TCC - 15. kapitola

 Překlad: Lenuszka

Ve vteřině, kdy můj telefon dole přestal zvonit, ozvala se Nickova vysílačka.

„Milo, máme tu hlášení. Další telefon z bezpečnostní agentury pro Emmeline Austinovou. Znovu se spustil alarm a ona na volání neodpovídá.“

„Tady Roger. Stavím se tam. Dej mi adresu.“

„Kurva,“ zaklel Nick a vyskočil z postele.

„Ó můj Bože,“ zalapala jsem po dechu. „Myslíš, že to bylo další vloupání?“

„Nevím, Emmy. Ale musíme tam zajet.“

„Jasně. Neměli bychom zavolat na stanici, aby věděli, že nejsem doma?“ Nick už měl telefon u ucha. Šla jsem za ním do šatny, hodila na sebe oblečení a v duchu se připravovala, co doma najdu.

„Proč se to děje?“ zeptala jsem se Nicka, když jsme jeli k mému domu. Hodiny na palubovce ukazovaly 3.16 ráno.

„Nevím, ale bude to v pořádku,“ řekl a zvedl si mou ruku ke rtům.

„Doufám, že máš pravdu.“

Milo nás čekal u domu. Majáky jeho hlídkového vozu svítily a stál ve vjezdu, když jsme přijížděli.

„Kurva. Doufám, že sem s těmi rozsvícenými majáky už nepřijel a nepřekazil tak jakoukoli šanci toho chlapa chytit,“ odsekl Nick.

„Jsem si jistá, že ví, co dělá.“

Zavrčel. „Škoda, že jsem tu dneska večer nebyl. Velmi rád bych toho chlapa chytil v akci.“

Já jsem cítila naprostý opak, ale zůstala jsem zticha. Přát si, aby tu byl, bylo hloupé. Nebezpečný a potenciálně ozbrojený kriminálník tu byl před chvílí. Byla jsem ráda, že tu Nick nebyl.

Dva pokusy o vloupání jen měsíc od sebe nemohou být náhoda. Někdo si vybral můj dům. Možná si vybrali za cíl mě. Kdo ví, co se mohlo stát, kdybych tam byla?

„Co jsi našel?“ zeptal se Nicka Mila, když jsme došli k jeho autu.

„Nic. Přední dveře byly otevřené, když jsem přišel. Ať se tu vloupal kdokoli, byl už dávno pryč, když jsem dorazil,“ řekl Milo.

„Zkontroloval jsi okolí?“ zeptal se Nick.

„Jo. Stopy ve sněhu vedly kolem domu a pak jižně do lesa. Nešel se po nich dál. Jess je na cestě. Možná tam bude chtít jít. Asi počká, než se rozední,“ řekl Milo.

„Kurva,“ zasyčel Nick. „Půjdu s vámi, chlapi, až to půjdete zkontrolovat.“

„Jasně, Nicku.“

„Prošel jsi dům?“

Milo přikývl. „To jsem udělal jako první. Je to čisté.“

„Emmy, běž a vypni tu věc.“

Použila jsem svůj telefon, abych ztišila alarm.

„Pojď. Půjdeme dovnitř, než nastydneš,“ řekl Nick, popadl mě za ruku a vedl mě ke schodům.

Vůbec nic nebylo jako to první vloupání. Ať už se dovnitř dostal kdokoli, nebyl opatrný a tichý. Klika hlavních dveří byla rozbitá a jen tak visela. Můj stůl v hale byl překlopený. U vchodu a nahoru po schodech byl roznesený sníh.

„To mě poser,“ zamumlal Nick. „To jsou tvé stopy, Milo, nebo už tu byly?“

„Ty nejsou moje.“ Milo vytáhl svůj telefon. „Než se dostanete dál, udělám pár fotek.“

„Bojím se,“ řekla jsem Nickovi, zatímco Milo pracoval.

„Mám tě,“ slíbil a držel si mě u sebe.

O hodinu později jsem byla zpátky v až příliš známé pozici: přitulená k Nickovi na gauči, zatímco mě Jess informoval o tom vloupání.

„Omlouvám se, Emmeline. Kéž bych chytil toho chlapa už poprvé. Vůbec se mi nelíbí, že jsme tu znovu,“ řekl Jess.

