pondělí 6. prosince 2021

RK - 35. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

SAWYER

90 kilo.

Váha musí být poškozena, protože není možné, abych za čtyři dny zhubla 2 kila.

Zapátrám v hlavě a provedu rychlou inventuru svého víkendu.

Ve čtvrtek se Cole objevil na večeři a já jsem pracovala na eseji.

V pátek jsem předala Coleovi smlouvu a šla jsem v přestrojení za Izzyho.

V sobotu jsem si nechala udělat tetování s příměsí Coleova dramatu.

V neděli jsem šla do kostela, na zkoušku sboru a učila se.

Tehdy mi to dojde. Adderall.

Luis mi říkal, že po něm lidé hubnou, ale já si myslela, že jsem tak tlustá, že budu vůči tomuto malému vedlejšímu účinku imunní.

Když o tom tak přemýšlím, v poslední době jsem neměla moc chuť k jídlu.

Nedokázala jsem sníst ani celý kousek narozeninového dortu.

Podívám se do zrcadla. Nemůžu říct, že bych se kvůli tomu zlobila.

S pocitem, že mě vesmír možná trestá, skočím znovu na váhu, abych se ujistila, že to není náhoda.

Projede mnou příval štěstí, když ukáže stejnou váhu.

Naposledy jsem měla pod 90 kilo, když jsem měla celé dva týdny chřipku.

Samozřejmě, jakmile jsem se uzdravila a začala jíst, všechno jsem nabrala zpátky, a ještě něco navíc.

Vyhrabu z tašky Adderall a dám si jeden do pusy.

Dneska jsem si ho neplánovala vzít, když jsem se včera tolik učila, ale proč ne? Co se mě týče, je to zázračný lék.

Nejenže mi pomáhá lépe se učit a dodává mi energii. Díky němu i zhubnu. Nakonec jsem přišla na řešení.

Prakticky skáču po schodech.

"Tady má někdo dobrou náladu," poznamená táta, když mě uvidí.

Jenže stejně tak se moje dobrá nálada rozplyne.

Nedokážu se na něj podívat, aniž bych si v hlavě pořád dokola nepřehrávala to, co řekl Coleovi.

Ignoruji ho a zamířím ke vchodovým dveřím.

"Snídani máš na stole," zavolá na mě máma.

"Promiň, někomu jsem řekla, že mu před školou dám své studijní poznámky. Zastavím se někde po cestě a něco si koupím."

***

Od našeho rozhovoru – nebo spíš ne-rozhovoru – v tetovacím salonu jsem s Colem nemluvila.

Jedna moje malá část doufala, že mi napíše, ale v hloubi duše jsem to dobře věděla.

Cole není ten typ, který by se omlouval.

Zřejmě také není ten typ, který by čekal na školním parkovišti na svou falešnou přítelkyni.

Nesnáším, že jsou věci mezi námi divné.

Skoro stejně jako nesnáším Oakleyho, že nás vyrušil.

Řekla bych Coleovi pravdu.

Možná to ale byl boží zásah, že jsem to neudělala, vzhledem k jeho horkokrevnému chování.

Nechci se vystavit tomu, aby mi zase někdo ublížil.

Vzhledem k jeho ne zrovna hvězdným počinům existuje reálná možnost, že pokud přiznám, že ke Coleovi něco cítím, využije toho ve svůj prospěch, aby sázku vyhrál.

A pak mi dá kopačky hned, jak to skončí.

Nevím, jestli dokážu unést takovou bolest.

"Proč jsou kluci tak hloupí?" Zareptám, když se vydám ke své skříňce.

Oakley se rozhlédne. "Je to řečnická otázka?"

"Ano… ne. Já nevím,“ vyštěknu.

Jeho modré oči se rozšíří. "Někdo se veze na červené vlně."

"Co?"

"Krámy."

Jako by mluvil jiným jazykem. "Sakra. Mluv anglicky, Oakley.“

"Máš menstruaci!" zařve.

Všichni v doslechu se zastaví, aby se na nás podívali.

"To jsi nemohl použít výraz měsíčky nebo že jsem to dostala jako normální člověk?" Zasyčím, když dojdeme k mé skříňce.

