Infini - 32. kapitola

Překlad: Liv

Kor.: 16terez

Luka Kotova

Když jsem opustil ložnici Kat a vstoupil do obýváku, seběhl se ke mně roj bratranců. A všichni se chtěj zeptat na holku, kterou je Camila Ruiz, tím jsem si jistej.

Dimitriho bratři mě plácali po ramenech, tahali za ruce a ptali se, „kdo to byl? Kdo to řekl?!“

Bay měla pravdu o tom, že jsem neloajální a věrnej zároveň. Na čí stranu se postavím, to si vybírám velmi moudře a na holky nic nebonznu.

Hodil jsem si do pusy žvýkačku a zašklebil se. „Kdo?“

Všichni zasténali a jeden mi dal kolem hlavy paži, aby mě předklonil a rozcuchal mi vlasy. Zasmál jsem se a odtáhl. Netrvalo dlouho, než jsem se prodral jejich těly a pak začali řvát na Antona, který pouštěl hudbu.

Pokoj je přeplněnej. Na každým povrchu se válí panáky, whiskey a flašky vodky. Erik, jeho mladší brácha Abran a dalších 7 bratranců dovnitř nesli špatně zabalenej dárek. Vypadá těžce a je velkej.

Nemám ponětí, co Kat koupili, ale je jistý, že to bude nenávidět. Jako každej rok se bratranci těší, až protočí oči a zavrčí.

Zvedl jsem odpadkovej koš, a když jsem procházel kolem Nika u barovýho pultu, plácl jsem ho po zadku. Bez reakce. Vypil panák na ex a hned si nalejval další.

Je upjatější než obvykle. A to už něco říká.

Jde o to, že vím, na co myslí. Na Thoru. Na to těhotenství. Na to, že jsou Společnost čůráci. Pozoroval jsem Nika a vyplivl žvýkačku do koše. Proplétal jsem se kuchyní mezi těly a našel pytlík otevřenejch preclíků.

Vrátil jsem se k mýmu bratrovi, nabídl mu, a po krátký pauze nacpal ruku do pytlíku a hrst si vzal.

„Jsi v pohodě?“ zeptal jsem se.

Nalil si dalšího panáka. „Bylo mi líp.“

Nechci mu přidávat další starosti, ale pokud ho nebudu varovat, může Katyu rozrušit svou reakcí. „Jedna z holek udělala Kat make-up,“ řekl jsem.

Vypil panáka a hned si lil dalšího.

„Vypadá na dvacet a nemůžeš jí říct, aby si to odlíčila. Je jí sedmnáct.“

Nikolai ztuhl, ale pak přikývl a smířil se s tím dřív, než by řekl něco, čeho by litoval. Něco jako smyj si to, Katyo. „Budeme na ni dávat dneska pozor.“

To je bez pochyb. Zvedli jsme svý panáky, přiťukli si a společně je vypili do dna. Když jsme se otočili k pohovkám, viděl jsem Sergeie u velkýho okna. Vegaská noc se třpytí v dálce a Sergei s Matveivem se smějí něčemu na telefonu.

Slyšel jsem pravdu o tom, jak si vybral kariéru místo toho, aby byl s námi. Opakovaně mi to zní v uších.

Ani jsem nezaváhal.

Ani jsem nezaváhal.

Nejsem naštvanej. Protože stojím vedle nesobeckýho bratra, kterej nás vzal v úvahu, když myslel na svou budoucnost. Kterej nechtěl nic nazpátek. Měl jsem Nikolaie, když jsem celkem snadno nemusel mít nikoho.