„Není to tvoje vina,“ řekla jsem.

„Teď máme alespoň nějaké stopy,“ řekl. „Otisky stop, které Milo našel ve sněhu vedly mezi stromy. Buď nenechal žádné stopy přicházející k domu nebo jsme je ještě nenašli. Víc budeme vědět ráno. Až se rozední, půjdeme to tam prozkoumat.“

„Půjdu s vámi,“ řekl Nick.

„Dobře.“ Jess přikývl.

„Myslíš, že je to ten stejný člověk jako poprvé?“ zeptala jsem se.

„Nejspíš ano. Alarm ho neodradil, což mi říká, že věděl, že se spustí, když otevře dveře. A neztrácel čas. Stopy nahoru vypadají, jako by bral schody po dvou, přišel a odešel. Jako by přesně věděl, kam míří.“

„Má ložnice je nahoře. Myslíš, že šel za mnou?“

Nick musel myslet na to samé, protože mě chytil tak pevně za ruku, až to bolelo.

„Nevím,“ řekl Jess. „Možná, že tam čekal šperky nebo cennosti. Mohlo jít i o tebe. Tak či tak, nezůstávej tu samotná, dokud nezjistíme, co se děje.“

„Neboj se. Už je u mě týdny. A tam taky nějakou dobu zůstane,“ řekl Nick.

„Myslíš, že by to mohl být nějaký stalker? Jsem v nebezpečí?“ zeptala jsem se Jesse.

„Tím si nemůžeme být jistí,“ řekl. „Všimla sis poslední dobou něčeho divného? Něčeho, z čeho jsi měla nepříjemný pocit?“

„Ne,“ řekla jsem. „Všechno bylo normální.“

„Dobře. Pochybuju, že tě někdo sleduje. Kdyby to tak bylo, věděl by, že tu dneska večer nebudeš. Můj odhad je, že ten člověk viděl, že tu nemáš auto a myslel si, že se rychle obohatí. Jak říkám, buď vnímavá. Dávej pozor na lidi kolem sebe.“

„Dobře.“

„Už tu nikdy sama nepůjdeš, Emmy,“ řekl Nick. „Jestli potřebuješ oblečení nebo cokoli, počkáš na mě a půjdu s tebou.“

Přikývla jsem.

„Musím se vrátit zpátky na farmu. Pak znovu přijedu. Zůstanete tady nebo pojedete k Nickovi?“

„Ke mně,“ řekl Nick.

„Vyrazíme v sedm?“ zeptal se ho Jess.

„Budu tady.“

Nick a já jsme jeli zpátky k němu, ale o spánku nebyla řeč. Oba jsme si dali několik šálků kávy, než mě odvezl do práce.

Bylo to to nejhorší pondělí v historii.

Byla jsem vyčerpaná. Zápolila jsem s tím, abych dávala pozor. Všude, kam jsem šla, tam jsem se ohlížela přes rameno. Jestli Jess brzy nenajde toho člověka, co se mi vloupal do domu, zešílím z toho.

Ve chvíli, kdy děti opustily budovu, jsem psala Nickovi, aby přijel a vyzvedl mě. I když Jess řekl, že nejspíš nejsem v nebezpečí, myšlenka, že zůstanu ve třídě sama, mě děsila.

S naloženou pizzou jsme se stavili u mě, abych si zabalila oblečení na několik týdnů. Ve chvíli, kdy dojedeme k Nickovi domů, si vezmu kalhoty na jógu, sním polovinu pizzy s paprikovým salámem a půjdu do postele.

„Nemůžu uvěřit, že jste nic nenašli,“ řekla jsem a hodila kopku svetrů do kufru.

„Já taky ne,“ řekl. Cestou k němu mi řekl, že on, Jess a Milo sledovali stopy mezi stromy, ale když zamířily zpátky k cestě, ztratili je.

Ramena mi klesla. „Co teď?“

„Jess vytáhne záznamy z kamer na semaforech z Main Street. V tu danou hodinu. Jestli ten chlap projel zpátky městem, možná budeme schopní identifikovat poznávací značku.“

Hodila jsem na postel několikery kalhoty. „To je tak frustrující!“

„Já vím,“ řekl Nick a objal mě. „Ale my je chytíme. Zítra kolem domu rozmístíme bezpečnostní kamery. Jestli nás záznamy z kamer na semaforech nikam nezavedou, doufejme, že ten chlap bude dost hloupý na to, aby se vrátil.“

„Co když to jsou jiní lidé? Nemáme tušení!“ brečela jsem mu do hrudi.

