RK - 57. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

COLE

Když sleduji Todda Harrise, jak hází svůj čtvrtý touchdown v zápase, žíly mi pomalu naplní vztek.

Polovina lidí na tribuně šílí a dva hledači talentů z Duke’s Heart, které zahlédnu, si začnou zuřivě čmárat do poznámkových bloků.

Pumpuje pěstí do vzduchu a tančí, jako by už vyhrál. Ten parchant.

Do konce hry zbývají pouhé dvě minuty a oni získávají bod navíc za výkop, takže skóre je třicet ke dvaceti sedmi. Trenér Stalter vypadá, jako by se mu chtělo zvracet... dvě minuty nejsou moc času.

Je připraven přijmout porážku.

Já ne.

Obrana však nemůže za to, že prohráváme.

Je to vina útoku... konkrétně mě.

Můj pohled zabloudí k Izzymu – Sawyer.

Vůbec jsem neměl tušení. I když jsem to nejspíš měl tušit už minulý týden. Izzy nikdy nepatřil k těm, kteří by uprostřed zápasu padli na kolena a začali se modlit.

Hrudník se mi sevře. Viděla mě.

"Jsi připraven, chlape?" Dwight zamumlá.

Cortland si odfrkne. ""Člověče, nejdřív ukradne našemu QB /quarteback/ holku, pak nám ukradne šampionát. Možná bys měl vycouvat. Cole. Posrals to."

Zvedne se ve mně vlna odhodlání. "Ne. Seru na to."

Todd může píchat mou ex, vyfouknout mi nabídku od Duke’s Heart a vyhrát zápas ...

Ale jestli půjdu ke dnu ... tak to bude s pořádnou razancí.

Pro tenhle sport si vykrvácím své zatracené černé srdce.

Můj pohled se znovu stočí k Sawyer. Pro ni.

"Nevyjdeme z toho jako banda kundiček." Chytnu Dwighta za přední část helmy a prásknu tou svou o jeho. "Jsi se mnou?"

Zakření se. "Kurva jo!"

Tlesknu rukama. "Jdeme na to."

Začínáme zvolna pochodovat po hřišti. Mohu říct, že trenér hraje vyděšeného a posílá do hry jednoho hráče za druhým. Nevěří mi, že projdu, bojí se, že mě ta masa zadusí. Seru na to. Jsem Cole zatracený Covington a já jsem ta masa.

Pořád nám zbývá půlka hřiště a pohled na tabuli mi připomene, že do konce zápasu zbývá necelá minuta.

Necelá minuta do konce mé středoškolské fotbalové kariéry. Nehodlám odejít jako pitomec.

Očima najdu Izzyho, který opět klečí na kolenou, a musím se usmát.

Modli se dál, Pánbíčkářko, ale já to zvládnu.

Nevšímám si hry, kterou náš centr právě zahájil z postranní čáry, zahájím svou vlastní. Dwight dokonale rozehrává svou šikmou přihrávku, aniž by přerušil krok, a moje přihrávka mu padá přímo do rukou. Míří směrem ke koncové zóně, ale jejich obránce je bleskurychlý a podaří se mu ho po devíti yardové čáře sundat.

Slyším, jak trenér křičí o oddechový čas, náš poslední, a podívám se, kolik času zbývá.

Deset vteřin. Jedna hra.

Všechno nebo nic.

Jdeme k postranní čáře a trenér dojde ke mně.

"Už takovou pitomost nedělej, Covingtone. A netlač na mě. Duke’s Heart tě bez mého doporučení nevezme. Vyjádřil jsem se jasně?"

Kurva. "Jo, trenére. Naprosto jasně."

Znázorní nám schéma hry a pošle nás zpět na hřiště. Nebude to kurva fungovat. Vím, že ne. Celý večer jsem sledoval jejich obránce a jsou chytří. Pokud se budu řídit trenérovou hrou, prohrajeme.

A já kurva neprohraji.

"Pojďte ke mně." Jakmile se vrátíme na hřiště, svolám útok... neobvyklý krok po time-outu. Jejich zmatek vystřídá obava, když zahlásím novou hru.

"Zamířit vpravo, pak bleskově na jednoho."

"Cole, to není to, co kouč -"

"Zamířit vpravo, pak bleskově na jednoho. Rozumíš, Dwighte?"

Rozhlédne se kolem a pak na mě. "Rozumíme, chlape."

Podívám se každému hráči do očí, než se zeptám: "Jste se mnou?"

Jejich souhlasné zavrčení je přesně to, co jsem čekal, že uslyším.

"Celá naše sezóna se odvíjí od této hry, kluci. Pojďme si užit trochu zábavy."

Nikdy v životě jsem si nebyl ničím jistější.

Kromě ní.

Můj tým vybíhá na čáru rozehrávky a já se řadím do formace útoku, sám v pozadí. Sleduji, jak se jejich obránci a linebackeři přesouvají, když už vědí, že budeme přihrávat. V dálce slyším řvát trenéra, ale ignoruji to. Došel nám time-out, takže to nemůže zastavit.

Ten chlap se potřebuje uklidnit.

"Připravit. Pozor,“ zvolám a můj hlas se přenese přes hluk davu. Dupnu nohou a pošlu Dwighta do pohybu. Právě když mine levého obránce, zvolám: „Teď.“

Obrana je zaskočena, když se míč dostane přímo k Dwightovi, který vyrazí k pravému konci čáry. Dívám se a čekám ... nejdelší tři vteřiny mého života. Když vidím, jak linebackeři a obránci zaberou a všichni zamíří na pravou stranu hřiště, vyrážím doleva, jak nejrychleji dokážu běžet.

Nikdo z obránců mi nevěnuje pozornost. Všichni se soustředí na zastavení Dwighta. Jsem tři metry od koncové zóny, když se otočím, právě včas, abych viděl, jak se Dwight otáčí a hází míč ze všech sil.

Hod je vysoký a dál přede mnou, než jsem čekal. Překonám ještě 2 metry, pak se vymrštím co nejdál a co nejvýš, aniž bych z míče spustil oči. Míč dopadá na mé ruce s větší silou, než jsem čekal, ale ty se kolem něj zavřou a já si míč přitáhnu právě ve chvíli, kdy se rameny dotknu země. Slyším, jak dav šílí, a bzučák signalizuje konec hry.

Rozhodčí, který je mi nejblíže, zvedne ruce a naznačí touchdown. Vyskočím a mrštím míčem, jako by to byla moje mrcha. "Kurva jo!"

To mě poser. My to kurva dokázali.

Dav vtrhne na hřiště a o pár vteřin později se na mě vrhne celý můj tým.

Ale i když jsem nadšený z našeho zaslouženého vítězství, je jen jedna tvář, kterou chci teď vidět.

Zaměřím se na maskota, který právě provádí taneček, čímž ještě víc rozproudí dav.

Možná si Sawyer nezasloužím ... ale chci ji.

Celou.

Žádné zdi. Žádné mantinely. Žádné ochranné sítě.

Žádná hloupá smlouva ani sázka.

Jen my.

Tentokrát doopravdy.