Hurricane - 6. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Hurikán

V poslední době došlo k tolika útokům na jeho sídla, že Josef nechtěl Roxy odvést zpět do jednoho z nich, ale ani ji nechtěl nechat samotnou. A tak poté, co vyzvedl Guinevere ze sídla, odvezl je obě do bytu, který měl v centru města. Obvykle to bylo místo, které navštěvoval jen po dlouhé noci strávené ve městě, ale mělo působivé bezpečnostní prvky. Nikdo, dokonce ani upír, by se sem bez jeho vědomí nedostal.

Byt měl tři patra; v prvním byl obývací prostor a kuchyň, ve druhém pokoj pro hosty, kancelář a koupelna. Nahoře bylo hlavní apartmá.

„Tak jsme tady,“ zavrčel, když otevřel dveře do pokoje pro hosty.

Guinevera vstoupila dovnitř a skepticky se rozhlédla. „Na oknech máš mříže.“

„Koupil jsem to tu, abych se tu schovával před upíry, když jsem ještě patřil k Bratrstvu.“ To a také to, že byl dobře chráněný pro případ, že by po nich šel zákon. Josef si upravil výstřih levné košile, kterou měl na sobě, a zamračil se. „A teď mě omluvte, mám práci. Být generálním ředitelem mé společnosti není jen golf.“

„Samozřejmě,“ zamumlala Guinevera. Posadila se na okraj postele a zavřela oči. „To jsou zatemňovací závěsy, že?“

„Jo.“

Přemýšlel, že by dodal, že jí může koupit další, kdyby je potřebovala, až z ní začne vyprchávat krev měničů, kterou užívala, a ona se vrátí zpět k plnohodnotnému upírovi, neschopnému být na slunečním světle. Ale to bylo naznačeno. Zavřel tedy dveře a pádil chodbou s úmyslem vyřídit několik důležitých obchodních hovorů.

Když však vytáhl mobil ze špatně padnoucích džínů, zarazil se.

Chtěli zabít Guinevere. Z toho, co mu Roxy řekla o svém uvěznění, vyplývalo, že všechno, co mu Guinevera řekla, byla pravda. A on ji teď nemohl jen tak vydat, i když to kdysi připadalo v úvahu. Ne… Musel ji udržet v bezpečí, kvůli ostatním měničům stejně jako kvůli ní. Ale co to znamenalo pro ně? Vždyť si kdysi byli blízcí. Tak velmi, velmi blízcí. Měl to prostě ignorovat, nebo… Hrozilo mu, že spadne do té králičí nory?

Jeho vlk ho udeřil do hrudi. A jediné, po čem v tu chvíli toužil, byla Roxy. A tak se otočil a vyběhl po schodech do nejvyššího patra. Rozrazil dveře do hlavního apartmá.

Ležela na posteli, stále ve vypůjčeném oblečení. Když ho uviděla, rozšířily se jí oči. „Josefe, je všechno…“

Josef přešel přes pokoj a zachytil její ústa svými.

Roxana mírně ztuhla, když se k ní silně přitiskl, ale rychle se uvolnila. Jako by cítila stejné zoufalství jako on, roztrhla lacinou košili a roztrhla ji ve švech. Josef ji chytil za boky a otočil ji na záda, aby ji mohl sevřít svým tělem. Nohy jí sklouzly na obě strany a rukama mu bloudila po celém těle. Zdálo se, že se nemohla se rozhodnout, jestli z něj má dál strhávat oblečení, nebo mu má zamotat prsty do vlasů.

Rozhodl za ni. Chytil ji za obě zápěstí a přitiskl je k posteli těsně nad její hlavou. Zalapal po dechu, když se odtáhl, a zadíval se na její hladový pohled. Rty už měla oteklé od jejich líbání. Oči jí zářily, na krku měla ruměnec. Její boky a břicho se škubalo nahoru a dolů, třela se o něj.

Se zasténáním na ni padl a zabořil jí tvář do krku. Její vůně byla zkalená upířím zápachem, ale on se přes to přenesl, aby ji okusoval a líbal na kůži. Zachvěla se pod ním a jeho tělem projelo vzrušení. V kalhotách mu začal narůstat tlak, jak se do ní opřel. Tření, i když mezi nimi bylo oblečení, mu na tváři vykouzlilo úsměv. Myšlenky už utíkaly pryč od známé rozkoše, o které věděl, že mu ji Roxanne poskytne.

„Josefe,“ vzdychla a pohnula se, aby se ho znovu dotkla, když jí uvolnil zápěstí.

Chytil ji a přitiskl zpátky dolů. Obvykle neměl rád jednostranná sezení, ale právě teď to potřeboval udělat po svém. Znovu ji políbil na ústa, čímž umlčel cokoli, co se chystala říct, a vrazil jí do úst jazyk tak, jak se jí chystal vzít za pár minut.