„Už se kvůli tomu dneska nestrachuj, dobře?“ zeptal se. „Oba jsme unavení. Půjdeme domů, dáme si večeři a dopřejeme si trochu zatraceného spánku. Zítra se po práci setkám s Jessem a začneme dávat dohromady další kroky.“

Zafuněla jsem. Měl pravdu. Dneska se stejně nic nevyřeší a byla jsem příliš unavená, abych něco vymýšlela.

„Sbalila sis ty šedé šaty?“ zašeptal mi do vlasů.

Zvedla jsem hlavu, abych se mu podívala do oříškových očí. Dneska v nich měl víc hnědých skvrn než zelených.

„I ty nóbl zelené, abys mě mohl vzít na večeři do The Black Bull. Myslím, že se ti budou líbit. Nemůžu pod nimi mít ani spodní prádlo.“

„Změna plánů, ženo. Domů. Sex. Pizza. Spánek. Zítra po schůzce s Jessem jdeme do The Black Bull.“

Po páteři mi přeběhlo zachvění, když jsem šla zpátky do šatny. Už jsem nebyla tak unavená.

Sex s Nickem nezklamal. Vždycky se o mě postaral, obvykle víc než jednou. Rád mě udělal pusou. Když jsem ho vzala do pusy já, ujistil se, že mi mou snahu oplatí.

A že měl můj muž výdrž. Mohl pořád, odtud jeho schopnost vydolovat ze mě každou noc mnohonásobný orgasmus.

S úsměvem na tváři jsem dokončila balení a poslala Nicka s mými kufry do auta, zatímco jsem si v kuchyni procházela poštu.

„Emmy, čekáš společnost?“ zavolal Nick.

„Ne. Proč?“

„Po tvé příjezdové cestě jedou dvě černé Escalade.“

„Cože?“ zalapala jsem po dechu a běžela k předním dveřím. Z první SUV vystoupila moje matka a Alesso. Z druhého vystoupila její asistentka a osobní kuchař.

„Dneska ne,“ zamumlala jsem a zavřela oči.

„Beru to tak, že je znáš?“ zeptal se Nick.

„To je moje máma a její svita.“ Stáli jsme spolu u dveří a sledovali, jak si skupina razí cestu po kamenných schodech.

„Emmeline, drahoušku! Překvapení!“ řekla moje matka a objala mě.

„Ahoj mami,“ řekla jsem a objala ji taky. I když byla její návštěva šok, bylo hezké mít ji tu po tak zjitřeném dni. „Co tady děláš?“

„Nudili jsme se a chyběla jsi mi. Když jsme se minulý týden bavily, zněla jsi tak uvolněně. Myslela jsem, že tě navštívíme a trochu ti načechráme peří. Tohle je můj zeť?“ zeptala se, nechala mě být a zamířila přímo do Nickova prostoru, aby ho objala a políbila na obě tváře.

„Nick Slater,“ řekl.

„Ráda tě poznávám, Nicku Slatere. Jsem Collette Austinová,“ řekla. „Tohle je můj snoubenec, Alesso Nespola.“

„Snoubenec?“ zeptala jsem se v šoku. To, že moje matka souhlasila po patnácti společných letech, že si Alessa vezme, byla novinka. Hodná časopisu Page Six.

„Oh, ano. Konečně jsme se rozhodli se vzít. Což byl další důvod naší návštěvy. Musíme to oslavit!“

„Gratuluji, mami!“ znovu jsem ji objala a pak jsem se otočila k Alessovi. „Jsem tak ráda!“ řekla jsem, když jsme se objali.

Alesso byl o pár let mladší než moje matka. Černé vlasy měl sem tam propletené šedivými, a olivová pokožka na jeho pěkné tváři měla několik vrásek od smíchu. Udržoval se v dobré formě, ale nebyl nijak nabušený. Byl to mámin stříbrný lišák.

„Já taky,“ řekl a pevně mě stiskl. „Promiň, že jsme sem tak vtrhli, bella.“

„Vždycky jste vítaní. Ráda vás oba vidím.“

Nick a Alesso se pozdravili a představila jsem mu máminu asistentku Frannie a šéfkuchaře Samuela.

