tichosti Nicka za ruku. Byla jsem vyčerpaná, ale šťastná, že všechno skončilo dobře. Jakmile jsem naskládala nádobí od večeře do myčky, šla jsem přímo nahoru do postele.

Možná bychom se příští neděli mohli vyhnout všemu tomu dramatu. Moc by se mi líbilo vstoupit do pondělí po noci plné spánku.

„Emmy?“

„Ano?“

„Příští neděli si vypneme mobily a zamkneme dveře.“

Určitě jsem nic nenamítala.

***

Nick

„Musím jít dneska večer do mého domu,“ řekla mi Emmy po telefonu. „Už je to měsíc, co jsem neuklízela a je tam všude centimetr prachu.“

„Dobře. Chtěl jsem z garáže vytáhnout motorku. Dneska je celkem teplo. Chtěl jsem se rychle projet, zjistit, jestli je s ní před létem všechno v pořádku.“

„Ty máš motorku?“ zeptala se.

„Můj otec je prezidentem motorkářského klubu.“

„Klubu, který nemáš rád.“

„Klub rád nemám. Ale nikdy jsem neřekl, že nemám rád motorky,“ řekl jsem.

„Správně. Takže se pojedeš projet, zatímco budu uklízet?“

„Ne. Pomůžu ti uklidit a pak se můžeme projet spolu.“

„Já vzadu na motorce? Ne. Nikdy. To se nestane.“

Otevřel jsem pusu, abych se s ní vsadil, ale hned jsem se zastavil. Emmy mi řekla, že mi za Vegas odpustila, ale taky sebou pokaždé škubla, když jsem udělal něco, co jí připomnělo naši svatební noc.

Možná se časem dostaneme do bodu, kdy si ty vzpomínky bude užívat, až si vzpomene, že ta noc byla tak speciální. Ale ne teď.

Konečně jsem ji dostal tam, kde jsem chtěl, chovali jsme se jako muž a žena. Všechno, co zbývalo, bylo dostat ji pod svou střechu natrvalo a vrátit jí na prsteníček svůj prsten.

Kruci, doufal jsem, že naše prstýnky pořád má. Že si je nějakým zázrakem nechala deset let.

Kdybychom si je znovu navlékli na prst, hodně by mi to v hlavě pomohlo. Vyléčilo by to rány, které jsem nám zasadil. Jestli budu muset koupit nové, udělám to, ale nerad.

Druhá věc, které jsem ve Vegas litoval nejvíc, bylo to, že jsem tam nechal svůj prsten. Položil jsem ho na ten jednoslovný debilní vzkaz a pak jsem odešel. Pět kroků po chodbě a pak jsem se otočil, abych se vrátil, ale pokoj byl Emmin a já jsem neměl klíč.

Roky jsem se dotýkal místa, kde byl. Nosil jsem ho jen pár hodin, ale jeho váha byla pořád cítit. Pořád jsem cítil, jak mi ho Emmy špičkami prstů navlékla na prsteníček.

A někdy to místo bolelo jako peklo. Pokaždé, když jsem byl s jinou ženou, ne že by jich bylo moc, to místo pálelo a svědilo. Ale zasloužil jsem si to jako trest za to, že jsem podvedl svou ženu.

„Nicku?“ zavolala Emmy, vyrušila mě tak z myšlenek.

„Jo. Promiň.“

„Potřebuješ ode mě povolení?“

„Ne. Sejdeme se u tebe kolem půl šesté. Skočím si domů a vezmu motorku. Můžeš nám objednat nějakou donášku.“

„Dobře. Co by sis dal?“

„Je mi to jedno. A Emmy, nechoď do toho domu beze mě. Počkej v Jeepu.“

„Jasně,“ řekla.

Neviděl jsem to, ale celkem určitě protočila oči.

Ve vteřině, kdy jsem zavěsil, mi volal otec. Znovu. „Kurva, ty jsi tvrdohlavý.“

Většinou jsem po v posledních deseti dnech ignoroval, ale už mě to nebavilo a chtěl jsem zopakovat svůj názor. Za žádných okolností nebudu Tin Gypsies pomáhat s jejich válkou proti Arrowhead Warriors.

„Pak jsi celý já, synu,“ zavrčel otec.