Otočil jsem hlavu k Nikovi. „Aby bylo jasno,“ řekl jsem, „jsem vděčnej, že jsi byl ten, kdo si nás vybral.“

Nikolai není překvapenej. „Protože nemáš rád Serge.“

„Ne. Protože tebe miluju.“

Položil ruku na zadní stranu mé hlavy. Je to gesto, který říká, že cítí to stejný. A pak jsem slyšel, jak hluboce vydechl, „hodně to pro mě znamená.“

***

Zatímco se holky připravují, já a Timo střežíme dveře do pokoje Kat a Bay. Jednoduše proto, aby přestali bušit bratranci do dveří a řvali, „kdo tam je?!“

Před dveřmi tancujeme na známou písničku a kšiltovku jsem si otočil kšiltem dozadu. Timo si přesunul benátskou masku na čelo, v ruce kroutí žezlem a oba mimo tóninu zpíváme. Nemáme hudební sluch, ale to nás nemůže zastavit.

Většina bratranců hraje pivní ping pong a Robby podal Timovi flašku Fireball. Můj bratr se napil, podal ji mně; já se napil a pak pootevřel dveře a postrčil dovnitř ruku s flaškou.

Baylee popadla flašku. Jen podle dotyku poznám, že je to ona. Naše ruce se dotýkaj jen sekundu, než se zase pustily. „Díky,“ řekla. Představuju si její úsměv, a to stačí k tomu, aby se mi koutky zvedly.

„Cool bráška!“ zvolala Camila, ale ne tak nahlas, aby to slyšeli všichni ostatní.

Pak zabouchly dveře.

Timo mě vzal za ramena, třásl se mnou do rytmu a v tuhle chvíli se cítím šťastnej. Což mě děsí víc, než obvykle. Pokaždý, co zachytím tenhle druh světla, netrvá dlouho a všechno se to otočí.

Nikdo neřekne tu pravdu. Že na konci každý dobrý chvíle čeká špatná.

Timo pocítil tu nepatrnou změnu v mým chování. Jeho nohy se zastavili a ukázal na mě žezlem, když řekl, „co máš na srdci, bratře?“

Vzal jsem si od něj zlatou hůlku. Nikolai mu ji dal k šestnáctým narozeninám. „Mám jen špatný pocit.“

Takhle jsem se necítil od doby, co jsme byly malý. A pak se stala jedna z těch nejhorších věcí…

(Nebudu to říkat. Nemůžu. Sorry.)

„Z čeho?“ zeptal se Timo a jeho rysy jsou pořád šťastný, navzdory obavám.

Natlačil jsem si kšiltovku na hlavu. „Nevím. Asi o nic nejde.“

Timo se kousl do palce a já mu vrátil žezlo. Vzal si ho a pak se přiblížil a zašeptal, „můžu ti něco říct? Držel jsem to v sobě, ale už mě to užírá.“

„Jasně.“

„Katya si myslí, že jsi zamilovaný do Baylee. Že jsi do ní zamilovaný celé roky a upřímně si myslím, že na něco kápla.“

Otevřel jsem pusu, abych začal okamžitě zapírat, ale rychle pokračoval, protože věděl, že až se dostanu ke slovu, rychle to ukončím.

„Všichni jsme něco slyšeli, ale ty odmítáš jenom říct její jméno, jak by ti to někdo zakázal—”

„Přestaň—”

„Teď je to jasné jako facka.“ Zavrtěl hlavou, jako by na to měl přijít dřív. „Jen nechápu, proč je to tak složité. Miluješ ji? Tak za ní jdi.“ Ukázal žezlem na dveře.

Snažil jsem se nesmát. „To není tak…“ jednoduché. Můj úsměv během vteřiny zmizel. Mám v hlavě jedno slovo: smlouva. Zásada nezletilých.

Timo zatočil žezlem a v očích mu září. „Něco skrýváš.“

Zavrtěl jsem hlavou. „Ne.“

„Chvilka pravdy,“ řekl tak tiše, že jsem ho přes hudbu skoro neslyšel. Když se opřel o dveře, šel jsem blíž k němu a on otočil hlavu ke mně. „Nikdy jsem nevěřil, že jsi zkoušel kokain. Ani na vteřinu. Byl bys…“

Jeho pohled to řekl za něj: nekontrolovatelný.