Ti dva jsou s mou matkou už roky, dlouho předtím, než se přestěhovala do Itálie. Frannie a Samuel byli svoji, ale neměli děti a byli mi tím nejbližším k tetě a strýčkovi. Když se moje matka rozhodla přestěhovat k Alessovi, nepřekvapilo mě, když ji za Atlantik doprovodili.

„Někam jedeš?“ zeptala se máma, když spatřila mé kufry.

Udělala jsem obličej. Znepokojovalo mě, že bych jim oběma měla vykládat o těch vloupáních. To první jsem letmo zmínilo při našich obvyklých telefonátech a věděla jsem, že by máma nebyla ráda, kdybych jí to neřekla.

„Pojďte do obýváku,“ řekla jsem. „Máme tady takovou zvláštní situaci.“

Po krátkém seznámení s mým problémem, několika zalapáních po dechu a tisíci otázkách, jsme odjeli z mého domu a všichni zamířili k Nickovi.

„Drahoušku, tohle je krásné místo. Je tak útulné,“ řekla máma, když procházela Nickovým obývákem. Nick, Alesso, Frannie a Samuel byli v kuchyni, smáli se a povídali si, zatímco všichni dohlíželi na upečení jedné pizzy.

„Taky si myslím,“ řekla jsem. „Jsi si jistá, že tu s námi nezůstanete?“

„Ne. Ne. Ne,“ řekla. „Nebudeme vás zatěžovat. Frannie našla na týden úžasnou rustikální horskou chatu a Samuel nepřestal mluvit o svém experimentování s montanskými bizony a pstruhy. Všechno je rozhodnuto.“

„Dobře. Jestli budu moct, najdu za sebe náhradu na konec týdne.“

„Ne, to teda nenajdeš!“ zafuněla. „Půjdeš do práce a budeš formovat budoucí generace. O nás se neboj. Frannie naplánovala aktivity, které nás zaměstnají na celý týden, kdy ty budeš učit. Můžete se k nám s Nickem připojit na večeře a pak můžeme o víkendu podniknout něco společně.“

„Díky. To zní skvěle,“ řekla jsem, vděčná, že máma mou učitelskou kariéru tak podporovala.

„To je krásná fotka,“ řekla, zvedla fotku mě a Nicka z Las Vegas.

Někdy mezi mou první návštěvou a návratem z Itálie našel Nick rámeček a ta fotka teď byla uprostřed jeho poličky.

„Ta ale není z nedávné doby,“ řekla máma.

„Ne. Není.“

Věnovala mi vědoucí úsměv a pokračovala ve slídění. „Mám obavy, Emmeline. Nelíbí se mi, že máš takové problémy. Neměla bych zavolat tvému otci? I přes všechny jeho chyby nám vždycky zajistil bezpečí. Pamatuješ si na toho strašného bodyguarda, kterého jsme měli, když jsi končila vysokou? Jak že se to jmenoval?“

„Dale. A ne, nechci do toho tahat otce. Rozhodla jsem se, když jsem se sem přistěhovala, že už mě nikdo nebude pronásledovat. Chci žít normální život. Navíc potřebuju čas, než s otcem dokážu znovu promluvit. Když zjistil, že jsem se Loganem rozešla, řekl mi určité nevhodné věci.“

„To mě mrzí, drahoušku. Kéž by mě to překvapovalo.“ Zamračila se. „Mluvila jsi s ním v poslední době?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, ale před pár dny jsem se bavila se Steffie.“

Očima přelétla ke mně. „Slyšela jsem, že Alesso a já nejsme jediní zasnoubení.“

„Nebyla jsem si jistá, jestli jsi to slyšela.“

„Dneska ráno mi volal tvůj bratr a řekl mi tu novinku.“

„Promiň, mami. Měla jsem ti to říct.“

Natáhla se a poplácala mě po ruce. „Neomlouvej se. Tvůj otec a já jsme skončili už před mnoha lety. Jsem ráda, že si někoho našel, i když je trochu coura.“

„Mluvíš tu o mé budoucí maceše,“ popíchla jsem ji. „Uf. Nikdy jsem si neuměla představit, že bych tohle řekla o své spolužačce z vysoké.“

Obě jsme se zasmály.

