RK - 31. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

SAWYER

 

"Zadrž. Ještě nejsem připraven,“ zakřičí Oakley ze zadní místnosti. "Potřebuji ještě vteřinku."

 

"Je tam už přes čtyřicet minut." Dylan pokyne k jejímu téměř hotovému tetování. "Jsem skoro hotová."

 

"Já vím." Snažím se nesmát. "Divím se, že Coleovi ještě neujely nervy."

 

"Dobře – myslím, že už jsem připraven," prohlásí Oakley.

 

"Skvělé. Zhluboka se nadechni,“ poučí ho trpělivá tatérka.

 

"Počkej," zařve Oakley. "Potřebuji ještě minutku."

 

"Ježíši Kriste!" Cole zařve. "Ty sráči, jestli jí řekneš, aby ještě jednou počkala, tak ti tu činku do ptáka vrazím sám."

 

Smích, který jsme se s Dylan a Jaceem snažili potlačit, nám unikne v jednom velkém záchvatu. Dokonce i náš tatér – o kterém jsme zjistili, že se jmenuje Ivan – se musí zastavit, aby se vzpamatoval.

 

"Nebylo to tak hrozné," zvolá Oakley, když o pár minut později vyjde ven a tváří se samolibě.

 

"Mluv za sebe," zavrčí za ním zachmuřený Cole.

 

To nás rozesměje ještě víc.

 

Ivan setře přebytečný inkoust z Dylanina boku a přiloží k němu zrcátko. "Co myslíš?"

 

Dylan se usměje od ucha k uchu. "Sakra, líbí se mi to." Podívá se na mě. "Co myslíš, Sawyer?"

 

"Je to perfektní."

 

3D motýl je středně velký s propracovanými detaily a víří v něm syté odstíny zářivé modré.

 

Je to neuvěřitelné.

 

Podívám se na Ivana. "Odvedl jsi opravdu dobrou práci."

 

Zakření se. "Jsem rád, že si to myslíš ... protože teď je řada na tobě."

 

Ach, jasně.

 

Jace si s chlápkem ťukne pěstí. "Díky, že ses postaral o mou holku, chlape. Vypadá to skvěle." Skloní se a dá Dylan polibek na čelo. "Vedla sis skvěle, zlato."

 

Dylan se zářivě usměje, když jí Ivan přikládá Saran Wrap[1] na její nové tetování. "Bolelo to jen trochu." Pohladí mě po ruce. "Budeš v pořádku, slibuji."

 

Nějak o tom pochybuji, ale nezbývá nic jiného.

 

Moje prsty najdou pas mých legín ... a pak zmrznu.

 

Dylan má dokonalé tělo a její kyčelní kosti jsou ostré jako břitva.

 

Ty moje však sotva existují, protože je zakrývají vrstvy tuku.

 

Tuk, který nechci, aby viděla skupina kluků... i když někteří z nich jsou moji přátelé.

 

Dylan to neunikne a podívá se na Ivana. "Moje kamarádka je trochu stydlivá -"

 

"Neboj se." Mrkne na mě. "Rozumím, zlatíčko."

 

Ivan je milý, ale komplimenty ho přejdou, jakmile dostane nálož všech mých špeků, tím jsem si jistá.

 

Rychle jako blesk přinese nějakou zástěnu a postaví ji před mou židli, čímž všem zakryje výhled.

 

Dylan přejde na druhou stranu, zatímco já si spouštím legíny. "Chceš mě držet za ruku?"

                                                                                                          

Ani nebudu předstírat, že ne. S radostí se ji chytnu. "Na stupnici od jedné do deseti?"

 

Dylan našpulí rty. "Někdy pět, ale nikdy ne nesnesitelně. Je to trochu jako když tě kočka škrábe.... opakovaně.“

 

Zachvěji se.

 

"Ještě jsem ani nezačal, zlato," řekne mi Ivan. "Klid."

 

"Já vím. Omlouvám se. Jsem jen trochu nervózní. Je to poprvé."

 

Připadám si jako blbec, protože on už to ví.

 

Přetře mi kůži trochou alkoholu. "Jsi rozkošná."

 

Dylaniny oči se rozzáří jako ohňostroj.

 

"Totálně s tebou flirtuje," naznačí ústy.

 

Ne, je jen milý a snaží se, aby se ta tlustá holka cítila líp.

 

"Jsi připravená?" zeptá se, když roztrhne balíček s novou jehlou.

 

Roztřeseně vydechnu. "Připravená jako nikdy."

---

[1] Ochranná folie, kterou se zakrývá čerstvé tetování