„Nepomůžu ti.“

„Proto nevolám,“ řekl Draven.

„A proč teda?“

„Jen upozornění. Včera večer se to zvrtlo. Hlídej si záda.“

Než jsem se mohl zeptat, co se stalo, bylo v telefonu ticho.

Kurva.

***

„To je tvoje motorka?“ zeptala se Emmy s vykulenýma očima.

„Jo.“

Moje motorka byla vymazlená. Minulý rok jsem povýšil a koupil si novou Dyna Low Rider, a pak ji vylepšil. Chrom. Matná červená barva se stejnými lemy. Barva byla skoro stejného odstínu jako Emminy vlasy, barva, kterou jsem devět let vídat ve svých snech a teď jsem je každou noc vdechoval, než jsem usnul.

„Líbí se mi,“ řekla bez dechu.

Jo. Opravdu se jí líbila. Červeň na tváři a to, jak se jí třásla ramena, mi řekla, že se jí líbí opravdu hodně.

Péro mi zacukalo v džínách. Před večeří ji svléknu v obýváku.

Pak až uklidíme, ji vezmu na projížďku. Nemohl jsem se dočkat, až ji budu mít za sebou na své motorce. Chtěl jsem, aby ke mně měla přitisknutá stehna. Svou hruď na mých zádech. Její malé ruce omotané mi kolem pasu.

„Dovnitř, Emmy,“ řekl jsem a vzal jí z rukou tašky s čínou.

Sex. Čína. Uklízení. Jízda. Sex.

To nebyl špatně strávený večer.

***

„Kde máš věci na úklid kuchyně?“ zakřičel jsem na Emmy zdola.

Když jsem otevřel pět skříněk, vzdal jsem snahu hledat, protože jsem našel jen kávové hrnky.

„U lednice!“

„U lednice,“ zamumlal jsem. „Protože když hledám sklenici na vodu, nejlogičtější je začít pod dřezem. Samozřejmě ne ve skříňkách v úrovni očí vedle dávkovače na led a vodu.“

Našel jsem ty prostředky a dal se do práce. Chvíli na to, co jsem začal, byly skříňky bez prachu a nerezové věci utřené.

„Kurva, tolik zbytečné pošty.“ Týdny jsem Emmy sledoval, jak si vybrala poštu a strčila ji do šuplíku. Ten šuplík teď přetékal a na baru byla velká hromada.

„Můžu vyhodit všechnu tu nevyžádanou poštu?“ zakřičel jsem.

„Dobře!“

Katalogy. Kruci, moje žena dostávala katalogy. Katalogy o dekoracích v domě. Katalogy plavek. Katalogy oblečení. Další katalogy oblečení. Budu potřebovat další odpadkový koš jen na ty její katalogy, až se nastěhuje.

Propracovával jsem se kopkou a rozhodl se začít v šuplíku. Očima jsem sklouzl ke konopné obálce s razítkem URGENTNÍ. Známka měla lednové datum, skoro tři měsíce staré.

Zavrčel jsem a odlepil pečeť.

Emmy měla obvykle vše organizované. Udivovalo mě, že s poštou byla takový lajdák. Jen jsem doufal, že to, co bylo vevnitř, nebylo opravdu urgentní.

První slova, která jsem uviděl, byla Rozvodový rozsudek. Další byla moje a Emmino jméno, obě celá.

Udělalo se mi tak nevolno, že jsem se skoro vysypal. Oběma rukama jsem se chytil pultu, hlava mi padla dopředu, zatímco jsem se snažil trochu nadechnout.

Proč je pořád měla? Chtěla rozvod? Po všem, čím jsme v posledních měsících prošli?

Vrátil jsem se v čase, snažil jsem se přijít na to, kde jsme byli v lednu. Ona se vrátila z Itálie. Šli jsme na Gigiinu a Maisyinu směšnou party na oslavu výročí únosu.

Bylo to před tím nebo potom, co mi slíbila, že nám dá opravdu druhou šanci?

Předtím. Muselo to být předtím, takže to aspoň něco znamenalo.

Nezastavila svého právníka, aby je poslal, ale možná to bylo jen špatně načasované. Nechtěla se teď se mnou rozvést, že ne? Jak mohla chtít ukončit naše manželství, když jsme ho konečně dávali dohromady?