„Pojďme se bavit o něčem normálnějším,“ řekla jsem. „Mám z tebe a Alessa radost.“

„Díky, drahoušku. Já taky.“ Usmála se. „Je čas. Roky boje a konečně jsem se zvládla rozvést s tvým otcem, a Alesso ani tak neztratil odvahu. Byl po mém boku a já ho moc miluju.“

„Je to dobrý chlap.“

„Ten nejlepší.“ Objala mě a já jsem jí položila hlavu na rameno.

„Jsem ráda, že jsi tady, mami.“ Usmála jsem se, když mě nechtěla pustit. Její objetí a Nickův smích linoucí se z kuchyně dělaly zázraky s mou myslí.

O několik hodin později jsme se rozloučili na verandě. Cítila jsem za zády Nickovo teplo a ve vteřině, kdy mi prsty zajel pod lem svetru, začal mi kreslit kruhy na boku.

„Nahoru, Emmy.“ Dvě slova a byl jsem nažhavená.

Spěšně jsme vyrazili dovnitř a do jeho ložnice. Mé oblečení létalo vzduchem, jak jsem spěchala, abych se svlékla první, abych mohla sledovat Nicka.

Milovala jsem způsob, jak si strhnul tričko, popadl ho za krkem a stáhl si ho z těla. V tom plavném pohybu se mu zavlnily všechny svaly na pažích a břiše. Když si odepnul pásek, jeho džíny klesly přesně na správné místo, dokonale přilnuly k jeho vysekaným bokům. Tím mě rajcoval.

Ale nejlepší část byl způsob, jak si zahákl prsty za lem svých boxerek a pomalu si je stahoval. To bylo neskutečné mučení.

Zadržela jsem dech, když stahoval černou elastickou látku níž a níž, odhaloval své tlusté péro centimetr po centimetru. Když konečně vyskočilo, prakticky jsem slintala.

„Na záda, Emmy. Roztáhni nohy do široka.“

Celé tělo už mě bolelo v touze po doteku. Chladná bavlna na zádech ani trochu neutišila oheň v mé krvi.

Potřebovala jsem Nicka. Mé tělo ho potřebovalo jako vodu.

Když měl kondom na místě, klekl si na postel. Ruku měl na péru a pomalu si ho hladil. Když jsem ho tak viděla, skoro jsem se udělala. Chtěla jsem se pod ním svíjet.

Zatímco se jednou rukou hladil, druhou mě lehce pohladil prsty po kůži. Pak nahoru po těle, přes pupík ke klíční kosti. Dvakrát obkroužil má prsa, opatrně se vyhnul bradavkám.

Vrtěla jsem se, chtěla jsem víc. Když mi prsty konečně přejel přes bradavku, ostře jsem se nadechla a zavzdychala.

„Trpělivost,“ zašeptal Nick.

Jeho prsty znovu začaly cestovat, tentokrát dolů po žebrech, polechtaly mě na boku. Zavřela jsem oči, užívala si tu husí kůži, kterou zanechával, když se dostal k mé kyčli.

S přesně správným množstvím tlaku Nickův prst sjel níž a začal kroužit kolem mého klitorisu. Tělem mi projelo horko, jak jsem se poprvé udělala. Vykřikla jsem a ten zvuk naplnil místnosti.

„Kruci, Emmy. To je tak rajcovní,“ řekl Nick. „Miluju, když křičíš.“

Hlavu jsem měla přitisknutou zpátky na posteli a oči jsem měla zavřené, když mi každý kousek těla vibroval. Zrovna když jsem začala sestupovat z výšin, Nick mě chytil zespoda za kolena, přitáhl si mé boky k jeho a zabořil se do mě.

Druhý orgasmus byl dlouhý a tvrdý, když do mě Nick bušil v ustáleném rytmu. Znovu a znovu se jeho boky pohybovaly jako písty, dokud nezměnil pozici. Najednou mi zvedl nohy nahoru a dal si je přes ramena, nový úhel mu dovolil zabořit se tak hluboko do mého těla, jak to šlo.

„Ó Bože, Nicku,“ zalapala jsem po dechu, když se mi boky přitiskl k zadku.

