TBC - 24. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Lexi

Váhala jsem, jestli mám jít na Ryanovo pracoviště a obtěžovat ho, i když Grace zřejmě věděla, co dělá, když trvala na tom, abych se nechala odvést bodyguardy do nemocnice a hned potom za Ryanem.

Dozvědět se, že jsem těhotná, bylo pro mě překvapením. I když mi bylo špatně a určitá jídla ve mně vyvolávala potřebu zvracet, zatímco jiná vyvolávala chuť na jídlo, a začala jsem spát víc než obvykle, nikdy jsem si to sama nespojila. Mohlo trvat ještě nějakou dobu, než bych na to přišla sama.

Co teď?

To byla myšlenka, která mi proběhla hlavou, jakmile mi lékař předal papír, na kterém bezpochyby stálo, že v břiše nosím dítě. Zpočátku jsem se cítila jen otupěle. Za chvíli mi bude devatenáct, a už budu mít dítě. Bylo to všechno tak zatraceně neskutečné, že jsem se málem štípla, abych se probrala.

Pak mi to znovu došlo, že budu mít dítě. Tehdy jsem trochu zpanikařila a doktor mě donutil, abych si na několik minut sedla, usrkla sklenici vody a kontrolovala svůj dech. Po panice přišla trocha vzrušení a nejistoty.

Když jsem viděla Ryanovu reakci na tu zprávu, nejistota se trochu vytratila a vzrušení se zvýšilo. Nemohla jsem se ubránit záchvatům smíchu, když jsme vybíhali z jeho kanceláře a jeho kolegové nadšeně hýkali a tleskali nám. Ryan prakticky celou cestu výtahem vibroval a držel mě těsně u sebe. Pak následovala cesta autem.

Jakmile jsme dorazili domů, nechal služky připravit hostinu, zatímco obvolával rodinu a přátele a oznamoval jim, že bude mít dítě. Nevěděla jsem, co vědí o jeho dohodách o náhradním mateřství, ale z odposlechů jsem poznala, že většina z nich byla překvapená, protože nevěděli, že se o dítě snaží. Snažil se mě přimět, abych si s některými z nich promluvila, ale odmítla jsem ho rázně, protože jsem se cítila nejistá.

Jeho přátelé, jeho rodina, nikdo z nich mě neznal. Teď, když tuhle zprávu tak zveřejnil, by se někteří z nich nejspíš přišli zeptat na podrobnosti a našli by mě tam. Nevěděla jsem, co si mám o jeho jednání myslet.

Co by jim řekl, až by přišli? Zmínil by se o smlouvě? Chystala jsem se mu zmizet ze života i po porodu?

Tyto a spousta dalších otázek se mi honily hlavou, ale v tu chvíli jsem žádnou z nich nevyslovila. Sedli jsme si s Edwardem k jídlu, a přestože nic neřekl, když mu Ryan řekl, že bude mít bratříčka nebo sestřičku, viděla jsem, jak mu vzrušením září oči.

Později jsme šli do jeho ložnice a sprchovali se každý zvlášť, přičemž já šla první, zatímco on si s Edwardem povídal s jedním ze svých kamarádů na velké obrazovce. Už dlouho jsem se nevracela do svého pokoje spát, protože teď už bylo v podstatě jasné, že budeme sdílet jednu postel. Počkala jsem, až hovor skončí a on opustí pokoj, než jsem vyšla z koupelny.

Našla jsem si nějaké jeho oblečení, abych se v něm mohla vyspat. Od té doby, co mě jednou přistihl, že je mám na sobě, trval na tom, abych si oblékla jeho oblečení, až půjdeme spát. Nevěděla jsem, co ho na tom přitahuje, protože jsem si myslela, že v nich vypadám směšně. Ale některé noci je ze mě strhl skoro hned, jak jsem si je oblékla, přitiskl mě k posteli a začal mě úchvatně obléhat. Lehla jsem si do postele, zalezla pod peřinu a čekala, až se Ryan objeví.

Zrovna se mi začínaly zavírat oči, když se otevřely dveře a vešel Ryan. Když mě uviděl zachumlanou pod peřinou, vrhl na mě vřelý úsměv a zvedl ruku, když viděl, že se snažím pohnout.

„Jen zůstaň v klidu, hned se vrátím, ano?“

Přikývla jsem, lehla si zpátky a sledovala ho, jak jde ke koupelně. Za pět minut byl venku, rychle se osušil a pak si natáhl oblečení na spaní. V krátkém okamžiku, kdy jsem ho viděla úplně nahého, mě trochu zahřála tvář. Přede mnou se zrovna nestyděl. Ale než ke mně přišel do postele, výtrysk touhy už opadl, protože jsem si stále dělala starosti.