„Nemluv,“ zašeptal a ona přikývla, ve tvářích už měla ruměnec. Ještě jednou ji políbil, aby se ujistil, že nebude mluvit, a pak se odtáhl. „Nehýbej se.“

Roxy znovu přikývla.

Opřel se na patách a nechal ruce sjet po triku, které se z ní chystal strhnout. Nikdy se nemohl nabažit jejích křivek. Všechno na ní bylo velké, od prsou přes stehna až po její osobnost. To ho k ní přitahovalo ještě víc.

Teď se zdálo, že ji submisivní role víc než uspokojuje… Přimělo ho to zúžit oči v podezření, ale jestli ho za to později donutí zaplatit, budiž. Popadl hrst trička a roztrhl ho napůl, čímž odhalil její nahá ňadra – gang pro ni neměl žádné dámské spodní prádlo. Tlak v kalhotách se mu zvýšil, když zasténal a přepadl přes ni, aby si pochutnal na těch obrovských prsou. Nasál do úst bradavku jejího levého prsu a kochal se, jak pod jeho pozorností tvrdne, pak se přesunul k druhému.

Roxy vydala tichý sten, který byl tlumený. Když jí jednou rukou chytil ňadro do dlaně, aby se na ni mohl dívat a stále ho sát, zjistil, že má ruce zabořené do vlastních vlasů a spodní ret pevně sevřený mezi zuby.

Byla tak krásná. Tak moc jí to chtěl říct, ale věděl, že kdyby to udělal, tak by se na něj drze usmála a řekla by: „Já vím.“ Ale ona to nevěděla. Čas od času ji viděl, jak stojí před zrcadlem, jak si mačká to nebo stahuje tamto, jak se snaží, aby její tělo vypadalo jinak. Nemuselo se však měnit. Nebylo na ní nic, co by se mělo změnit.

Když jí stáhl kalhoty ke kolenům, v hrudi se mu vzedmulo cosi horkého a zlostného.

„Jsi zasraně dokonalá,“ zavrčel, jako by pro něj bylo urážkou, že si to nemyslí i ona. „Slyšíš mě? Nechci, abys byť jen pomyslela na plastickou operaci. Nikdy. Žádný nůž se k tvému tělu nepřiblíží.“

Neodpověděla, místo toho před ním skryla tvář. Ramena se jí zachvěla, když jí vsunul ruku mezi stehna. Našel klitoris a jemně ho hladil, ale její mlčení ho začínalo znervózňovat. Plakala snad?

„Roxy?“ Jeho hlas zněl tišeji. „Jsi…“

„Chtěl jsi, abych byla zticha,“ odtušila hned, hlas zadýchaný. „Tak jak tedy?“

Josef se uvolnil. Stáhl jí zbytek kalhot a pak se vrátil rukou ke klitorisu. Zatímco ji hladil a užíval si rostoucí vlhkost na prstech, klesl nad ni a znovu jí sál prso. Projel jí záchvěv. Tlak v kalhotách ho téměř oslepoval, ale bylo mu to jedno. Z hrdla se mu vydralo chroptění, protože se brzy s každým přírazem chvěla. Vsunul do ní prst, a když zjistil, že je to snadné, zasunul další dva. Pohyboval rukou tvrdě a rychle, až Roxy zaklonila hlavu a z hrdla se jí vydral výkřik.

Teprve když byla na pokraji orgasmu, uvolnil se. Povolil, nechal ji, aby se z něj dostala, a pozorně ji sledoval, aby se ujistil, že se nepokusí dodělat sama sebe. To tentokrát nechtěl. Chtěl, aby to trvalo co nejdéle, a rád se díval, jak se svíjí a prosí o uvolnění – stejně jako ona milovala, když ho takhle trápila.

Roxy zalapala po dechu a zvedla hlavu, aby se na něj podívala. „Neopovažuj se mě nedodělat, Downingu. Utrhnu ti hlavu.“

„Vážně?“ Znovu jí přejel jazykem po klitorisu a odměnou mu byl další slabý výkřik a zachvění. „Co mám tedy dělat? Přitisknout ti kolena k ramenům a ošukat tě do bezvědomí?“

„Ha,“ vydechla a stále se držela svých vlasů. „Jako bys mohl. Vždycky jsi hotový dřív než já.“

Josef se na ni zamračil. „To není pravda. Dávám si pozor, abys skončila první.“

Roxy se zvedla na lokty a vyzývavě se na něj zašklebila. „Jasně, u jednorázových věcí. Ale kdy jsem ti naposledy řekla, že jsem skončila, když jsi byl ještě připravený na další kolo?“

Ta výzva mu víc než stačila. Usmál se na ni a zvýšil na ni tlak palce. „Tak se připrav, Roxy. Desetkrát to bude stačit, nemyslíš?“

Oči se jí rozšířily hrůzou. „Beru to zpátky!“

Josef zavrtěl hlavou. Pak se přesunul po jejím těle dolů a k rukám přidal i ústa. Netrvalo dlouho a Roxy se prohnula v zádech a vydala slastný výkřik. Josefa stálo veškeré sebeovládání, aby si ji nevzal, když se sesunula dolů, ale udržel se. Říkala, že vydrží déle než on? No, do konce noci ji chtěl vidět zcela nasycenou.