Pak začal znovu přirážet. Netrvalo dlouho a udělali jsme se spolu. Můj orgasmus nebyl tvrdý a dlouhý jako ten předtím, ale i tak jsem byla vláčná.

Jemně mi položil jednu nohu a pak druhou, nepřerušil naše spojení a přitiskl mi svou hruď na mou. Pot našich těl se smísil, jak jsme oba lapali po dechu a snažili se zklidnit bušící srdce.

Nick se uchechtl. „Zatraceně lepší konec dne než začátek.“

Zasmála jsem se. „Máš pravdu.“

Smát se s Nickem po žhavém sexu? Rozhodně lepší.

Položil mě na bok a postaral se o kondom, než se ke mně připojil v posteli.

„Tvoje máma se mi líbí,“ řekl mi Nick do vlasů. Jeho nahé tělo se přitisklo k mému. „Představoval jsem si ji jinak. Ne tak pevně nohama na zemi.“

„Vždycky taková nebyla. Ve městě hrála svou roli bohaté dědičky. Ale Alesso ji zklidnil.“

„Je to milý chlap. Naposledy jí řekl la mia vita, co to znamená?“ zeptal se.

„To italsky znamená ‚můj život.‘“

„A bella je ‚kráska‘?“

Přikývla jsem. Alesso mi začal říkat bella, když jsem byla teenager. I když to bylo divné, když mi matka představovala svého přítele, i když byla vdaná za mého otce, rychle jsem si na Alessa ve svém životě zvykla. Byl tak jiný než můj otec. Klidný. Trpělivý. Láskyplný. Nepřipustil, aby se máma nechala unést a bylo jasné, že ji hluboce miluje.

„Přesné oslovení,“ řekl Nick.

„On je trochu předpojatý, jelikož se tak moc podobám mámě.“

„Ne. Jen má oči.“

Usmála jsem se a více se mu uvolnila v objetí.

Připadalo mi to jako roky, kdy jsme byli v mém domě a řešili to vloupání. Mámina návštěva byla dokonale načasovaná. Mít ji tady mi pomohlo se na všechno dívat z jiného úhlu. Jestli chtěl někdo ukrást mé šperky nebo nóbl dědictví, co na tom záleželo? Měla jsem ve svém životě skvělé lidi a materiální věci nebyly tak důležité.

A s mým otcem měla pravdu. Vždycky se ujistil, že jsme v bezpečí. Možná nebyl tak špatný nápad mu zavolat a nechat si poradit.

„Nikdy jsem toho chlapa nepotkal, ale nedokážu si tvou mámu s tvým otcem představit,“ řekl Nick. „Ne po všem, co jsi mi o něm řekla.“

„Nikdy k sobě neseděli. Nepamatuju si, že by si někdy užívali společnost toho druhého. Myslím, že si ho vzala, protože měl ambice. Vím, že on si ji vzal kvůli prestiži jejího příjmení. Proč zůstali svoji, je záhadou.“

„Tak aspoň teď našla lepší polovičku,“ řekl.

„Mnohem lepší.“

„Jsem rád, že tu dnes mohli být. Škoda, že žijí tak daleko.“

„To ano. I když mi Frannie řekl, že máma a Alesso se tu rozhlížejí po potenciálním domě. Až se vezmou, jeho status imigranta se změní a nebudou muset trávit tolik času v Itálii.“

Vynechala jsem tu část konverzace, kde Frannie zmínila slovo „vnouče.“ Očividně máma a její svita uzavírali sázky, kdy otěhotním. I když by bylo fajn vídat mámu častěji, obešla bych se bez tlaku na plození potomků.

„Doufejme, že zítra nebude žádné drama,“ řekl Nick.

„Určitě. Musíme posunout naši návštěvu The Black Bull, ale aspoň můžeme zítra večer relaxovat. Samuel dělá velkou večeři, takže mi nebudeš muset vařit.“

„Rád ti vařím,“ řekl. „Ale jsem zvědavý, jak připraví toho pstruha. Nikdy jsem nedělal rybu.“

„No, až se to naučíš, můžeš k tomu přidat i lososa. Je můj oblíbený.“

„Cokoli, po čem tvé srdce touží, moje sladká Emmy.“

Ty. Jen ty.

Další spontánní a nestřežená myšlenka na Nicka. I když budu muset přijít na to, jak je zastavit, minimálně jsou všechny pravdivé.