Nepřikývl jsem, ale má pravdu. „Takže sis myslel, že lžu?“

„Myslel jsem, že nemůžeš být upřímný, ale jednou budeš.“

Ale dneska ne. Ani zítra. Nikdy nebudu moct bejt upřímnej k mýmu mladšímu bratrovi. Ani ke svý sestře. Ta lež tady zůstane a bude mě to užírat dál, víc než si umí Timo představit.

Dveře se otevřely a holky řekly, že jsou připravený. Timo a já jsme přestali mluvit a ustoupili, aby mohly projít.

Thora vyšla jako první, má na sobě stříbrné šaty s hlubokým výstřihem a náhle se zastavila a zírala na velký dárek, který stál dál zabalený u televize.

„Co to je?“ zeptala se Dimitriho. „Co se stalo s tím seznamem?“

Timo a já jsme si vyměnili úsměv.

„S tím seznamem jsem si vytřel prdel,“ řekl Dimitri. „Chceš ho zpátky?“ zeptal se a začal hledat po kapsách.

Thora se na něj temně zamračila, ale Nik už je po jejím boku a dlaň položil na spodní část jejích zad. Je to poprvý za celý večer, co vidím jeho úsměv.

„Luko,“ zavolala Bay z pokoje. Strčil jsem tam hlavu a ona mávla rukou, abych šel dovnitř.

Vešel jsem do dveří a možná by mě měla zaujmout Camila – která má přes hlavu jemnou přikrývku v barvě šeříku – ale nemůžu spustit oči z Bay.

Není to jen kvůli třpytivým šatům, který objímají její boky. Nebo ty červený a růžový flitry. Nejsou to jen její volný vlnitý vlasy, protože vypadá nádherně i unavená a zpocená zároveň.

Je to tím, jak naklání hlavu ke straně a krčí na mě rameny.

Jak se snaží potlačit ten ohromný úsměv.

Je to prostě tím, kým je.

Zhluboka jsem se nadechl. A stejně tak ona.

„Luko,“ zavolala Katya a upoutala moji pozornost. Zamávala mi rukou přes očima. „Slyšel jsi mě?“

„Cože?“ Párkrát jsem zamrkal. „Promiň.“ Moje sestra na sobě má šaty Calloway Couture, který jsou kratší, než jsem si představoval.

„Můžeš dát pozor, aby ji nikdo neobtěžoval?“ ukázala na Camilu, která se schovává pod přikrývkou.

„Nemusíš se bát, sestřičko.“ To řekl Timo, kterej vklouzl do pokoje za mnou. Zpod pokrývky zvedla Camila ruku a plácla si s Timem.

„Půjdu s ní,“ řekla mi Baylee. „Sejdeme se v klubu.“

Zamračil jsem se. „Jsi si jistá?“

Bojuju s touhou si ji přitáhnout k sobě. Možná to je ten problém.

Baylee pokrčila rameny. „Uvidíme se pak, ne?“

„Jasně.“

„Pak jsem si jistá.“

Timo a Katya pozorují mě a Baylee tak nadšeně, že se ji nesnažím přesvědčit, aby zůstala.

Můj bratr a já jsme couvli, aby Bay a Camila mohly vstoupit do obýváku a oba jsme je vedli ke dveřím, zatímco naši bratranci divočeli a křičeli, „jak se jmenuje?!“

Pár z nich se snažilo jít s námi, ale já je tlačil zpátky a Timo na ně namířil žezlem. „Jsem královská stráž princezny. Už ani krok, chásko!“ zasyčel.

Můj úsměv se zvětšil. Je nemožné nemilovat Timofeie.

Baylee zmizela za dveřmi rychleji, než si ji mohl někdo všimnout. Je neviditelná. Stejná jako já, ale já ji vidím.