Bylo už dávno po rozednění, než se oba zhroutili do postele, zadýchaní, páchnoucí potem a jinými tekutinami, neschopní dalšího pohybu. Roxy se schoulila k jeho boku, ruku položenou na jeho hrudi. Šklebila se na něj jako kočka, která slízla smetanu – nebo, jak předpokládal, v jejím případě vlk.

„Hotová?“ zeptal se jí a nakrčil obočí.

„No, asi budu muset být.“ Tiše se zasmála a položila mu hlavu na rameno. „To bylo… docela úžasné. Sakra, možná bych se měla nechat unášet častěji.“

Myslela si, že je to proto, že byla unesena? Její vzplanutí k němu dostalo nový význam – opravdu se tak bála? Nepřítomně ji pohladil po vlasech, i když se jeho vlk pohyboval. Do žaludku se mu zaryl nepříjemný pocit viny. Kdyby předstíral, že je to proto, že byla unesena, riskoval by, že si bude myslet, že je všechno jinak, než bylo.

A on nechtěl, aby ho opustila. Na začátku mu řekla, že nedovolí, aby jí emoce stály v cestě. Kdyby k ní začal chovat city, odešla by od něj. Až se situace uklidní a ona se vrátí ke svému normálnímu já, bude o tom přemýšlet a poruší jejich dohodu.

„Promiň, ale tak to vůbec není,“ vyhrkl.

Roxy se napjala.

Josef se zavrtěl. Hladce se usmál. Opravdu hladce. Stejně dobře mohl říct, že mu na ní vůbec nezáleží. Odkašlal si a pokračoval. „Chci říct, ano, měl jsem o tebe strach. Jsem rád, že jsi v pořádku. To muselo být…“

„Nesnaž se změnit téma.“ Odtáhla se od něj. Skoro slyšel, jak její vlk vrčí. „Jestli to není důvod, proč jsi cítil potřebu mě sežrat, tak co… ach.“ Ve tváři se jí mihl výraz bolesti, tak rychle, že si byl Josef jistý, že si ho jen představoval. „To ta upírka, že? Pořád ji miluješ.“

„Neřekl bych láska,“ zabručel.

Roxy se zhoupla z postele. Nohy se jí podlomily a ona spadla na podlahu. Natáhl se, aby jí pomohl, ale ona jeho ruce od sebe odstrčila a chytila roztrhané oblečení. „Pořád ti na ní záleží. A ty nechceš, tak běžíš za mnou, abys mohl šukat do bezvědomí a nemusel už přemýšlet.“

Bylo to dost přesné. Přesto se zamračil. „No a není to naše dohoda? Ty mě využíváš pro peníze, já tebe pro sex. Proč s tím máš teď problém?“

„Kdo říká, že mám problém?“

Ruce se mu sevřely. Jeho vlk ho bil do hrudi a říkal mu, aby se omluvil, aby ji vzal do náruče a ujistil ji, že s ní chce být víc než cokoli jiného.

Roxy se na něj podívala. Její výraz ztvrdl, když si natáhla šaty a vyhoupla se na nohy. „Považuj to za mou dvoutýdenní výpověď.“

Spadla mu čelist. „Cože?“

„Možná už mě nebaví být sexuální pannou,“ vyjela na něj. „Možná jsem unavená z toho, že jsem odpad společnosti. Možná jsem unavená z toho, že mě někdo využívá.“

„Rox, kde se to v tobě bere? Nikdy jsi neměla problém s tím, že spím s jinými ženami!“

Roxy sebou trhla. „Samozřejmě že ne. Nejsem tvoje přítelkyně. Jsem tvoje šlapka. No, teď už ne. Sbohem, Josefe.“

„Roxy…“

Nehádal se. Jestli to chtěla ukončit… no, kdo byl on, aby jí řekl ne? I když měl pocit, že se mu rozpustil žaludek, i když každým kouskem těla ji chtěl stáhnout zpátky. Nepatřila mu. Nebyla jeho družka.

V očích se jí zaleskly slzy. Otočila se na podpatku a vyběhla z místnosti, aniž by se ohlédla.