Tohle celé muselo být nedorozumění.

Ale to bolest na mé hrudi nezmírnilo.

***

Emmeline

„Myslela jsem, že se chceš jet projet?“

„Už ne. Navíc jsi říkala, že tě na motorku stejně nedostanu. Takže ne. Žádná projížďka,“ vyštěkl.

Někde mezi sexem v obýváku na gauči, čínským jídlem a uklízením, se na mě Nick naštval. Nebyla jsem si jistá, proč.

Už jsem pookřála nad tou myšlenkou, že si s Nickem vyjedu. Jeho motorka byla tak velká a zářivá. A kdybych se přitáhla a Nick ji obkročil, úplně jsem se červenala, jak žhavě by vypadal.

„Dobře,“ řekla jsem. „Jestli jsi si jistý.“

„Jsem si jistý. A teď odtud vypadněme, kruci.“

Cesta k Nickovi byla napjatá a stresující. Co jsem mohla udělat, že ho to rozzlobilo? Byl to ten úklid? Nabídl, že mi pomůže, jinak bych to ráda udělala sama. Nedávalo smysl, že by byl naštvaný, ale pořád jsem měla v břichu ten divný pocit.

Zaparkoval motorku do garáže, zatímco já jsem zaparkovala a počkala na něj u dveří. Dlouhými kroky prošel kolem domu a nahoru po schodech, aniž by se na mě podíval.

„Co se stalo? Proč jsi na mě naštvaný?“ zeptala jsem se, když jsme byli oba uvnitř.

Nakráčel do obýváku, sáhl si dozadu pod kabát. Zpoza pasu džínů vytáhl konopnou obálku a zamával jí ve vzduchu.

Kruci.

Našel ty rozvodové papíry. Pravděpodobně když mi procházel poštu. Proč jsem na to nepomyslela?

Kruci. Kruci. Kruci.

Byl čas na rozhovor. Opravdu už dost pozdě. Jen jsem si přála, abych nebyla zbabělá a přišla s tím sama. Možná jsem měla šanci, aby se Nick nenaštval, ale teď už šance rapidně klesla. Prakticky jsem viděla, jak mu z těla sálá horkost a z uší pára.

„Chtěla jsem o tom s tebou mluvit.“

„Proč?“ zeptal se. „Proč je máš? Řekni mi, že je to jen proto, že tvůj právník nevěděl, že jsme spolu.“

„Necháš mě to vysvětlit?“ zeptala jsem se a posadila se na gauč. „Posaď se, prosím.“

Zafuněl, ale sedl si.

Jsem si jistá, že se k tomu rozhovoru dalo přistoupit lépe, a kdybych s tím přišla já, zkusila bych to. Ale teď už jsem přišla s křížkem po funuse, tak jsem se pokusila dostat přímo k věci.

„Myslím, že bychom se měli rozvést.“

Vyskočil na nohy. „To si ze mě děláš srandu!“

„Prosím, posaď se, vysvětlím ti své důvody.“ Snažila jsem se zůstat klidná, ale hlas mě zradil.

„Neposadím se. Proč? Říkala jsi, že mě neopustíš, protože nemám peníze. Nebo kvůli mé rodině. Takže proč?“

„Já tě neopustím,“ řekla jsem. „Jen prostě nechci být vdaná.“

„To nedává žádný zatracený smysl. Jak mě můžeš nechtít opustit, když chceš rozvod?“

„Chci zůstat s tebou. Chodit spolu. Budeš můj přítel.“

„Tvůj přítel? Není nám šestnáct!“

„Pořád budeme spolu, Nicku.“

„A co? Budeme spolu navždycky chodit?“ zeptal se.

„Ne. Možná. Já nevím. Chodíme spolu jako jiné páry. Jestli se jednoho dne rozhodneme se znovu vzít, můžeme. Tohle by pro nás byl nový začátek. Jako zmáčknout reset.“

„Nový začátek? A co si kruci myslíš, že děláme od doby, co ses sem nastěhovala, to nebyl nový začátek?“ projel si rukama ve vlasech a promnul si tvář.

„Necítím to tak, jako bychom byl svoji,“ přiznala jsem.

„Cože?“ Rukou si třel místo, kde je srdce a pohled na tváři mi lámal to moje.