Vždycky jsem ji viděl.

Camila se zastavila u dveří, vytáhla ruku zpod přikrývky a všem zamávala na sbohem. Pak si dala ruku k přikrývce a poslala polibek.

„Miluju tě, princezno!“ zařval Dimitri od baru. „Díky za to, že mám podle tebe masivní péro!“

„TO NEJMENŠÍ!“ zařvala, než utekla ze dveří ven. Timo a já jsme zavřeli dveře a zablokovali cestu pěti bratrancům cestu za Camilou a Bay.

„Ne,“ řekl jsem znuděným tónem. „Ne.“ Odstrčil jsem je a oni mi rusky nadávali. To je mi jedno.

Za zlomek vteřiny na Camilu zapomněli. Jejich pozornost se zaměřila na Katyu, která vyšla ze dveří pokoje namalovaná a v krátkých šatech.

Místnost tak ztichla, že kdybych vypl hudbu, pravděpodobně by šlo slyšet, jak dopadá špendlík. Nikdo neví, jak reagovat. Jestli jí mají složit kompliment, poslat ji se převléct nebo se jen cítit divně. Je to jediná holka v týhle generaci. A jen málo chlapů je tady ženatých a ještě míň má trvalý vztah.

Je to pro každýho jiné.

Ještě předtím, než Katya mohla být frustrovaná tím tichem, protančili jsme si k ní s Timem cestu – což vypadá tak, že skáčeme nahoru a dolů do rytmu nový písničky. Hned jak nás uviděla, usmála se.

Hned jak jsme k ní doskákali, začala skákat s námi. Zpívali jsme: „Je ti sedmnáct!“ A ona na to zpívala, „je mi sedmnáct!“

Hudba ztichla, ale my skáčeme dál. Timo ukázal Erikovi prostředníček za to, že vypnul hudbu.

A já se směju.

Kat se směje taky, ale jak jsme se zastavili, začali jásat všichni kolem a začali trhat balicí papír u dárku, kterej koupili.

Katya už protáčí oči. „Tak si to otevřete.“

Thora přišla ke Katye a objala ji. „Vypadáš tak krásně,“ řekla jí a Kat se rozzářila.

Přikývl jsem. „Moc ti to sluší, Kat.“

„Vážně?“ její hlas zněl překvapeně a mě napadlo… že jsme ji možná v minulosti nikdy neřekli, jak je pěkná. Vím, že máma jí to nikdy neřekla.

„Vážně.“

„Díky, Luko.“ Katya se zasmála. „Ale víš, co je vtipné? Nemyslím si, že jsem to potřebovala slyšet. Už jsem tomu věřila. To mě naučila Rose Calloway.“

Usmál jsem se a znovu přikývl.

„Ach Bože,“ zasténala Katya, když se podívala na rozbalený dárek.

Dimitri mávl rukou k obrovskému automatu na skákací kuličky a v ruštině řekl, „všechno nejlepší, Katyo.“ Naši bratranci se do automatu pustili, a unisono zasténali, když zjistili, že aby se dostali ke kuličce, potřebují čtvrťáky.

Podíval jsem se na Katyu. „Je to lepší než ty tenisové rakety.“

Timo se otočil. „A lepší než ta socha Santy.“

„Rozhodně to přebilo to pánské spodní prádlo,“ řekla Kat.

„Já ti nevím,“ řekl Timo. „Jeden pár pořád mám.“

„Já taky,“ zasmál jsem se.

Plácli jsme si a Katya nás ze srandy žduchla. „Zrádci.“

Objali jsme ji každý z jedné strany a Timo zvedl žezlo. „Směrem k The Red Death!“

I když se usmíval, i když se všechno zdá být skvělé, tak můj pocit nezmizel.

Obvykle je jen málo věcí, které mě děsí, ale teď se mi strach šíří v útrobách. Vidím, jak to přichází, a nemůžu to zastavit.