RK - 32. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

COLE

 

Nejradši bych toho sráče pověsil za koule a do těch velkých děr v uších mu narval dynamit.

 

"Jak ti je, zlato?" Slyším, jak se jí ten zmrd zeptá zpoza zástěny. "Potřebuješ přestávku?"

 

"Ne. Jsem v pohodě,“ odpoví Sawyer.

 

Zasáhne mě šok a zlost. Jemu neřekne, aby jí neříkal zlato.

 

Oakley strčí do Jace loktem. "Tvůj bratr vypadá, jako by chtěl někomu utrhnout hlavu."

 

"Řekl jsem mu, že chodit s ní je špatný nápad," nadává Jace.

 

"Mohli byste vy dva idioti přestat pomlouvat." Založím si ruce na prsou. "Jsem v pohodě."

 

Vymění si pohled.

 

"Když to říkáš, chlape."

 

"Máš tak jemnou kůži," zamumlá ten hajzl. "Dokonalé plátno."

 

Zaskřípu stoličkami.

 

"Dík. Snažím se o pleť dobře pečovat a nepoužívám nic s chemickými přísadami.“ Zasměje se. "Páni, zním jako ňouma. Můžeme zapomenout, že jsem to řekla?“

 

Chloupky na zátylku se mi zježí. Flirtuje?

 

"Ne. Líbí se mi holky, kterým záleží na to, co si do svého těla dávají.“

 

Tebe si do těla dávat nebude, blbečku.

 

"Takže z jaké části jihu pocházíš?" zeptá se dále.

 

"Je to poznat, co? Severní Karolína."

 

Zlostně se podívám na Jace. "To vždycky taréři takhle mluví s klienty?"

 

Proboha, člověk by si myslel, že se spíš soustředí na to, aby jí nezkazil tetování než na to, z jakého státu pochází.

 

Jaceovy rty cuknou. "Můj ne."

 

"Vážně?" vykřikne kretén. "Bydlí tam moje teta."

 

Bezva příběh, brácho.

 

"Nežije náhodou poblíž Knightdale? Tam jsem vyrostla."

 

"Nejsem si jistý. Bydlí v Raleigh.“

 

"Ach!" Nesnáším vzrušení v jejím tónu. "To je opravdu blízko."

 

"Úžasné. Plánoval jsem, že ji někdy v březnu navštívím.“

 

Možná by ses tam měl přestěhovat natrvalo, ty hajzle.

 

"Vážně?" V jejím hlase se ozve vzrušení. "Budu tam v březnu, na svatbě mé sestry."

 

Jace a Oakley si s úsměvem vymění další pohled.

 

Bože pomoz mi, jestli se jí ten čurák zeptá, kdy bude svatba, roztrhnu tu přepážku napůl a strčím mu ji do zadku.

 

"Kdy se bude vdávat?"

 

Sráč.

 

"Třetí víkend v březnu."

 

"To je ale náhoda. To je stejný týden, kdy jsem plánoval navštívit tetu."

 

Prý náhoda. Cítím hromadu keců.

 

"Ach." Zaváhá natolik, abych věděl, že není úplně oddaná myšlence, že se s ním sejde. "To je super."

 

"Jestli nebudeš příliš zaneprázdněná, mohli bychom se sejít a vyrazit si."

 

Jen přes mou mrtvolu.

 

V žaludku se mi svine divný pocit. Nežádá ji, aby si spolu vyrazili v Kalifornii, kde oba bydlí. Žádá ji, aby si spolu vyrazili ve zcela jiném státu.

 

Což může znamenat jen jedno.

 

Že to myslí vážně s někým jiným... ale mou přítelkyni chce využít jako bokovku.

 

Seru na to. Moje holka není ničí bokovka nebo kořist.

 

Sakra, není ani moje.

 

"Um." V jejím hlase je náznak překvapení. "Jo, dobře. Super."

 

Hrudník se mi sevře. Nemyslel jsem si, že by souhlasila.

 

Bzučení tetovacího strojku ustane. "Dej mi své číslo, dám si ho do telefonu."

 

"Je to -"