Tohle nešlo vůbec tak, jak jsem doufala. Ano, očekávala jsem, že bude Nick naštvaný. Ale ublížený? Nechtěla jsem mu ublížit.

„Jak to, že necítíš, že jsme svoji, Emmy?“ zeptal se. „Ta noc ve Vegas pro tebe nic neznamenala, takže to chceš všechno hodit z okna?“

„To noc pro mě znamenala všechno! Všechno! Jen se chci zbavit těch devíti let potom. Ty chci vyhodit. Devět let, kdy jsme nebyli spolu. Devět let bolavého srdce. Devět let, kdy jsi šukal jiné ženy. Devět let, kdy jsem předstírala, že se možná usadím s někým jiným, protože mě láska mého života opustila.“

„Nikdy se přes to nedostaneme,“ řekl Nick. „Ty mi neodpustíš.“

„Odpustím ti a neviním tě, ani proti tobě Vegas nechci použít! Jen říkám, že se nechci dívat zpět na naše manželství s dírou. Chci opravdové první výročí. Ne o deset let později.“ Teď mi po tváři tekly slzy. Nick měl oči plné bolesti. „Nedělám to, abych ti ublížila. Dělám to proto, abychom měli opravdovou šanci.

„Ten večer, co jsem tě našel,“ řekl, „ten večer, kdy jsme se vzali, byl nejlepším večerem mého života. Každou chvíli jsem si uchoval v srdci, abych nikdy žádnou nezapomněl. Teď mi je bereš.“

Měl pravdu. Brala jsem Vegas pryč. Ale taky jsem brala devět další let. Nemohli jsme mít jedno bez druhého.

„Nechci, abys mě opustila, Emmy.“

„To nedělám,“ řekla jsem. „Řekla jsem, že tě neopustím. To nedělám.“

„Tak proč to cítím tak, že jsem tě zrovna ztratil?“

Páni, to zabolelo.

Roztřeseně jsem se nadechla a uvažovala o tom, o co žádám. Stálo to za tu bolest?

Ne. Nestálo. Jestli nás tenhle můj nápad rozdělí, nechtěla jsem to zažít. Nepotřebovala jsem rozvod, abych byla šťastná. Potřebovala jsem jen Nicka.

Ale než jsem mu cokoli z toho stačila říct, hlavní dveře se otevřely.

Dovnitř se nahrnul Dash a za ním další Tin Gypsy, kterého jsem ještě neviděla. Dash nakráčel přímo do Nickova prostoru, nos na nos se svým bratrem.

„Ty nám pomůžeš, kurva.“

„Běž dál od mé tváře,“ zavrčel Nick.

Dash ustoupil o krok a zatahal se oběma rukama za vlasy. Jeho kámoš měl podobně rozjitřený pohled.

S Nickem jsme byli tak pohlceni rozhovorem, že jsme ani jeden neslyšeli zvuky blížících se motorek.

„Nikdy už takhle nechoď do mého domu, jinak ti nakopu prdel, bratře. Co tu děláte?“

„Včera večer se to posralo. Warriors zaútočili. Několik z nás pilo v baru a sledovali jsme play off. Popadli Stonea a vyvlekli ho ven. Než jsme se kruci nadáli, co se děje, střelili ho. Zasraná poprava, chlape. Přesně jako mámu.“

Zalapala jsem po vzduchu a připlácla si dlaň na pusu, abych nevykřikla.

„Kurva,“ zasyčel Nick. Sbalil ruce do pěstí a celé tělo se mu napjalo. „Kurva!“ zakřičel. Ten zvuk byl tak hlasitý, až jsem poskočila.

„Jdeme,“ nařídil Nick Dashovi.

„Nicku, ne,“ hlesla jsem. „Nedělej to.“ Neodpustí si, pokud tu linii překročí. Nepřítel nebo ne, tohle ho bude pronásledovat.

„Jdu,“ řekl, následoval Dashe a toho druhého chlapa ke dveřím, aniž by se ohlédl.

„Slíbil jsi, že neodejdeš, když se budeme hádat. A slíbil jsi, že jim pomáhat nebudeš,“ řekla jsem jeho zádům.

Zastavil se a otočil hlavu. „To jsem slíbil své ženě. Ty jsi jen moje přítelkyně.“