RK - 36. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

COLE

 

Jsem si jistý, že tohle je poprvé, kdy holka odmítla značkovou kabelku.

 

"Nechceš ji," zopakuji.

 

Sakra. Bianca mi řekla, že se jí bude líbit.

 

Bez toho, aby se mi to obtěžovala vyjasnit nebo zavřela skříňku, projde kolem mě. "Musím do třídy."

 

Ohromeně se podívám na Oakleyho. "Ona ji nechce."

 

Oakley pokrčí rameny. "Co ti mám říct, chlape? Holky jsou hloupé."

 

Ano, ale ne tahle holka. Něco se děje.

 

Než ji doženu, je chodba téměř prázdna. "Musíme si promluvit."

 

"Mluvením myslíš, že se rozčílíš, jako jsi to udělal v sobotu?"

 

"Proto nechceš tu kabelku?"

 

Asi jsem na ni mohl být milejší, ale ona se mě chystala odmítnout– což by z ní udělalo pokrytce, protože oba víme, že mě tajně chce.

 

Sawyer je spousta věcí, ale lhářka mezi ně nepatří.

 

A kdyby přestala být tvrdohlavá a nesnažila se mi vzdorovat ... užili bychom si po dobu trvání sázky mnohem více zábavy.

 

Zavrtí hlavou. "Na tohle nemám čas, Cole. Jdu pozdě do třídy."

 

"Je to hodina. Nic důležitého se tam neděje.“

 

Podívá se na mě, jako bych byl hloupý. "Hmm, docházka je důležitá."

 

Tuhle sračku si může vyřešit později. Moje nevyřízené účty s ní mají přednost.

 

Odmítám ne jako odpověď, chytnu ji za loket a vedu do prázdné třídy.

 

Pak se postavím před dveře a zabráním jí v odchodu.

 

Vydá podrážděný zvuk. "Nemám čas na tvoje hr -"

 

"Co je špatného na té kabelce?"

 

"Nic. Je krásná."

 

"Tak proč ji nechceš?"

 

Povytáhne si batoh na rameno a zasténá. "Opravdu o tom nechci mluvit, ano?"

 

"Tak to máš na hovno."

 

Zafuní a je na mě čím dál tím víc naštvaná. "Podívej, oceňuji to gesto, bylo to od tebe opravdu milé -"

 

"Tak v čem je probl -"

 

"Nejsem Casey," zařve. "Nemám peníze, nejsem hubená, nejsem -"

 

"Co tím chceš říct?"

 

Při hraní fotbalu jsem dostal spoustu ran do hlavy, ale ne tolik, abych byl úplně mimo.

 

Palcem se praští do hrudi. "Jde mi o to, že jsem v pořádku s tím, že nejsem ani jedna z těch věcí ... ale je zřejmé, že ty nejsi."

 

Nejsem si jistý, jak ji k tomu závěru přivedl můj dárek k narozeninám.

 

"Je to zasraná kabelka."

 

"Nejde jen o tu zasranou kabelku," namítne. "Jde tu o mnohem víc. Jde o to... já nejsem ony. A nezáleží na tom, kolik sraček naúčtuješ na tátovu kreditku v naději, že ze mě uděláš trendovou a populární, abych zapadla a bylo to pro tebe jednodušší... nebude to fungovat.“

 

Její slova bodají.

 

Neměli by, ale je to tak.

 

"Myslíš si, že jsem to udělal proto?"

 

Roztřeseně se nadechne. "Proč bys to jinak dělal?"

 

Řeknu jí upřímnou pravdu. "Protože jedna zlomyslná mrcha zničila něco tvého ... a já to chtěl napravit."

 

Její oči zesklovatí. "Proč?"

 

"Nevím," odpovím frustrovaně. "Protože se mi kurva chtělo, jasný?"

 

"Coltone," naléhá.

 

"Casey ti kvůli mně zničila tvou sračku," zavrčím. "Kdyby to byl někdo jiný, s kým vyjebala, bylo by mi to jedno, ale nebylo to tak. Byla jsi to ty ... a s tím mám problém."

 

Těžce polkne. "Proč je to probl -"

 

Nestihne dokončit svou větu... protože narazím svými ústy do jejích.

 

Na rozdíl od našeho posledního polibku není tenhle určen k tomu, aby ji škádlil a vysmíval se jí.

 

Tenhle je tělesný, nespoutaný. Jako vybuchující bomba.

 

Olíznu kraj jejích rtů a vybídnu ji, aby mi je otevřela.

 

Ve chvíli, kdy to udělá, vklouznu jazykem dovnitř a roztrhám její pitomou smlouvu na kusy.

 

Nenasytně prozkoumávám každý centimetr jejích horkých úst jako blázen. Chutná jako nevinnost a oheň ... opojná kombinace, pokud vůbec nějaká existuje.

 

Možná si nepamatuji náš první polibek ... ale na tenhle určitě nikdy nezapomenu.

 

Sjíždím rukama po jejích zádech a pevně jí stisknu baculatý zadeček.

 

"Proto," zachraptím jí do pusy, než se odtáhnu.

 

"Ach." Pousměje se. "To je docela dobrý důvod."

 

Zvednu obočí. "Docela dobrý?" Nakloním se k ní. "Seru na to, umím to líp -"

 

Přiloží mi prst na rty a zastaví mě. "Ne tak rychle. I když ta chvíle byla hezká... taky to všechno zkomplikovalo.“

 

"Jak?"

 

Znovu se na mě podívá pohledem Jsi idiot. "Chodíme spolu naoko, pama -"

 

"Je to tak?"

 

To ona teď vypadá zmateně. "Co je tak?"

 

"Že chodíme spolu naoko."

 

Není možné, aby neuznala, že nás to k sobě táhne.

 

Pokud jde o mě, hranice jsou už tak dost rozmazané, neměli bychom určovat, co je skutečné a co ne.

 

Nebo bychom možná měli.

 

"Nevím, co tím myslíš."

 

"Chodíme spolu naoko?" Opakuji.

 

Zamrká. "To je chyták?"

 

"Kdybych ti řekl, že je to skutečné ... že chci, aby to mezi námi bylo skutečné... co bys řekla?"

 

Vypadá nesvá. "Já neroz... to je to, co chceš říct? Že je to skutečné?"

 

Jedinou věc, kterou mě kdy otec naučil, bylo, že nikdy neukaž více než tvoje protistrana.

 

Nechci si se Sawyer hrát, ale potřebuju vědět, co se jí honí hlavou.

 

Zjistit, zda je připravena prozkoumat vody jako já.

 

"Ne. Ale kdyby bylo ... jaká by byla tvá odpověď? “

 

Vydechne a udělá pár kroků zpět. "Netuš -"

 

"Nechoď na mě s kecama, Pánbíčkářko."

 

Nozdry jí vzplanou. "Dobře, fajn. Kdybys mi řekl, že chceš, abychom spolu chodili doopravdy, asi bych ti řekla..." Zvedne pohled k mému. "Že bych potřebovala víc času na rozmyšlenou."

 

Neříká ne, ale není to ani ano.

 

Zakřením se a palcem ji sleduji rty. "Přijdeš pozdě na hodinu."