Ryan vlezl pod peřinu, přisunul se ke mně, objal mě kolem ramen a přitáhl si mě, až jsme se k sobě přitiskli. Položila jsem jednu svou ruku na jeho s malým stiskem.

„Rád bych se s tebou dnes v noci pomiloval,“ řekl se smíchem. „Ale cítím se ze všeho toho vzrušení trochu unavený. Připomíná mi to ten rozruch, když se měl Edward narodit. Nemůžu uvěřit, že jsem na ten pocit skoro zapomněl.“

Kousla jsem se do rtu, když rty přitiskl na můj krk a držel mě v náručí.

„Tehdy jsi to taky prakticky oznámila celému světu?“ Zeptala jsem se jen trochu sarkasticky.

Zasmál se a já se zachvěla, když mi jeho dech ovanul krk. „Samozřejmě. Byla zde velká oslava s celou rodinou a nejspíš bude i tentokrát tady. Máma už ji určitě plánuje, obvolává všechny přátele a příbuzné…“

„Je to v pořádku?“ Zeptala jsem se a trochu se třásla strachy.

„Jak to myslíš?“

„No, nevěděla jsem, jak to chceš udělat, ale napadlo mě, že to bude dost velké tajemství, protože musím nakonec odejít. Ale to teď tak úplně nejde, když už jsi to všem řekl. Takže máš nějaký plán, nebo… co to přesně znamená?“

Zatajila jsem dech a čekala na jeho odpověď. Chtěla jsem, aby řekl něco, co by se mi líbilo. Třeba že smlouva je neplatná, že si mě nechá i po skončení smlouvy. Že budu součástí jeho života. Ale nechtěla jsem si dělat velké naděje, a tak jsem se připravila na zklamání.

„Chtěla bys tu zůstat i potom?“ zeptal se opatrně.

Zamrkala jsem a na okamžik mě odpověď ohromila. Bylo to náhlé a z ničeho nic, protože ačkoli jsme spolu docela dobře vycházeli, ani jeden z nás se přímo nezmínil o tom, že bych zůstala. Taky to byla jiná melodie, než jakou mi řekl, když jsme o smlouvě mluvili naposledy.

„Vážně?“ Vyhrkla jsem nedůvěřivě.

Zabručel. „Opravdu jsme se sblížili víc, než jsem si na začátku myslel. Nebyl to záměr, prostě… se to tak stalo. A uvědomil jsem si, že tě chci mít u sebe, Edward tě chce mít u sebe… takže není důvod, proč bys měla odcházet. Ledaže bys nechtěla zůstat?“

Jeho slova byla opatrná a já měla chuť mu vrazit facku. Jako bych chtěla odejít, kdyby mě chtěl! Zatahala jsem ho za ruce, aby mě pustil, a cítila jsem, jak se mi nehybně opírá o záda. Ignorovala jsem to, odstrčila jeho paže, abych se mohla otočit čelem k němu, a pak jsem si ruku stáhla zpátky kolem pasu, abych se na něj mohla podívat. Jeho výraz byl uzavřený a opatrný.

„Chci zůstat,“ řekla jsem upřímně. „Nebo si aspoň myslím, že už nechci odejít.“

Jeho výraz se vyjasnil do úlevy; pak se mu na čele objevila vráska.

„Proč ses mě tedy rovnou nezeptala? Nic jsem neřekl, protože jsem chtěl respektovat tvé hranice. I když jsme si o tomhle všem měli promluvit už mnohem dřív.“

Usmála jsem se a kousla se do rtu.

„Bylo by to… v pořádku?“ Váhavě jsem se zeptala.

„Určitě,“ ujistil mě. „Všechno bude v pořádku, uvidíš.“

„Co uděláme, když se budou lidé ptát?“ Předpokládali, že jsme ve vztahu, takže se ptali na obvyklé otázky, třeba jak jsme se seznámili, co se stalo potom…

Ryan se usmál a vůbec nevypadal ustaraně. „S tím si nedělej starosti. Můžeme přijít s něčím, co řekneme. Co se týče smlouvy, o té nikdo nemusí vědět. Vlastně ji můžu roztrhat, jestli chceš.“

Při tom návrhu se mi rozšířily oči. Bylo to příliš lákavé, než abych odolala.

„Roztrhej ji.“

Jeho úsměv se rozšířil, pak si mě přitáhl blíž a nechal mi na čele ústa, když mě objímal.

„Už jsem to udělal,“ přiznal měkkým hlasem.

Usnuli jsme v objetí a já se usmívala, když jsem usínala a snila o naší společné budoucnosti.