"Byly další na mém seznamu." Opře se o skříňku vedle mé. "Ale abych odpověděl na tvou otázku, nejsme hloupí. Naše mozky jsou jen naplněné menším množstvím sraček než ty vaše.“

Otáčím kombinací na své skříňce. "Kdyby byly vaše mozky naplněné menším množstvím sraček, měli byste být schopni zpracovávat věci rychleji ... nebo vůbec, když už jsme u toho."

Zavrtí hlavou. "Ty to nechápeš. Kluci fungují podle jiné hierarchie potřeb. Nebo jak já jim říkám ... tři P-éčka.“

Odmlčím se. "Tři P-éčka?"

Začne počítat na prstech. "Dostat zaplaceno /getting paid/, sehnat zásoby /getting provisions/ – jako jídlo a další nezbytnost -"

"Já vím, jaké zásoby, Oaku."

Věnuje mi oplzlý úsměv. "A to nejdůležitější ze všeho – dostat kundičku /getting pussy/." Jeho obličej se zachmuří. "Pokud nejsi gay, pak je to to druhé slovo na P."

"Penis?"

"Čurák /Pecker/. Ale i to funguje."

Chvíli přemýšlím o jeho třech P-éčkach. "Takže chceš říct, že kluci jsou hloupí, protože je zajímají jen ta tři P-éčka."

"Ne, chci říct... že kluci myslí jenom na tři P-éčka. Zajímáme se o spoustu věcí, jen potřebujeme užitečně připomenout, na čem by nám mělo záležet.“ Ukáže na pár, který se hádá na konci chodby. "Vezmi si třeba tyhle dva. Caitlyn je na Dannyho naštvaná, protože se o uplynulém víkendu na Christianově večírku opil a vyspal se s její kamarádkou.“

Chudák Caitlyn. "Nemůžu říct, že se jí divím, že je naštvaná, to byla pěkná sviňárna."

Oakley vztyčí prst. "Ano, to by byla ... kdyby mu Caitlyn dala najevo, že se nemá opíjet a spát s jejími kamarádkami. Ale neudělala to. Proto to není Dannyho chyba. Netušil, že je to pro ni problém.“

To si ze mě děláš srandu. "To myslíš vážně-"

"Ano." Rozmáchne se rukou. "Jsme jednoduchá stvoření, broučku. Když chcete, abychom něco udělali, musíte nám to říct. Když nechcete, abychom něco udělali ... musíte nám to taky říct. Neumíme číst myšlenky.“

Podrážděně otevřu skříňku. "Ani nevím, jak na tvou logiku reagovat."

"Můžeš to kritizovat, jak se ti zachce, kamarádko. Ale mám pravdu."

Padne mi čelist, když si prohlížím velkou růžovo-hnědou, koženou kabelku od Louise Vuittona.

Na okamžik jsem přesvědčená, že jsem musela odemknout špatnou skříňku.

"Co to kurva?"

Oakley zapíská. "Sakra. Někdo se pěkně plácnul přes kapsu. Crystal jich pár má a tahle zlatíčka nejsou levná.“

"Cole," zašeptám a vzpomenu si na vzkaz. "Proč by to dělal?"

"Protože jeho zatracená bývalá přítelkyně hodila tu tvou do záchodu," ozve se Cole za mnou. "Napadlo mě, že bys mohla potřebovat novou."

Potřebovala. Moje stará kabelka z místního Walmartu byla tak příšerná – díky tomu, že plavala v záchodové vodě – že jsem ji musela vyhodit do popelnice.

Tohle je ta nejhezčí a nejdražší věc, jakou mi kdy kdo koupil.

Což je přesně důvod, proč ji nemůžu přijmout.

Otočím se čelem k němu. "Je krásná."

Koutky úst se mu zvednou do malého úšklebku. "Je to speciální edi -"

"Vezmi si ji zpátky." S použitím Oakleyho klučičí logiky dodám: „Nechci ji.“

Nechci, aby si myslel, že si mě může koupit.

A taky nechci, aby si ostatní mysleli, že si mě může koupit.

Bylo to milé, pozorné gesto – za které jsem neuvěřitelně vděčná – ale já nejsem ta holka.

A nikdy taková nebudu.

Nezáleží na tom, kolik kabelek mi Cole koupí.

Nikdy nebudu jako Casey, Morgan nebo kterákoli ze stovek dalších holek, které chodí po škole s taškou od Louise.

Jsem jenom Sawyer.